Hate or love 2/10

17. července 2011 v 13:19 | Damonika |  Kapitolky

Autor:LanQka
Postavy: Delena, Stefan
Dej: Elenu něco táhne k Damonovi, ale není si jistá, jestli je to "láska" nebo "nenávist". Je Damon opravdu tak bezcitný nebo něco hluboko v sobě skrývá? Když se v Mystic Falls objeví upír, který měl co dočinění s Katherine Pierce, může být Elena ve vážném nebezpečí. Navíc, když se za ním vydá Damon, aby ho zabil a ochránil tím Elenu, není v bezpečí ani on...
Jazyk: CZ!
Hate or Love 2/10
Bylo to mé rozhodnutí a já si za ním stála. Myšlenka, že bych tu čekala, zatím co oni svádějí urputný boj s ženou, která vypadá jako já...nemohla bych tu jen stát a něvědět, co se s nimi děje.
Usínala jsem s myšlenkou na Katherine. Podle toho, co o ní zatím vím, je zvyklá překvapovat. Nás, ale překvapit nesmí, jinak bude s našim plánem ámen...
"Myslela jsem, že jsi odešel," řekla jsem ještě stále v leže Damonovi.
"A já myslel, že spíš. Tím se to vyrovnává, nemyslíš?" Technicky vzato Damon nebyl v mém pokoji. Důmyslně posedával na větvi stromu, který byl hned naproti mému oknu. Každou noc jsem ho mívala otevřené, v noci se mi pak lépe dýchá. Cítila jsem, jak se do mého pokoje dostal průvan a ovanul mě studený vítr.
Vycítila jsem jeho přítomnost, nevím čím nebo jak, ale poznala jsem, že je tam. "Nemůžu spát a už vůbec nemám náladu si povídat," odbyla jsem ho a zakryla se pečlivěji peřinou.
Neviděla jsem mu do obličeje. Muselo vypadat opravdu velice vtipně, že si povídám s někým, kdo v místnosti není. Jako bych byla předurčená být nějakým bláznem a z těch posledních událostí, to není vůbec vyloučené.
Z venčí se ozval jeho hlas. "Máš o Stefana starost, já to chápu..."
Prohrábla jsem si rukou vlasy a změnila polohu v posteli. Posadila jsem se. "I o tebe mám starost," konstatovala jsem. "..proto tam musím být."
Chvíli jsem vedla boj se svým svědomím; nejenom, že vyhrávalo, ale sužovalo mě tak jako nikdy. "Tyto poslední dny byly šíleně dlouhé, Damone. Mám pocit, že už chci, aby to všechno skončilo a přitom jsem se v životě nikdy tolik nebála."
Hodila jsem na sebe košili, aby mi nebyla taková zima. Pak jsem nakráčela k oknu a rozhlížela se po něm. Tma mi trochu pátrání komplikovala. Když jsem se však zadívala skoro na tu nejvyšší větev, byl tam. Nohy mu visely a jednou z nich dokonce pohupoval. Ve tváři měl stále ten pobavený výraz a černé rozčepýřené vlasy mu téměř splývaly s oblohou. Venku byla zima, ale mě bylo jasné, že to nepociťuje - alespoň ne nijak výrazně. Opřela jsem si hlavu o plastový rám okna a přestala myslet - spíše pokoušela přestat myslet.
"Řekl bych ti, že všechno dopadne dobře, ale nic by se nezměnilo," uslyšela jsem ho zezhora.
"Tak to zkus a uvidíme," navrhla jsem.
Uslyšela jsem zvuk padajícího listí a Damon seskočil na dva metry vzdálenou větev v mé úrovni."Skončí to dobře. Tentokrát ano, Eleno," řekl s jistotou. Přemýšlela jsem, jestli tomu skutečně věří a nebo se mě snaží jen uklidnit. Možná obojí.
"A jestli neskončí," připouštěla jsem si i tuto možnost. "..chci, abys věděl, že mě to mrzí. Všechno, co jsem ti kdy udělala a ublížila ti tím. Měl bys vědět, že toho lituju..." Měla jsem namysli tolik věcí, od svého minulého já z deníku až po Jenny.
"Omluva přijata."
Pousmála jsem se. "S tebou je to tak prosté. Vždycky jsem ti to chtěla říct, ale nějak až teď dokážu volit ta správná slova."
Měla jsem tendenci přinést si k oknu židli, abych nemusela stále stát. Tělo jsem měla unavené, ale spát nedokázala. Damon se díval stále stejně, nezaujetě. Litovala jsem, že je jeho větev tak daleko. Byly to zhruba dva metry, ale kdo by to počítal?
"Taky bych ti řekl něco, co už třeba nebudu mít možnost říct a nebo na to zkrátka nebude ta vhodná příležitost," nepřestával pohupovat svou nohou.
"Poprvé začínám litovat, že jsem ti smazal ty vzpomínky. Neměl bych toho litovat, protože podle mého bratra to bylo 'správné'. Jak já nesnáším to slovo! Ale ty své vzpomínky smazat nedokážu. Nepomyslel jsem na to, co bude se mnou až zapomeneš. Hledal bych vhodná slova, okamžik, neprůstřelnou atmosféru, ale když se na tebe teď dívám... Bude to znít hloupě, zvlášt ode mě a proto mi musíš slíbit, že se nezačneš smát...
Dal jsem ti slib než jsi zapomněla. Slíbila jsem ti, že najdu způsob jak být opět s tebou. A věř mi, že je těžké být ti na blízku, když vím, že tě tak moc miluju. Ale pokud je tohle ten jediný způsob jak s tebou být, tak to tak chci.."
"Ach Damone," povzdechla jsem si.
"Původně jsem nechtěl pokazit tuhle noc, zvlášť když se to tak zajímavě vyvinulo, ale jak vidíš..." odvrátil pohled jinam.
"Pokazíš ji, pokud mě okamžitě teď nepolíbíš," hlesla jsem a nahla se více z okna, abych mu viděla do obličeje. Zmizel. Pak jsem ustoupila o pár kroků dozadu a on vyskočil ze tmy rovnou do mého pokoje. Byl obratný a rychlý, němělo by mě to tak překvapovat.
Přistoupila jsem k němu a okamžitě ho objala. Jeho košile byla chladná, studila na dotek. "Tak ráda bych si vzpomněla," zašeptala jsem mu do ucha. To už mi ale vsunul polibek a já mu omotala ruce kolem krku. Tuto chvíli nemohlo nic překazit. Ani jsem netušila, jestli toto skutečně chci, ale byl tady. Ve skutečnosti byl tady po celou tu dobu. Přichytila jsem si ho za týl a přála si mu vracet polibky stejně intenzivně, ale v té chvíli se odvrátil. Z ramene mi shrnul vlasy na záda a zadíval se mi hlouběji na krk.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II