Everything for the one i love 30

1. srpna 2011 v 13:01 | Damonika |  Kapitolky
"Chci, abys pochopil jednu věc, ano?" upozornila mě Elena hned, co mě vpustila za práh svého domu.
"Nevím, jestli to zvládnu, ale zkusit se má všechno," zašklebil jsem se a doprovázel ji do pokoje.
Zavřela za mnou dveře a pokynula, ať se posadím na postel.
"Tak spusť, jsem celý napnutý," usmál jsem se rádoby povzbudivě, ale v závěru z toho vyšel jen nejistý škleb.
Jsem nervóznější než před maturitou. Což koneckonců není žádným překvapením, školu jsem nikdy neprožíval. A moment? Mám já vůbec maturitu? Nějak si nevzpomínám, jestli jsem ji někdy dělal…
"Mrzí mě, že to, co jsi viděl, jsem ti nemohla nijak vysvětlit. A omlouvám se ti," začala a přiložila mi prst na rty, abych ji už víc nepřerušoval. Zarazilo mě to. Zapomněl jsem dýchat a pouze jsem vnímal lehký dotek jejího ukazováčku na mých ústech.
"Přemýšlela jsem nad tím celý den. Víš, došlo mi, že Stefana potřebujeme. Až přijede Klaus, nikdo nebude v bezpečí a já nechci své blízké nechat bez ochrany. Pokud Stefan bude stále věřit, já nevím, že všechno klape tak, jak má, bude mít důvod pomoct mi chránit mé milované. A všichni budou ve větším bezpečí. Nebylo jednoduché mu vysvětlit, že se jednalo jen o nějaký zkrat a že si vůbec nemusí dělat starosti, ale uvěřil mi a to je důležité."
Perfektní. Teď už pro lidi neznamenám nic jiného než výpadek elektřiny. Taky si přejete být tak ubozí? Není nic povzbudivějšího.
"Mrzí mě, že jsi viděl, co jsi viděl, ale chci, abys mě pochopil."
Pevně se mi dívala do očí a bříškem prstu mě lehce pohladila po spodním rtu. Hlasitě jsem polkl a s napětím pozoroval, jak se ke mně pomalu skláněla. Níž a níž, blíž a blíž. Až se ocitla obličejem jen pár centimetrů nad tím mým. K uzoufáním pomalým pohybem se mi svezla do klína, zatímco stále udržovala vzdálenost mezi našimi tvářemi na velmi malé úrovni.
"Tak mi to, prosím, odpusť," zašeptala a odsunula prst stranou. Hypnotizoval jsem její rty a doufal, že už mě nenechá čekat dlouho. Celé mé tělo se totiž vypínalo proti ní a mé sebeovládání začínalo být poněkud nespolehlivé. Neuvěřitelně moc jsem toužil, přisunout si ji těsně k sobě a cítit každý záhyb jejího oblečení, každé drobné místečko jejího štíhlého těla.
Jakoby mé nevyslovené přání zaslechla, posunula se na mých stehnech tak, že když opět dosedávala, otřela se svou hrudí o tu mou a její ústa se ocitla tak blízko, že mě okamžitě políbila. A ačkoliv všechna ta protahování a omluvná slova napovídala, že se bude jednat pouze o něžné setkání našich rtů, hladově si vydobývala cestu do mých úst. Dřív, než jsem se vůbec stihl vzpamatovat a uvědomit si, co se děje, byl jsem už bez trička a ležel na zádech.
Ne, nikdy ji nebudu moct odmítnout. Nikdy. I kdyby mi ublížila sebevíc, i kdyby mě chtěla jen využít, nikdy ji nedokážu odmítnout.
Položil jsem dlaně na její boky a přetočil si ji pod sebe. Navzájem jsme si pomohli co nejrychleji se dostat ze všeho oblečení a odhazovali ho pryč od sebe.
Jako nepříjemné vzpomínky, které už nechcete mít uloženy v paměti. Jako něco, čeho se potřebujete zbavit a víc už na to nikdy nevzpomenout. Protože je tu něco jiného. Něco, co vám nahradí cokoliv. Něco, co obsadí místo ve vašem srdci.
Užíval jsem si dotyky jejích horkých rukou, které zvládaly dodávat teplo a klid dokonce i mé zrazené duši.
"Eleno," zamumlal jsem do jejích vlasů v horečnatém opojení, "jak moc já tě miluju…"
Zatnula mi prsty do ramen a přitiskla se ještě těsněji k mému tělu. "A jak já tebe…"
Nebýt na vrcholu extáze, nejspíš by mi vyhrkly slzy, ale v takové situaci jsem se jen zmohl na zbrklý polibek na její čelo.
Bože… Právě v tuto chvíli jsem si téměř jistý, že existuješ. Že jsi tam na nebesích a tohle je za to všechno, co jsem doteď musel prožít… Díky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II