My kidnapper 4

23. července 2011 v 13:10 | Damonika |  Kapitolky
Uběhly dva dny. A pokud jsem se první den nudila, těžko popisovat muka z nicnedělání další dny. Damon se mnou nemluvil, vyhýbal se mi pohledem, když jsem něco řekla, podrážděně odsekl, když nesl jídlo, položil ho na stolek a zase beze slova odešel. U něho se tedy jakékoliv rozptýlení hledat nedalo. Televize brzy omrzela, celý den ve vířivce by trávil leda absolutní cvok.
Jednoduše řečeno, bláznila jsem. A tak jsem se rozhodla Damona prosit tak dlouho, dokud mi nějakou zábavu neobstará.
Když ve své povznesené náladě vplul do mého vězení, aby si vzal talíř od oběda, vyskočila jsem na nohy a vyšla mu naproti.
"Damone?" použila jsem nejmilejší tón, kterého jsem v dané situaci byla schopná.
"Hm?" zabručel a zběžně na mě koutkem oka pohlédl.
"Mohl bys mi, prosím, půjčit nějakou knížku? Umírám nudou," prosila jsem pokorně.
"Ale, ale… Beránek nám zkrotl?" položil nejspíš sám sobě ironickou otázku.
"Hele, já nejsem ten, kdo mě tady dva dny absolutně ignoruje," namítla jsem kousavě.
"Podívej, cukřenko," blýskl po mně zle očima, "já jsem tvůj únosce. A ty jsi můj rukojmí, zajatec, vězeň, přeber si to, jak chceš. Můžu si s tebou dělat, co chci, jasný?"
Tak jako pokárané dítko jsem sklopila pohled k zemi a zatvářila se co nejvíc uboze a zničeně. Znáte to, výraz - já nic, já muzikant, alias Hello Kitty v lidském podání.
Zabralo to.
"Prosím tě, hlavně mi tady nebreč," protočil oči v sloup a rezignovaně se svezl na mou postel. "Co bys teda ráda?"
"Knížku nebo dévédéčko, taky bych chtěla nějaký blok a tužku," vypočítávala jsem na prstech pravé ruky a pak mě napadla spásná myšlenka. "Jé, nemohl bys mi z domu přinést můj notebook? Je na stole. A vezmi i kabely, jinak se brzo…" můj hlas postupně utichal a vytrácel se.
Damon si přetáhl tričko přes hlavu a soukal se z kalhot.
Došla mi slova.
Pak jsem jich pár našla.
"Co to děláš?"
"Tři dny jsem nespal a v penzionu si se šílícím Stefanem fakt neodpočinu. Zbývá jediné místo. Tahle postel."
Polkla jsem.
Řeknete si - únos. Stane se. Únosce - člověk, kterému jste důvěřovali. Stane se. Únosce - zloduch a příšera. Stane se.
Ale únosce - chlap, nad kterým slintáte, ačkoliv se k vám chová jak k hadru? To se může stát jenom mě.
"Aha," vydechla jsem a raději se posadila do křesla.
Vlezl si pod peřinu, několikrát se převalil a pak usnul. Náhle. Jeho dech se zklidnil, tělo uvolnilo a mé srdce rozbouřilo.
Jestliže je opravdu tak unavený, dává mi neuvěřitelnou šanci.
Sepjala jsem ruce a opřela špičky prstů o bradu. Aby ti cukřenka neuletěla…
Chvíli jsem pozorně naslouchala jeho pravidelným oddechům. Potom přišla na řadu akce. Damon spal, já chtěla svobodu nebo si alespoň obhlídnout tohle doupě.
Tiše jsem na špičkách odcupitala ke dveřím a stiskla kliku. Naposledy jsem se ohlédla po Damonově uvolněné tváři a vykročila vstříc svobodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II