Vyfič 14.

14. září 2011 v 8:42 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Po minulém dílku skóre... 4:3? Nathalie se dostala do vedení. Ale jak dlouho jí vydrží? :)


Vyfič 14. kapitola

Evidentně jsem ho poznámkou o své smrti zaujala. Přemýšlivě se na mě otočil a chvíli mě skenoval pohledem. To Salvatore takovou výdrž neměl.
"Cože?" vyhrkl. Nechtěla jsem říkat nic jiného, pokud to nebude chtít vědět Elijah. Ale on to vědět chtěl.
"Poslouchám."
"Abych to kouzlo provedla, musím smíchat krev upíra, vlkodlaka, čaroděje a člověka. Elena není jediná, čí krev to může být. Je dáno, že jenom potomek bojovníků proti upírům může zachránit dvojnici. Žena může zachránit ženu."
"Hm, zajímavé," podotknul a dlouho mlčel. Znervózňovalo mě to. Už jenom z toho důvodu, že jsem vůbec netušila, co se mu honí hlavou. Jeho obličej byl naprosto bez emocí. "Budu o tvém návrhu přemýšlet," řekl nakonec. "Ale do té doby si raději kryj záda," upozornil mě a odešel.
Prudce jsem vydechla a schovala si obličej do dlaní. Jestli tohle nevyjde…
"Kdy ses nám o tom chtěla zmínit?" zeptal se Salvatore naštvaně. Zvedla jsem k němu unavený pohled a chvíli mlčela.
"Nechtěla jsem vám to říct." Odfrknul si a pohodil rukama.
"To je nějaký gen vaší rodiny? Za každou cenu se obětovat?" Prudce jsem se postavila a došla jsem až k němu.
"Jsi starší bratr, že?" zeptala jsem se jízlivě. Přikývnul. "Fajn. Takže ty by ses neobětoval místo Stefana?" Mlčel, ale hrdě mi zíral do očí. "Myslela jsem si to." Nechala jsem ho tam stát a odešla jsem z místnosti.
Chytil mě ještě dřív, než jsem stihla zaregistrovat, kdo všechno to slyšel, a naštvaně se postavil přede mě.
"Jak si myslíš, že bude Eleně, až to zjistí? Myslíš si, že bude ráda? Že ti bude děkovat, že jsi umřela za ni?"
"Je mi to fuk. Pokud přežije!" odsekla jsem mu.
"To nemyslíš vážně?! Proboha, co jste za rodinu, že se chcete nechat všichni za-" Připlácla jsem mu ruku na pusu a výhružně se na něj zamračila.
"Chceš, ať se to dozví?" sykla jsem na něj. Pevně mi sevřel zápěstí a pomalu ho oddálil od své pusy.
"Víš co, je mi fuk, co provedeš se svým životem. Ale já už tě zachraňovat nebudu. Ne, když si toho nevážíš." Prudce pustil mou ruku a naštvaně odešel.
"Já tě o to nikdy neprosila!" prskla jsem za ním. A věděla jsem, že mě slyšel.
Potřebovala jsem se uklidnit. Musela jsem přemoct to naštvání. Jenže jsem to nestihla dřív, než se ke mně dostala nechápající Elena a naštvaný Stefan.
"Co to mělo být?" zeptala se.
"Nic," odsekla jsem jí. Vyčkávavě zvedla obočí a pořád mě sledovala.
"Myslíš, že to na mě působí?" zeptala jsem se jí překvapeně. "Prostě ti to neřeknu, Eleno. Je to moje věc."
"Je to věc nás všech. Pokud jde o Elijaha!" řekla naštvaně.
"Neboj se, tu smlouvu neporuším," ujistila jsem ji a chtěla jsem odejít, ale tentokrát mě zadržel Stefan.
"Elena má pravdu. Když se to týká Elijaha, týká se to i nás." Otráveně jsem zavrtěla hlavou a odešla jsem.
Potřebovala jsem drink. Vodku, gin, šampaňské, cokoliv. Hlavně něco.
Našla jsem provizorní bar a sedla si k němu. Poručila jsem si míchaný nápoj, a když jsem viděla, jak ho chystá, měla jsem chuť si s ním vyměnit místo. Shakerování by mi od vzteku rozhodně pomohlo.
Popíjela jsem Sex on the beach a vážně si přála na té pláži být. Na jakékoliv. Kdekoliv. S kýmkoliv. Hlavně daleko odsud. A v tom rozpoložení mě našel Tyler.
"Těžký den?" zeptal se a přisedl si ke mně. Poručil si panáka nějakého lepšího alkoholu a přiťukl si se mnou.
"Těžký měsíc," odpověděla jsem zmoženě, ale i přesto jsem se na něj pokusila usmát.
"Je těžké zjistit, že existuje ještě jiný svět." Zvedl pravý koutek a soucitně mě pozoroval.
"To ne. Tohle jsem si prožila už pár let zpátky. Spíše… mě zaskočily určité změny tady," přiznala jsem. "Krom toho, že když jsem odjížděla, žili v našem domě ještě dva jiní lidé." Vrátila jsem pohled zpátky do skleničky a unaveně jsem zavřela oči.
"Nedokážu si představit, jak ses musela cítit, když ses to dozvěděla. Elena s Jeremym tady měli alespoň oporu. Ty jsi byla sama." Neodpověděla jsem mu. Nevěděla jsem, co říct. Nevěděla jsem nic. V tuhle chvíli jsem potřebovala vypadnout domů.
Ale než jsem se ho stihla zeptat, jestli by mě nemohl odvézt, přiběhla k nám Caroline a netvářila se zrovna přátelsky.
"Co to má znamenat, Nathalie?!" zeptala se naštvaně. Postavila se mezi nás a praštila psaníčkem o bar.
"Co zase?"
"Stefan mi řekl, co máš v plánu. Zbláznila ses? Zbláznily jste se obě? Nedovolím to ani jedné z vás!" řekla přísně.
"Budeš se muset rozhodnout. Buď já, nebo Elena." Překvapeně pootevřela pusu a vykulila oči. Vypadala jako ryba na suchu.
"To po mně nemůžeš chtít!" ohradila se.
"Fajn. Nikdo z vás se nemůže rozhodnout, takže jsem se rozhodla sama," řekla jsem naštvaně a postavila se. Vyklonila jsem se přes ni a podívala se na Tylera. "Nemohl bys mě hodit domů?"
"Jasně," přitakal ihned, ale Caroline ho zastavila.
"Ne! Já tě odvezu. Ještě mi toho máš plno co vysvětlovat."
"Nemusím ti vysvětlovat nic!" odpověděla jsem příkře.
"Ale musíš, tak jdeme."
"Přestaňte se ke mně chovat jak k malému dítěti, Caroline!" sykla jsem naštvaně a zůstala jsem stát.
"Tak se jako malé dítě přestaň chovat!" Prudce jsem se nadechla a stiskla jsem zuby, jak jsem se ten vztek snažila udržet v sobě.
"Nepojedu s tebou," řekla jsem odhodlaně a otočila jsem se na Tylera.
"Odvezu tě," ujistil mě automaticky a za doprovodu Carolinina zamračeného pohledu mě doprovodil k autu.

