Everything for the one I love 26

28. července 2011 v 12:57 | Damonika |  Kapitolky
"Asi nebylo úplně fér nechat tě na to zapomenout, ale na druhou stranu - tak nějak jsem tě nechtěl postavit před rozhodování, co se mnou budeš dělat. Nechtěl jsem, aby nás moje slova oddělila, abychom ztratili naše přátelství. S jednou věcí jsem nepočítal," pokrčil jsem rameny.
"Měla jsem v sobě sporýš," doplnila mě tiše.
"Jo," souhlasil jsem prostě. "No a pak jsi mě přistihla s Rose, zrovna když jsem… Když jsem se vybíjel z frustrace po návštěvě u tebe," vykládal jsem nejistě a chvílemi jsem se měl strašnou chuť rozesmát.
Takový trapas. Necitlivě si Rose beru přímo na pohovce v obývacím pokoji, a kdo se zrovna nepřijde mrknout na návštěvu? Dívka, kterou miluju…
"To mi ani nepřipomínej," zašklebila se a skryla si obličej do dlaní. "Bylo to příšerný. Přišla jsem za Stefanem a místo toho uvidím tebe a Rose," podle tónu jejího hlasu jsem usoudil, že se nejspíš taky směje. "Ani nevíš, jaký šok jsi mi způsobil."
"To jsem vypadal tak hrozně?" vyděsil jsem se hraně. Místo odpovědi jsem dostal polštářem do hlavy. "Asi jo," povzdechl jsem si a odsunul naducanou péřovou věc stranou.
"No… Dost mě to vzalo," ukončila tohle téma a podívala se na mě skrz prsty. V očích se jí třpytilo podivné neurčité cosi.
"Pro tebe ten den skončil, ale pro mě ne tak úplně," pokračoval jsem ve vyprávění. "Zašel jsem sem, za tebou. Spala jsi a vedle sebe," rozpačitě jsem se podrbal ve vlasech, "jsi měla svůj deník. Znáš mě, žádný podvod mi není cizí," pokusil jsem se o nevinný výraz.
"Aha, takže tak jsi zjistil co a jak," stáhla ruce ze svého obličeje.
"Ano. Zjistil jsem toho spoustu a neměl jsem nejmenší ponětí, co s takovými informacemi podniknout. A tak jsem raději zase zmizel."
"Slíbíš mi jednu věc? Nenecháš mě to zapomenout, že ne? Teď už ne," prosila urputně.
Nemůžu nic takového slíbit. Nemůžu. Za několik dní tu vzpomínku, stejně jako tuto a každou jinou se mnou ztratíš.
Nervózně jsem se pousmál a svedl hovor na jinou kolej: "To se ti to tak líbilo? Když jsem…" nechal jsem větu nedokončenou.
Se sklopenýma očima přikývla.
Naklonil jsem se k ní a lehce se rty otřel o její líčko. "Miluju tě," šeptl jsem těsně u jejího ucha. Slyšel jsem tlukot jejího srdce. Rozklepaný, upřímný, hlasitý.
"Díky," objala mě kolem krku a stočila se mi náruče.
Dobře, dobře, do ničeho tě nebudu nutit. Nemusíš to říkat. Dokonce mě ani nemusíš milovat. Stačí, když mě necháš být ti těch posledních pár dnů na blízku. Alespoň to.
"Damone, já…" spustila z ničeho nic a stiskla mě pevněji.
"Ššš, neříkej nic," utišil jsem ji okamžitě a pevně zavřel oční víčka. Do očí se mi totiž vlévaly nebezpečné slzy.
Já věděl, proč jsem se po Katherine od všech citů a emocí držel dál. Do háje.
"Počkej, tohle musíš slyšet," odtáhla se a já se na ni musel chtě nechtě podívat. "Chci, abys věděl, že tohle pro mě vůbec není jednoduché. Nerozumím sama sobě. Topím se ve vlastních pocitech. Ale jednu věc jsem pochopila. Mám tě ráda. Přes to všechno, čím jsme si navzájem ublížili, tě mám ráda. A tahle počínající láska stále roste. Přetváří se. Z přátelství se dostáváme úplně jinam."
Napjatě jsem poslouchal a čekal na závěr.
"Teď když mám naději, že při rituálu nezemřu, mám víc času na přemýšlení. Na rozhodování."
Stiskl jsem ret mezi zuby.
"Dřív, než se bude dít cokoliv víc, musíme si promluvit se Stefanem. My oba. Dnes večer přijdu."
No, skvělý… Telenovela přímo v mém životě, co víc si přát?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II