My kidnapper 8

27. července 2011 v 13:13 | Damonika |  Kapitolky
Mlčela jsem. Jestli mi to chtěl sdělit, dávala jsem mu absolutně volný prostor. A jestli ne, byla jsem ochotná nabídnout mu utěšující objetí v jeho trápení.
"Nejde o žádnou pitomou odplatu za dluhy z dávné minulosti," spustil pomalu. "Samozřejmě, že se to Stefana týká. Ale ne tak. Nechtěl jsem ti ublížit. Chtěl jsem tě ochránit."
Nechápavě jsem se naklonila blíž. Připadalo mi, že jeho výpověď vůbec nedává smysl.
"Snažil jsem se ze všech sil, abys to nezjistila," pousmál se nešťastně nějaké skryté myšlence. "Unesl jsem tě sem, choval se hrubě a bezcitně, jen abys na to nepřišla."
"Na co?" Obemknula jsem prsty kolem jeho zápěstí a jemným stiskem ho podpořila v pokračování.
"Na to, že," nadechl se k důležitému sdělení, "že Stefan zase povolil."
"Cože? Co tím myslíš?"
"Stefan zase pije krev, lidskou krev."
"Stefan nepije lidskou krev," odporovala jsem vyrovnaně.
"Jistě, role záporného a prolhaného upíra je jen jedna," zavrčel, ale nerozčiloval se nade mnou.
"Damone, tohle ti nemůžu věřit," zavrtěla jsem hlavou.
"A to je přesně ten důvod, proč jsem ti to nemohl a nechtěl říct. Nevěříš mi. Máš mě za šaška," dodal téměř neslyšně.
Zasekla jsem se v původní odpovědi.
Šašku jsem mu přece řekla poprvé. Když mi řekl, že mě miluje. Copak…
"Stefan napadl Bonnie, ubránila se nějakým kouzlem, ale stihl ublížit i Caroline. Šerifka z toho vyšiluje. Nějaký upír napadl její dceru. Když mi to zavolala, ihned jsem pro tebe přijel. Nevěřila bys mi, nešla bys dobrovolně. Nebyla jiná možnost. Unesl jsem tě. Pak jsem šel hledat Stefana. Dle očekávání šel k vám domů," uhnul pohledem do strany a očividně zneklidněl. "Uviděl stopy po něčím vpádu a po únosu a ztratil nad sebou kontrolu." Umlkl, jako když utne.
Tušila jsem zlé zprávy, přesto jsem ho popohnala: "Co se stalo, Damone?"
"Skoro," zatnul zuby a srazil obočí v hlubokém zamračení těsně k sobě, "skoro zabil Jeremyho a ještě předtím dostal Jennu do bezvědomí."
Zalapala jsem po dechu.
Stefan? Jak mohl Stefan ublížit komukoliv z mých blízkých? Jak mohl vůbec někomu ublížit?
"Jsou v pořádku?" snížila jsem hlas do vyděšeného šepotu.
"Oběma jsem musel dát svou krev, ale teď už jim nic není."
"Takže už ví, kdo jsi a kdo je Stefan?"
"Ne, upravil jsem jim paměť. Byl jsem z toho strašně vyčerpaný. Nemohl jsem jít hledat Stefana. Šel jsem domů, pro krev a pro pár věcí. Bál jsem se, že narazím na Stefana, sice nevěděl, že jsem tě unesl já, ale kdyby se cokoliv zvrtlo, mohlo by to pro mě dopadnout zatraceně zle. On pil lidskou krev a byl silný. Já vyschlý a slabý."
Jakoby mu to vyprávění opět síly ubíralo, svezl se ke mně na postel a zničeně si zakryl oči dlaněmi.
"Vystopoval jsem ho dva dny později. Rozumem se stala jeho zvířecí podstata a vůbec se neovládal. S maximálním vypětím jsem ho vzal do penzionu a uzavřel ve staré sklepní místnosti, kde nedávno držel i mě."
Pane Bože…
"Moc se to nelepší," dodal na závěr a vyčerpaně se schoulil do klubíčka.
Damon vypadá tak zranitelný.
Pohladila jsem ho po vlasech, aniž bych přemýšlela proč. Nejspíš jsem pochopila, že se v jeho prohnilém temném srdci skrývají i city. Dokonce i pro zavrženého bratra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II