Vyfič 15.

15. září 2011 v 8:46 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Elijah, Damon a Nathalie...


Vyfič 15. kapitola


Čekaly mě dva dny volna. Naštěstí. Takže jsem se teď mohla psychicky připravovat na návštěvu Elijaha.
Netušila jsem, že mi dá takovou práci to před Elenou a Jeremym utajit. A i když naštěstí Salvatorovi ani Caroline nic neprozradili, hlavně Elena byla hrozně zvídavá.
"Jdu ven s Caroline," houkla jsem do domu. "Vrátím se pozdě."
"Elena je v pokoji," ozval se Stefan z kuchyně a za chvíli se objevil na chodbě. Podívala jsem se do patra, a když jsem ji neviděla, potichu jsem promluvila.
"Vážně si myslíte, že je dobrý nápad, aby tam se mnou zůstal jenom Damon?"
"Čím víc by nás tam bylo, tím víc by to Elijaha štvalo. Neublíží vám. Neporuší dohodu," uklidňoval mě.
"Fajn," rezignovala jsem. "Jestli to nevyjde, budu tě chodit strašit," řekla jsem vážně. Usmál se, ale domlouval mi.
"O tomhle se nežertuje."
"Jo, jasně," přikývla jsem. "Tak si to tady užijte. Já se pokusím nezmrzačit tvého bratra."
"To budeš moc hodná," zasmál se.
Milovala jsem jízdu ve svém autě. Milovala jsem hudbu puštěnou na plné pecky. Ale teď jsem seděla celkem ztuhle a hudba hrála vážně potichu. Připravovala jsem se na večer nestrávený ve zrovna dobré společnosti.
Elijah a Salvatore. Paráda. Jednoho z nich zabiju za jeho blbé poznámky. A jsem si jistá, že Elijah to nebude.
Když jsem stála před jejich domem, musela jsem se donutit, abych na ty dveře zaklepala. Nejraději bych se zase otočila a jela zpátky. Ale nemohla jsem.
Sakra!
"Už jsem si myslel, žes vzala nohy na ramena," ušklíbl se, sotva otevřel dveře.
"Vážně tady nemohl zůstat Stefan?" zeptala jsem se naštvaně a protlačila se do domu.
"Chtěl," usmál se. "Ale prý bude večer trávit raději s Elenou než s tebou. Vůbec se mu nedivím." Protočila jsem oči a hodila si věci na pohovku v obýváku. "Samozřejmě, udělej si pohodlí," řekl sarkasticky.
"Díky," usmála jsem se vděčně a hned jsem úsměv zase sundala.
"Můžu mít jednu prosbu?"
"Ne."
"Tak jinak. Mám prosbu. Rozkaz!" Nadzvedla jsem obočí a překvapeně se na něj podívala. "Nebuď na Elijaha drzá. Raději vůbec nemluv. Ty máš možná sebevražedné sklony, ale já mám svůj život rád. A svět mě potřebuje," usmál se samolibě.
"Svět se bez tebe obejde. Ostatně jako všichni," vrátila jsem mu.
"Baví mě, když nevíš, co mi odpovědět, a plácáš nesmysly," zasmál se a než jsem mu stihla odseknout, odešel ke dveřím, na které se sekundu na to ozvalo zaklepání.
Čekala jsem, že se vrátí s Elijahem, ale už jeho naštvaný pohled, když se vrátil, mi naznačil, že tohle nebude jen tak. A potom jsem uviděla Elijaha a hned za ním toho jeho čaroděje. A překvapeně se postavila.
"Mysleli jsme, že přijdeš sám."
"Vy jste dva, nechtěl jsem zůstat v nevýhodě," pokrčil rameny. Salvatore se na mě překvapeně podíval a zamračil se.
Já jsem do hajzlu člověk! Tak jaká nevýhoda?!
"Možná bychom mohli přejít k věci. Ani nám nenabídneš, abychom se posadili?" zeptal se dotčeně Salvatora.
"Proč? Bolí tě nohy?"
"A já neměla být drzá," ušklíbla jsem se potichu.
"Dávej si pozor na to, s kým mluvíš," upozornil ho Elijah vážně a potom se otočil na mě. "Chci, abys mému příteli řekla všechno, co o tom kouzlu víš," řekl a posadil se do křesla.
