Hate or love 12

2. července 2011 v 14:21 | Damonika |  Kapitolky

Autor:LanQka
Postavy: Delena, Stefan
Dej: Elenu něco táhne k Damonovi, ale není si jistá, jestli je to "láska" nebo "nenávist". Je Damon opravdu tak bezcitný nebo něco hluboko v sobě skrývá? Když se v Mystic Falls objeví upír, který měl co dočinění s Katherine Pierce, může být Elena ve vážném nebezpečí. Navíc, když se za ním vydá Damon, aby ho zabil a ochránil tím Elenu, není v bezpečí ani on...
Jazyk: CZ!

Hate or Love 12
Díval se mi výhružně do očí a po chvilce jsem ucítila, že možná ani nechci, aby toho všeho nechal. I přes skutečnost, že by to pro nás oba bylo snažší. Ve dveřích se v tu ránu najednou objevil Stefan. Měl ustaraný a zároveň vyděšený výraz. Jeho oči si mě však našli. Neomaleně za sebou rychle zavřel dveře, a vrhnul se mě obejmout. I mě se štěstím rozzářili oči...
"Jsi v pořádku..." konstatoval s hlubokým oddechem a když jsem přikývla, věnoval mi i polibek. Toužila jsem mu povyprávět všechno, co jsem za tu poměrně krátkou dobu všechno zažila, ale věděla jsem, že jednu věc bych s jistotou vynechat musela, ikdyž pro mě podstatnou: a to rozhovor s Damonem. Trýznila mě představa, že mu nic z toho nemůžu říct...
"A Damon?" zeptal se Stefan na svého bratra, když se ujistil, že mi nic není. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nebyl tu. Zmizel! Musel zmizet v tu chvíli, kdy se tu objevil Stefan. Pokrčila jsem proto jen rameny...
***
Tehdy jsem nevěděla, že předemnou bude to nejtěžší rozhodnutí vůbec. Stalo se to následující den, když už se pomalu stmívalo. Měl to být pěkný den, bez upírů, bez Ethana, bez neustálé narůstající nenávisti...bez všeho, co mi tak moc činilo bolest, když jsem na to jen pomyslela. Všechno to začalo tou večeří, původně jsme měli být jen já a Stefan, ale Damon se do toho nějak opět připletl, ale díky tomu všemu, co pro mě a Stefana udělal, jsem neměla sílu mu odporovat. Takže jsme se všichni sešli, atmosféra byla napjatá, a delší dobu bylo i úplné ticho. Ale nakonec se "někdo" našel, kdo ledy prolomil...bohužel až moc.
"Miluješ mě?" zadíval se na mě lemto Damon a Stefan najednou hluboce polkl.
"Ehm...." přemýšlela jsem co v tu chvíli říct. Vložil se do toho ale okamžitě Stefan, na kterého to bylo už moc a vstal od stolu. "Myslím, že večeře je u konce! Měl by jsi odejít!" rozkázal a přísně se mu přitom díval do očí, ale jeho bratr se nechtěl jen tak vzdát.
"Damone, prosím" naléhala jsem.
Damon si jen hlasitě odfkl a hned na to od stolu vstal. "Rozhodni se už konečně..." to byla jeho slova předtím než zmizel. Věděla jsem, že má pravdu. Že je teď na mě, abych se rozhodla. Pokud to takto nechám zajít dál, ublížím jim oběma... Čelila jsem Stefanovu nechápavému pohledu a neodvažovala se vůbec něco vysvětlovat...
Milý deníčku, je to mnohem horší než jsem si myslela. Ethan a jeho pomsta mi částečně otevřeli oči. Když jsem tam byla na pokraji smrti a ucítila bolest od toho kousnutí, myslela jsem, že je to můj konec, ale i přesto, v té chvíli, jsem vedle sebe nechtěla nikoho jiného, než právě Damona. Nemohla jsem dopustit, aby ho zabili...nedokázala bych.....
"... bez něj být..." dořekla jsem poslední slova nahlas a silně se nad vším znovu zamyslela. Sotva nedávno jsem ho měla za naprosto cynického krvežíznivého upíra s docela podivným životem a neohrabaným smyslem pro humor, ale teď je to muž, který toho pro mě hodně riskoval a trpí teď kvůli tomu, že se nemůžu rozhodnout... Měla bych ukončit to trápení a nechat ho zapomenout? Buď ho můžu zranit tak moc, že mě bude na do smrti nenávidět a na všechno zapomene. Nebo mu můžu říct co cítím a zároveň tak bude mezi bratry mnohem větší a hlubší nenávist, než si kdokoliv dokáže představit. Copak existuje správné rozhodnutí? Nenávist nebo láska? A navíc, Stefan zatím o ničem ještě neví...... Opět jsem si povzdychla a pevně svírala polštář.
Snažila jsem se pomalu usnout, ale myšlenky si semnou stále pohrávaly.
"Tak DOST!" zvedla jsem se. Musela jsem ho vidět, musela jsem vědět, že to jak se rozhodnu bude správné. Zastavil mě však nějaký jemný a tlumený hlas, opět volal na mě.
"Damone??" volala jsem někam do tmy. "Jsi tu?"
Nikdo se neozýval... Už jsem si pomalu začínala myslet, že se mi snad jen něco zdálo, v tom jsem to uslyšela znova! Pocítila jsem již známe mrazení v zádech. Dotek jeho chladivé paže na mé rameno však zajistil že jsem sebou cukla a hned na to se otočila. Spatřila jsem ho! Byl to Damon, byl tady!
"Vylekal jsem tě?" zeptal se opatrně a tázavě mi pohlédl do očí
"Ne..." zalhala jsem. A potom nastalo to opětovné ticho, doprovázelo nás v poslední době sna každou chvíli.
"Ve skutečnosti víš, jak bych se rozhodla..." dostala jsem po chvíli ze sebe, protože jsem věděla, proč je tu. Proč jsme tu oba. "Stefana neopustím..." odpověděla jsem a opět ta hořkost v mých slovech. Ale bylo to definitivní, bylo to mé rozhodnutí...
"Takže to, co se stalo,...chceš zapomenout na to všechno?" nyní už se mi do očí nedíval a já jeho pohled ani nevyhledávala. Snadno jsem si dokázala představit, ten srdcervoucí výraz, stejně tak nenávist v jeho očích, a minulost, která se v nich odrážela.
"Já nedokážu zapomenout, Eleno!" věnoval mi jeden zdrcující pohled, který jsem tak toužila nespatřit.
"Damone, prosím. Nedělej mi to horší.." slzy mi pomalu stékaly po tváři. Copak jsem mu mohla říct pravdu? To, že nedokážu myslet na nikoho jiného, než na něj? Že mi na něm záleží, víc než si dokáže představit?
"Jak mi to můžeš po tom všem udělat..." zazněl tentokrát výhružně a já přes samé slzy ani nedokázala odpovědět.
"Damone prosííím..." snažila jsem se ho obměkčit, ale věnoval mi pohled, jenž mluvil za své a já cítila jak Damona postupně ztrácím...
"Měla jsi pravdu. Nenávistí to začalo a nenávistí to taky skončí... " poté se odvrátil ke dveřím a pomalu odcházel...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II