Everything for the one I love 31

2. srpna 2011 v 13:02 | Damonika |  Kapitolky
"Stefane, zlato, nevíš, kde je Damon? Potřebovala bych s ním ještě mluvit o tom lektvaru," zacukrovala do telefonu Elena s hlavou opřenou o mé břicho. "Aha, no tak až ho uvidíš, ať mi zavolá, jo?"
"Geniální," usmál jsem se na ni a jemně se probíral jejími vlasy. "Teď ani v nejmenším nemůže předpokládat, že jsem tady. A jsme mimo podezření. Super nápad," pochválil jsem ji uznale a cvrnkl jí do nosu.
"Co bych pro tebe neudělala?"
"Nemám ani tušení," odpověděl jsem jí s hraným zamyšlením na otázku, na kterou určitě odpověď nečekala.
Zabublala smíchy a její nenechavé prsty mi přejely po boku. Zalechtalo to a já se neklidně ošil. Bohužel to Elena zaznamenala a vrhla se na mě s mnohem větší vervou. Dlouho jsem nevydržel a přikoval jí pod sebou. A dostala co proto…
"Alaricku? Prosím tě, kdyby se náhodou Stefan ptal, strávil jsem celý den v baru, jasný?"
"Nazdar, bráško," pozdravil jsem familiárně jen, co jsem ho zahlédl v obývacím pokoji.
"Damone, že se taky někdy objevíš," napomenul mě, ale moc pozornosti mi nevěnoval. Soustředil se totiž na…
"No ne, Eleno, ty jsi tu taky? Zdravím," mávl jsem na pozdrav a předvedl oslňující úsměv. Zamávala mi konečky prstů a nenápadně na mě mrkla.
"Miláčku, chtěl jsi mi půjčit tu knížku," připomněla Elena jemně Stefanovi. A ten, velmi předvídatelně, odešel normální lidskou rychlostí.
Bráško, bráško… Poskytovat nám tak perfektní podmínky…
Okamžitě jsem seděl vedle Eleny a líbal ji na krku. A sotva jsem zaslechl Stefanovy kroky na schodech, zase jsem se přesunul zpět na druhou stranu pokoje, poslal své milované vzdušný polibek a pomalu se odloudal do ložnice.
"Stefane, jdu za Bonnie, chce prodebatovat ještě nějaké detaily ohledně toho lektvaru. Myslím, že jí chybí nějaká přísada. Seženu to," prezentoval jsem se jako dokonale obětavý zachránce.
"Jasně, díky, Damone," poděkoval mi dokonce podváděný sourozenec.
"Bonnie, kdyby se u tebe zjevil Stefan, jel jsem hledat nějakou bylinu. … Proč? Protože," zašklebil jsem do mobilu, ačkoliv to čarodějka nemohla vidět. "No, dobře - budu u Eleny, uvidíme se."
"Víš, že jsi k neutahání?" zavrčel jsem Eleně vzrušeně do ucha. Nenasytně jsem vdechoval vůni její pokožky a nasládlou příchuť její krve horce tepající přímo pod tou tenkou kůží.
"Doufám, že sis všiml, že se vůbec nebráníš," vydechla namáhavě pod přívalem touhy, kterou jsem v ní vzbuzoval.
"A kdo říkal, že protestuju?" zasmál jsem se temně. Víc už jsme na mluvení neměli ani pomyšlení. Vedení místo rozumu převzaly prapůvodní pudy. Vášeň. Emoce. Láska. Touha. Souznění.
"Že jsi vůbec došel," zamrkala na mě vědoucně Bonnie a vpustila mě dovnitř. "Podle tvého telefonátu soudím, že Stefan nic neví."
"No… Jednou nás tak trochu vyrušil, ale Elena je perfektní vyjednavač," pokrčil jsem rameny.
"Takže stejně v důsledku nic neví," povzdechla si nad mou a Eleninou zkažeností.
"Hele, nevzdychej mi tady. Měla jsi mě upozornit, že pouto vznikne hned po tom kouzle."
"Já to neudělala?" zatvářila se nevinně a vyplázla na mě jazyk.
"Ne, neudělala," potvrdil jsem a kroutil hlavou nad její škodolibostí. "Jak jsi na tom s naším falešným lektvárkem?"
"Dobře," předvedla mi drobnou lahvičku s modravou tekutinou.
"Co to je?" pozvedl jsem jedno obočí a pozorně to zkoumal.
"Nechceš to vědět."
"To byl Stefan," zamumlala Elena otráveně do mého ramene.
"Já vím," zašklebil jsem se a jen s velkou nechutí se začal zvedat.
"Zavolám ti, až bude čistý vzduch, ano?"
"Jasně," usmál jsem se a lehce ji políbil. "Miluju tě."
"Já tebe taky."
A tak to pokračovalo dalších devět dní. Než přijel Klaus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II