Everything for the one I love 16

16. července 2011 v 9:23 | Damonika |  Kapitolky
Slušně jsem zaklepal a vyčkával. Se slabým třepotáním žaludku. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli to bylo znamení nervozity nebo mých nevyzpytatelných citů, ale byly tam. Tak často popisování motýlci v břiše. Povídačka pro holky… A skutečnost pro Damona Salvatora…
"Damone?" prohlížela si mě překvapeně Elena.
"Nazdar, Eleno. Potřebuju s tebou o něčem mluvit, jsi doma sama?" usmál jsem se mile a pozorně sledoval její chování.
Podle toho, co měla napsané v deníku, a taky podle toho, jak se hádala se Stefanem, by něco mohla cítit. Ke mně. Možná…
Rozpačitě se pousmála, ustoupila o pár kroků dozadu a pustila mě dovnitř.
Teď je na řadě dokonalé upoutání pozornosti. Na ničem teď nezáleží tolik jako na jejím životě. A stejně to do čtrnácti dnů nadobro zapomene…
Dřív, než stihla zavřít dveře, jsem k ní rychle přistoupil, chytil její bradu mezi prsty a políbil ji. Mé dle pověstí mrtvé srdce hlasitě bušilo do žeber, pod prsty jsem vnímal Eleninu horkou kůži a z hlavy se mi úplně vykouřil plán. A pak, když jsem ucítil, jak Eleniny ruce stoupají po mé hrudi výš a výš, jak se mi její paže obmotávají kolem krku a přitahují si mě blíž, jsem se úplně ztratil.
Bez dalšího rozmyšlení jsem ji vzal do náruče, vyběhl schody až do jejího pokoje a položil ji na postel.
Vždyť, Bože, takové šance nevyužít… To bych musel být úplný idiot…
A pak mi najednou v rukou opadla a hlava se jí zvrátila dozadu.
Zatraceně, nechal jsem se unést a zapomněl jsem na hlavní důvod své přítomnosti tady…
Bonnie s pozdviženým obočím poklepávala botou v pravidelném rytmu na podlahu a kroutila hlavou.
"Milánku, tohle si nech na jindy, ano? Jsme tu kvůli něčemu jinému, než tvým neovladatelným pudům."
"Pardon," sklopil jsem hlavu a odstoupil od Elenina bezvládného těla.
"Vytáhni svíčky z toho batohu a rozmísti je po místnosti. A pak se skliď někam do kouta a mlč!" přikázala rázně a klekla si vedle Eleny na postel. Uchopila její hlavu do dlaní, položila si ji do klína a začala mumlat své prapodivné formule.
Sotva jsem splnil, co mi nakázala, knoty svící se samy od sebe rozhořely a já se z respektu raději stáhl do nejtmavší části Eleniny ložnice.
Bonnie ještě asi dvě minuty odříkávala zaklínadla a soudě podle výrazu a monotónního hlasu se pokoušela Elenu uvést do hypnózy.
"Odteď až do momentu, kdy tě propustím, jsem tvou vládkyní. Co ti v tvé mysli napovím, to uděláš, to, co ti přikážu, vyplníš. Od této chvíle z tvých úst vychází má slova, od této chvíle jsi má loutka. Eleno Gilbertová, jsi mou poddanou, dokud svůj nátlak nepovolím."
Eleniny oční víčka se slabě zatřepotaly, ale jinak zůstala poklidně ležet. Bonnie dokončila kouzlo sérií dalších strašidelných vět v latině a uvolnila sevření svých rukou kolem Eleniny lebky.
Plameny svící se uklidnily a vzápětí úplně zhasly. Náhle jsem ve vzduchu ucítil Bonniinu krev a pozoroval, jak si se zahanbeným výrazem stírá krev zpod nosu a ze rtů.
"V pořádku?" ujistil jsem se opatrně.
Přikývla a s pevným a přesvědčeným výrazem pohlédla na svou nehybnou nejlepší přítelkyni.
"Eleno Gilbertová, jako tvá vládkyně ti přikazuji, vstaň!"
Oči mé milované se okamžitě otevřely a její tělo vyplnilo příkaz.
Bonnie se hluboce nadechla a přivřela oči. Elena se dala do pohybu, svou běžnou chůzí došla ke mně a jemně mě políbila.
S povzdechem jsem ji odstrčil a zároveň s Bonnie přikývl.
Vše funguje, jak má. Spouštíme druhou část plánu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II