If I had you

27. července 2011 v 16:07 | Damonika |  Jednorazovky
Autor: Lovedayss
Môj koment: Veĺmi pekná poviedka, i cez to že ja nerada čítam jednorazovky le bo po tom čo ju dočítam je mi ľuto že už skončila :/... a ešte keď sa mi tak ľúbi. Ale i takéto treba =D

"Ještě jednu skleničku.", řeknu barmanovi a šahám pro další skleničce vodky. Než se té druhé skleničky dočkám, přemýšlím, proč ode mě Stefan odešel. Prý aby se historie neopakovala….. co to zase plácal? Nepochopila jsem ho a vlastně už ani nechci. Kdyby mě opravdu chtěl, vzal by mě s sebou. Někam daleko, pryč od všechny reality. Jen já a on. Když o tom tak přemýšlím, zřejmě mě ani poslední dobou asi nemiloval, byla to jen záminka aby se mohl scházet s Katherine. To ona mi ho vzala. Do myšlení jsem se ponořila tak moc, že na mě barman až musel křičet jestli nechcu ještě jednu, protože když si koupím dvě skleničky vodky dostanu jednu zdarma…… Asi jsem se mu musela líbit, protože ta 2+1 zdarma je fakt kravina a tímhle laciným trikem mě prostě nedostane. Ale proč nevyužít příležitost že? "Jo, jo položte mi to na stůl." , řekla jsem mu a on se šťastným výrazem, odbíhal pro další skleničky.
"Jsi v pohodě?" ozval se za mnou hlas, který jsem chtěla tak strašně nenávidět, ale prostě to nešlo….. asi si teď myslí, že je to jeho vina, ale já vím, že není. Vím, že to Stefan udělal jen kvůli Katherine. "Dobře, tak asi ne……", řekl a přisedl si ke mně. "Já vlastně… víš, přišel jsem se zeptat jak moc mě nenávidíš. Kolikátý stupeň nenávisti to je? První, druhý nebo snad třetí?" usmál se na mě při pokusu o vtip. V této chvíli mě to ale moc vtipný nepřipadalo.
V tu chvíli za mnou přiběhl barman se dalšíma skleničkama vodky. Nezmohla jsem se ani na to pitomé "Děkuji." , jen jsem mu přikývla, jakože teda "dík".
Damon se udiveně podívá na tři skleničky přede mnou a to jediné co z něho vypadlo bylo "Takže asi třetí stupeň…….." Zasmála jsem se tomu a to mě vážně překvapilo, nečekala jsem, že se dneska dokážu něčemu aspoň uchechtnout, natož zasmát. Očividně to překvapilo i Damona, protože jsem cítila jeho pohled.
"Proč se omlouváš? Není to tvoje vina….." V tu chvíli jsem měla pocit, jako by mě jeho oči přímo propalovali pohledem a vlastně mi to nebylo nijak nepříjemné, možná to bude tím alkoholem, i když si pořád nepřipadám opilá… spíš jako kdyby něco ve mně chybělo, proto jsem to zkoušela pořád zapíjet. Možná jsem si připadala, že trochu viny za to nesu i já, protože jsem tomu mohla nějak zabránit. No vlastně asi ne, jelikož Stefan by si na mě stejnak našel nějakou jinou věc, kvůli které by mě opustil. Nejvíc ale nechápu to, proč mi to prostě neřekl na rovinu. Je to přece věc, kterou bych měla vědět nebo snad ne? Aspoň Damon tu se mnou zůstal, nevím co bych jinak dělala. Bonnie je ráda, že aspoň další dva upíři jsou venku z města, ta by mě asi moc neutěšila.
Když jsem dopíjela poslední skleničku, nebyla jsem si jistá jestli tam Damon se mnou pořád ještě je. Co když taky odešel a nechal mě tu samotnou na pospas osudu a "normálního" světa, co na mě čeká někde tam venku….. Nevím jak to budu zvládat pokud odejde i on. To potom tu zbývají už jen vzpomínky a moje Bonnie. I když jsem se nechtěla otáčet, prostě jsem se musela podívat jestli tam je, jestli tam pořád sedí a dívá se na mě.
Byl tam. Koukal na mě svýma krásnýma očima, i když jsem si to nikdy nechtěla přiznat. Vždycky mi připadali hezké, ale teď jak odešel Stefan, jako bych se v jeho očích ztrácela. Nemohla jsem to pochopit. Proč se všechno tak najednou změnilo? Ani jsem to nedokázala postřehnout. Od jaké chvíle to začalo? "Tak poď vezmu tě domů, ať o tebe nemá Jenna strach.", vyrušil mě z mého přemýšlení a sundal mě z barové židle, na které jsem seděla snad 3 hodiny.
