Keep fighting! 1/2

24. června 2011 v 18:45 | Damonika |  Jednorazovky
Autor: Michelle
Postavy/Skupiny: Delena, Stefan, Bonnie..
Zařazení do děje: Scéna, která se určitě měla objevit v 18. epizodě 2. série (tedy té, terá byla vysílána naposledy...). Já bych ji tam určitě dala xD. Kdo někdy Elenu nechápe, má možnost pochopit její poslední čin v poslední epizodě. POZOR SPOILERY! (Kdo ještě neviděl, ať nečte, jinak přijde o základní překvapení!
Keep fighting 1/2
Budík na nočním stolku poctivě ukazoval půlnoc. Elena si unaveně povzdechla a automaticky si vlasy spletla do volného copu. Natáhla se k lampičce a nechala celý pokoj ponořit do hluboké temnoty.
Přetáhla přes sebe chladnou pokrývku a s myšlenkami na uplynulý den se uvelebila ve své nové měkké posteli. Všechno bylo tak zvláštní.
Vlastnila penzion, dům bratrů Salvatorů. Byl její.
Bonnie nejdřív umřela a pak vlastně ne. Vlastně vůbec neumřela, jen bylo potřeba, aby to Elena nevěděla. A kdože to vymyslel?
Damon. Temná skvrna na jejím jinak čistém svědomí. Provokoval, probouzel v ní zvláštní emoce. Horkou zlobu, unavenost nad vlastním osudem, netrpělivost nad jeho povahou, nejistotu, zmatek a něco, co by se jí vzhledem k Damonovi mělo na míle vyhýbat.
Láska.
Občas si její přítomnost zahanbeně uvědomovala. Jakoby tenká nitka spojovala ji a Damona a den po dni ji někdo přímo uprostřed zkracoval a přitahoval je k sobě. Krůček po krůčku, blíž a blíž. Milovala Stefana. Víc, jinak.
Ale nemohla sama před sebou zapírat city k Damonovi. Přistoupila na přátelství a sama sobě podkopla nohy. Postrčila se blíž k okraji hluboké jámy. Stačilo by udělat další drobnou chybu a přepadla by. Do propasti jménem Damon.
Tančil s ní. Na školním plese. 30. léta. A šlo mu to. A to vždycky prohlašoval, že to neumí. Pak donutil Bonnie postavit se Klausovi a nafingovat vlastní smrt a to tak dokonale, aby nic nepoznal ani Stefan ani Elena sama. A povedlo se. Celou dobu věřila, že poslal její nejlepší přítelkyni rovnou na smrt. A že toho ani nelitoval.
A pak tu byl ten rozhovor. Vrazila mu facku a on ji vysvětlil, co udělal. Že je Bonnie v pořádku. Že to byla jediná cesta, jak si ponechat tajnou zbraň a vyváznout živí.
Přirozeně si po takovém výstupu nemohla odpustit druhý rozhovor. Bez Stefana.
Omluvila se. Vyjasnili si své postoje. Ona neobětuje Bonnie. On se vždycky rozhodne jen pro záchranu její osoby. Eleniny. Na ničem jiném nezáleží.
Chtěla mu něco říct, vyjádřit svoje pocity, naznačit, že by… Co vlastně? Mohli být jen přátelé. Jen přátelé. Nesměla ublížit Stefanovi. Ani Damonovi. Nechtěla ublížit sobě.
A tak namísto čehokoliv nerozumného vycouvala. Zbaběle. Nejistě. S přáním dobré noci.
Převalila se na druhý bok a povzdechla si.
Po zbytek večera nebyla schopná přetrpět Stefana ve stejném pokoji, natož někde poblíž sebe. Bez bližšího vysvětlení si prostě sebrala svoje věci a obsadila další ložnici v rozlehlé budově. No co? Byla její. Měla právo dělat si v ní, co chce.
Vadilo jí, že spánek nepřichází. Převracela se z boku na záda, odtud na druhý bok, pak zkoušela i nouzové řešení na břichu, ale nic z toho protentokrát nefungovalo.
