Everything for the one I love 2

1. července 2011 v 10:00 | Damonika |  Kapitolky
Téma: The Vampire Diaries
Autor: Michelle
Stránka: http://fanfiction-stories.blog.cz
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Příběh začíná velmi známou, oblíbenou a srdceryvnou scénou, kdy Damon Eleně vyznává lásku a následovně jí maže paměť. Později se setkává s Rose a rozhodne se, že vypnout na chvíli své city nebude vůbec špatný nápad. Jak to vlastně dopadne? (Z pohledu Damona!)
Komentář autora: Všem přeji krásné velikonoce! :) Některé scény v této kapitolovce budou velmi podobné jako scény v seriálu a není to náhoda... :) Ale brzy se nám to odkloní xDKOMENTUJTE, PROSÍM!

Vpadl jsem do Mystic Grillu a objednal si dvojitou skotskou. Hned, jak se přede mnou objevila, kopl jsem ji do sebe a pořádně se rozhlédl. Oběť byla jasná. Modrooká blondýnka s širokým úsměvem. Přesný opak Eleny. Prohodil jsem s ní pár slov, a aniž bych byl nucen použít nátlak, odešla se mnou. Sotva jsme opustili nacpaný bar, vyhodil jsem si ji do náruče a bleskově se s ní přemístil do jedné z temnějších uliček. Tam jsem ji opřel o zeď a strhl do víru polibků. Vzdychala, jakoby za to byla placená, a její ruce mi bloudily pod tričkem. Ať jsem se snažil sebevíc, pocit vzrušení nebo čehokoliv aspoň trochu obdobného jsem nenacházel.
Znuděně jsem jí zakousl a poslal domů. Tudy tedy cesta nevede…
Do baru už se mi nechtělo. Navíc začínalo krápat, takže nepřipadalo v úvahu ani pobíhání po lese. Nesnáším, když se mi do mokrých vlasů zamotají větvičky a podobný svinčík.
Zbývala poslední možnost. Jít oxidovat do penzionu a vybýt se trochu na Stefanovi.
"Nazdar, bratře," zahlaholil jsem familiárně jen, co jsem vpadl do dveří.
Neozval se a mně se v hlavě promítl rozhovor, který jsme vedli těsně před tím, než jsem se rozjel za Elenou. Po sto padesáti letech se mi poprvé omluvil za to, že mě donutil přeměnit se v upíra. Možná, že právě to mě dostalo do takové nálady. Přeladil jsem se na city a bylo na čase přestat pátrat po signále. Bylo na čase prostě vypnout.
Ležérním krokem jsem došel do obývacího pokoje a spatřil Stefana a někoho, koho bych tam rozhodně nečekal.
"Drahoušku, ty by ses mi měla klidit z dosahu," zavrčel jsem a chystal se po ní vystartovat.
Stefan mě zavčasu zarazil.
"Jmenuje se Rose. Přidala se na naši stranu."
"Nemůžeme jí věřit, unesla Elenu, zapomněl jsi?" rozhodil jsem rukama a zle na ni mhouřil oči.
"Nejsem sebevrah," přistoupila k nám upírka, která si hodlala zachránit vlastní život skrz Elenin únos. "Vím, že kdybych se opět pokusila udělat něco vaší milované Eleně, byla bych během okamžiku mrtvá. Navíc nemám důvod. Trevor je mrtvý. Elijah je mrtvý. Moje existence ztratila smysl. Rozhodla jsem se pomoct."
"Jak obětavé," zašklebil jsem se a nalil si plnou skleničku z první láhve s alkoholem, která mi padla do rukou.
"Potřebujete mě," posadila se na pohovku a hypnotizovala mě pevným pohledem.
"Proč myslíš?" pozvedl jsem obočí.
"Klaus si pro ni přijde."
"Klaus?" zopakoval jsem bezvýrazně ono jméno.
"Nejstarší známý upír. Původní. Chce zlomit kletbu slunce a měsíce. Smrtí dvojnice."
Usadil jsem se do pohodlného křesla a přehodil nohu přes nohu. "Zvládneme ji ochránit," pokrčil jsem rameny.
"Jistě," odfrkla si a stočila pohled na mého úžasného sourozence, který ji evidentně přijal hned, jak ji spatřil.
"Jestli hledáš hnízdo, kde by ses mohla pohodlně usadit, jsi na špatné adrese. My nepřijímáme sociální případy. Tak si sbal svých pět švestek a běž se nasáčkovat jinam." Nasadil jsem rádoby milý úsměv a chystal se jí prohodit oknem.
Ublížila Eleně. Takový tvor by se mi měl na míle vyhýbat a ne se nastěhovat do mého domu.
"Elijah je sice mrtvý a vy se můžete cítit bezpečně, ale pokud se někdo dozvěděl o dvojnici, bude ji chtít získat. Pro Klause. A Elijah byl v porovnání s Klausem naprostá nula. Čímž se vy dva dostáváte do mínusu."
"A co podle tebe máme dělat?" zacukroval jsem a těžce se ovládal, abych na ni neskočil a neroztrhal ji na kousky.
"Nejdřív chci mluvit s Elenou."
"Nepřiblíží se k tobě, ani kdyby chtěla," vymrštil jsem se na nohy a v mžiku stál nad ní.
"A pak si chci promluvit s tebou," doplnila se a klidným krokem opustila místnost.
"Stefane," stiskl jsem zuby pod návalem vzteku, "nedovolíš Eleně, aby sem přišla, že ne?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II