Everything for the one I love 24

26. července 2011 v 12:55 | Damonika |  Kapitolky
"Damone? Co tady…" začala překvapeně Elena, ale hned, jak uviděla svého povedeného přítelíčka, umlkla.
"Nesu dobré zprávy a jedno enormně otravné zavazadlo," kývl jsem hlavou ke svému bratru.
"Myslím, že oboje nezvládnu a vybírám si," chvíli s hraným zaujetím přemýšlela a pak vyhrkla: "Dobré zprávy. Pojď dál," pokynula s úsměvem a Stefanovi zavřela před nosem.
"Eleno! Eleno!!" tloukl můj zrazený sourozenec na dveře a vyžadoval se vpuštění dovnitř.
Elena pokrčila rameny a naznačila mi cestu ke schodišti.
Jen, co jsme došli do jejího pokoje, vyrazila mi dech. Absolutně. Nezbyl ve mně ani milimetr krychlový kyslíku, tak moc mě překvapila.
Skočila mi kolem krku a horce přitiskla své rty na ty mé. Ruce mi automaticky sklouzly k jejím bokům, ale nebyl jsem s to přitáhnout si ji blíž. Hlava se mi motala, srdce se dobývalo ven z hrudníku a celým tělem procházelo podivné brnění.
"Pane Bože," zamumlala omámeně, když se trochu odtáhla. "Cítíš to taky?"
"Co konkrétně?" zmohl jsem se na šibalský úsměv.
"No, to. Já nevím. Jako bych se nemohla ovládat, jako by mě něco strašně moc táhlo k tobě, jako by…" vydechla mi do úst, když se opět vyhoupla na špičky a přiblížila se ke mně jen na pár centimetrů.
"Tak to abychom se na to raději podívali pořádně, nemyslíš?" našel jsem ztracená slova i kontrolu nad svými pohyby. Pohladil jsem ji po tváři.
A pak jsme se nějak ocitli u postele a pamatuji si, jak jsem ji na ni pokládal. Stáhla si mě k sobě.
Blíž. Víc. Hloub. Dál. Cokoliv, jen mě neopouštěj…
Přejížděl jsem prsty po jejích zádech a pomalu klouzal dlaněmi až k jejímu zadečku. Rty jsem jí tiskl ke krku, těsně pod uchem, a pro jednou ve mně převládala touha po ní samotné, než po její krvi.
Odtrhl jsem rty od jejího hrdla, políbil ji na čelo a pak konečně našel její rty. Tlukot jejího srdce mi slastně zněl v uších. V mých vlastních žilách hořel plamen lásky a díky němu jsem se cítil víc živý, než kdy jindy před tím.
"Na nějakou dobu jsem měl pocit, že jsi jiná než Katherine," ozvalo se nám náhle za zády.
Odskočili jsme od sebe. Oblečení pomuchlané, rty rudé a pálící a v očích prozrazující vášeň a provinění.
Taky mě mohlo napadnout, že když ho dovnitř nepustí, prostě se sem narve sám. Teď se to všechno posere, znám svého bratra až moc dobře.
Mlčeli jsme. Co taky v takovou chvíli říkat…
Přistižen vlastním bratrem při nevěře s jeho přítelkyní, pekelná situace. Jindy a především u kterékoliv jiné bych se prostě vypařil. Zvedl bych svoje pozadí z téhle postele a za pomoci upírské rychlosti bych zmizel dřív, než by kdokoliv z nich stačil říct bú.
Ale tentokrát to nešlo.
Vinen.
"Stefane, já…" odhodlala se nakonec jako první Elena, ale oslovený jen tupě zíral. A Elena evidentně neměla co víc říct.
Takže je to opět na mně.
"Ovlivnil jsem ji," podíval jsem se zpříma bráškovi do očí.
Zamračil se. Po tváři se mu míhaly rozličné emoce. Překvapení. Nevěřícnost. Zrada. Bolest. Pochybování. Rozčílení. Strach.
Pak stočil pohled k Eleně.
Sakra… Chybička se vloudila.
"Má na krku svůj náhrdelník," odfrkl Stefan, když pochopil, že jsem se jen chytal záchranného lana. Vyklouzlo mi.
A Stefan tiše odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II