Hate or love 2/5

11. července 2011 v 17:45 | Damonika |  Kapitolky
Autor:LanQka
Postavy: Delena, Stefan
Dej: Elenu něco táhne k Damonovi, ale není si jistá, jestli je to "láska" nebo "nenávist". Je Damon opravdu tak bezcitný nebo něco hluboko v sobě skrývá? Když se v Mystic Falls objeví upír, který měl co dočinění s Katherine Pierce, může být Elena ve vážném nebezpečí. Navíc, když se za ním vydá Damon, aby ho zabil a ochránil tím Elenu, není v bezpečí ani on...
Jazyk: CZ!

Hate or Love 2/5
Konec čeho? Uvažovala jsem nad tím několik dní, a až teď jsem se odhodlala znovu otevřít svůj starý deník, který jsem našla zašitý pod skříní s již hustou vrstvičkou prachu. Očistila jsem ho od zbývajících pavučin a zavřela se u sebe v pokoji. Před Damonem, mimochodem.
Chová se jako idiot, ale přitom jen vždy udělá a řekne to, co si myslí. Mám ho za to odsuzovat? Nemůžu však popřít, že v poslední době s Jenny, mě leze na nervy čím dál tím víc. A nejenom on, ale i o na sama. Zavrtala jsem se hlouběji do postele, tak aby mi to bylo co nejpohodlnější. Obrátila jsem se na bok a nepřítomně sledovala deník mého starého já. Je to jen minulost, nic víc. Nic, co by mělo někoho, jako jsem já, trápit. Významně jsem se nadechla a pohladila ho krátce po pevné již zničené vazbě. Byl v hrozném stavu, to se nedalo popřít. No tak Eleno, vzchop se. Prostě si ho vem a přečti. Nic na tom není. Nikdo se to ani nedozví a Stefan už vůbec ne. On především ne.
Vzala jsem ho opatrně do ruky jako nějaký hodně důležitý předmět a chvíli váhala, než jsem ho skutečně otevřela. Hned na první stránce nahoře: Elena Gilbertová. Začínala jsem číst svůj život od samého začátku. Vše ohledně Caroline, Bonnie, Matta a dalších mi byly tak povědomé, vzpomínala jsem na ně s úsměvem. Ale když došlo na....
"10. června. Milý deníčku, někdy bych si přála aby šly city vypnout. Víš jak to myslím - Bolest, láska... To všechno by zmizelo. Třeba teď se cítím jako hlupák. Miluju Stefana, ale přitom mě něco táhne k jeho bratrovi. On má ... Nedokážu to jen tak napsat, víš? Jsem teď v jejich domě.
O den později: Vím, že se něco děje. Slyšela jsem jejich hádky a Damon se od té doby neobjevil. Muselo se něco stát, Stefan se chová tajemně...
Dočetla jsem se k bodu, kdy se Damon vrátil, v deníku jsem to popisovala jako bych tomu nechtěla věnovat pozornost. Přesto jsem věděla, že to tak uplně není. Četla jsem dál. "Udělal to kvůli mně, aby mě ochránil. Nikdy jsem se ho ani nikoho jiného o pomoc nežádala. Nedokážu mu jen poděkovat, spalu je mě to jako uheň, jako neuhasitelný žár v mém těle."
Srdce se mi rozbušilo, zastavila jsem čtení. Musíš číst dál, Eleno. Musíš. Musíš znát pravdu. Přeskočila jsem hádku mezi mnou a Stefanem o tom, jak mě Damon využívá. Byla toho popsaná celá stránka a jen číst to, mi bylo nepříjemné. Dokonce jsem přeskočila i tu část, když jsem údajně tajně navštívila Damonův pokoj a pak ho spatřila polonahého v kuchyni, kde jsem z něj málem dostala infarkt.
"Stefan se nesmí nic dozvědět. Nesmí se dozvědět, že jsem políbila jeho bratra!! Jak jsem jen mohla...Nerozumím tomu. Co mu jen řeknu. Dokážu se mu jen podívat do očí? Jistě, mohla bych mu říct, že jsem si byla pro něco v kuchyni a přitom se třeba zmínit, že jsem se líbala s jeho "úhlavním" nepřítelem v podobě jeho bratra Damona? V žádném případě..."
Měla jsem pocit, jako bych na nějakou dobu zadržovala dech a s výdechem jsem teprv otočila na další stránku. "Už několik dní úspěšně tajím, co se stalo. Nevím jestli mám být šťastná, že mi vždy všechno Stefan tak snadno uvěří. Jenže je tu mnohem větší problém, myslím, že mi na Damonovi začíná opravdu záležet. Trápí mě to tak, jako nic předtím. Nechci, abych k němu cokoliv cítila. Nenávidět ho je tak snadné. Nikdy to nebyl problém."
