Everything for the one I love 27

29. července 2011 v 12:58 | Damonika |  Kapitolky
Po zbytek dne jsem se toulal po lese. Do penzionu jsem se neodvážil. Nehodlal jsem Stefana potkat dřív, než bylo nutné. Kolem půl sedmé jsem zaslechl, jak přijíždí Elenino auto a přispěchal jsem jí naproti.
Sotva mě ale zahlédla, zavrtěla hlavou a přiložila si prst na rty. Nechápavě jsem se zamračil. Několika složitými posunky mi vysvětlila, že se tam nesmíme objevit společně a ať přijdu chvíli po ní.
Jak myslíš.
Neklidně jsem odpočítal sto osmdesát sekund a vpadl jsem do domovních dveří.
"Jsem doma, rodinko," zahlaholil jsem srdečně a vkročil do obývacího pokoje.
No to si ze mě děláte prdel, ne?
Elena stála jen pár centimetrů od Stefana a líbala se s ním. Se Stefanem. Elena.
Dvakrát jsem zamrkal a několikrát naprázdno otevřel a zase zavřel pusu.
A pak jsem to uviděl. Elena měla ruce za zády a křížila prsty. Přimhouřil jsem oči a doufal, že je to skutečně znamení pro mě a že chápu správně.
"Jsem rád, že hrdličky jsou zase spolu," poznamenal jsem ironicky a usadil se na pohovku.
Stefan si evidentně teprve teď všiml mé přítomnosti a pomalu se od Eleny odtáhl.
Tmavovlasá brunetka se ke mně pomalu otočila, a protože stále před Stefanem, mohla mi lehkým zamračením a jemným posunkem naznačit, abych nic neříkal a všechno nechal na ní.
"Jo, musela jsem si se Stefanem trochu promluvit a hodně toho vysvětlit, ale myslím, že jsme si na závěr porozuměli, že?" natočila hlavu na mého bratra, ale pohled měla stále fixovaný v mých očích.
"Skáču až do stropu," předvedl jsem falešný úsměv a s myšlenkami divoce vířícími mou hlavou jsem opustil místnost.
Takže co? Tohle je to řešení? Vybodnout se na mě a zůstat se Stefanem? To mám teda opravdu radost. Pro jednou v něčem souhlasím se Stefanem, je přesně jako Katherine. Nezáleží na tom, kolik mrtvol za sebou zanechá, kolik lidí raní, vždycky dojde k tomu, co potřebuje. Záchranu života už má jistou, tak proč se se mnou ještě nějak zalamovat?
Rozrušeně, zlomeně a značně posmutněle jsem vpadl do své ložnice. Práskl jsem sebou na postel a se silným pocitem křivdy pozoroval bílý strop. Odřízl jsem se od všech sluchových vjemů, neměl jsem nejmenší potřebu poslouchat cukrování svého bratra a dívky, pro kterou bych položil život.
Zamilovat se není těžké. Těžké je přiznat si to. Těžší je přiznat to tomu, koho milujete. A nejtěžší je smířit se s porážkou. Přijmout fakt, že vy nejste ten, koho váš milovaný chce.
Položil jsem paži přes svoje oči a určitým způsobem jsem se vrátil do dětství. Tam jsem také věřil, že když nikoho nevidím já, nevidí nikdo mě.
A teď neexistuje svět pro mě a já neexistuji pro svět. Tentokrát to skutečně funguje.
"Damone?" ozvalo se opatrně ode dveří.
"Ne," odpověděl jsem krátce, bez zájmu.
"Potřebuju s tebou mluvit."
"Nechci nic slyšet. Přetvařování mám dost, díky," odsekl jsem, aniž bych Eleně dal sebemenší možnost říct něco víc.
"Na ublíženost bude dost času potom," pronesla tvrdě, "Elijah nepočká."
"Cože?" posadil jsem se pomalu a podmračeně ji pozoroval.
"Elijah čeká v přízemí a chce se mnou mluvit. Napadlo mě, že by bylo fajn, kdybys ta byl taky."
Povzdechl jsem si a vykročil, abych se kolem ní protáhl a sešel po schodišti dolů. Zachytila mě a velmi tiše zašeptala: "Počkej."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II