Everything for the one I love 11

11. července 2011 v 13:45 | Damonika |  Kapitolky
Téma: The Vampire Diaries
Autor: Michelle
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Příběh začíná velmi známou, oblíbenou a srdceryvnou scénou, kdy Damon Eleně vyznává lásku a následovně jí maže paměť. Později se setkává s Rose a rozhodne se, že vypnout na chvíli své city nebude vůbec špatný nápad. Jak to vlastně dopadne? (Z pohledu Damona!)
Vystoupil jsem ze sprchy a díky svému perfektnímu sluchu zaznamenal převelice důležitý rozhovor v přízemí.
"Jistě, je neuvěřitelně obtížné zavolat mi pak ještě jednou, že?"
"Nechtěla jsem tě rozrušovat! Jeden z vás už to věděl, neměla jsem potřebu…"
"Tak ty jsi neměla potřebu? Chodíš se mnou nebo s mým bratrem?!"
"Stefane, myslela jsem to jinak! A navíc, volala jsem tobě, to, že to vzal Damon, není moje vina!"
"A moje snad ano?! Prosil jsem tě, abys to vykládala Damonovi?"
"Samozřejmě, že ne! To bys totiž nikdy neudělal! Nikdy bys mu v ničem neustoupil!"
Tak tohle začíná být zajímavé… Kéž bych tak mohl vidět ten Stefanův zrazený a bolestivý výraz poraněného kuřete. Ale co naplat… Když bych se tam objevil, bude s přednáškou konec.
"Ahá! Tak odtud vítr vane," odfrkl si Stefan, "nepomotal ti to včera v té hlavince trochu?"
"No, dovol! Nejsem tak snadno zmanipulovatelná!"
Stefanův hlas se moment od momentu zvyšoval: "Kolikrát jste spolu ještě byli sami, aniž bych o tom věděl?"
"Takže mě teď vyslýcháš, jo? Víš, co si můžeš…" nechala větu nedokončenou a vzápětí se domem ozvěnou neslo prásknutí domovních dveří.
Bratříčku, bratříčku, 1:0.
Ležérním krokem jsem sešel do přízemí a provokativně se usadil na pohovku, zatímco Stefan nabubřele pochodoval před krbem. Přehodil jsem nohu přes nohu, pohodlně se opřel a s pobaveným šklebem pozoroval Stefanovu stisknutou čelist.
"Nebyla to Elena?" zeptal jsem se nevinně. "Chtěl jsem ji aspoň popřát dobré ráno, ale evidentně už odešla," podrbal jsem se ve vlhkých vlasech.
"Drž hubu," mrskl po mně zlým pohledem.
"Teda ty máš dneska náladu," nakrčil jsem nos a začal se zvedat. "Víš, mně to neublíží, přece jenom znám tě už něco přes jedno století, ale k Eleně by ses tak chovat nemusel."
Plynule jsem došel k hlavnímu vchodu a krátce pohlédl na nabroušeného sourozence. Vyprovázel mě vzteklým pohledem a zjevně měl nemalou práci s udržováním sebe sama na místě.
"No, někdo se k ní hezky chovat musí," broukl jsem, a když se ke mně vrhl, přibouchl jsem mu dveře před nosem a pro člověka neuvěřitelnou upíří rychlostí zmizel v blízkém lesíku. A nebyl bych to já, kdybych si to nenamířil rovnou k Eleně domů.
Bez jakéhokoliv zadýchání jsem se opřel o sloupek na verandě Gilbertů a čekal, až Elena přijede ze své ranní vyjížďky. Zaostřil jsem oči na silnici a nechal své myšlenky rozprchnout se do všech koutů mé psychopatické mysli.
K Rose. K Eleně. K tomu, jak napravím to, co jsem pokazil. K tomu, jestli ji zvládnu přesvědčit, že jsem jiný, než při našem prvním setkání, že je ve mně skutečně něco, co Stefan nemá a nikdy mít nebude.
A pak se její auto objevilo na konci cesty a blížilo se. Odrazil jsem se od sloupu a vyšel jí naproti. Vystoupila z auta a otráveně po mně hodila nespokojeným pohledem a zakroutila hlavou.
"Eleno, dobré ráno," usmál jsem se andělsky.
"Damone," kývla na pozdrav a s protočením panenek se mě optala, co potřebuji.
Pokrčil jsem rameny a doprovodil ji ke dveřím. "Zaslechl jsem, že se hádáte. Chtěl jsem vědět, jestli jsi v pořádku."
"Zrovna ty se staráš?" ušklíbla se a pokusila se kolem mě projít a neumožnit mi vstoupit do domu. Vecpal jsem se za ní a otočil ji k sobě.
"Víš, že se starám. Víš to moc dobře. Včera jsem udělal chybu, vím to. To, že si za tebou vesele nakráčel Elijah, mě rozhodilo. Rose to nevadilo. Ale byla to chyba, uznávám to."
"Proč mi to vlastně říkáš?" pozvedla obočí a vytrhla mi svou paži.
"Nejspíš proto, že nejsem tak bezcitný, zlý a egoistický," navrhl jsem a sám jsem se vyprovodil ze dveří.
"Damone?"
Tázavě jsem se na ni otočil a vyčkával, co mi chce říct.
"Když by ses snažil, třeba bych tomu i uvěřila."
Přikývl jsem a odešel do baru. Tentokrát ne hledat nějakou svolnou dívku, ale najít trochu klidu a přátelskou skleničku na pokec. Ještě štěstí, že přátelských skleniček je vždycky dost…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II