Vyfič 13.

13. září 2011 v 8:40 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Jenně už je dobře, takže... co dál? :)


Vyfič 13. kapitola


"Matte, máš tady ty dva panáky," zavolala jsem na něho a nalívala jsem další rundu. Dlouho jsem nezažila takový shon jako dneska. Připadalo mi, jako by všichni připravovali svá játra na večerní ples zakladatelů. Takže jsme prostě nestíhali.
"Dva míchané nápoje," zahlásil Matt a podal mi lístek.
"Dělají si srandu? Ještě teď? Ach jo." Povzdechla jsem si, ale začala jsem vedle sebe rovnat flašky.
"Koho tím chceš zabít?" zeptal se znechuceně Salvatore.
"Nemám čas, takže jestli chceš mít nějaké pitomé poznámky, zrovna v tuhle chvíli si je prosím tě odpusť. Popřípadě je sepiš na papír, já si je potom přečtu. Tvůj výraz si představit dokážu, neboj se," ujistila jsem ho.
"Koukám, že na sarkasmus máš čas pořád," prohodil.
"Jo, jedna z mých předností," připustila jsem jízlivě.
"Na tu pusu bys měla mít zbrojní pas. Nebo raději zámek." Nepříjemně jsem se na něj zašklebila. "Oh, promiň, upřímnost. To je zase jedna z mých předností."
"Ale moc jich nemáš, co?" podotkla jsem. Ublíženě zavrtěl hlavou a našpulil rty.
"Člověk chce jednou za čas udělat dobrý skutek." Přerušila jsem ho překvapeným obličejem. Člověk? To nemůže mluvit o sobě. "Fajn, tak chci jednou za čas udělat dobrý skutek a místo toho mě jenom urážíš."
"Promiň. Netušila jsem, že ten svátek má být zrovna dneska. Kdybys mi to řekl dřív, vzala bych si sváteční oblečení," řekla jsem zhrozeně a podívala se na svoje oblečení.
"Přinesl jsem ti dárek," usmál se.
"Nechci!" řekla jsem automaticky a vracela jsem flašky na své místo.
"Občas si říkám, proč jsem tě tolikrát zachraňoval," řekl nevěřícně. Slyšela jsem, jak seskočil ze židličky, a děkovala Bohu, že už vypadne.
"Protože by ti neměl kdo říct, že ti ta košile vůbec nesluší," křikla jsem za ním.
Ve skutečnosti mu nehorázně slušela.
S úsměvem jsem se otočila, ale naštěstí už tam nebyl. Místo toho byl na baru položený prsten. Hodně podobný tomu, který jsem dala Jenně.
Do háje, asi mu budu muset poděkovat. Znova.
To mě zabije…

S úderem třetí hodiny, se Grill úplně vyprázdnil. Nebylo divu, když se většina města chystala na pravidelný ples Zakladatelů. Jedna z mála společenských událostí, které se v tomhle zapadákově konají.
Nikdo si ho nenechá ujít. Ani já ne.
Takže jsem spěchala domů, abych to vůbec stihla.
Sotva jsem za sebou zabouchla dveře, volala na mě Jenna, abych šla obědvat.
"Nemám čas," křikla jsem a vyběhla jsem schody. Náraz do něčího těla mě málem odhodil zpátky.
"Promiň," zamumlala jsem Jerovi omluvu a rychle ho obešla.
"Kam tak spěcháš?" zeptal se pobaveně.
"Zdržela jsem se v práci a musím se přichystat na ten ples," křičela jsem na něj, zatímco jsem si v pokoji přehrabovala šuplík se spodním prádlem. Překvapeně nakoukl do pokoje a nadzvedl obočí.
"Ty tam jdeš?"
"Proč ne?" zeptala jsem se a proběhla jsem do koupelny. Zavřela jsem mu dveře přímo před nosem a zamkla je.
"Stefan ti neříkal, že tam bude Elijah?" zeptal se tak potichu, jak to jen šlo, abych ho přes dveře slyšela.
"Říkal. A co?"
"Nemůžeš tam jít," namítl. Převrátila jsem oči a pootevřela jsem dveře tak, aby viděl můj zamračený obličej.
"Je dobře, že o tom nikdo z vás nerozhoduje," řekla jsem naštvaně a zase se zamkla. Pořád se o mě starali. Moc se starali.
Nechala jsem na sebe dopadat horkou vodu a dokonale jsem si to uvolnění dopřávala. Věděla jsem, že nestíhám, ale nedovedla jsem tu lázeň najednou vypnout. Potřebovala jsem se pořádně uvolnit.
Nakonec jsem sprchu vypla, až když mi začaly havránkovatět prsty. V rychlosti jsem si vysušila vlasy, lehce je natočila a přestříkala snad tunou laku.
Vylezla jsem, až se ke mně po několikáté donesl zvuk zvonku.
"Zajděte tam někdo," křikla jsem do domu, ale nikdo mi neodpověděl. "Jeremy?" Nic. "Jenno?" Když se mi neozvala ani ona, seběhla jsem schody a otevřela dveře.
"Ahoj, Caroline, co potřebuješ?"
"Chystáš se někam?" zeptala se místo odpovědi.
"Myslím, že tam, kam ty," odpověděla jsem nevzrušeně, když jsem si všimla jejích dlouhých šatů.
"Takže je to pravda," povzdechla si. Převrátila jsem oči. Teď už jsem věděla, proč je tady.
"Volal ti Jeremy," konstatovala jsem.
"Ne, volal mi Stefan. Tomu volal Jeremy. Proboha, Nathalie, chceš se nechat zabít?"
"Ne, mám v plánu sehnat Měsíční kámen, když se to vám nepovedlo," odpověděla jsem naštvaně. "Měli jste k tomu hodně příležitostí. A nic."
"Není to tak lehké, Nath! Co jsme mu asi měli říct? Ať nám ho dá? Moc dobře víš, že by to neudělal," domlouvala mi.
"Přesvědčím ho."
"Před tím, než tě zabije, nebo až potom?" zeptala se sarkasticky.
"Hele, Caroline, nečekám, že to pochopíš, ale nezastavíš mě," řekla jsem odhodlaně.
"Jak chceš. Jenom nevím, jak se na ten ples dopravíš. Jenna odjela, Jeremy taky. A já tě do auta nevezmu," usmála se.
Když odcházela, nezapomněla jsem se na ni škaredě podívat. Nepomohlo mi to.
Viděla jsem, jak nasedá do auta a odjíždí od domu, a poraženě jsem si sedla na schody.
"Do háje!" zaklela jsem nahlas a bylo mi jedno, že tam sedím jenom v kalhotách a podprsence. "Sakra!"
Bezmocně jsem si rukou projela vlasy a uprostřed toho gesta jsem se zarazila. Rychle jsem vyběhla schody a popadla do ruky mobil. Našla jsem v seznamu příslušné jméno a vytočila číslo.
Vzal to skoro okamžitě.
"Ahoj, Matte," pozdravila jsem mile, "jedeš na ten ples k Lockwoodovým?"

