The Vampire Magazines 5

19. června 2011 v 21:06 | Damonika |  Kapitolky


Postavy: Darren Bathoryová, Damon Salvatore, Stefan Salvatore, Elena Gilbert…a zbytek postav z The Vampire Diaries
Doba: asi rok po Stefanově a Damonově příchodu
Děj: Co se stane, když poměrně poklidný život městečka Mystic Falls navštíví neznámá dívka?
The Vampire Magazines 5 Dáme trojku?

"Zdravím!" Rozrazím dveře do Damonova pokoje a sebevědomě jdu ke skříním. Damona, který leží na posteli jenom v kalhotech, si nevšímám. Otevřu skříně a začnu hledat svoji kořist. Zatím jsem narazila jenom na jeho boxerky a pár triček.
"Co to, proboha, děláš?!" Vyskočí na nohy a přibouchne dveře od skříně. Málem mi tam přivřel prsty, dement.
"Pro Boha nic, ale hledám svoje věci." Snažím se ho odstrčit od skříně, ale stojí tam, jako přibitej. Začnu šmejdit po místnosti a hledat svoje věci.
"Sice mě těší, že mi děláš společnost u mě v pokoji, ale teď se to zrovna nehodí." Začne mě strkat ven z pokoje. To je ale galantnost. Chytnu se rámu dveří, ale je mi to prd platný. Damon do mě prudce strčí a já vylítnu z pokoje rovnou na Stefana. Ale jelikož je to silnej chlapík, tak se udržel na nohách a ani jeden z nás nepřistál na zemi. Damon za mnou zabouchne dveře, nevychovanec
jeden.
"Doufám, že tebe rodiče vychovali slušněji." Stefan na mě vyvalí ty svoje bulvy.
"Oba nás vychovali slušně. Jenom Damon si to přebral po svým." Damon a slušnej? Kouknu se ven z okna. Žádný prasata nevidím. Co je to zase za val?
"Vstávaáááááát!" Bože, prosím, řekni, že to není pravda! Převalím se na druhý bok a doufám, že se mi to jenom zdálo, ale opak je pravdou. Potom, co na mě přistane nějakej balvan, po krátkým ohlídnutí
jsem si všimla, že to je Damon, jsem sen okamžitě zavrhla. S povzdechem otevřu oči a podívám se na toho dementa.
"Doufám, že k tomuhle máš dobrý důvod." Jestli mě vzbudil kvůli nějaký hovadině, tak ho vlastnoručně uškrtím, smrada malýho!
"Mám. Musíš vstávat do školy." Pokrčí ledabyle rameny. Škola? A do prkna! Hbitě vyskočím z postele a jdu si do skříně pro věci. Až po krátkým civění do skříně mi došlo, že mi je vzal Damon(asi ho rozzuřilo to, jak jsem mu šlohla auto). No jo no, je ráno. Nečekejte žádný zázraky! Naštvaně jsem se rozběhla za Damonem, ale ten to čekal, tak vzal do zaječích. Samozřejmě, že jsem s křikem běžela za ním. Křičela jsem snad všechny nadávky, který znám a že jich je hodně.
"Co se to tu děje? Hoří?!" Stefan vykoukne ze svýho pokoje. Háro mu trčí do všech stran a asi si přeležel držku, protože na pravý tváří má obtisklou peřinu.
"Řekni svýmu bratrovi ať mi vrátí věci! Jinak nestihnu školu!" Naštvaně si založím ruce v bok a čekám na nějakou akci, ale Stefan stojí zaraženě ve dveřích a čumí na
mě jak na debila.
"A proč bys v pět ráno chodila do školy?"
Teď , pro změnu, čumím já. Hezky se střídáme, což? A počkejte, jak bude čumět Damon, až mu tu jeho držku vymáchám v záchodu.
"Chtěl jsi být někdy jedináček? Jestli jo, tak se ti to brzy splní!" Stefan nad tím mávne rukou a jde znovu spát. Ještě předtím, než si půjdu hodit mašlu, jsem zašla do kuchyně a vzala si kýbl. S radostným úsměvem jsem do kýblu začala napouštět vodu.
Relativně v klidu jsem vešla do Damonova pokoje. Stál k dveřím zády a asi něco četl. Určitě mě slyšel, tím jsem si jistá. Ale nedával to nijak najevo. Najednou se ke mě rozběhl a asi na mě chtěl bafnout, ale nestihl to, protože jsem na něj vylila kýbl studený vody. Damon na chvíli ztuhl, ale pak začal vyplašeně běhat po pokoji. Vyběhl z pokoje a podle zvuku, bych to typovala na to, že zamířil do koupelny. S dobrým pocitem jsem zamířila zpátky do svýho pokoje, kde jsem se zavrtala do peřin a během minuty měla zase půlnoc.
"Darren!" S trhnutím se posadím a hledám příčinu toho řevu. Nad postelí se sklání Stefan a něco do mě valí. Bohužel nevím co, protože jsem zapomněla poslouchat. Ale určitě to bude něco důležitýho podle toho, jak se tváří. Neměla bych poslouchat? Když si Stefan všimne, že jsem mimo, tak mi luskne před obličejem.
"Škola, nestihneš ji." A proč to, Proboha, neřekl hned? To musel mít takovej proslov? S námahou se vyhrabu z postele a obleču si to, co jsem měla včera, i když ta mikina je špinavá. To víte, včera na obědě byly špagety a nějak jsem to neuhlídala...Přísahám, že toho psychicky narušenýho upíra zabiju, až se vrátím.
