My kidnapper 2

21. července 2011 v 13:09 | Damonika |  Kapitolky
Autor Michelle
Stránka fanfiction-stories.blog.cz

Příšerná rána. Sevření kolem pasu. Změna teploty v mém okolí. Něčí rty na těch mých. Tlak vzduchu do mých plic.
Pozvedla jsem ruku a odstrčila tělo, které se nade mnou sklánělo. Zalapala jsem po dechu.
Ležela jsem nahá a mokrá na podlaze koupelny. Nade mnou se skláněl Damon, který se mi ještě před chvílí pokoušel dát umělé dýchání. Dveře byly vyražené a kompletně zničené.
"Damone, vypadni," prohlásila jsem co nejklidněji a schoulila se pod ním do klubíčka, abych skryla všechny odhalené intimní partie.
"Promiň, tloukl jsem na dveře už…"
"Vypadni, než toho začneme oba šeredně litovat."
"Neozývala ses," zkusil znovu.
"Vypadni!" zaječela jsem.
Naposledy mi pohlédl do očí a odklusal pryč.
Já vím, mohla jsem si za to sama. Vlastně za to mohla ta vířivka. Uvelebila jsem se, voda mi rozehřívala kosti, jemné pobublávání mne postupně uspávalo… Až jsem usnula. A Damon mě evidentně k něčemu potřebuje živou, jestliže neváhal využít znalosti první pomoci zrovna na mou osobnost.
Udivilo mě, že ačkoliv namítal, že mě poslouchat nebude, skutečně vyklidil pole a nechal mě samotnou. Díky Bohu za to. Být nahá a s Damonem… Vlastně… Na co to do háje myslíš?!
Zahalila jsem se do velké hebké osušky a vrátila se zpět do svého nového pokoje. Nechtělo se mi trávit celé dny v pyžamu, a tak jsem zběžně prohrábla zásuvky komody, která stála poblíž postele.
Zamrkala jsem. Spodní prádlo. Trička. Sukně, kalhoty, halenky, svetry, punčocháče, ponožky… Všechno úhledně poskládané na hromádkách, všechno v mé velikosti, všechno nové, značkové, z nejlepších materiálů.
Trochu zahanbeně jsem si vybrala černý krajkovaný top a tmavé dokonale padnoucí rifle. Zakroutila jsem hlavou. Sama bych tak hezké, stylové a skvěle sedící oblečení sháněla věky a Damon s tím neměl problém.
I když… Ve skutečnosti nemám ani ponětí, jak dlouho ten únos plánoval. A třeba s někým spolupracuje. S nějakou ženskou. Ženskou? Moje vztahovačná polovina, která chtěla vždycky všechno, hned a ode všech, se znepokojila. Damon by neměl mít komplice - ženu…
Posadila jsem se na kraj měkké postele a promnula si spánky. Zajímám se o to jen pro to, že je to důležité, ano? Musím to vědět. A musím se dostat ven!
Za zamyšlení mě vytrhlo pomalé otevírání dveří. Zakázaných dveří.
"Právě jsem se ti chystal říct, kde si můžeš vzít oblečení, ale zjevně jsi už pátrala," zašklebil se a veškerá nejistota, kterou jsem v jeho očích spatřila v koupelně, vymizela. "Jdu ti vrátit dveře zpět do pantů, snad to ještě půjde," povzdechl si a jedinou rukou zvedl dřevěnou desku do vzduchu a po pár chlapských zakletích dostal dveře na své místo.
"Dík," pronesla jsem, ačkoliv jsem si předsevzala být protivná, uražená a nemluvit s ním.
"Vzhledem k tomu, že jsem to udělal já, jsem to i opravil," pokrčil rameny. "Na druhou stranu, myslím, že jsi pochopila, že pokusy o sebevraždu ti tolerovat nebudu. Potřebuju tě živou," potvrdil mou domněnku a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II