Procházela jsem davy místních obyvatel, snažila se najít Elijaha a zároveň se vyhnout setkání s někým, kdo by mě odsud rychle odvedl.
Neviděla jsem ani jedny. Bohužel a naštěstí.
"Nathalie, sluší ti to," usmála se na mě šerifka a opatrně mě objala.
"Děkuji, vám taky. Je nezvyk vidět vás jinak než v uniformě. Měla byste takhle chodit oblečená častěji," řekla jsem s úsměvem a zdálo se mi, že trochu zčervenala.
"Popravdě se cítím lépe právě v té uniformě," zasmála se. "Ale samozřejmě děkuji."
"A jak vypadá situace ve městě, co se týče…" nedokončila jsem.
"Posledního původce… zmatku zabil Damon Salvatore. Jsem si jistá, že bys mu mohla říct, že o tomhle víš. Určitě by tvoje tajemství udržel."
"On to ví," přiznala jsem neochotně.
"Vážně?" zeptala se nevěřícně. "Ani se nepochlubil. Tak to ho můžeme hned seřvat. Ahoj, Damone," usmála se někam za mě.
Sakra! Sakra, sakra, sakra!
Prudce jsem se nadechla a stlačila jsem víčka k sobě.
"Ahoj, Liz," pozdravil ji mile a políbil ji na tvář. "Nathalie," řekl potom překvapeně.
"Ahoj."
"Proč ses mi nezmínil, že ví o upírech?" šeptala.
"Bylo mi jasné, že to víš. Krom toho byla mizerná herečka, když předstírala ten smutek," usmál se na ni sladce.
Mizero! Nepoznal jsi vůbec nic!
"Vážně?" zeptala jsem se mile. "Že to nešlo poznat."
"Já jsem totiž narozdíl od tebe dobrý herec," mrknul na mě. Šerifka nás překvapeně pozorovala a potom se s potlačovaným smíchem omluvila, že musí jít pozdravit ostatní.
"Co tady děláš?" zeptal se naštvaně, sotva jsme se dostali z doslechu.
"Přišla jsem se bavit," odpověděla jsem nevzrušeně.
"Ne, přišla ses nechat zabít," opravil mě.
"Je v tom rozdíl?" Povzdechnul si a chytil mě za paži.
"Jdeme," řekl nekompromisně. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to.
"Nikam nejdu!" Přitáhl si mě k sobě a naštvaně mi hleděl do očí.
"Okamžitě odsud vypadni, nebo tě vyhodím sám," hrozil mi potichu, ale o to větší účinek to mělo.
"Zůstanu tady," zopakovala jsem, ale tentokrát už můj hlas nezněl tak jistě.
"O tom s tebou nebudu diskutovat," odfrkl si a odváděl mě pryč. Zarazil se kousek od východu a stáhl mě zpátky za roh. Chtěla jsem se zeptat, co je, ale zakryl mi pusu a přiložil si prst ke rtům v jasném gestu. Dovolil mi lehce vykouknout, akorát, abych zahlédla Elijahovu tvář.
"Pusť mě!" sykla jsem.
"Buď zticha!" radil mi vážně. Ale já zticha být nechtěla. Musela jsem s ním mluvit.
"Jdu za ním, ať chceš, nebo ne!" řekla jsem naštvaně a udělala krok stranou.
Elijah a nějaký místní zbohatlík mířili rovnou k nám. Nebylo poznat, jestli si nás už všimnul. Jenže než jsem stihla udělat další krok, strhnul mě zpátky do rohu, přidržel mi ruce a přitiskl své rty na ty moje. Překvapeně jsem vykulila oči a snažila jsem se od něho dostat, ale držel mě moc pevně. A i když bych to nikdy nepřiznala nahlas, šlo mu to výtečně. Takže jsem nakonec jenom tak stála a nechala ty dokonale tvarované rty, aby si se mnou dělaly, co chtějí.
Když se po chvilce odtrhnul, zmateně jsem zamrkala a pořádně jsem se nadechla. Jenže potom se mi všechny mozkové buňky vrátily na své místo a obličej se mi automaticky zamračil.
"Dej ze mě ty pracky pryč!" řekla jsem naštvaně.
