My kidnapper 14

2. srpna 2011 v 13:21 | Damonika |  Kapitolky
"Sejmeš ho?" ujišťoval se ten zatracený bídák, který mi stále ubíral pozornost neustálými dotyky.
"Jistě," přehodila si Bonnie nohu přes nohu. "Budeš návnada," dodala po chvíli.
"Super, jako bych to neříkal," zašklebil se Damon. "Bude se mě chtít zbavit za každou cenu."
"Můžu mít jeden dotaz?" spustila jsem, protože už jsem to nemohla vydržet. "Co to má znamenat?" vyjekla jsem.
"Co konkrétně?" vyslovili oba nevinně zaráz.
"Ty jsi to věděla?" otočila jsem se konkrétně na Bonnie.
"Uh," vydala rozpačitý tón a usmála se. "Jo." Pak krátce mrkla na Damona a stiskla si ret mezi zuby. "Víš, vlastně to byl tak trochu můj nápad."
"Cože?" vytřeštila jsem oči a málem dostala mrtvičku. Já věděla, že tu něco nehraje…
"Damon přišel na to, že Stefan zase pije krev. Chtěl tě ochránit. Já tě chtěla ochránit. To z nás udělalo tým," pokrčila rameny.
Otočila jsem se na Damona a kontrolovala jeho výraz. Tvářil se provinile.
No, bomba.
"Aha," konstatovala jsem a bez jediného slova si šla udělat kafe. Slyšela jsem, jak probírají svůj plán, ale raději jsem z něho moc nechtěla slyšet. Cítila jsem se zrazená. Podvedli mě oba dva.
Bonnie mě klidně vydala Damonovi a Damon na mě hrál komedii. Možná pořád lepší než Stefan, připustila jsem si po chvíli. Nalila jsem horkou vodu do tří hrníčků a vrátila se s nimi do obývacího pokoje.
"Tak co dalšího skvělého jste vymysleli?" zeptala jsem se a posadila se do křesla.
Takhle na ně aspoň budu vidět na oba… Konec výmluv a podvodů.
"Damon jde Stefana teď hned hledat, já se připravím na kouzlo. Přesto tu jedna otázka zůstává." Zkoumavě se na mě zahleděla. "Co si myslíš ty? Co s ním máme udělat? Pochopíme, když…"
Skočila jsem jí do řeči: "Mně je to jedno, jasný?! Klidně si z něho udělejte pokusného králíka. Nehodlám rozhodovat o stvůře, která mě nazývá svým majetkem a skoro zabila mé přátele," vychrlila jsem jedním dechem.
Setrvali v naprosto nehybném zírání. Za jiných okolností by mě to asi rozesmálo.
Asi tomu nemůžou uvěřit. Vlastně chápu já, co jsem právě řekla? Opravdu jim nechám svého milovaného Stefana na pospas? Milovaného Stefana? Takovou zrůdu už přece nemůžu milovat. Nikdy víc.
"No a dál teda co? Damon ho najde. A?" vyzvídala jsem bez dalších připomínek k předchozímu výlevu.
"Naláká ho do penzionu, kde budu čekat já, připravená. Dostanu ho," konstatovala Bonnie a přitom mě ostražitě pozorovala.
"Fajn," kývla jsem. "Co mezitím já?"
"Ani se nehneš," zamračil se Damon. "Zůstaneš tady, v bezpečí."
"Proč se taky nemůžu zapojit do akce? Chci být užitečná," nafoukla jsem uraženě tváře a uhnula pohledem.
No, jistě. Bojí se, že bych jim pokazila plán. Vůbec mě nepotřebují. Jsem prostě jenom člověk, ani upír, ani čarodějka. Tak na co mě tahat s sebou?
Slyšela jsem, jak Bonnie něco šeptá a pak odchází z pokoje. Vzápětí se mi kolem pasu obmotaly dvě paže a do ucha mi žádostivě zamručel hluboký hlas.
"Zůstaneš tady, že ano?" ujišťoval se.
"Není to fér," nakrčila jsem čelo a přivinula se do jeho objetí.
"Nechci, aby se ti něco stalo," pohladil mě po vlasech.
"Dávej na sebe pozor," zahučela jsem mu do ramene, když jsem se o něj unaveně opřela.
"Budu," usmál se a vtiskl mi polibek do vlasů. Pozvedla jsem hlavu a zahleděla se do těch krásných očí. Pečlivě jsem si do paměti vrývala zaoblení jeho obočí, barvu vlasů, rovnou linii nosu a na závěr křivku rtů.
Třeba bude opatrnější, když bude mít důvod vrátit se. Naděje je přece největší poháněč k dobrému výkonu.
Narovnala jsem se v zádech a rty přitiskla na jeho. Toužebně si mě k sobě přitáhl blíž a polibek mi vroucně oplatil.
Skoro bych řekla, že jsem si na tohle už zvykla. Na Damona. Na nás dva. Spolu.
Jen ten rozpor mezi touhou a láskou zůstával…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II