Jestli jsem si myslela, že se ze všeho vzteku vyspím, mýlila jsem se. Takže jsem třískala vším, co mi přišlo pod ruku. A stihla jsem naštvat Jennu, Jeremyho i nějakou kočku, která nám seděla před dveřmi.
Nejela jsem zrovna podle předpisů. Ani jsem se o to nesnažila. Zrovna teď jsem měla chuť najet na nějakou z těch amerických dálnic a kašlat na všechny zákony a předpisy. Jenže místo toho jsem musela do práce a už jenom ta myšlenka mi zkazila náladu. Natož ti lidé.
Matt se mi klidil z cesty, sotva mě uviděl. už mě moc dobře znal. A nechtěl být příčinou mého výbuchu. Dobře dělal.
Naštěstí ze mě prací většina páry unikla, takže jsem byla schopná na tváři vykouzlit i něco jako byl úsměv.
"Štěkna," ozvalo se opileckým tónem. A zase mě to namíchlo. Jenže když jsem se otočila k baru, došlo mi, že tahle ženská se bude cítit hůř, než kdybych jí něco udělala.
"Andie Star," odpověděl jsem s úšklebkem.
"Ne, to jsem já!" zamumlala a začala se šíleně smát. "Dám si další červený blivajz," houkla a pokusila se postavit skleničku na bar.
"Jestli ti něco naleju, tak to bude pořádný hrnek kávy."
"Ne, to bych mohla vyst-vysa-vystli-vystřííííííízlivět," vykoktala se konečně.
"Máš někoho, komu bych mohla zavolat, aby si tě odsud odvlekl?" zeptala jsem se a snažila se moc nesmát. Nešlo to.
"Jo," vyjekla hlasitě a ta nová vitalita ji málem shodila ze židle. Tak tak jsem k ní stihla natáhnout ruku a chytit ji. "Moje kok-koc-koška-kočka je doma! Možná pro mě pchije-přijede."
"Jo, kočka. Ta zaručeně. Pokud už teda nešla na rande. To by tě asi poslala do háje, když ji vyrušíš," řekla jsem zcela vážně.
"Ty," ukázala asi o metr mimo, "se mi celkem líbíš," zasmála se.
Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. Takovou opici jsem nikdy neměla ani já.
"Dej mi svůj mobil," natáhla jsem k ní ruku. Snažila se chytit do ruky kabelku, ale s jejím opilectvím se přesnost zrovna neměla ráda. Vyskočila jsem na bar a natáhla se pro ni. V tom bordelu jsem našla mobil a projela jsem seznam. Nic, co by mi pomohlo k určení, komu zavolat. Měla číslo na Jennu, ale ta už určitě spala. A měla číslo na Salvatora. U toho mi bylo jedno, jestli spí.
Zazvonilo to dvakrát, a když to zvedl, jeho hlas nezněl zrovna mile.
"Přijeď si do Grillu pro svou slečnu. Totálně se rozsekala a jestli mi to tady pozvrací, budeš si to uklízet," varovala jsem ho a položila to, než stihl cokoliv odpovědět.
Když vešel do baru, byly jsme tady už samy dvě. Měla jsem těsně před zavíračkou a chtěla jsem domů.
"Damone!" zavýskla Andie a chtěla rychle seskočit ze židle. Skončila na zemi.
"Andie, hodně jsi bumbala?" zeptal se jí se smíchem.
"Jenom jsem se chtěla bavit," vydechla těžce a za jeho pomoci se postavila na nohy. "Štěkna mi už nechtěla nalít," žalovala. Protočila jsem nad tím oslovením oči a potlačila jsem touhu ho za něj zabít.
"No, to udělala moc dobře," řekl a pevně ji stiskl kolem pasu, aby zase nespadla. Došel k baru a hodil mi na něj pár bankovek. "Doufám, že to stačí." Vrátila jsem mu dva dolary, ale nechal mi je. "Za to, že alespoň někdo tady měl rozum," řekl a podíval se na úplně bledou Andie.
