Vyfič 16.

16. září 2011 v 8:48 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Rozpačité ráno? Asi jo. Ale jaké bude v podání těchhle dvou? ;)


Vyfič 16. kapitola


Bylo mi divně. Hrozně divně.
Převrátila jsem se na druhý bok a přehodila ruku přes cizí tělo.
"Leží se ti dobře?" zeptal se a v jeho hlase byl lehce poznat smích. Teprve teď mi došlo, kdo on je! Zvedla jsem hlavu a vyděšeně jsem na něj zírala.
"Ne," zakňučela jsem a praštila hlavou do polštáře.
Do háje, jsem fakt pitomá! Nejdříve se s ním hádám a potom se nechám zlákat jeho polibky. Dokonalými polibky. Dokonalým tělem…
Sakra!
Netušila jsem, kolik je hodin, ale slunce teprve vycházelo. Měla jsem dobrou šanci dostat se domů dřív, než si někdo všimne, že jsem tam nebyla. Hlavně než si toho všimne Stefan, který jediný ví, že jsem u Caroline nebyla.
"Stefan ještě není doma, že ne?!" zeptala jsem se vyděšeně.
"Ne," zasmál se. "Kdyby byl, rozhodně by ses probudila hned, co by nás nachytal. Jeho brada by na zemi udělala pořádný rámus."
"Fajn," řekla jsem spokojeně a rychle jsem vyskočila z postele. Bylo mi jedno, že jsem nahá. Potřebovala jsem se co nejdříve dostat domů.
"Co děláš?" zeptal se překvapeně.
"Musím domů," zamumlala jsem rychle a oblékla si alespoň kalhotky.
"Jestli teď utečeš, tak mi celkem pošramotíš sebevědomí," řekl dotčeně.
"Máš ho dost vysoké, aby to byl problém," řekla jsem vážně, ale měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.
"Po ránu nějaká vtipná," konstatoval. Neodpověděla jsem mu. Potřebovala jsem si posbírat rozházené věci.
Tohle jsem nemusela dělat už dlouho.
"Natha-"
"Mlč!" přerušila jsem ho. "Nech mě odsud v klidu odejít a zapomeneme na to."
"Na tohle nezapomeneš," řekl samolibě. Naštvaně jsem ho probodla pohledem a nasoukala se do kalhot.
Kdyby si alespoň on oblékl ty svoje!
"Zase tak dobrý jsi nebyl," ušklíbla jsem se a popadla jsem bundu a tašku. Nechala jsem ho tam stát a vydala se ke dveřím. Chytil mě za loket a otočil si mě k sobě. A než jsem se stihla zeptat, co chce, políbil mě. Velmi důkladně, naléhavě a vášnivě. Připadala jsem si jako rozteklá čokoláda a zase jsem měla všechny myšlenky v háji.
"Vážně?" zeptal se, když se odtrhl, a zmizel. Nechal mě tam stát celou vláčnou, zmatenou a dotčenou.
Tolik k bezvadnému ránu.

Po cestě jsem se stavila do pekárny pro čerstvé pečivo, abych měla alibi, kdyby si někdo všimnul, že nemám doma auto. Naštěstí všichni spali. Teda, to byla první myšlenka. Potom jsem toho litovala. Zvlášť ve chvíli, kdy jsem seděla v kuchyni, pojídala křupavé housky a jediné, co vířilo mými myšlenkami, byla dnešní noc.
Kolikrát si za ni ještě vynadám?
"Ahoj," ozvalo se rozespale od dveří. Zvedla jsem pohled a setkala jsem se s tím Stefanovým.
"Ahoj, dáš si rohlík?" nabídla jsem mu s úsměvem a v duchu mu děkovala, že mě vyrušil.
"Jo, díky," řekl a sedl si naproti mně. "Jak to dopadlo včera? Ani nevím, kdy jsi přišla domů." Nadzvedla jsem obočí a trochu se uchechtla.
"Tohle mi naposledy řekla máma," podotkla jsem.
"Promiň, tak jsem to nemyslel. Jen jsem čekal, abych se zeptal, jak to probíhalo."
