On the other side 4

11. srpna 2011 v 19:34 | Damonika |  Kapitolky
Ucítila něco chladného a mokrého na spáncích. A na čele, uvědomila si vzápětí. Pokusila se otevřít oči, ale jediné čeho dosáhla, bylo sotva viditelné zatřepetání řas.
"Eleno, prober se," stiskl ji někdo ruku. "Slyšíš? Prober se, ano?"
Znovu zkusila odlepit těžká víčka od sebe a tentokrát byla úspěšná. Musela ovšem ještě několikrát zamrkat, aby se jí zrak vyostřil.
"Damone?" vyhrkla. "Díky Bohu."
"Nápodobně," zašklebil se, ale jeho tvář se nerozjasnila jako obvykle. Zůstala zachmuřená a podmračená.



"Katherine říkala," začala větu, ale ukazováček přiložený na její rty ji umlčel.
"Já vím, slyšel jsem to. Myslel jsem, že ji vypeču, když si bude myslet, že mě dostala, ale našla tě příliš brzo. Je to moje vina, promiň," hovořil k ní se skutečnou omluvou v hlase.
"Co se stalo pak?" zamumlala namáhavě, protože se právě pokoušela posadit.
"Prorazil jsem s ní okno a docela ji poranil, ale nakonec mi utekla," svraštil obočí, až se mezi nimi vytvořila rovná vráska. "Vzal jsem tě sem," povzdechl si.
Opatrně se rozhlédla a konstatovala: "Penzion."
"Jo, ale nejsi tady v bezpečí, může sem kdykoliv nakráčet. Volal jsem Stefanovi aspoň dvacetkrát, ale nebere mi telefon. A nevím, kam s tebou, aby ti už nemohla ublížit."
"Proč se staráš?" přitiskla si pevněji na čelo studený obklad, který ji původně probral.
Zmateně zamrkal. Otevřel pusu, aby odpověděl, ale vzápětí ji zase zavřel. Uhnul pohledem a pustil její ruku, kterou doteď pevně tiskl. Postavil se, prohrábl si vlasy a svrchu se na ni podíval.
"Asi nejsem tak špatný, jak se dělám," pokrčil ledabyle rameny, ale v celém tom gestu byla patrná jakási strnulost.
"Teď jsi lhal," konstatovala suše a konečně se jí podařilo vyškrábat se do sedu. "Tím neříkám, že si myslím, že jsi tak špatný, jak hraješ, ale není to ten důvod," promnula si bolavé místo na levém rameni a sykla bolestí. Nechápavě sledovala, jak k ní okamžitě přiskočil. Odhrnul ji vlasy stranou a se zatnutím zubů sledoval tmavou podlitinu na její opálené pokožce.
"Víš, mám pro tebe návrh."
"Hm?" zamručela Elena a podezřívavě ho pozorovala.
"Krvácíš z hlavy a jsi docela ošklivě pobitá. Potřebujeme, abys teď byla v co nejlepším pořádku, musíme vymyslet, kam s tebou a jak vyřešit jeden drobný problém s názvem Katherine. Takže ti teď nabízím, aby ses napila trochu mé krve."
"Ne, Damone," pokusila se tiše protestovat, ale Damon ji přerušil.
"Ještě jsem neskončil. Hned po tom ti vrátím tvůj náhrdelník."
"Zase mě vydíráš," odporovala unaveně.
"Podívej, nevezmu si na vlastní zodpovědnost tvoji smrt v důsledku tvých zranění a věřím, že i správňák Stefan by s tím souhlasil. Tak to, prosím," zvýraznil ono ve svém slovníku nepříliš často vyskytující se slovo, "udělej."
Chvíli nerozhodně mlčela a pak odevzdaně vydechla: "Dobře." Tiše pozorovala, jak si klidně prohryzl zápěstí a přiložil jí ho k ústům. Upřela pohled do jeho zářících očí a polkla první lok jeho krve. Myslí jí proběhla potěšená vzpomínka na jejich polibky. Stefan je jeden den pryč a ona zatím vyvede tolik věcí, že by to někdo jiný nestihl za celý život. Nejdřív dovolí nejvíc sexy upírovi pod sluncem, měsícem a hvězdami políbit ji, pak ji málem zabije expřítelkyně jejího kluka a na závěr chtivě hltá krev toho stejného upíra, se kterým se nedávno líbala. Trochu si jí začala motat hlava, ale pít nehodlala přestat, za jakýchkoliv jiných podmínek by jí to asi připadalo nechutné, ale teď milovala pocit, jak do ní proudila Damonova vlastní krev.
"Eleno," zachraptěl a ona poslušně pustila jeho ruku. Unaveně se sesunul na podlahu a posadil se zády k pohovce, kde odpočívala ona.
"Jsi v pořádku?" zeptala se opatrně a naklonila se přes jeho rameno, aby viděla na jeho výraz. "Doufám, že jsem si nevzala moc," vyhrkla, když spatřila jeho unavenou tvář.
"Myslím, že ne," pousmál se a utopil svůj pohled v jejích tmavých hlubinách. Bezmyšlenkovitě natáhl ruku a setřel jí palcem krvavou šmouhu z koutku úst. Zarazili se. Oba naráz ztratili dech a hleděli na sebe z nezvyklé blízkosti.
"Naposled, ano?" vyslovila Elena nejspíš jen pro své vlastní ujištění a spojila jejich rty v jedny. Tentokrát to udělala dobrovolně, bez jakéhokoliv nátlaku nebo jeho prvotní iniciativy a cítila, že je to ještě krásnější než všechny předešlé pokusy. Damon se k ní otočil a klekl si vedle ní na sedačku. Dotknul se jejích vlasů, omotal si je kolem ruky a pomalu si ji k sobě přitáhl tak blízko, že se k němu tiskla celým tělem. Elena ho po krátkém zaváhání objala kolem zad, a ačkoliv se to zdálo nemožné, snížila téměř nulovou vzdálenost mezi nimi na nejnižší možný bod.
"Já nemůžu," vypravila ze sebe, ale tiskla se k němu tak těsně, že měla pocit, že bušení jejího srdce musí cítit, až někde v sobě. Jejich ústa se znovu spojila v polibku. Ještě naposled, slibovala si, když mu znova vyšla vstříc. Chovali se, jakoby právě poznali nejhlubší tajemství života a tím byl právě ten druhý z nich dvou. Po neskutečně dlouhé a přesto příliš málo uspokojivé chvíli se Damon odtáhl.
"Eleno, musíme pryč," opřel se hlavou o její horké čelo.
Smutně přikývla a pohladila ho po tváři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II