My kidnapper 17

5. srpna 2011 v 13:24 | Damonika |  Kapitolky
"Ano?" chňapla jsem po mobilu a uvědomila jsem si, že od posledního telefonátu uběhla poměrně dost dlouhá doba.
"Eleno? Je po všem."
"Co jste udělali?" vymrštila jsem se na nohy a opět začala pochodovat.
"Zavřeli jsme ho do hrobky. Obnovila jsem kouzlo, které jsme s babičkou prolomily. Nemůže teď ven," vysvětlovala poklidně Bonnie.
"A všechno v pořádku?"
"Ano," hlas se jí trochu změnil. Jednoznačně se usmívala. "Damon je v pořádku."
"Bonnie! Řekla jsem ti už několikrát, abys toho nechala," zabručela jsem.
"Jede si pro tebe, vezme tě domů, ano? Tohle byl pro tebe hodně dlouhý den, běž brzo spát."
"Počkej! Co vlastně ví Jenna a Jeremy?"
"Mysleli si, že jsi celou dobu u mě," odpověděla a rozloučila se se mnou.
Vypnula jsem televizi a posbírala si věci. O chvíli později jsem uslyšela tiché mručení motoru a následovné bouchnutí dveří.
Přehodila jsem si tašku přes rameno, mobil strčila do kapsy a vyběhla z domu. A uviděla jsem ho. Živého (v mezích upíra), zdravého a rošťácky se šklebícího. Pustila jsem svoje zavazadlo na zem a rozběhla jsem se k němu. S širokým úsměvem mě přijal do své náruče a několikrát se se mnou dokola zatočil. Cítila jsem, jak mi měkce vtiskl své rty do vlasů, a pozvedla jsem k němu zrak.
Vypadal skvěle. Oči mu vesele a šťastně pobleskovaly, jejich uchvacující modrá ke mně něžně hovořila a jeho rty, Bože, jeho rty se v momentě, kdy jsem o ně zavadila pohledem, staly tím jediným, na co jsem byla schopná myslet. Zbrkle jsem si ho za týl přitáhla k sobě a políbila ho. Jeho dlaně z mého pasu sklouzly na boky a odtud až na můj zadek. Povytáhl si mě výš a blíž a já, beztak už skoro ve vzduchu, mu obtočila nohy kolem těla.
"Necháme si to až na doma, ne?" odtrhl se a zahleděl se mi do očí. A najednou to tam bylo.
Motýlci. Opravdu poletují v mém břiše. A kůže mi příjemně brní na místech, kde se naše těla dotýkají.
Pomalu mě postavil zpět na chodník a smířlivě mi vlepil pusu na tvář.
Pane Bože! Já se červenám! Vážně jo…
Rozpačitě jsem se usmála a nechala se usadit do auta. Pak odběhl pro tašku, na kterou jsem během bouřlivého vítání úplně zapomněla, a usedl za volant.
"Kam to bude, princezno," otočil se ke mně s kouzelným úsměvem.
"Kamkoliv," pokrčila jsem rameny. "Ale s tebou."
"Správné rozhodnutí," zazubil se, ale i přesto jsem zahlédla ještě něco víc. Víc než jen prostou radost. Těžko se na to používají obyčejná slova. Šílené štěstí, bláznivé nadšení, oddaná vděčnost? Možná…
S patrným nadšením jsem zjistila, že nemíříme k nám, ale k Salvatorům, do penzionu. Vyhrabala jsem svůj telefon a zavolala domů.
"Jenno," vypískla jsem radostně, když jsem po neskutečně dlouhé době uslyšela svou drahou tetičku.
"Eleno! Že se taky někdy ozveš," povzdechla si, ale z tónu jejího hlasu bylo znát spíš pobavení.
"Jen jsem ti chtěla říct, že…"
"Zůstáváš ještě u Damona, já vím."
"Cože?"
"Bonnie volala před pěti minutami."
"Takže víš, že…"
Jenna mě evidentně nehodlala nechat dokončit jedinou větu.
"… jsi tam byla celou dobu. Ano. Bonnie sice říkala, abych ti neprozradila, že to vím, ale znáš mě. Nevydržím mlčet."
"Aha. A tobě to nevadí?" vydechla jsem postavená úplně mimo všechno, co jsem čekala.
"Samozřejmě že ne! Damon je úžasný, lepší než suchar a podvodník Stefan. Jen ať ti prosím tě nevypije všechnu krev, budu potřebovat pomoct s úklidem a hodila by ses mi živá," zasmála se a chtěla se rozloučit.
"Jenno!" vyjekla jsem. "Kdo ti to řekl?"
"To? Myslíš celou tu upírskou stránku věci?"
Přitakala jsem.
"Damon."
"Aha."
"Hele, čeká na mě Alarick, musím končit."
"Ahoj," vypustila jsem z pusy automaticky a zůstala zírat před sebe.
To se teda dějí věci.
"Ne, že bych to všechno neslyšel, ale - všechno v pohodě?"
"Slyšel jsi sám," zatřepala jsem hlavou a natáhla si nohy před sebe tak daleko, jak to jen šlo.
"Nejsi unavená?" pohladil mě lehce po paži.
"Není to tak zlý," loupla jsem po něm šibalsky očima.
"Tak to se těš." Krátce zkontroloval rovnou silnici před námi, zpomalil a políbil mě.
Těším se…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II