"Elijah přišel i se svým čarodějem. Musela jsem mu vysvětlit, jak má kouzlo fungovat, a teprve on mi dal povolení," shrnula jsem.
"Takže ten Měsíční kámen máme?" nadzvedl tázavě obočí.
"Máme ho k dispozici. Nechtěl nám ho svěřit." Pokýval hlavou a potom se mu koutky úst vyzdvihly o něco výš.
"Damon žije?" zeptal se pobaveně. Zajíkla jsem se a snažila jsem se zahnat ty neodbytné myšlenky.
"Jo." Neumilovala jsem ho k smrti! dodala jsem v duchu. Ach bože, jsem nemožná. "Elena nic netuší?"
"Ne, myslí si, že Elijah po tobě nepůjde, protože s ní má dohodu. O tvém kouzlu neví nic."
"Moje osobní kouzlo je vidět na míle daleko, o tom musí vědět," řekla jsem dotčeně a rozesmála se.
"Tady je nějak veselo. Jééééé, snídaně. Koho mám milovat?" zahulákal Jeremy a vrhnul se po pečivu.
"Mě, ale mě už přece miluješ," připomněla jsem mu.
"Samozřejmě. Jenom jsem se bál, že by to měl být Stefan. To by mě Elena asi moc nepochválila," poznamenal.
"Ale Stefan by byl možná rád," zasmála jsem se. "Ne? Tak ne," dodala jsem rychle, když jsem zahlédla jeho zamračený pohled, a raději si ukousla kousek koblihy.
"Dobré ráno," vtančila do kuchyně Elena. Překvapeně jsem se za ní otočila a beze slov na ni zírala. Všimla si mého pohledu a usmála se. "Ahoj, Nath!"
"Ona se na mě usmála?" zeptala jsem se překvapeně. Stefan pokrčil rameny a láskyplně se na ni podíval.
Aha. Další, kteří příjemně prožili noc.
Ne! Sakra! Ta moje nebyla příjemná!
Frustrovaně jsem si povzdechla a raději se klidila co nejdál. Tohle nebylo dobré.
A rozhodně mi nezlepšovalo náladu ani to, že jsem měla celý den volno. A moje myšlenky měly volno taky. Jediné, co mi ještě mohlo pomoct, byla návštěva.
Hodila jsem na sebe jiné triko a rozhodla se jet za Caroline. Rozhodně bude nadšená, až mě uvidí.
"Nathalie?" ozvalo se z kuchyně, sotva jsem sešla schody.
"No?"
"Kam se chystáš?" ptala se Jenna. Nechala jsem všeho a jenom zírala na prázdný vchod do kuchyně.
"Nemusíš to s tou starostlivostí tak přehánět," podotkla jsem.
"Moc vtipná. Pojď sem." Povzdechla jsem si, ale vydala se za ní.
"Ano, tetičko?" zacvrlikala jsem. Otočila se na mě a hrozila mi nožem.
"Jenom jsem ti chtěla říct, ať se vrátíš brzo. Rozhodla jsem se udělat grilovačku." Tentokrát to už hlásila všem. "A budu hodná, takže můžeš pozvat bráchu," otočila se na Stefana.
A já zakňučela. Tohle se může stát vážně jenom mně.
"Mohli byste pozvat i Bonnie a Caroline," navrhla s úsměvem.
"Za Caroline právě jedu, řeknu jí to," slíbila jsem a s ještě zkaženější náladou jsem odcházela.
U Care jsem naštěstí byla celkem brzo. A naštěstí byla doma.
"Ahoj," zavýskla šťastně, ale hned se zarazila, když viděla můj výraz. "Co se stalo?"
"Špatný den. Dva dny," opravila jsem se.
"Ajej. Pojď dál." Dovedla mě do svého pokoje a i přesto, že její máma nebyla doma, zavřela za námi dveře.
"Co se stalo?"
"Nic, to je v pohodě. Jenom jsem se chtěla omluvit za to, jak jsem se chovala na večírku," usmála jsem se. Ona se mračila.
"No tak, Nath. Vypadáš, jako by se ti právě zhroutil celý svět."