"Když jsi zticha, je to s tebou snesitelnější," odpověděl stejným tónem, ale pustil mě. Neměla jsem čas zabývat se jeho puberťáckými řečmi a rázným krokem jsem se vydala přesným směrem.
"Jdeš pryč!" řekl naštvaně a zase mě chňapl za ruku.
"Naposledy ti říkám, že nikam nejdu!" odporovala jsem a snažila jsem se zůstat na místě. Bylo mi jasné, že kdyby použil svou plnou sílu, nedokážu se mu ubránit. Takže mě napadla jediná spasná myšlenka. "Elijahu!" zavolala jsem na něj.
Otočil na mě překvapený a následně zamračený pohled.
"Podepsala sis ortel," sykl ke mně Salvatore. To jsem věděla taky.
Elijah se rozloučil se svým společníkem a přišel k nám. Naklonil hlavu na stranu a usrkl šampaňského.
"Nathalie," pronesl a v jeho hlase byla slyšet neuvěřitelná ostrost. "Je od tebe troufalé se mi ukazovat na očích, nemyslíš?"
"Já si to myslím, takže jdeme," popadl mě zase Salvatore.
"Ne. Chci si promluvit," řekla jsem nebojácně se vztyčenou hlavou.
"Vážně? O tom, jakou smrtí chceš zemřít?" zeptal se s nadzvednutým obočím.
"Je to moje rodina, nemůžeš ji zabít, aniž bys porušil dohodu," ozvalo se za ním.
Do háje! Může být dnešní den horší?!
"To by mohlo být nepříjemné," pronesl tím svým lhostejným tónem.
"Chci si promluvit. Někde v bezpečí," navrhla jsem. Chvíli přemýšlel, ale potom přikývl.
"Dobře, vyslechnu si tě." Pokynul mi rukou, abych ho následovala.
"Jdu s vámi," ozval se Salvatore.
"Nejdeš!" odsekla jsem mu.
"Já se tě neptal."
"Já jdu taky," vložila se do toho Elena. Tentokrát jsme byli tři, kteří ji zadrželi.
"Fajn, ty jdeš," ukázala jsem na Salvatora, "ostatní budou tady."
Zavedl nás do nějaké postranní místnosti a zdvořile mi podržel dveře. Vypadalo to na kancelář starostky. Mohutný mahagonový stůl, kožená pohovka, plno knih v policích.
"Co máš na srdci?" zeptal se zvědavě.
Rozhodla jsem se nechodit okolo horké kaše a říct mu to rovnou.
"Potřebuju Měsíční kámen." Rozesmála jsem ho.
"To jsi jedna z mnoha. Proč?"
"Vím, že chceš zničit Klause, a máme stejný cíl. Já chci ale narozdíl od tebe zachránit svou sestru. A k tomu potřebuju Měsíční kámen."
"Jsi vážně naivní, jestli si myslíš, že ho ode mě získáš."
"Abych oslabila Klause, potřebuju k pronesení kouzla kromě jiného i ten kámen. Nemusíš mi ho dávat, jestli mi nevěříš. Stačí, když mi bude k dispozici, až ho budu potřebovat," prosila jsem ho.
"Proč bych to měl dělat?"
"Mám větší šanci na úspěch. Pokud se to nepovede mně, máš ještě šanci v podobě Eleny. Když mě zabiješ, budeš mít jenom jednu šanci. A pokud se to nepovede, Klaus tě neušetří," řekla jsem a sedla si na pohovku. Věřila jsem si. V tuhle chvíli jsem si rozhodně věřila.
"Mám tě nechat na živu, když ses mě pokoušela zabít?" zeptal se překvapeně. Zhluboka jsem se nadechla a zkusila jsem poslední naději.
"A co když ti řeknu, že to kouzlo nepřežiju?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Ada Ada | Web | 13. září 2011 v 15:43 | Reagovat
2 Damonika Damonika | E-mail | Web | 13. září 2011 v 20:39 | Reagovat

ďakujem :D

3 Delena Delena | Web | 14. září 2011 v 17:17 | Reagovat

Doufám, že to vymyslí jinak. Nebylo by dobré, kdyby Nath alie zemřela. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II