Everything for the one I love 28

30. července 2011 v 12:58 | Damonika |  Kapitolky
Potom se ke mně naklonila a zlehka mě políbila na tvář. "Pak si o tom všem promluvíme, ano?"
S absolutně nechápavým výrazem jsem automaticky přikývl a vydal se do přízemí. Když jsem spatřil Elijaha, jak si pohodlně hoví na mém oblíbeném místě na pohovce, stiskl jsem zuby.
"Podívej, vím, že je slušnost nechat starší osobu posadit se, ale to je prostě můj flek, jasný? Sice jsi už skoro na rozpadnutí, ale pohnout zadkem o dva metry doprava ti neuškodí," ušklíbl jsem se na něho a se založenýma rukama čekal, až se odsune.
Pozvedl obočí a evidentně pátral po nějakém zastání. Dokonce jsem na krátkou chvíli zahlédl, jak se mu v očích blýskla touha po boji, ale nakonec nejspíš usoudil, že infarkt z mé blbosti není vhodnou smrtí pro muže jeho velikosti, a důstojně si přesedl.
"Rád bych ti poděkoval, ale nějak by se to neshodovalo s tím, že jsem tě naposled zabil, takže…" pokrčil jsem neurčitě rameny a pohodlně se usídlil v měkké prohloubenině.
Tak jakpak dlouho ti tenhle poklidný výraz ještě vydrží, co myslíš, stařenko?
Nevinně jsem se pousmál na Elenu a pokoušel se nepřiznat si, že důvod zvednutí mé nálady je právě ona. Brunetka unaveně zakroutila hlavou a sklouzla pohledem k sešlému zombíkovi po mé pravačce.
"Tak co je ta věc, o které s námi chceš mluvit," založila si vzpurně ruce na hrudi a opřela se o jednu z částí naší rozsáhlé knihovny.
"Klaus," konstatoval Elijah a zatvářil se jako majitel všech čtyř es.
Vytáhl jsem páté. "Santa? Ale teď je léto," posmutněl jsem a udržel smích uvnitř sebe.
Elijah ke mně už trochu podrážděně stočil zrak a počastoval mě tak zlým pohledem, že jsem začínal mít pocit, že už mu opravdu začínám lézt na nervy.
A o nic jiného se taky nesnažím.
"Ironické, nevychované, otravné a velmi mladé upíry se dá nahradit během mrknutí oka," upozornil mě povýšeně a chystal se pokračovat.
"Běžně ano, ale ty nemůžeš. Slíbil jsi to Eleně, nikomu z nás nebude ublíženo."
"Podívej, ty adolescentní ubožáku," zasyčel, "nebude mi dělat nejmenší problém porušit svoje slovo něčím tak ubohým, jako jsi ty. Během okamžiku budeš mrtvý a naše smlouva bude stále platit."
Do menší rozepře se moudře vložila Elena: "Děkuju, že mi potvrzuješ, že jsi čestný muž, Elijahu, hned jsem si jistá, že ti můžu ve všem věřit."
To už to nevydržel Stefan, přerušil nás v dohadování a především v nás sucharsky zadusil všechnu zábavu.
No, je možné, že je tohle můj bratr? To přece nemůže být krev mé krve.
Elijah tedy začal od začátku: "Klaus. Podle všech mých dostupných zdrojů se dostaví do týdne. Úplněk je za jedenáct dní, tehdy se uskuteční rituál."
"Jsme si jistí, že má všechno, co potřebuje?" zachytával se stébélek naděje můj vážný bráška.
"Chybí mu měsíční kámen, ten mám já. Poskytnu mu ho den před prolomením kletby, získám si tak jeho důvěru a budu moct být přítomen u rituálu."
"Co všechno vlastně potřebuje?" zjišťovala s patrným zájmem Elena.
"Měsíční kámen, čarodějku, upíra, vlkodlaka."
"Na co ty dva poslední?" zeptal jsem se nejistě.
"Zvládl jsi už zpracovat, že se jedná o kletbu slunce a měsíce? A ta se týká upírů a vlkodlaků," oznámil mi otráveně.
"Jo, já to všechno zpracovávám," pronesl jsem přesládle, ale ihned pokračoval ve své myšlence, "k čemu vlastně potřebuje Klaus lámat takovou kletbu? To mu tolik záleží na tom, aby si mohl vykračovat na sluníčku a celá jeho rasa společně s ním?"
Koutkem oka jsem zpozoroval, jak se na sebe Stefan s Elenou podívali a zamračili se.
Výborně, nejsem sám, komu tady něco nehraje.
"Jsi bystřejší, než jsem si myslel," prohnul uznale koutky rtů, "ačkoliv mi zatím jen stěžuješ život, musím uznat, že ti to v závěru docela myslí."
"A?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II