"Já si tak i připadám," hlesla jsem.
"Co se stalo, že jsi z toho tak špatná?" ptala se smutně.
"Nech to být, Care. Fakt!" prosila jsem ji. Nedala se.
"No tak, jsme kamarádky, nebo ne?" Souhlasila jsem. "Tak mi řekni, co se ti tak hrozného stalo. Opila ses a běhala nahá po městě?" uchechtla se.
"Kdyby." Sklonila jsem hlavu a hrála jsem si s prstenem. Tohle je tak… ponižující.
"Tak dělej, Nath. Stejně to z tebe vždycky dostanu," prosila a bylo poznat, že je vážně zvědavá, co mě dokázalo takhle zdeptat. Už jsem se nadechovala, že jí to řeknu, ale nedokázala jsem to. "Tak fajn. Někoho jsi zabila? Ukradla jsi peníze? Koupala ses nahá v jezeře a někdo tě přistihl? Měla jsi na sobě tričko, které ti neslušelo? Jsi těhotná? Zjistila jsi, že bys byla raději chlap? Nebo jsi lesbička? Vyspala ses s Damonem? Koupila sis ně-"
"Jo," hlesla jsem v průběhu její řeči.
"Co jo?" zírala na mě nechápavě. Potom nevěřícně otevřela pusu a zakryla si ji dlaněmi. "Proboha, ty ses vyspala s Damonem?" zašeptala nevěřícně.
"Jo," hlesla jsem poníženě.
"Myslela jsem, že piješ sporýš," nechápala. Frustrovaně jsem se na ni podívala a potom jsem pohled raději zase sklopila.
"O to jde, Caroline. O to, že to bylo dobrovolné," rozhodila jsem rukama.
"Proboha," vypískla, ale neznělo to vůbec soucitně. Spíše šťastně. "Líbí se ti! Já jsem to věděla," smála se. Probodla jsem ji naštvaným pohledem a zavrtěla jsem hlavou.
"Nelíbí se mi!" řekla jsem vzdorovitě. Zasmála se.
"Nekecej, vždyť jsi ho už několikrát viděla bez trička. Musíš uznat, že to tělo je dokonalé."
"Neměla by ses raději starat o to Mattovo?" zeptala jsem se naštvaně.
"Co jsem upír, stíhám všechno." Povzdechla jsem si. Ale někde v malinké části mozku, která produkuje ten nadměrný počet hormonů, jsem věděla, že má tak trochu pravdu. Že to tělo je vážně ukázkové.
Do hajzlu!!!
"Bavíš se?" zeptala jsem se podrážděně.
"Hrozně," přitakala.
"Neměla bys mě spíše utěšovat?" Tohle bylo vážně na hlavu. Věděla jsem, že jí to nemám říkat!
"To přijde. Teď ze sebe potřebuju dostat ten smích." Ach jo, potřebuju panáka!
"Fajn. Chceš se smát ještě víc?" zeptala jsem se a pokračovala jsem, než stihla odpovědět. "Jenna se dneska rozhodla uspořádat barbecue. A protože se rozhodla být hodná, pozvala i Damona," odfrkla jsem si.
"Ježiši!" Nějaká pobožná!
"Mimochodem, tebe zve taky," dodala jsem po chvíli.
"To je dobře. U toho chci být." Ach jo, do čeho jsem se to namočila?

Strávila jsem s ní odpoledne a navečer jsme se vydaly k nám. Možná jsem Jenně měla pomoct s chystáním, ale byla jsem si jistá, že si to zařídila i beze mě.
A zařídila. Ten chaos, který v domě panoval, byl rozhodně podobný na Jennu.
"Jsem tady i s Caroline," houkla jsem do domu. Jenna se vynořila z kuchyně a rychle nás nahnala pomáhat. Dostala jsem na starost krájení zeleniny a Caroline chystání nějakých sladkostí.
"Nath, zajdi prosím otevřít," proběhla kolem mě Jenna a zase byla pryč. Povzdechla jsem si a s utěrkou v ruce jsem šla ke dveřím. S utěrkou a s úsměvem. Ten ale zmizel, sotva jsem si všimla, kdo zvonil.