Damona je vážně opravdu hodně snadné nenávidět, s tím jsem se svým minulým já rozhodně souhlasila. Jen se drž, Eleno. A pokračuj ve své nekonečné nenávisti vůči němu. Nenech se oklamat - začala jsem fandit. Moje mysl, oči, všechny smysly se zbytřily na maximum, když jsem ve svém deníčku spatřila napsano slovo: Katherine. "Katherine se na mě rozhodla poštvat svého sluhu - upíra. Je to určitě jeden z těch, kteří se jí nechaly oklamat. Zajímalo by mě, co všechno mu slíbila. Ještě, že tam Damon se Stefanem byli. Ovšem, bylo pro mě obtížné, sledovat, jak s ním oba tvrdě zápasí. Stefan nebyl dostatečně silný a Damon zase vyčerpaný. Už by mě skoro měl, nebýt jeho. Bohužel, hned se rozhodl, že Katherine sám najde. Snažila jsem se ho přesvědčit, jak to jen bylo možné. Měla jsem trochu strach, že by se rozhodl k ní vrátit. Miluje ji. A mě by prostě opustil. Nebylo to ovšem tím, že bych se bála, že by se znovu ke Katherine vrátil a mě tím opustil. Mám svou hrdost."
Katherine, že by se vrátila, je to opravdu zvláštní. Nechápu to. "Falešný dopis, který určoval místo setkání Katherine s Damonem podepsaný jejím jménem, ležel na jeho vlastní postely. Pouze Stefan odhalil, co se za tím skrývá. Žádná Katherine, ale někdo, kdo se mu chce a možná vždy chtěl za něco pomstít. Musím končit, Stefan se rozhodl vyjet na to staveniště... musím taky."
Měla jsem čtení nechat, dokud to jenom šlo. Jak mě jen mohlo napadnout, abych šla Damona společně se Stefanem sledovat? A navíc na opuštěné staveniště. Podle deníčku jsme byli dobře ukrytí, dokud se to nezkomplikovalo. "Nemohu uvěřit tomu, že za to může Stefan. Kdysi zabil jeho sestru Jordan, ale má za to teď platit Damon? Chce se mu pomstít za to, co už bylo tak dávno. Ve skutečnosti ale ne jemu, ale Stefanovi. Co jsem měla dělat? Kdyby byl na to ten upír sám, nebála bych se. Damon je dost silný - aspoň myslím."
"Jako by toho bylo málo, jsem se já sama dostala do středu mezi ním a tím nebezpečným pomstychtivým upírem. Cítila jsem jeho chladné ledové ruce na svém hrdle, jeho tesáky se nenávratně blížili víc víc. V tu chvíli mělo být po mě."
"Sakra Damone, co jsi to jen dělal." promluvila jsem tentokrát nahlas. "Zabil jsi mi Jordan, a já teď zabiju osobu, na které ti záleží nejvíc......Nezáleží mi na ní.... neeeeee." Rozbolela mě příšerně hlava. Roztřásly se mi ruce. "Cítím, že na světe neexistuje nikdo, kdo by mi dokázal nahradit jeho nepřítomnost. Ani Stefan. Nikdo. Miluju Damona, ale nesmím, protože tím ubližím hodně lidem. Odmítla jsem být s ním i když jsem si nepřála nic víc a to jen proto, že mi to přišlo správné. Cítím se jako největší mrcha na světě...Ublížila jsem. Zasloužím si to... Nechápu, proč toho teď lituju..."
Seskočila jsem prudce z postele a bleskově deník odhodila. Celá jsem byla rozechvělá a každou chvíli se mi podlamovala kolena. Vyběhla jsem z pokoje.
"Kruci, zamčený dveře..." zkoušela jsem kliku. "No jo vlastně..." Já je přeci zamykala. Zmateně jsem konečně prošla a sestoupila po schodech. Namířila jsem si to přímo k telefonu a zavolala osobě, která mi jako jediná teď mohla pomoci. "Bonnie?? Jsi tam...?"
"Noooo..." prodlouženě si zývla.
"Chci to udělat, vážně! Jsem si jistá."
"Ach Eleno...," ozvalo se z druhé strany. ".už jsme o tom mluvily. Víš, že je to riskantní a já bych nesnesla ten pocit, kdyby se skutečně něco přihodilo..."
"Bonnie..." zasténala jsem. "Ty jsi jediná, kdo mi může pomoci. Jediná, která by mi dokázala vrátit vzpomínky. Tak prosím... Já to chci."
"A Stefan s tím souhlasí?"
"A-ano..." zalhala jsem. Stefan by na to nikdy nepřistoupil. Nikdy. Tím jsem si byla jistá. Jednak z důvodu, že bych ho tím zklamala a také proto, že by si s tímto neměl nikdo nikdy zahrávat!
"Zítra v osm u mě..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II