Keep fighting! 2/2

2. července 2011 v 18:49 | Damonika |  Jednorazovky
Autor: Michelle
Postavy/Skupiny: Delena, Stefan, Bonnie..
Zařazení do děje: Scéna, která se určitě měla objevit v 18. epizodě 2. série (tedy té, terá byla vysílána naposledy...). Já bych ji tam určitě dala xD. Kdo někdy Elenu nechápe, má možnost pochopit její poslední čin v poslední epizodě. POZOR SPOILERY! (Kdo ještě neviděl, ať nečte, jinak přijde o základní překvapení!
Keep fighting 2/2
"To není pravda!" vyjekla.
Rozzlobeně se sklonil do její výšky a výhružně jí šeptal do ucha: "Klidně, ať pochcípá celý tohle město, ale tebe udržím živou! Vždycky!"
"Damone! Je to moje životní poslání. Já mám ukončit tyto starověké spory. Já mám zlomit kletbu. Já mám zachránit lidi před dalším nebezpečím. Chápeš?"
Oddálil se a podmračeně na ni chrlil: "Jsi padlá na hlavu? Chceš obětovat svůj život? Proč proboha?"
"A co je to vůbec za život? Utíkám. Prchám. Stojí za houby!"
"Rose měla pravdu. Ty se ani nesnažíš. Bojuj! Bojuj o svůj život. Zabijeme Klause, zbavíme se ho a ty budeš moct dál žít!"
"Dobře, zabijeme Klause," zkusila hovořit klidně, ale záhy pochopila, že toho není schopná, "ale jiní upíři a vlkodlaci, kteří kletbu slunce a měsíce znají, budou hledat dvojnici. A budu zpátky v kolotoči."
"Ale živá, ty huso!"
"A další lidi budou umírat," vedl si každý dál svou.
"A co na tom? Ty budeš žít."
"Ale proč, Damone? Proč?"
"Protože tě miluju!" vykřikl a zarazil se. Hádka se na pár sekund zastavila. Dokud Damon nepokračoval. "Copak by ses taky nesnažila Stefana zachránit za každou cenu? Najít východisko? Vzdát se všeho a udržet ho u sebe?"
"Samozřejmě! Ale to bych udělala pro kohokoliv, koho mám ráda! Pro Bonnie, pro Caroline, pro Jennu, pro Jeremyho, pro tebe!"
"Tak to vidíš! Vidíš, že bys to udělala taky! Snažila by ses najít jiné řešení, cestu ven ze začarovaného kruhu. Pomáhat, podporovat, zachraňovat…" pokračoval ve výčtu a vžil se do sporu tak dokonale, že zapomněl na všechno ostatní. Elena se ho několikrát pokusila přerušit, ale proud slov se z něho nepřetržitě řinul a nebyl k zastavení.
Dostala spásný nápad. Spása, která ji přivedla přímo do pekel.
Strhla si ho k sobě a ucpala mu rty svými vlastními.
Umlkl.
Se stejnou dávkou rozhořčení, s jakou doteď hovořil, zavrčel a přitáhl si ji těsně na tělo. Hořce a frustrovaně si vydobyl cestu do jejích úst a vnikl dovnitř jazykem. Nesnažil se mírnit se a podobně jako Elena zapomněl na všechna předsevzetí o držení se zpátky. Přejížděl jí hladově rukama po těle, cuchal jí skoro hrubě vlasy a neustále ji líbal.
A pak přišel moment sehraného nádechu.
"No, do prdele," zamumlal a absolutně mimo sebe na ni hleděl.
Svorně mlčeli. Čas se zastavil někde uprostřed šíleného víru a právě čekal na jejich pokyn.
"Myslím, že půjdu," prohlásil nakonec Damon a začal se stahovat.
"Nechoď."
Spadla přes propast a dřív než se mohla začít drápat ven, musela alespoň využít všeho, co temná hlubina poskytovala. Jednou. Pak bude po všem.
"Uděláme hloupost," konstatoval prázdným hlasem.
"Ano," souhlasila prostě.
Přikývl a vrátil se zpět k ní.
Vzal mezi prsty její bradu a tentokrát opustil od veškeré zbrklosti a hrubosti. Pravděpodobně byl z části vyděšený a zoufale se snažil Eleninu důvěru nezklamat. Sotva se jejich rtů dotknul, pomalu se odtáhnul a zkontroloval, zda stále zastává stejný názor.
Nezměnila své rozhodnutí. Se slabým úsměvem na něho hleděla a v očích se jí rebelantsky blýskalo. Nečekaně vztáhla své ruce a silným zatáhnutím stáhla Damona na postel. Klekla si nad něho, hravě si oblízla rty a sklonila se k němu. Vlasy, zbavené gumičky po Damonově vášnivém zásahu, se jí svezly z ramen a vytvořily kolem jejích tváří voňavou hradbu.
Elena se evidentně za každou cenu snažila opět propadnout šílené vášni, kterou jí poněkud svérázně Damon prve ukázal. Naopak Damon se zoufale snažil polibek udržovat na ryze platonické rovině.
"Eleno, počkej," zamumlal zmámeně.
Nepočkala. Brala si polibky a pokoušela se ho dohnat k nějaké živočišné reakci.
"Brzdi, zlato," uhnul hlavou na stranu.
Spletla si pedály a šlápla na plyn.
Se smutným povzdechnutím ji svou veškerou silou přetočil pod sebe a pro jistotu ji přitlačil ramena do matrace.
"Eleno, co to mělo znamenat?"
Dvakrát sebou cukla, a když pochopila, že pokračování se konat nebude, zklamaně povolila napětí v těle. Uvolnil sevření a starostlivě ji pohladil po tváři.
"Nestane se to takhle. Ne, když si tím jen něco dokazuješ, a ne, když je Stefan ve stejném domě," vtiskl jí polibek na čelo. "Dobrou noc, Eleno."
Zvedl se a lidskou chůzí se vydal ke dveřím. Těsně před odchodem se zahleděl na její posmutnělou tvář a pevně zopakoval svoje slova: "Bojuj."
Sotva odešel, Elena se prudce posadila a na krátkou chvíli skryla hlavu do dlaní. Sotva se odhodlala naznačit své city, bez mrknutí oka jí zlomil srdce.
Na druhou stranu v jedné věci měl jednoznačně pravdu. Musí začít bojovat. Daroval ji naději, že existuje ještě i jiná cesta ven a možná vůbec není daleko.
Leží přímo ve sklepě. V jejím sklepě. Potichu vklouzla na chodbu a lehkými kroky se vydala do sklepení. Zapadla za dveře, které ještě nedávno chtěla nechat na věky zatarasené závorou. S hlasitým polknutím se zamračila na nehybné tělo na podlaze. Pak se sklonila a po asi vteřinovém zamyšlení vytrhla dýku z chladné hrudi.
Zbývá čekat. Bude boj…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II