"Ahoj," pozdravil a na tváři se mu rozlil široký úsměv.
Dneska je fakt pitomý den!
"Všichni jsou vzadu na zahradě, tak se k nim připoj," řekla jsem a odešla jsem zpátky do kuchyně. Měla jsem chuť Caroline ten pitomý úsměv jakkoliv sundat. Místo toho to odskákala zelenina.
Nevšímala jsem si kradmých pohledů Salvatora, nevšímala jsem si potlačovaného smíchu Caroline a raději se bavila s ostatními. Když se to vezme kolem a kolem, bavila jsem se. Snažila jsem se o to.
A s velkým sebezapřením jsem musela uznat, že tomu dopomohl hlavně Salvatore. A Caroline se konečně zase začala chovat normálně, takže jsme drbaly a smály se. Což se moc nelíbilo Jerovi.
"Vy ženské jste příšerné. Nestačilo vám, že jste drbaly celou noc? Musíte ještě teď?" Vyděšeně jsem na něho otočila hlavu a už mi do smíchu nebylo.
"Celou noc?" zeptala se nechápavě Caroline.
"No Nath dneska doma rozhodně nespala. Nebyla náhodou u tebe?" ptal se překvapeně. Lehce jsem do ní kopla a ona se naštěstí hned vzpamatovala.
"Jo, prokecaly jsme celou noc," usmála se na něj. "Ale nestačilo to. To víš…" Pokusila jsem se na něj usmát, ale zůstalo jenom u pokusu.
Caroline znovu zadržovala smích.
Damon ho potlačoval taky.
A Stefan se tvářil překvapeně.
Měla jsem chuť se propadnout do země. Jestli to Stefanovi dojde, jsem namydlená.
Místo toho, abych se utápěla v rozpacích, rozhodla jsem se posbírat špinavé nádobí a jít vařit kávu. To mi alespoň poskytne chvilkové alibi na to, proč nejsem venku. A když uvařím kávu, můžu to nádobí umýt. Co na tom, že máme myčku.
Jenže už když jsem tu kávu zalívala, zjistila jsem, že je jedno, jak dlouho se budu zdržovat v domě. Protože on mě vyhmátne všude.
"Takže jste s Caroline celou noc drbaly, jo?" zeptal se pobaveně. Naštvaně jsem se na něj otočila a probodla jsem ho pohledem.
"Co chceš?" zeptala jsem se unaveně.
"Přišel jsem ti pomoct," usmál se a vytrhl mi konvici z ruky. K mé smůle voda nevyšla na všechny hrnky.
"Nemusíš mi pomáhat, zvládnu to sama," ujistila jsem ho. Ale nedal se vyhodit.
"Jsou věci, které nám jdou lépe dohromady," zasmál se a přimáčkl mě k lince.
"Nech toho!" prosila jsem ho, ale ztrácela jsem naprostou jistotu v hlase.
"Co když nechci?" ušklíbl se. Snažila jsem se ho odtlačit, ale nepohnul se ani o kousek.
"Dřív jsi měl jenom nemístné poznámky, co ta náhlá změna chování?" procedila jsem skrz zuby.
"Ty poznámky mám pořád," ujistil mě.
"Jo, to je fakt. Ale rozhodně jsem byla spokojenější, když sis mě moc nevšímal."
"Věř mi, to já taky," přitakal a přitáhl si mou hlavu ke své.
A zase mě tak dokonale líbal. Vážně jsem si připadala jako hrozná puberťačka.
Zvlášť ve změnách názorů, když jsem mu zase obmotala ruce kolem krku a nechala se k němu tisknout.
"Kdybych rušila, stačí říct," ozvala se za námi Caroline. Rychle jsem se od něj odtrhla a raději jsem hlavu schovala do dlaní.
"Rušíš," usmál se na ni Damon.
"Ne, vůbec ne," ujistila jsem ji. "Můžeš do misky nasypat další brambůrky," hodila jsem jí sáček a dozalívala zbytek kávy.
Pro dnešek jsem toho už měla dost. Ale pohledů těch dvou jsem se stejně po zbytek večera nezbavila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II