Hate or love 2/11

18. července 2011 v 18:20 | Damonika |  Kapitolky
Autor:LanQka
Postavy: Delena, Stefan
Dej: Elenu něco táhne k Damonovi, ale není si jistá, jestli je to "láska" nebo "nenávist". Je Damon opravdu tak bezcitný nebo něco hluboko v sobě skrývá? Když se v Mystic Falls objeví upír, který měl co dočinění s Katherine Pierce, může být Elena ve vážném nebezpečí. Navíc, když se za ním vydá Damon, aby ho zabil a ochránil tím Elenu, není v bezpečí ani on...
Jazyk: CZ!

Hate or Love 2/11
Přistoupila jsem k němu a okamžitě ho objala. Jeho košile byla chladná, studila na dotek. "Tak ráda bych si vzpomněla," zašeptala jsem mu do ucha. To už mi ale vsunul polibek a já mu omotala ruce kolem krku. Tuto chvíli nemohlo nic překazit. Ani jsem netušila, jestli toto skutečně chci, ale byl tady. Ve skutečnosti byl tady po celou tu dobu. Přichytila jsem si ho za týl a přála si mu vracet polibky stejně intenzivně, ale v té chvíli se odvrátil. Z ramene mi shrnul vlasy na záda a zadíval se mi hlouběji na krk.
"Tvoje oči," vydechla jsem a zůstala fascinovaně stát. Jeho oči najednou ztmavly. Nejdřív jsem nechápala co se stalo, ale když jsem viděla, kam míří jeho pohled, vše mi došlo. Obličejem mu lemovaly temné stíny...
"Damone!" vykřikla jsem s vážností. "..kdy naposled jsi pil?" Bleskově si promnul oči, jako to dělávají lidé, když je začnou oči bolet nebo pálit.
"Kdy-naposled-jsi-měl-lidskou-krev?" zopakovala jsem mnohem důrazněji. Nechtělo se mu odpovídat a zamířil zpětně k oknu. "Jsem úplně v pohodě!" stál si na svém. Naposledy co jsem ho viděla pít, bylo po smrti Jenny, ale to nemohlo být více než dvě deci. Natáhl se víc z okna, jako by se potřeboval nadechnout. A pak trochu více v klidu svůj pohled vrátil zpět ke mně.
"A odkdy jsi ty přestala nosit sporýš?" opáčil docela monotóním hlasem.
"To má být vtip?," nevěřícně jsem kroutila hlavou. "..mám ho pořád." Podívala jsem se na svůj překvapivě prázdný krk a stočila se k nočnímu stolku, kde ležel řetízek. Damon se na mě díval jako na lhářku. Pak mě uchopil pevně za ramena a ...."Teď mi okamžtě řekneš pravdivou verzi toho, proč si to udělala!" přikázal.
Najednou jsem nedokázala ovládat svou řeč, dělala jsem jen to, co po mě žádal. Řekla pravdu: "Katherine mě přinutila, měla jsem tě políbit..." vypadlo ze mě. Damon neudržel vážný výraz a začal se hlasitě smát, hádala jsem, že spíše ze zoufalství. Opět se zmínil o jakémsi obchodu s Katherine.
Poprosila jsem Damona, aby u mě tu noc zůstal a popravdě jsem se cítila lépe. Byla jsem zahanbená tím, co jsem mu provedla i neprovedla. Ulehla jsem opět do postele a sledovala jak sedí pod již zavřeným oknem. Vypadal docela zamyšleně a pak se prostě jen usmál...
Probouzela jsem se s velice nepříjemným pocitem. Nebylo to tím, že jsem v pokoji už nezaznamenala Damonovu nebo snad dokonce Stefanovu přítomnost. Bylo ticho. Možná jsem jen očekávala, že uslyším jejich bratříčkovské škádlení, které se občas vyvrhne v boj na život a na smrt, ale tentokrát jsem neslyšela ani to.
Narychlo jsem na sebe něco hodila a prozkoumala zbytek pokojů. Nikde jsem je nenašla. "Tohle je vážně pitomá hra, víte?!" zavolala jsem uprostřed ložnice v domnění, že vyskočí zpod postele a zvolají "Apríl" s velikým, ale velikým opožděním. Bylo to jen zbožné přání; nikdo se neozval. Hlavou se mi přehnala jedna velice ošklivá myšlenka, kterou jsem si odepřela přijmout: Co když se opravdu do boje proti Katherine pustili sami, beze mne?
Ucítila jsem chlad a nepříjemný tlak v levé paži. Zděšeně jsem se rozeběhla ke dveřím, stále ještě v naději, že je to jen hloupá myšlenka. Za dveřmi stál můž; vysoký, cizí s kamenným výrazem. Delší zrzavé vlasy se mu leskly na slunci a měl je popadané do očí. Nedokázala jsem tedy jistě určit, jestli je hezký nebo ne.
"Měl jsem v úmyslu zaklepat," řekl zdvořilým, přesto chladným tónem. "..ale nevadí."
Než jsem stačila odpovědět, chytil mě pevně za paži a vlekl mě k silnici. Jeho černá dodávka - auto, ke kterému jsme smeřovali - bylo jen pár metrů od domu, za rohem. Skoro jakoby tam zaparkoval úmyslně. "Puste mě!" vykřikla jsem a vyvlekla se mu.
Muž se zamračil a ukazováčkem ukázal znovu ke své dodávce. "Nedělej problémy! Katherine tě chce, takže pojedeš..." konstatoval, jako by mě hodlal přinutit za každou cenu. Polkla jsem a trochu couvla dozadu. Ten zrzavý týpek mě pak hodil rovnou do svého auta a zavřel ty obrovské dveře. Ocitla jsem se v celém prostoru sama, ve tmě a zmohla se jen na výkřiky v podobě "Pomóc a pustě mě ven". Bušila jsem vší silou na dveře a když se dodávka rozjela, vzdala jsem to.