"Je už několik set let staré. Podle něj se musí smíchat pár kapek krve čarodějnice, upíra a vlkodlaka. Ty potom zapálit a mezitím čarodějnice a člověk odříkají kouzlo. Potom už zbývá přidat krev člověka. Pár kapek do ohně a potom jej obětovat," shrnula jsem zjednodušeně.
"A ty si myslíš, že to bude účinnější než naše kouzlo," konstatoval Elijah.
"Vím to," řekla jsem sebejistě.
"Jak si můžeš být tak jistá?" zeptal se Martin.
"Máme na své straně Bonnie Benettovou. To v její rodině se tohle kouzlo dědí. Krom toho, Tyler a Caroline, jsou z rodin zakladatelů. Takže pokud získám jejich krev, to kouzlo bude ještě účinnější."
"To kouzlo pochází od Benettů," ujišťoval se. Přikývla jsem.
"Má pravdu v tom, že to pro nás bude výhodnější?" zeptal se ho Elijah.
"Benettovi patří mezi nejsilnější čaroděje. Pokud to kouzlo pochází od nich, bude fungovat," ujistil ho.
"Dobře," otočil se na mě spokojeně a postavil se. "Měsíční kámen ti nedám, ale bude ti k dispozici. Pokud se ale z toho pokusíš vybruslit nebo nás podrazit jinak, dohoda padá," varoval mě.
"Nepodrazím vás," ujistila jsem ho. Ještě jednou se na mě přísně podíval a potom společně se svým čarodějem odešel.
"Řekla jsi mu všechno?" ozval se Salvatore od okna.
"Všechno, co mi řekl táta."
"Nedokážu pochopit, že tě poslal na smrt vlastní otec."
"Tak by poslal na smrt druhou dceru. Měla jsem možnost se rozhodnout. Chtěla jsem to udělat. Elena nemůže za to, že se špatně narodila," oponovala jsem mu.
Otočil se na mě a nechápavě mě sledoval.
"A ty za to můžeš?"
"Jenže já se alespoň mohla rozhodnout. Chci ji zachránit. Pokud díky ní zlomí kletbu, budou v nebezpečí všichni, které miluju. Zachráním více lidí než jenom Elenu."
Nevěřícně si odfrknul a posadil se do křesla.
"Jak to uděláš? Jak ho oslabíš? Jak víš, že to bude fungovat?"
"Našel to v denících Jonathana Gilberta. Nevěděl přesně, jak to funguje, některé stránky se nedochovaly. Když jsem odjížděla, dostala jsem od něj číslo účtu, kam mi posílal peníze, nějakou stránku s kouzlem a instrukce. Nic víc."
"Musí to jít udělat ještě jinak."
"Nejde! Jasné? Tak už se v tom nehrabejte," řekla jsem vytočeně.
"Od devatenácti let žiješ s tím, že zemřeš dřív než obyčejný člověk. Chceš říct, že je ti to jedno?" křikl po mně.
"Není mi to jedno. Jenom nemám na výběr," dupla jsem vztekle.
"Ne, ty nechceš mít na výběr. Protože by to znamenalo nějakou zodpovědnost. A to je to, čeho se bojíš."
Naštvaně jsem tiskla ruce do pěstí a zhluboka dýchala.
"Nevíš nic o tom, z čeho mám strach!" zavrčela jsem. Ve skutečnosti to uhádl. O to víc mě to štvalo.
"Tak proč se nesnažíš najít nějaké jiné řešení? Proč se pořád chceš nechat zabít?!" nedal se.
"Myslíš, že jsem se o to ty tři roky nesnažila? Myslíš, že se o to nesnažil táta? Prostě jiné řešení není. I Katarina se snažila zachránit. Skončila jako upír a stejně pořád musí utíkat." Vážně jsem měla chuť ho zabít.
"Zrovna teď nemá kam utíkat," podotkl. Zarazila jsem se a překvapeně na něj zírala.
"Cože?"
"Katherine je zavřená v hrobce. Tam, kde měla celých 145 let hnít."
"A kdy jste mi to hodlali říct?!" vyjekla jsem naštvaně.
"A na co by ti to asi tak bylo?"