"Asi budu blinkat," pronesla potichu. Oba jsme zpozorněli. Popadl její tašku, vzal ji do náručí a naštěstí vypadl dřív, než stihla svou hrozbu vyplnit.
Bude jí parádně blbě.
A bylo. Dokonce tak, že když se druhý den večer objevila zase v baru, měla na očích sluneční brýle a spala na stole.
"Dělala jsem včera velký binec?" zeptala se mě potichu.
"Až na to, že jsi byla vysmátá a říkala jsi mi Štěkno, tak ani ne," zasmála jsem se.
"Proboha," zaklela. "Promiň.
"To je dobrý. Pobavila jsem se," přiznala jsem.
"To se máš. Já teda ne," zaklela a zase si lehla na bar. "Díky, že jsi zavolala Damonovi."
"Jo, kočka prý neměla čas," ušklíbla jsem se pobaveně. Překvapeně se na mě podívala.
"Cože?"
"Když jsem se ptala, jestli tě má odsud kdo odvézt, chtěla jsi zavolat své kočce," vysvětlila jsem jí.
"Ježiši! Už nikdy nebudu pít," dušovala se. Tohle jsem při kocovině říkala vždycky. Nikdy jsem to nedodržela.
"Máš tady zachránce," kývla jsem za ni a klidila se co nejdál. Zůstali u baru a celkem nahlas si povídali. Nechtěla jsem poslouchat, ale kousek rozhovoru jsem nedokázala přeslechnout.
"Ty se se mnou rozcházíš?" zeptal se překvapeně.
"Nikdy jsme se nemilovali. Jsi dobrý milenec," podotkla. Nadzvedla jsem obočí a raději se otočila, abych nedostala záchvat smíchu. "Ale já chci něco víc, než je tohle. V mých letech už potřebuju pořádný vztah. A vím, že to s tebou nikdy mít nebudu."
"Fajn," přikývl a nechal ji odejít.
Postavila jsem na bar skleničku a nalila do ní whiskey. Schovala jsem láhev a skleničku mu po baru poslala až na kraj. Chytil ji a překvapeně se na mě podíval.
Byla jsem prostě měkká. Když se někdo s někým rozešel, nedokázala jsem se mu potom posmívat. Ani když by to měl být Salvatore. Vstal a přisedl si přede mě.
"To mám na žal?" zeptal se s úsměvem.
"Kdybys chtěl, mohl jsi ji donutit, aby tě neopouštěla. Co jsem slyšela, rychle si najdeš novou," pokrčila jsem rameny.
Dotčeně se zamračil.
"Kdo to o mně rozhlašuje?"
"Lehčí by bylo spočítat, kdo ne," ušklíbla jsem se. Postavil se a přes bar se naklonil až ke mně.
"Umím být věrný, když chci," řekl vážně. Kopl do sebe whiskey, nechal mi tam pár babek a odešel.
Nevěřila jsem mu. Zrovna v otázce věrnosti vůbec. Znala jsem typy, jako byl on. A s některýma jsem i chodila.
Nikdy nebyli věrní.
Dneska zavíral Matt, takže jsem se domů vypravila poměrně brzo. Hledala jsem sluchátka v tašce, když se přede mnou někdo objevil.
Šíleně jsem se vyděsila a hned jsem se na něj naštvala.
"Víš, jak jsi mě vyděsil?" vyčetla jsem mu. Ale nedošlo mi, že to toho pitomce jenom potěší. "Blbečku," sykla jsem naštvaně a obešla ho.
"Elijah se chce dohodnout." Zastavila jsem a otočila se k němu.
"Kde a kdy?"
"Zítra večer u nás. V sedm."
"Fajn. Budu tam," slíbila jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Delena Delena | Web | 14. září 2011 v 17:32 | Reagovat

Andie byla dobrá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II