Když jsem vstala, trochu jsem se zapotácela, ale Damon mě hned chytil, abych nespadla a v náručí mě vedl ke dveřím z Mystic Grillu. "Já nechci domů….", slyšela jsem se jak jsem odpověděla. "No tady celou noc nebudeš.", podíval se na mě. "Řekla jsem Jenně, že dneska spím u Bonnie a opravdu se domů nechci vracet opilá.", překvapila jsem sama sebe, že jsem dokázala sestavit smysluplné souvětí aniž bych se zakoktala nebo jakkoliv přeřekla. Damon se na mě chvíli díval a potom jsem cítila jen závan větru. Když jsem se rozhlídla kde to jsem, překvapilo mě, že v Damonově pokoji. Vlastně jsem nikdy jeho pokoj neviděla, ale automaticky jsem nějak vycítila, že je to jeho pokoj.
"Pokud se nechceš vracet domů, můžeš přespat tady….. Já budu spát v…… jiným pokoji.", podívala jsem se na něho a myslím, že i on pochopil, že vím co říká. Prostě mi nechtěl Stefana připomínat a v jeho pokoji spím jen proto, abych nemusela být u Stefana. Byla jsem mu za to strašně vděčná, že se snaží nemluvit o něm. Ale na druhou stranu jsem dneska večer nemohla být sama, ani ne v nejbližší době. Nikdy jsem se nechtěla chovat, jako jiné holky, které když přijdou o kluka, zhroutí se. Ale asi jsem je teď pochopila, ne moc, ale aspoň trochu. Věděla jsem, že takového jaký byl Stefan, už nikdy nepotkám.
"Budeš tu se mnou?", nechtěla jsem to říct, ale ani nevím jak, prostě to ze mě vypadlo. Možná to bylo tím alkoholem, vlastně asi určitě, protože za normálních okolností bych to neřekla.
Viděla jsem jak na mě Damon kouká, jako kdybych právě odněkud spadla nebo kdo ví co. Pak už jsem slyšela jen jeho "Pokud to chceš." A cítila jsem jak mě pokládal na postel.
Nevím proč jsem to neudělala dřív, ale až teď jsem si ho začala důkladně prohlížet. Začala jsem obličejem. Jeho vlasy, které byly jeden den upravené, druhý jakoby neupravené, ale pořád vypadaly pěkně. Jeho oči, u kterých jsem se zdržela asi nejdýl. A potom jeho rty, které by jako volaly "Polib mě, polib mě."
A pak se to stalo. Nevím co ve mně přemohlo ten hlas v mé hlavě, že mám jen usnout a nechat toho všeho……..
Když se Damon zvedal aby si mohl lehnout na druhou stranu postele, zatáhla jsem ho zpátky a políbila ho. Cítila jsem jak byl v šoku, ale nakonec jako by se vzpamatoval a místo toho aby mě odstrčil, tak se mému polibku nebránil. Naopak, mi ho oplácel. Vlastně on už to ani nebyl polibek. Byly to polibky. Cítila jsem jeho rty na mých. V tu chvíli jsem už na Stefana ani nepomyslela, myslela jsem jen na to jak chci být s Damonem.
Když mě začal líbat na krku, začala jsem z něho doslova strhávat oblečení. Vysvlíkla jsem mu triko a pak se dál zajímala o jeho rty. Myslela jsem, že se snad zblázním. Vždycky jsem se o něho zajímala jen jako o dobrého přítele, možná jsem si nechtěla nikdy připustit, že k němu cítím přece jen něco víc než jen přátelství.
Překulila jsem se a hned jak jsem to udělala, byl pode mnu a začal mi svlékat tričko. Pořád jsem se nechtěla odlepit od jeho rtů. Cítila jsem jeho doteky na mém těle. Dotýkala jsem se jeho vypracovaného těla, líbala jsem ho na hrudi a pomalu postupovala nahoru k jeho krku a k jeho rtům. Cítila jsem jak mi sundává kalhoty. Naše role se potom vyměnily. On se překulil a zase byl na mně. Po chvíli líbání a doteků, která mi připadala jako věčnost jsem už jen cítila krásný pocit, který prostě nešel s ničím srovnávat….

Ranní slunce pálilo do mých očí, protože jsem byla přivyklá na tmu. Zamžikala jsem do jasného slunečního světla a než mi došlo, kde to vlastně jsem a co se minulou noc stalo, chvíli to trvalo. Cítila jsem Damonovo objetí, musela jsem se ale ujistit jestli je to skutečně on. Věděla jsem, že to je on, ale prostě jsem se musela ohlídnout, i když jsem se bála, že ho vzbudím. Viděla jsem jeho rozcuchané vlasy a to jak spal mi připadalo strašně sladký, až jsem se nad tím musela usmát.
Rozhlédla jsem se po místnosti. Včera v noci jsem neměla šanci si to tu pořádně prohlédnou. Všude měl samé regály s knížkami. Všude byl samý starý nábytek, jen výjímečně se objevovali sem tam nějaké kousky trochu moderních věcí.
Cítila jsem jak se jeho ruka pohnula a než jsem se vzpamatovala cítila jsem jeho polibek na mé tváři. Věděla jsem, že včerejšek nebyl konec, ale začátek něčeho nového. Něčeho hezčího než to, co jsem kdy zažila. A nehodlala jsem se tomu bránit. Políbila jsem ho na rty, zavřela oči a zašeptala "Miluju tě."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II