Everything for the one I love 13

13. července 2011 v 15:26 | Damonika |  Kapitolky

Téma: The Vampire Diaries
Autor: Michelle
Stránka: http://fanfiction-stories.blog.cz
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Příběh začíná velmi známou, oblíbenou a srdceryvnou scénou, kdy Damon Eleně vyznává lásku a následovně jí maže paměť. Později se setkává s Rose a rozhodne se, že vypnout na chvíli své city nebude vůbec špatný nápad. Jak to vlastně dopadne? (Z pohledu Damona!)
"Slyšel jsem, že ses po mně sháněl," připlížil jsem se zezadu k Stefanovi a vybafl mu u ucha.
Ani se nenamáhal s protočením panenek nebo něčím podobným a otočil se ke mně.
"Byl tu Elijah."
"Já vím," kývl jsem a šel si nalít trochu whisky. No co, prostě na to nemám nervy…
"Co budeme dělat? Co budeme pro Boha všemohoucího dělat?" rozhazoval rukama zběsile můj drahý bratr a chytal se za hlavu.
"Přestaň vyšilovat!" napomenul jsem ho autoritativně a opřel se bokem o stůl. "Musíme si nějak shrnout naše možnosti."
"Jo," snažil se uklidnit Stefan, "to musíme."
"Je tu možnost Johnova prstenu, máme na své straně čarodějku, něco můžeme zkusit vymlátit z Katherine. Bohužel je nás moc málo na to, abychom Elijaha i Klause zlikvidovali. Jsme tu my dva a Caroline. Rose podle všeho odešla," vypočítával jsem všechny šance, které mi padly na mysl. Samozřejmě krom té jediné, která se neustále tlačila do popředí.
"Odešla?" zamračil se můj neskutečně zpomalený sourozenec.
"Jo. Říkala něco o tom, že se stvůrou, která jí zlomila srdce, pod jednou střechou bydlet nemůže," nasadil jsem výraz, jako bych vůbec neprovokoval.
"Nemusel ses k ní chovat tak hnusně a měly bychom dalšího upíra na své straně," usadil mě jako obvykle svou neskonalou nechápavostí.
"Víš, Stefe, nerad ti to říkám, ale pro jednou tou stvůrou někdo nemínil mě, ale tebe."
"Já Rose nic neudělal," odporoval automaticky.
"Možná ne tentokrát," pokrčil jsem rameny a čekal, až mu třeba ona skutečnost, že v minulosti Rose ublížil, dojde.
"Vždycky jsem se k ní choval ve vší počestnosti," kroutil hlavou vytrvale, až jsem se bál, že mu upadne a já ten svinčík budu muset uklízet.
"Podívej, mně je to jedno. Jen jsem to pro jednou neposral já, ale ty," vydal jsem se do svého pokoje.
"Kam si myslíš, že jdeš? Nic jsme nevyřešili!"
"Já už svoje řekl, monolog můžeš vést stejně tak dobře sám se sebou jako se mnou," houkl jsem ze schodiště. Vpadl jsem do své ložnice, pečlivě zavřel dveře a vzal svůj mobil s osmi zameškanými hovory z nočního stolku. Sedmkrát Stefan, jednou Elena.
Nedalo mi to a zavolal jsem zpátky.
"Co jsi potřebovala?" zavrkal jsem sladce.
"Už jsi doma?" dožadovala se stejně jako já bez úvodu odpovědi.
"Jo."
"Mluvil jsi se Stefanem?"
"Jo."
"Tak už víš, co jsem potřebovala."
"Zachránit život?" ujistil jsem se a vydal se ke stolu vytáhnout složitý text kouzla, který ji měl udržet naživu.
"Nesnaž se být vtipný," pokusila se mě zarazit.
"To ani nemusím, mám to už od přírody," odpověděl jsem nevinně a bez dalšího prodlužování se rozloučil. Je čas na sestavení opravdového plánu.
V telefonním seznamu jsem vyhledal zatím nepoužité číslo a přiložil svůj telefon k uchu.
"Ano?"
"Bonnie? Tady, Damon."
"Damone, nemám čas na tvoje pitomé připomínky, takže pokud nemáš něco rozumného, běž se rovnou…"
"Eleně jde o život," přerušil jsem ji unaveně.
"Co si myslíš, že právě řeším," odfrkla si podrážděně.
"Je s tebou někdo v pokoji?" zeptal jsem se opatrně.
"Ne."
"Tak tam zůstaň, jedu za tebou. A nikomu o tom neříkej!"
"Damone, proč bych…"
Ukončil jsem hovor, shrábl dva zažloutlé pergameny a onou uvolňující, dech-rvoucí rychlostí se rozběhl za Bonnie.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II