Everything for the one I love 18

20. července 2011 v 12:49 | Damonika |  Kapitolky
To čekání bylo nesnesitelné. Kolem mě a Jeremyho hřměla hudba a já nebyl schopný zaslechnout jediné slovo z rozhovoru, který se odehrával o patro níž, dokonce jsem ani nevěděl, jestli Elijah už přišel nebo ho stále očekáváme. Neměl jsem ani tušení, jestli Bonnie stále zvládá udržovat Elenu pod svou nadvládou a jestli ji moje krev skutečně dodala dostatek síly.
Na střídačku s Eleniným bratrem jsem přecházel po pokoji, nechával svoji mysl volně toulat se po nebezpečných zákoutích mých vzpomínek a zároveň se pokoušel upokojit se. Nešlo to. Neuvěřitelně mě vytáčelo, že pro jednou nevím vůbec nic.
A pak se najednou prudce rozevřely dveře a do pokoje vpadla Bonnie.
"Dělej, Damone, už ji dlouho neudržím, musíme vše dokončit tak, aby sama Elena neměla o ničem ani ponětí."
Vystřelil jsem a vzápětí se už skláněl nad Eleniným tělem, které ještě stále ovládala Bonnie. Pak jsem se ale bleskově vrátil zpět a vyhrkl dvě otázky, které mě pálily na jazyku: "Takže to vyšlo?" Přikývla. "Co s Jeremym?"
Zamračila se.
"Co by mělo být s Jeremym?"
"Viděl, co děláme, ne?"
"Viděl, že ovládáme Elenu, aby změnila podmínky smlouvy. Myslí si, že se ji snažíme zachránit, ale úplně jinak - o té krvi nemá ani ponětí," řekla tak potichu, že jsem ji mohl slyšet jen já díky perfektnímu sluchu.
"Aha," konstatoval jsem otupěle.
A je na řadě ta horší a zároveň příjemnější část. Elena se probere a nesmí se dozvědět, co se stalo. A proto jsem tu já. Musím dokončit, co jsem začal, sotva jsem dnes vstoupil do tohoto domu.
Jemně jsem Elenu pohladil po tváři a přitiskl své rty na její. V ten samý okamžik jsem ucítil, jak se v mém náručí pohnula. A o jediný posun vteřinové ručičky později už mi oplácela polibek.
Srdce se mi přešťastně ozvalo v hrudi. Když mi obmotala paže kolem krku, sklouzl jsem dlaněmi na její boky a rty na její krk. Přímo u ucha mi horce vydechovala a já mohl dokonale slyšet její tiché šeptání mého jména. Mého. Nikoho jiného. Věděla, že jsem to já, a nebránila se.
Jemně jsem ji stáhl pod sebe a klekl si nad ni. Vypustil jsem z hlavy detaily jako Bonnie a Jeremy ve vedlejší místnosti nebo cokoli obdobného a toužebně jsem se Eleně dobýval pod tričko.
Všechno, úplně všechno na tom, co jsem prožíval s Elenou, bylo jinak, bylo odlišné od toho, co jsem kdykoliv v životě cítil. Do éteru se vytratila hrubost a prudkost. Násilí a rychlost přestali být důležité a žádoucí. Šlo přece o něco úplně jiného. O hluboké propojení našich duší. O táhlé a něžné blížení se. O důvěru a vděčnost za ni.
Na jednu stranu jsem se naprosto nezvykle kontroloval a na druhou jsem propadal Eleně. Jejímu hlasu, jejím povzbuzujícím horkým dotekům, které po dlouhých letech rozehřívaly mé prochladlé srdce a vháněly do něj ještě více lásky.
Eleno… Slibuji, že tě budu milovat po zbytek svého života. Ať se děje, co se děje, vždycky budu stát při tobě.
Vlastně k ničemu nedošlo, nemohl jsem si ji vzít tak, jako kteroukoliv jinou dívku před tím. Toužil jsem po ní, samozřejmě. Mnohem víc než po komkoliv dřív. Mnohem víc než po podvodnici Katherine. Ale nemohl jsem se s ní milovat, dokud jsem si byl jistý, že bychom na to oba zapomněli.
Nikdy ve svém životě bych neobětoval takovou vzpomínku. Byla by příliš cenná.
A přesto ztratím i toto. To, po čem jsem prahnul takovou dobu. Aby pochopila, že jsem jí hoden a že se mnou bude v opravdovém bezpečí, že mnou bude milována.
Mám strach. Takový, jaký jsem ještě z ničeho za celou svou existenci neměl. Co když je to pouto jen povídačka? A co když moje láska není dostačující? Co když tohle ztratím navždy? Anebo, nedej Bože, co když zemře a to kouzlo ji nepřivede zpátky k životu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II