Everything for the one I love 9

9. července 2011 v 19:35 | Damonika |  Kapitolky
Téma: The Vampire Diaries
Autor: Michelle
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Příběh začíná velmi známou, oblíbenou a srdceryvnou scénou, kdy Damon Eleně vyznává lásku a následovně jí maže paměť. Později se setkává s Rose a rozhodne se, že vypnout na chvíli své city nebude vůbec špatný nápad. Jak to vlastně dopadne? (Z pohledu Damona!)
Táhle jsem zasténal a zaklonil hlavu dozadu. V ten moment mě vůbec nenapadlo, že bych tím mohl Elenu probudit, ale prostoupila mne vlna jakési šílené emoce a já ji nebyl schopný udržet v sobě.
Takže to ví. Ví, že ji miluju… A žárlí. Na mě a Rose. Může to něco znamenat?
Sklopil jsem pohled a hloubavě pozoroval její křehkou postavu stulenou pod dekou. Pak jsem si ten vše zvracující text přečetl ještě jednou a otočil na další stránku.
Milý deníčku, vůbec nemůžu spát, pořád se vracím k tomu, co mi dnes Damon řekl. Přemýšlím nad tím, jak se k němu mám teď chovat, když vím a ve skutečnosti vědět nemám. Jistě je tu ta možnost, že bych mu mohla říct nebo naznačit, že mi moje vzpomínky zůstaly, ale…
Co kdyby mi tu vzpomínku pak vzal? Nevím proč, ale nechci o ni přijít! To vyznání bylo tak plné skutečné lásky jako nic jiného, co jsem kdy slyšela.
A u toho mi ještě vrtá hlavou Stefan. Vím, že bych je nikdy neměla srovnávat. Ačkoliv jsou bratři, mají mezi sebou víc rozdílů než dva úplně cizí lidé. A přesto přemýšlím nad tím, zda by to stejné pro svého bratra udělal Stefan. Zda by ustoupil člověku, který mu tolik ublížil a který mu zničil celý život. Zda by řekl, že si mě ten druhý zaslouží víc.
Ale Stefan to neudělal, že? Ví, že ke mně něco Damon cítí, je z toho neklidný a snaží se mě ukrýt před jeho vlivem. Ale nikdy, opravdu nikdy by mu v tomhle neustoupil. Bojoval by za mne pravděpodobně, i kdybych si to ani nepřála. Stál by v cestě Damonovi, i kdybych to já nechtěla.
Zaraženě jsem zíral na poslední odstavec a pokoušel se zachytit myšlenku, která mi stále proklouzávala mezi prsy.
Že by si konečně uvědomila, že se svět nedělí na dobro a zlo tak, jak ji to naučil její drahý Stefánek? Že i ti správňáci mají svá temná zákoutí, že můžou být sobečtí, zlí a škodolibí?
Představovala jsem si, jak by to dopadlo, kdybych opustila Stefana. Vysvětlila mu své důvody, řekla mu, že si opravdu nepřeji, aby se mě snažil zastavit, a vpustila bych do svého života Damona. Stefan by to nikdy nedovolil…
Ach, co to se mnou ten Damon jen provedl? Pomátl mě. Ať má Stefan chyby jakékoliv, stejně ho miluju, a ať má Damon klady jakékoliv, stejně spolu nikdy nesmíme být.
A ta představa mě a Damona v posteli by mohla laskavě zmizet!
Pozvedl jsem jedno obočí a slabě se ušklíbl. Položil jsem deník zpět na místo, kde ležel, než jsem si ho vypůjčil, a vydal se k oknu. Tam jsem se naposled otočil, vryl si hluboko do paměti její spící podobiznu a pak skočil do prázdnoty…
Když jsem se konečně v lehce povznesené náladě dostal domů, našel jsem na své posteli několik papírů. Dva z nich byly popsané neznámým písmem a třetí byl velmi zašlý a křehký, navíc v cizím jazyce, typoval jsem to na latinu.
Přečetl jsem si nejprve text v angličtině. Byl to dopis od Rose. Na rozloučenou. Odešla a nechala mi zde návod na to kouzlo, které mi slíbila.
Začalo mi být úzko. Smutně. Osamoceně.
Rose byla má přítelkyně, jedna z mála opravdových, skutečných přátel. A je pryč.
Zažloutlý list jsem uložil do stolu a sesunul jsem se na postel.
Dlouhý den, namáhavý. Pravý čas trochu si odpočinout…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II