On the other side 8 - posledná

8. září 2011 v 19:55 | Damonika |  Kapitolky
Něco neurčitého ji tížilo na boku. Když oči pootevřela do úzkých škvírek, zpozorovala, že je tma. A nejen to. Samozřejmě ji nemohlo uniknout, že těsně vedle ní někdo leží a ta tíha na boku je pravděpodobně "něčí" paže. Důkladně prozkoumala své vzpomínky.
"Ah," vydechla a ani si neuvědomila, že pro Damonovy uši to zajisté bylo slyšitelné dost. Matrace se lehce zhoupla, jak se Damon rozespale, ale přesto ve střehu, nadzvedl na loktu.



"Už jsi vzhůru?" zamumlal a evidentně si on osobně chtěl ještě trochu přispat.
Přikývla a nenamáhala se s verbální odpovědí, protože i v takové tmě ji Damon pravděpodobně zřetelně viděl.
"To se mnou jako nemluvíš nebo co?" nepochopil ji a naklonil se k ní blíž. Na tváři cítila hebký dotek a hlasitě polkla. Kdyby stála, určitě by se jí právě v tuhle chvíli podlomila kolena a on by ji zachytil do náruče, přitiskl si ji blíž, až by se jejich těla tiskla na sebe a… Trhla sebou a začervenala se pod stupňujícím se přívalem myšlenek.
Odkašlala si a vyhrkla: "Ne, ne, mluvím s tebou, jen," zadrhla se a hledala vhodný způsob, jak Damonovi vysvětlit své myšlenkové pochody.
"Tak to jsem rád," zavrněl kousek od jejího ucha a vtiskl ji motýlí polibek těsně pod hranici čelisti. Zachvěla se a podvědomě zvrátila hlavu na stranu, aby mu svůj krk nabídla k dalšímu laskání. Ty neuvěřitelné rty se měkce otíraly o její pokožku a vybízely ji k dalším zastřeným povzdechům. Všechny rozumné myšlenky se jí rozutekly a tak se jen odevzdaně vypínala a šeptala Damonovo jméno. Nechala se stáhnout pod jeho tělo a místo alespoň hraných protestů mu nadšeně vycházela vstříc. Trochu posmutněle si uvědomila, že ji zatím nevěnoval jediný polibek na rty a ihned se rozhodla, že se taková chyba musí okamžitě napravit. Přitáhla si jeho tvář ke své a s matnou jistotou se mu podvolila.
"Dobré ráno," usmál se jí do úst a po jediném krátkém dráždivém polibku se odtáhl. Pokusila se ho dostat zpět k sobě, ale Damon už stál na nohou a vesele kráčel ke dveřím.
"Damone," protáhla a zamračila se.
"Ano, Eleno?" ozvalo se z hluboké temnoty na chodbě.
"Nechoď pryč," zaprosila bezděčně a šťastně se usmála, když se vzduch v Damonově ložnici zavlnil a on během jediného mrknutí oka ležel zase u ní.
"Je ti dobře?" pohladil ji starostlivě po tváři. Zkusila přes hustou tmu rozluštit jeho výraz, ale nepodařilo se jí to.
"Jak se to vezme," šeptla mu v odpověď.
"Jak to myslíš?"
"No," nadechla se a upřímně odvětila, "na jednu stranu jsem ještě pořád rozrušená, smutná a unavená a na druhou," odmlčela se, zvedla ruku k jeho obličeji a položila dlaň na hladkou pokožku. "Na druhou stranu jsem spokojená a nepřeji si nic jiného, než abys byl se mnou a," přiblížila se k němu blíž, "abys mě líbal, aby ses mě dotýkal, abys mě miloval…" Chtěla ještě pokračovat, ale zbytek jejích slov zanikl v jeho živoucím smíchu.
"Ani nevíš, jak dlouho jsem čekal," zapředl a zlehka přejel po jejích žhnoucích rtech ukazováčkem. Vzápětí sklonil hlavu a políbil ji. Jeho ústa setrvala na jejích a přilnula k nim. Vzduch se jí zadrhl v hrdle. Opět předčil její očekávání. Přirozeně doufala, že bude tak opatrný a jemný jako byl dosud pokaždé, ale někde v pozadí zároveň očekávala hrubost, která určitým způsobem seděla k jeho povaze. Místo toho všeho ji pohltil svou vášní zkříženou s city natolik, že vůbec nedokázala pobrat, kde se v něm něco takového bere.
Prohnula se v zádech a nalepila se na jeho hruď. Matně si uvědomovala, jak podrážděně zavrčel, když se mu nedařilo stáhnout z ní osušku, ve které usnula. Zasmála se a její smích volně přešel do táhlého zasténání. Roztřesenými prsty se mu pokoušela rozepnout drobné knoflíčky košile, ale postupovala příliš pomalu. Damon její ruce odstrčil a přetáhl si košili přes hlavu. V dalším momentě už byl opět u ní. Roztřeseně se zazubila nad jeho nedočkavosti a zatnula mu prsty do pevných ramen. Mapovala jednotlivé obloučky zatnutých svalů a zároveň se podvolovala jeho žáru.
Milovala ho. Nemělo cenu to zapírat. Vždycky to tam někde v hloubce jí samotné bylo. Nevinné sympatie. Skrývané úsměvy. Podivné mrazení. Nenápadná náklonost. Ale všechno se to schovávalo za silnou vrstvou ovládání. Nechtěla ublížit Stefanovi. A hlavně? Hlavně se bála, že ublíží sama sobě, když bude důvěřovat Damonovi. Ale teď, když cítila jeho vášnivé polibky, vroucné doteky, vzrušující sevření jeho paží, když slyšela jeho toužebné šeptání, horoucí vzdechy, byla si jistá, že cítí to, co je správné. Věděla, že mít ho ráda vůbec není chyba.
Téměř na vrcholu neskutečné rozkoše rázně zašeptala: "Damone?" Když ji nepřestal laskat, zopakovala jeho jméno důrazněji. Pozvedl hlavu a podíval se jí přímo do zamžených očí. "Miluješ mě?"
Něco v jeho zastřeném pohledu se zablýsklo. "Myslíš, že mám jiný důvod, proč tohle dělám?" Sklonil se k ní a špičkou nosu putoval po jejím krku až k čelisti. Usmál se jejímu zkoumavému a zároveň omámenému výrazu a krátce a lehce ji políbil na rty. "Ne, nemám," ujistil ji a pro vlastní klid dodal ona sladká slova. "Miluji tě, Eleno."
Rty se jí rozechvěle roztáhly do poblouzněného úsměvu a těsně před tím, než ji Damon opět strhl pod hladinu rozkoše, zašeptala: "Já tebe taky."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II