Everything for the one I love 6

5. července 2011 v 10:00 | Damonika |  Kapitolky

Téma: The Vampire Diaries
Autor: Michelle
Stránka: http://fanfiction-stories.blog.cz
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Příběh začíná velmi známou, oblíbenou a srdceryvnou scénou, kdy Damon Eleně vyznává lásku a následovně jí maže paměť. Později se setkává s Rose a rozhodne se, že vypnout na chvíli své city nebude vůbec špatný nápad. Jak to vlastně dopadne? (Z pohledu Damona!)
Komentář autora: Zdá se, že to na váš docela zapůsobilo! :) To jsem ráda... Do zítřka opět očekávám minimálně 10 komentářů... Jinak si to užijte ;)
Znuděně jsem bloumal po domě. Rose spala. Stefan si zaběhl do lesa ulovit nějaké to nevinné zvířátko. Elena doma.
Přepínal jsem televizní programy, probíral se knihovnou, nalil do sebe jednu krevní konzervu a dokonce jsem se snížil i k vytáhnutí prachovky.
Neuvěřitelné…
Od té nesmírně ponižující činnosti mě vyrušilo vyzvánění telefonu. Stefanova.
Bleskově jsem se přemístil do jeho pokoje a pohlédl na display jeho mobilu. Nadšeně jsem se usmál a přijal hovor.
"Stefanův telefon," zahlaholil jsem a rozkošnicky se rozvalil ve Stefanově prostorné posteli. Z jednoho polštáře jsem ucítil Elenin jemný parfém a zhluboka jsem se nadechl.
"Damone? Stefan tam není?" chrlila ze sebe vysokým pisklavým hlasem Elena skrz onen úžasný komunikační prostředek.
"Ne," odpověděl jsem krátce a zabořil celý obličej do Eleniny vůně.
"To je asi jedno," povzdechla si. "Právě můj pokoj opustil Elijah. Žije, Damone!" vyjekla.
Málem jsem jí řekl, že to vím, ale včas jsem zarazil.
"Jsi v pořádku?" vytáhl jsem se do sedu.
"Myslím, že jo," odvětila tiše.
Pak jsem uslyšel tlumený vzlyk a v duchu jsem zaklel.
"Jedu za tebou, vydrž," přikázal jsem už za nástupu do auta. Nastartoval jsem a v té nejvyšší rychlosti, kterou jsem ze svého kabrioletu dokázal vymáčknout, jsem frčel směr dům Gilbertů.
Zazvonil jsem a roztěkaně čekal. Můj perfektní sluch mi napověděl, že Elena právě sbíhá po schodech a blíží se ke dveřím, které se vzápětí rozevřely.
A ve vstupu stála ona. Dívka, kterou jsem tolik miloval. Se slzami na řasách, zděšením vepsaným ve tváři a rameny sehnutými pod nějakým hrozivým zjištěním.
Vpadl jsem dovnitř a sevřel jí v náručí. Omluvou mi budiž, že v její přítomnosti mě pokaždé rozumné myšlení opouští a v tak emociálně vyhrocenou chvíli jsem na cokoliv jako skrývání citů úplně zapomněl.
O pár minut později jsme seděli u ní na posteli. Elena se bohudík už trochu uklidnila a já se konečně zmohl na něco víc, než jen pár nicneříkajících uklidňujících vět.
"Co se stalo?" pohrával jsem si s jejím plyšovým medvídkem. Musel jsem něčím zaměstnat své ruce, protože jinak bych ji stále ještě hladil po jejích krásných vlasech a hebké pokožce.
A to se tak úplně nehodí, víme?
"Byla jsem u Bonnie, a když jsem se vrátila, byl tu. Čekal na mě tady," kývla k oknu. "Musela ho asi pozvat Jenna, Jeremy nebyl doma."
"Co chtěl? Neublížil ti?" naklonil jsem se k ní blíž a vzápětí se téměř násilím stáhnul zpět.
"Neublížil," viditelně zatnula zuby a následovně si olízla rty. Sklouzl jsem k nim pohledem a polkl. Leskly se a já umíral touhou zlehka na ně přitisknout svá ústa, otírat se o ně, vyprovokovat ji k opětování a pak ten polibek prohloubit a… Naštěstí jsem ve zrádných představách zarazil dřív, než jsem je uskutečnil. "Uzavřel se mnou smlouvu."
"Jakou?"
"Bude ochraňovat všechny mé milované do té doby, než nastane čas na zlomení kletby. Pak," zvedla ke mně pohled, "zemřu."
Doufal jsem, že tím neporušuji úmluvu o mlčení ohledně její záchrany, a slavnostně jsem pronesl: "To nikdy nedovolím."
"Jsem klíč k zlomení kletby! Jenom já! Zemřu kvůli nějaké pitomé kletbě, která se mě vlastně vůbec netýká," vyjekla a svezla se mi do klína.
Zabořil jsem dlaň do jejích vlasů a pevně jsem zopakoval: "To nikdy nedovolím."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II