Everything for the one Ilove 22

24. července 2011 v 12:53 | Damonika |  Kapitolky
Z mého žíznivého vnitřního monologu mě probraly kroky o patro výš. Vyběhl jsem schody a opatrně vyhlédl ven.
Přece jenom do tohoto domu může vstoupit kdekdo.
Ale když jsem spatřil záda svého bratra, oddechl jsem si.
Nesnáším totiž nečekané a především nepříjemné návštěvy.
"Stefe, cože jsi zavítal domů?" zašklebil jsem se a profrčel kolem něho do obývacího pokoje, abych škodolibě zaujal místo na jeho oblíbeném křesle.
"Hloupá otázka," odfrkl podrážděně. "Ptát bych se měl spíš já. To ty ses tu neukázal už dva dny. O tvém odchodu nemluvě. V půlce tak důležitého rozhovoru si odkráčíš a zmizíš na několik dní neznámo kam," chrlil na mě uraženě.
"Chyběl jsem ti?" optal jsem se nevinně a bavil se Stefanovým cukajícím obočím.
"Vydržel jsem bez tebe víc než sto let, proč bych se měl trápit po dvou dnech?" odsekl a triumfálně si založil ruce v bok. "Jde spíš o to, že jsem měl pocit, že ti na Eleně záleží."
"Říkám, že ne?" odpověděl jsem otevřeně a zavrtal se hlouběji do jeho koženého křesla. Bohužel si to asi vůbec neuvědomil a dál pokračoval ve své výchovné přednášce.
"Tak proč něco neděláš? Proč se ji nepokoušíš zachránit? Necháš ji zemřít? Ztratíš ji stejně jako Katherine?"
Kdybys tak věděl…
"Brzdi, bratříčku," přerušil jsem ho a postavil se na nohy. Líným krokem jsem k němu došel, položil mu ruku na rameno a usadil ho na pohovku. "Poslouchej. Zaprvé nechápu, proč ty nadáváš mně, že nic nedělám. Cos udělal ty?"
Mlčel.
"Zadruhé, sotva přijdeš domů, chrlíš na mě jednu otázku za druhou a žádáš něco, co není v mém popisu práce. Bratři si navzájem nezachraňují holky."
"Damone," nadechl se, ale já neměl nervy nechat ho cokoliv říkat.
"Zmlkni a neskákej mi laskavě do řeči. Elena je tvoje holka a doteď ti neuvěřitelně vadilo, kdykoliv jsem se k ní přiblížil. A najednou - já jsem ten, kdo bude hledat cestu, jak z takové šlamastiky ven. Jak se to stalo, hm?"
Se stisknutými zuby si prohlížel svoje boty a zarytě odmítal zvednout ke mně pohled.
"A zatřetí, nemůžeš vědět, co jsem poslední dva dny dělal. Co když jsem zrovna v tu dobu dělal všechno pro Eleninu záchranu?"
Udiveně se na mě podíval.
"Takže…" nechal načatou větu nedokončenou.
"Co takže?" dusil jsem ho.
Protočil oči v sloup a pečlivě odříkal celou otázku: "Takže jsi něco našel?"
Se zadostiučiněním jsem se pousmál a opět se posadil se naproti němu. "Společně s Bonnie jsme prohledali všechny zdroje, které jsme měli k dispozici. Jsem nevyspaný, otrávený, rozlámaný a podrážděný."
"A?" nevydržel Stefan moje dvousekundové odmlčení a musel mě popohnat.
"No, něco jsme našli," pokrčil jsem skromně rameny.
"Damone! Ty jsi tak neskutečný idiot, že to snad ani není možné," zavrčel rozrušeně Stefan a čekal na další podrobnosti.
"Je to lektvar. Bonnie by ho měla zvládnout vytvořit, přestože je dost složitý. Elena ho vypije sedm dní před rituálem a ve výsledku by ji měl dvacet čtyři hodin po něm přivést zpět k životu."
Stefan zíral. Pomrkával. Jinak se vůbec nehýbal. Nakonec jen s přimhouřenýma očima konstatoval: "Já věděl, že ji miluješ."
"Není zač," protočil jsem panenky a chystal se opustit místnost s podivně zahuštěným ovzduším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II