Tak horší už to být nemůže, leda bych tu narazila na nějakou kostru nebo zombie. Párkrát jsem sebou třískla na levou stranu auta, když vyjel do ostré zatáčky.
Jestli Katherine něco provedla Stefanovi nebo Damonovi, neunesla bych to. Možná jsem jen člověk, kterého právě teď unáší, ale hrdina je v podstatě v každém z nás nebo ne? Možná mě tvoří devadesát procent smůla, ale tohle přeci nemůže být definitivní konec. Vzchop se Eleno!
V té chvíli se auto zastavilo a já si i přes to všechno, co se mi právě dělo, vzpomněla na Newtonův zákon setrvačnosti.
Netušila jsem, co se bude dít. A trochu se otřásla strachem, když se dveře přede mnou opět otevřely. Všimla jsem si, že se stále tisknu k zadní zdi auta, co nejdál ode dveří.
"Katherine dorazí brzy," přihlouple se ten zrzoun usmíval. Zastavil před nějakým obrovským domem, nepoznávala jsem to tu. Nebyl zchátralý, ale bydlet bych tu nechtěla. Donutil mě vyjít z dodávky. Byl tu štěrk a hodně nepříjemně se mi po něm šlo.
"Kam jdeme?" zeptala jsem se trochu rozřeseným hlasem.
"Katherine přichystala skvělý plán, je jím nadšená a nechtěla abys o to přišla. Pokud tvá otázka zní: Jaký plán, že to je?, tak tě zklamu. Já se bohužel neúčastním, budu jen přihlížející."
Proč se mi slovo přihlížející tak nelíbilo? Bude to snad představení, ve kterém budu hrát hlavní roli a Katherine si se mnou bude hrát mezitím co on bude přihlížet?
"Abych nezapomněl," řekl a znovu mě zachytil za paži. "Tvý kámoši na tebe už taky čekají. Myslím, že se jmenujou Sla-sle-slu...Sla.. Áno, Slavoj a Derek."
"Damon a Stefan?" téměř jsem vykřikla a on mě ihned uchopil pevněji. "Kde jsou?"
"Ne," zavrtěl hlavou. "jsem si jist, že Slavoj a Derek!"
"Damon a Stefan!" zopakovala jsem znovu.
Muž si mě přitáhl a odtahoval mě rovnou do domu před námi. Když otevíral dveře, ještě jednou zabručel: "Slavoj a Derek". To už jsem naneštěstí ignorovala. Uvnitř domu byly jen chodby, skoro jako bludiště. Za tohleto bych architekta rovnou vyhodila.
Sešly jsme schody až do přízemí, kde bylo opravdu dost chladno. Něco jako sklep, nebo nějaký sklad. Zrzoun se ještě jednou podivně usmál a pak mě vrhl do té špinavé místnosti a zabouchl dveře. Cítila jsem směs brambor, hub a plesnivého ovoce. Na druhém konci jsem však spatřila Stefana i Damona a vydechla úlevou. Dívali se stejně tak překvapeně jako já. Damon seděl na vlhké zemi, Stefan okamžitě přiskočil a sevřel mě v náručí.
"Měla jsem takový strach," přiznala jsem. Věděla jsem, že tohle je teprv začátek toho, co bude následovat.
"Já vím," přisvědčil Stefan. Nemůže vědět, jak se cítím!
Damon si opřel ruku o koleno a dál lenošil na podlaze, jakoby to snad bylo jeho oblíbené místo na odpočinek. "Taky vám ten zrzek tak leze na nervy?" zeptal se s úšklebkem. Vlastně jsem nad tím moc nepřemýšlela. Byla mi zima.
Se Stefanem jsme si sedli za ním a snažili se vymyslet nějaký způsob jak se odsud dostat. Oba se o to již pokoušeli, bez úspěchu. Já uvažovala nad tím, jak uprchnout Katherine, i když je to zřejmě nemožné. "Co chcete dělat?"
"Pořád je tu ten návrh, že by mohl být Stefan návnada," navrhl opět s vášní Damon, ale ihned po mém plnuvzdorném výrazu opět poklesl. "V tom případě jsem bez nápadů," prohlásil.
Stefan obrátil oči v sloup a pak se mi zadíval do očí. "Jsem si jist, že to dopadne dobře. Řekl bych, že nás Katherine svolá postupně. Má nás to rozhodit. Jen přemýšlím, kdo půjde první..."
"To zní vážně logicky, Stefane," opovrhoval Damon.
"Slyšeli jste to?" zeptal se zmateně Stefan. Já nic neslyšela, ale Damon také zbystřil.
"Katherine už dorazila," konstatoval Damon a vyměnil si pohled se svým bratrem, který okamžitě přikývl. Hrdlo se mi sevřelo a zároveň i vysychalo, jako bych několik hodin nepila. Zimu už jsem přestala zcela vnímat.
Damon se ihned postavil na nohy a zamířil směrem ke dveřím. "Mám takový dojem, že já jsem v suchu. Jistě dá přednost tobě Stefane," zaskřípal zubama. "opět."
Stefan bez velkého nadšení přikývl. "Možná ano, kdyby se rozhodovala mezi námi, Damone. Je tu přeci i Elena."
"Takže šance jedna ku třem. Velice porozuhodné zjištění, které nám jistě zachrání život," odsekl Damon. Stefan skřivil obočí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II