My kidnapper 15

3. srpna 2011 v 13:22 | Damonika |  Kapitolky
Sotva se za Damonem po srdceryvném rozloučení zaklaply dveře, seběhla z horního patra Bonnie.
"Pane Bože, viděla jsem dobře?" křenila se od ucha k uchu.
"Co teď myslíš?" vypadlo ze mě zaraženě.
"Ty a Damon. Dali jste se dohromady!" zatleskala spontánně.
"Ne," zavrtěla jsem hlavou odmítavě.
Vždyť je to pravda, ne? Nechodíme spolu. Rozhodně ne.
"Políbila jsi ho!" nedala se Bonnie a založila si ruce na hrudi.
"Chtěla jsem jen…" slova mi odumírala na rtech. Nervózně jsem si je olízla a ucítila na nich Damona. "Chtěla jsem jen, aby se opatroval a vrátil se v pořádku," řekla jsem pevným hlasem a rychle se otočila. Vlasy se kolem mě rozvířily a v nose mi utkvěla Damonova osobitá, mužská vůně.
"No, jistě," odfrkla si Bonnie. "Myslela jsem, že jsme lepší kamarádky."
"Já taky," zahučela jsem zle a usadila se do křesla. Nohy jsem stáhla pod sebe a hlavu si podepřela rukou.
Za jak dlouho ho asi stihne najít? Minule mu Stefan ublížil, co když to udělá zas? Co když ho zabi…
Na to nesmím ani pomyslet!
"Hele, Eleno, tak promiň. Omlouvám se. Chápu, že jsi uražená, že jsem ti neřekla, co jsme plánovali, ale nemohla jsem. Nevěřila bys nám, chránila bys Stefana."
"Mohla jsi to aspoň zkusit," stočila jsem k ní svůj pohled a zamračila jsem se.
"Už jsem se omluvila," stiskla rty do tvrdé linky Bonnie.
Chtělo se mi zaječet, že mě zradila a ať se jde vycpat, ale nakonec jsem se zhluboka nadechla a pomalu přikývla.
"Děkuju," skočila mi má nejlepší kamarádka kolem krku.
Aspoň někdo má dobrou náladu…
"A teď už mi můžeš klidně říct, jak to teda s tebou a Damonem je," popohnala mě a sedla si na zem kousek od křesla.
"Neměla by ses třeba chystat? Říkala jsi, že to bude potřeba," pozvedla jsem obočí a tajně doufala, že svedu hovor jiným směrem.
"Ale neboj, skolit upíra není tak těžké," zamrkala nevinně očkama a poposedla. "Tak šup, povídej!"
Hmmmm…
"Co chceš slyšet?" vyhýbala jsem se, jak to jen šlo.
"Všechno. Ale začni s tím, jak proběhl únos, co sis myslela, jak ses další den probudila…"
"Počkej, jak víš, že jsem se neprobudila už v noci?" získávala jsem pomalu, pomaličku další podezření.
"Ups," zazubila se rozpačitě a začala si na ukazováček natáčet pramínek vlasů. "Museli jsme nějak zajistit, aby ses nebránila a Damon stihl všechno zajistit."
"Žůžo," pronesla jsem jedovatě a ušklíbla se. Nakonec jsem ale usoudila, že bude nejlepší, když si o tom všem s Bonnie promluvím.
Třeba mi pomůže nalézt východisko z mé zmatené situace.
"Vyděsil mě k smrti," spustila jsem a zavrtala se do měkkého křesla pohodlněji. "Když jsem se ráno probudila, sehrál na mě perfektní scénku, jak strašně zlý a hrozivý je a že si s námi jen zahrával. Nebylo těžké mu uvěřit," protočila jsem oči ke stropu. "Trochu si svou zabijáckou pověst narušil, když mě zachraňoval z vany a dával mi umělé dýchání." Bonnie vyprskla smíchy. "Ale pak mi vyhrožoval znásilněním, takže se opět uvedl do formy." Rozesmála jsem se, když jsem spatřila její výraz. "Jednou jsem se mu pokusila utéct, ale nepovedlo se a pokusil se splnit svoji hrozbu. No a odtud si tak nějak nejsem jistá, proč jsem co tak a jinak udělala. Poddala jsem se mu," zvedla jsem pohled od podlahy a zkoumala kamarádčin zmatený obličej, ve kterém se periodicky přelévaly vlny zděšení, radosti a překvapení.
"Počkej," naklonila se celým tělem blíž ke mně. "Ty mi tady tím svým klidným tónem oznamuješ, že ses vyspala s Damonem?"
"Nebyla jsi to ještě před chvílí ty, kdo se radoval z toho, jak jsme se…," chvíli jsem hledala správný výraz, "loučili?"
"Jasně, ten kluk je do tebe blázen. Ať předstírá a hraje cokoliv, nikdy to nezakryje úplně. Miluje tě. Ale," přejela si rukou po čele, "myslela jsem, že jste někde na úplném začátku," dokončila váhavě.
"Já vím, to je právě ono," potvrdila jsem. Z neznámého důvodu se mi do očí vehnaly slzy a já musela několikrát rychle zamrkat, aby okamžitě nepřetekly přes spodní víčko. "A neudělala jsem to jen jednou, ale hodně-krát," přiznala jsem se. Zbývala druhá část mého vyprávění.
"Eleno,…" zkusila něco vyslovit Bonnie, ale já ji utnula, dokud jsem měla dostatek odvahy říct všechno.
"Líbilo se mi to víc než se Stefanem," začervenala jsem se bezděčně a slzy vítězně překonaly překážku. Horce mě pohladily po tvářích, jakoby se mi pokoušely dodat jakousi útěchu.
"Aha," vydechla Bonnie a během okamžiku mě svírala v objetí. "Eleno," broukla mi tiše do vlasů, ale já to přesto slyšela. "Nemáš čeho litovat. Miluje tě."
"No, právě," zasténala jsem plačtivě a zavrtala se hloub do jejího ramene.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II