Everything for the one i love 29

31. července 2011 v 12:59 | Damonika |  Kapitolky
"Nejdřív se chci pojistit, že nikdo z vás neporuší naši smlouvu. Elena bude obětována při nejbližším úplňku. Na tom se nic nezmění."
"Už jsme ti to slíbili," protočil jsem oči ke stropu.
Tady něco tak úplně nehraje. Něco není v pořádku. Existuje něco, co nám Elijah zatajuje, a přirozeně není moc překvapující, že to chci vědět.
"Slib se dá porušit kdykoliv, smlouva taky, přísahu utvrzenou kouzlem si nedodržet nedovolíte."
Odfrkl jsem si.
No, jistě. S čarodějem na nás. A nejlíp, ať to trvá tak dlouho, aby nám už dnes další informace říct nestihl.
A pak mě něco napadlo. Něco důležitého.
Moment! Neruší se ty dvě přísahy navzájem? Co když ta, kterou jsem uzavřel s Bonnie, narušuje tuhle? Budu cítit stejnou bolest jako minule, když jsem se pokoušel Rickovi sdělit způsob záchrany Eleny? Nebo bude ta nová silnější a nějak mě zastaví v Elenině záchraně? Nebo… Zemřu?
Ani jsem si neuvědomoval, kdo pak mluvil a co říkal, pamatuji si jen, že někdo klepal na dveře a vešel vysoký snědý čaroděj, kterého Elijah oslovoval "Martine."
Kouzlo provedl rychle a bylo zjevné, že v oboru magie rozhodně není nováčkem. Sotva na nás všechny uvalil přísahu, které jsem se tolik děsil, zvedl se k odchodu a spolu s ním, přesně jak jsem předpokládal, i Elijah.
"No, tak to teda prr," zastavil jsem ho rázně. "Docela rád bych věděl, proč by teda Klaus rád zlomil takovou kletbu. Hm?"
Elijah stiskl zuby a na malou chvíli si mě měřil pěkně nepříjemným pohledem.
"Ta kletba se totiž netýká ani upírů ani vlkodlaků jako druhu. Týká se samotného Klause. Je to sice můj pokrevní bratr jako ostatní původní, ale jeho otec není mým otcem. Zatímco naše linie je linie upírů, jeho otec pochází z vlkodlaků."
"Eh?" vystřelilo mi obočí do půlky čela a soudě podle dalších doprovodných zvuků jsem nebyl sám, komu taková zpráva vyrazila dech.
Elijah se nenechal vyrušit a pokračoval: "Čarodějky na něj uvrhly kletbu, aby udržely jeho vlkodlačí podstatu neprobuzenou. Jedná se o rovnováhu v přírodě. Pokud se mu podaří kletba prolomit, začne se ihned měnit ve vlkodlaka a stane se tedy během transformace velmi zranitelným. V ten moment přijde moje chvíle. Zabiji ho."
"Proč?" předběhl mě otázkou Stefan.
"Některé věci jsou neodpustitelné, ať se jedná o tvého bratra nebo ne," uzavřel tuto záležitost a opustil penzion.
Reakce pozůstalých byly velmi obdobné. Já se vysíleně svezl na pohovku, Elena se zprudka usadila do křesla a Stefan s prázdným výrazem zůstal zírat na místo, kde ještě před chvílí náš rozmilý přítel stál.
"Tak to byla jízda," poznamenal jsem, když jsem se vzpamatoval, a odloudal do svého pokoje.
O dvacet minut později mi přišla jednoduchá textovka.
ZA PUL HODINY U ME. E
No, sláva, konečně se dozvím, jestli ještě spadám do přízně milostivé slečny nebo ne.
Ale přestože, jsem se cítil uražený, zraněný a smutný, těšil jsem se. Doufal jsem. Věřil jsem. Protože láska je sice pěkně zamotaná a nerozumná, ale je to to jediné, čemu většinou lidé hodlají věřit. Za čím se hodlají hnát. Čemu obětují všechno.
Všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II