"Nechám ti tady auto." Vyhrkl Stefan, když si všiml mýho naštvanýho výrazu. Než jsem se na něj stihla otočit, tak jsem zaslechla bouchnutí dveří. Aspoň, že mám to auto. Jednoznačně mi ušetří čas. Kouknu na budík. Mám ještě dvacet minut do začátku školy. To bych ještě stihla zabít Damona, ne?
***
Dobře, přiznávám se! Nějak jsem to s tím časem nevybrala a teď se lopotím na třetí hodinu. Ironií je, že je to zrovna hodina s Mansonem. Zastavím se před dveřmi učebny a civím na toho blba( dveře mají na hoře okýnko, kterým se můžete dívat dovnitř), který si říká profesor...nevíte někdo co učí? Tý jo, mám úplný okno. Kouknu na rozvrh vedle dveří a tam je napsáno: Anglický jazyk, Manson. Hm, super. To bude zase nuda. Neměla bych už vejít do třídy? Ještě chvíli nenávistně pozuruju toho imbecila a pak s povzdychem vejdu do třídy. Mansonovi se na tváři rozlije radostný úsměv. Ještě aby ne, když mě může seřvat. Někdy ty naše hádky jsou docela zábavný, ale dneska na něj nemám náladu. Kdo by taky měl po tak krásným probuzení, že?
"Á, slečna Bathoryová, se rozhodla poctít nás svoji přítomností." Nemáte někdo paličku na maso? Nebo basebalovou pálku? A proč to tak komplikuju? Vezmu si učebnici a pak mu ji v klidu omlátím o hlavu.
"A pročpak se tváříte, tak zmučeně?"
Začne předstírat lítost.
"To víte, já jsem se tak těšila na vaši hodinu! Ale bohužel se vyskytly nějaké komplikace, které mi znemožnily přijít v čas." Ta komplikace se jmenovala Damon. Ten parchant nějak odvezl
Stefanovo auto. To si s chlapečkem ještě vyřídím.
" Já vím je to tragédie. Proto vás určitě potěší, že si hodinu budete moct nahradit dneska odpoledne." Nechutně se usmál. Však já mu ten úsměv z obličeje smažu. Dávám tomu pět minut a vyběhne ze třídy rudý vzteky. S šibalským úsměvem jsem se posadila dozadu a poslouchala Mansona. Stefan se na mě se strachem v očích podíval. Asi tušil, že se bude něco dít.
"VOLUME!" Zařvu přes celou třídu na Mansona. Ten se vztekle otočí a hledá viníka. Samozřejmě, že jeho pohled ihned padl na mě.
"Co jste to říkala?" Zaskřípal zuby. Jak já nesnáším skřípání zubů a ten blb to ví!
"Prosila jsem vás, jestli byste trochu nezvýšil hlas." Manson se nadechl k protestu, ale nakonec se vrátil zpátky k tabuli a začal nahlas, hodně nahlas, vykládat látku.
"Cože tu huhláte. Musíte ARTIKULOVAT. A-R-T-I-K-U-L-O-V-A-T!" Manson trochu zbrunátní, přejde ke mě a začne řvát přes celou třídu a snaží se artikulovat. To, že ze sebe dělá debila mu je očividně jedno. Já se jenom zatvářím zhnuseně.
"To máte protézu? Že tak prskáte?" Manson práskne pěstí do stolu.
"K tabuli!" Bože, tak to je ubohý. Stefan na mě vysílá varovný pohledy. Ostatní ve třídě se snaží nesmát.
"Povězte mi něco o anglické renesanci!"
"O jaké, že degradaci?" začnu dělat nechápavou. Manson se napřímí a přistoupí ke mě blíž.
"Ne degradace, ale renesance."
"Jaký deklarace? To jste trochu mimo, ne? My probíráme renesanci!" Zakroutím nevěřícně hlavou a sleduju Mansona, který očividně brzo vybouchne. Stoupne si kousek ode mě a propaluje mě pohledem.
" Vy nepoužíváte deodorant?" Začnu čichat okolo něho. Manson okamžitě připaží a začne na mě řvát.
"Fíha, studenti v první lavici, by si měli pořídit deštník. Nebo je celý poprskáte."
"ŘEDITELNA!" Ukáže mi ke dveřím a začne něco zuřivě psát do svýho notesu. Nevíte, proč mám pocit Déja vu?
***
Dneska jsem se ve škole zdržela celých patnáct minut! Dělám rekordy. Jednou to dotáhnu na jednu hodinu!
"Co ty tady?" Vyjekne Damon, který se do teď muchloval s nějakou, ehm, lehkou děvou. Za co mě Bože trestáš? Prvně Manson, pak ředitel, který mě na zbytek dne vyloučil ze školy, ale u toho mu cukaly koutky, asi Mansona taky nemusí a teď Damon.
"To víš, tušila jsem, že se tady budeš šmajchlovat s jinou. Tak jsem si řekla, proč nejít do trojky." Odpovím ironicky a jdu do svýho pokoje. Už se těším na pořádnou sprchu. Ráno jsem to nestihla. To mi připomíná, že bych měla najít svoje oblečení. Ještě, že je pátek, do pondělí ho snad najdu.
"Mě by ale nevadilo, kdyby ses připojila." Mrkne na mě. Tý holce na gauči je to očividně jedno.
"Já bych klidně šla, ale bez chlapa to není ono." Rýpnu si do Damona a s dobrým pocitem jdu do pokoje. Ještě se ohlídnu na naštvanýho Damona, který se snaží tu
holku vypakovat pryč. Snad jsem mu nezkazila náladu?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II