Idiot! Blbec! Grrr…
"Já vám taky řekla všechno. Čekala jsem, že ke mně budete upřímní i vy," vyčítala jsem mu.
"Řekla všechno?" ušklíbl se. "Většinu jsme se dozvěděli jenom náhodou, tak si nehraj na ublíženou!"
Zatnula jsem zuby a raději jsem se odebrala domů.
"Kam jdeš?! Ještě jsme neskončili!" křikl za mnou.
"Já teda jo!" prskla jsem nazpátek.
Postavil se přede mě a zaclonil mi cestu.
"Já jsem neskončil," upozornil mě.
"Neštvi mě, Salvatore!" zavrčela jsem naštvaně.
"Já tě štvu?" zeptal se překvapeně. "To ty se tady chováš jak malé dítě." Dotčeně jsem pootevřela pusu a zírala jsem na něj neschopná slova.
Já se chovám jako malé dítě? Já?!
Měla jsem v plánu ho pěkně seřvat. Říct mu, jaký je idiot, a při odchodu pořádně třísknout dveřmi. Nestihla jsem ani jedno, protože mě natlačil na stěnu, přidržel mi ruce vedle hlavy a využil toho, že jsem ještě pořád měla rty od sebe.
Z toho polibku byl cítit jeho hněv. Můj hněv, když jsem se zapojila.
Nenáviděla jsem se za to, že jsem to dovolila. A nenáviděla jsem se za to, že se mi to líbí.
"Pusť mě," zamumlala jsem. Chvíli váhal, ale potom své sevření povolil a čekal, co udělám. A jsem si jistá, že když jsem mu obmotala ruce kolem krku a políbila ho, překvapila jsem ho tím. Objal mě pažemi kolem těla a pevně mě sevřel. Trochu mě nadzvedl, abych nemusela stát na špičkách, takže jsem teď visela ve vzduchu.
Odnesl mě na pohovku a opatrně mě na ni položil. Bylo mi jedno, kde jsme. Bylo mi jedno, kde se to stane. V tuhle chvíli mi bylo jedno snad všechno. Jenom kdyby teď přestal, naštvala bych se.
Poslepu jsem nahmatala knoflíčky jeho košile a jeden po druhém je rozepnula. Odhodil ji neznámo kam, takže když mi olíbával krk, měla jsem dost času na to, abych si vychutnala dotýkat se toho úžasného těla.
Byla jsem naprosto ztracená a vůbec mi to nevadilo. A nevadilo mi ani když mi přetáhl tričko přes hlavu a vyzvedl si mě do sedu. Cítit jeho kůži přímo na té mé bylo hrozně vzrušující. Chytil mě za stehna a postavil se se mnou.
Takže tady spolu asi spát nebudeme.
Postavil mě na zem až u schodů. Zadýchaně jsem se opírala o stěnu a rozepínala mu kalhoty. Ty moje skončily na zemi hned po podprsence. Zakopávala jsem o schody, ale nehodlala jsem přestat a vyjít je. Nakonec mě popadl do náruče a skoro v tu samou chvíli mě položil do peřin. Líbala jsem ho na rameno a klíční kost a snažila se dostat ještě dál. Pevně mě svíral kolem pasu a prsty přejížděl po jen asi deseti centimetrech páteře. Šílela jsem a nepomohl tomu ani tím, že mě zase položil a tentokrát s líbáním neskončil jen u krku. Snažila jsem si dohromady poskládat myšlenky, ale nešlo to. Nedokázala jsem na nic myslet. Nedokázala jsem mít před očima něco jiného než jeho tělo.
S trochou síly jsem ho překulila na záda a obkročmo si na něj sedla. Rošťácky se usmíval a hladil mě po tváři. Trochu jsem se k němu sklonila a vlasy ho lehce pošimraly po tváři. Usmála jsem se jeho snaze dostat je pryč. Nakonec to vzdal a nadzvedl se, takže dosáhl na moje rty. Přetočil mě pod sebe a jeho ruce klouzaly po mých bocích až na stehna a zpátky. Nemohla jsem se ubránit slastnému vzdychání a rozhodně jsem ho tím potěšila.
Měla jsem pocit, že hezčí noc jsem v životě nezažila. Takže když jsem usínala zády natisknutá na něj, prsty propletené s těmi jeho, byla jsem rozhodně spokojená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II