Zůstala ležet na pravém boku a přikryla unavené oči nateklými víčky. Zklidnila dech a postupně povolila všechny napnuté svaly v těle.
A pak v jediném okamžiku zase celá zkoprněla.
Dveře jejího pokoje se bleskově otevřely, na pár setin sekundy se pokoj zalil světlem z chodby a po té, co něčí mrštná postava vklouzla dovnitř, se zase zavřely.
Tiché kroky zamířily k její posteli a ona vyděšeně spekulovala, co dělat. Rozsvítit? Utéct? Hrát spící? Začít ječet?
V tom jí došlo, že podle rychlosti pohybu dveří to musel být upír. A jediní dva upíři pozvaní dovnitř tohoto domu byli Stefan a Damon.
Ale ani jednoho z nich nechtěla teď vidět. Jednoho měla aktuálně plné zuby a u druhého pochybovala nad vlastní schopností rozumně přemýšlet.
Temná postava se zastavila přímo nad ní. Stiskla víčka k sobě a pokoušela se dokonale sehrát spící osobu.
Jeho prsty jí hebce přejely po tváři.
Analyzovala ten dotyk. Jemný. Chladný. Někdo by snad řekl láskyplný.
Stefan? Damon? Stefan? Damon? Stefan? Damon? Stefan? Damon? Stefan? Damon? Stefan? Damon?
A není to jedno?
Pomalu otevřela oči a důkladně si prohlédla postavu příchozího. Zatracení Salvatoři! Nedokázala je v takové tmě rozeznat.
Svou nejvyšší možnou rychlostí, bohužel stále jen lidskou, pohnula rukou k lampičce. Ale ty prsty ji sotva v polovině času už držely. Kolem zápěstí.
"Eh?" vyhekla a snažila se získat jakoukoliv stopu.
"Promiň."
"Damone," konstatovala s rozbouřeným srdcem.
"Omlouvám se, nechtěl jsem… Nechtěl jsem tě vyděsit."
"Co potřebuješ?" vydechla a posadila se. Ruku ji pustil a ustoupil od jejího lůžka.
"Nic, jen jsem chtěl… Chtěl jsem… Sakra," zaklel a prudce se otočil.
"Damone," sykla a vyskočila z postele na zem. Jistě, věděla to. Nedokáže předvídat své reakce, co se týká jeho.
"Promiň, už jdu. Vážně jsem nechtěl, aby ses bála."
"Neodcházej," vyhrkla a postoupila k němu blíž. "Stejně nemůžu usnout."
Tentokrát úspěšně a bez jeho zásahu stiskla drobné tlačítko a místnost zalilo nažloutlé světlo. Zamžourala.
Se zvláštní rozpačitostí se rozhlédl.
"Byl jsem tu jen tak třikrát za svůj život. Předpokládal bych, že si vybereš nějakou místnost…" zahleděl se jí do očí a ona dokončila větu za něho.
"…blízko Stefana. Nerada bývám předvídatelná," zazubila se.
"Všiml jsem si," pousmál se a pozoroval její obličej. "Mrzí mě to s Bonnie. Viděl jsem to jako jediné řešení. Klaus musel věřit, že už nemáme nic. Chápu, že tě to muselo ranit a zlomit tě to, ale i to bylo potřeba. Tak opravdovou reakci bys nesehrála."
Přikývla. "Já vím." Couvla zpět k posteli a usadila se do rozházených peřin. "Damone, já… Nemůžu nikoho z vás nechat zemřít. Nikdo nesmí zemřít kvůli mně. Všichni chtějí mě mrtvou, vám nikdo ubližovat nepotřebuje. Musíš to pochopit. Jestli někdo zemře, musím to být já," zdůraznila poslední slovo.
Během pouhého mrknutí oka se k ní přemístil a uchopil její hlavu do dlaní.
"Nikdy! Už jsem ti to dneska jednou řekl. Já si vždycky, mezi všemi, vyberu tebe." V očích se mu zablýskla nějaká emoce a on pokračoval: "Nedovolím ti naservírovat se jim na zdobeném podnose, rozumíš! Tvůj život je cennější než kohokoliv jiného."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II