My kidnapper 6

25. července 2011 v 13:12 | Damonika |  Kapitolky
Zhroutil se na mé zpocené, žhnoucí, rozlámané tělo. Cítila jsem, jak mi jeho srdce rozbouřeně buší do hrudi. Nečekala bych to od upíra. Neměl by zůstat chladný i v takové situaci?
"Miluju tě," vydechl mi horce do ucha.
"Cože?" vyjekla jsem a vytrhla se mu. Převalil se na záda a vyčerpaně na mě hleděl. A rty mu nekřivil žádný ironický úšklebek. Vůbec se neusmíval. Zamračila jsem se a vlepila mu políček. "Šašku," vyprskla jsem naštvaně a s prostěradlem ledabyle omotaným kolem sebe jsem odplula do koupelny.
Osel! Z takových slov se sranda nedělá. A už vůbec ne po tom, co jsme… Zatraceně!
Podrážděně jsem pustila vodu a nechala napouštět vířivku. Promnula jsem si čelo a zajela prsty do vlasů.
Někteří lidé mají perfektní schopnost zvednout vám žluč. Damon je jeden z nich. Může být sebevíc sexy a sebelepší v posteli (ne, že by to ještě šlo) a stejně mě vždycky absolutně vyřadí nějakým pitomým kecem.
Opřela jsem se dlaněmi o umyvadlo a sledovala svůj odraz v zrcadle. Dlouhé hnědé vlasy jsem měla zacuchané a rozčepýřené, spodní ret byl opuchlý a lehce na jednom místě krvácel, na krku jsem měla čtyři drobné, ale stále krvácející ranky - dvě stopy po Damonově hladovém výpadu. Nejvíc mi ale vzal dech pohled do mých očí. Zářily. Normálně tmavě hnědé duhovky se nyní leskly a blýskaly se spokojeností. Ukojeností. Štěstím.
Ach ne… Přece nemůžu být šťastná po znásilnění, no ne? Já vím, že jsem v závěru… že jsem někdy uprostřed trochu… že se mi to vlastně hned od začátku líbilo a že se to znásilněním nazývat ani v nejmenším nedá, ale… Stejně!
Zamračeně jsem vklouzla pod teplou hladinu příjemně pobublávající vody. Ponořila jsem se celá, jako bych prováděla nějaký podivný očistný rituál. Voda mě štípala v nose i v očích, ale myšlenky, které bych potřebovala očistit, zůstaly stále poskvrněné.
Zvláštní, ještě pořád cítím jeho dlaně na bocích. Je to normální?
Vynořila jsem se a uhladila si mokré, lepící vlasy z obličeje.
Se Stefanem jsem se tak nikdy necítila. Se Stefanem… Stefan!!! Do háje! Zabije mě. A Damona možná ještě přede mnou. Ostatně zasloužíme si to.
Pokrčila jsem kolena a přitáhla si je k hrudníku.
Stefana miluju a stýská se mi. Po Damonovi toužím a chci ho.
Zaklonila jsem hlavu, opřela si ji o hranu vany a zavřela oči.
Stydím se. Ano, stydím se sama před sebou. Na druhou stranu bylo to nevyhnutelné. Jednou bych beztak Damonovi propadla. A víckrát se to už nestane. Jednou a dost.
Teprve nedávno poznané rty se náhle přitiskly na ty mé. Omámeně jsem pozvedla pravou ruku a přitáhla si Damona ještě blíž. Beze slova si vlezl do vany za mnou a nerušeně pokračoval v polibku.
Tolik k mému "jednou a dost".
Přidušeně jsem se zasmála, když mě po boku přejel prsty tak lehce, až to zalechtalo. Všechna má předsevzetí se rozpouštěla přímo pod jeho polibky a doteky.
Nikdy dřív jsem tomu nevěřila. Rozporu mezi láskou a touhou. Teď věřím.
Prohnula jsem se v zádech a zatnula nehty do jeho pevných ramen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II