Vyfič 17.

17. září 2011 v 8:50 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Taky Nathalie tak litujete, že ji Damon pořád líbá? :D


Vyfič 17. kapitola


"Chodí spolu!"
"Nechodí. Ještě ne."
"Nathalie, chodí spolu, věř mi!"
"Nechodí! Řekli ti to?"
"Ne," přiznala Caroline. "Ale chodí spolu," stála si za svým.
Stála jsem opřená o bar a společně s Caroline jsme zapáleně pozorovaly Jeremyho a Bonnie a jejich vášeň pro kulečník.
"Ty letmé dotyky, úsměvy, říkám ti, že spolu chodí, Nath!" řekla jistě.
"Nemají k tomu daleko, ale ještě spolu nechodí," přesvědčovala jsem ji. Naštvaně se podívala na mě a potom se zase zahleděla na ně. A v tom se Jeremy otočil k nám. Urychleně jsem začala něco dělat a Caroline se otočila k baru a zaujatě mi něco vyprávěla.
Byly jsme věrohodné. Fakt! Ale Jeremy nás moc dobře znal.
"Copak, holky?" zeptal se a sedl si vedle Caroline.
"Co?" dělala jsem nechápavou.
"Proč nás celou dobu šmírujete?"
"My?" podivila se pro změnu Caroline.
"Tak co je?" kývl ke mně.
"Chodíte spolu?" zeptala jsem se nevinně. Protočil oči a zavrtěl hlavou.
"Všechno?"
"Jo, vyhrála jsem hádku, děkuju," usmála jsem se.
"Jako malé. Ale i tak tě mám rád," pronesl dospělácky, vlepil mi pusu na tvář a zase odešel.
"Říkala jsem ti to!" otočila jsem se na Care.
"Jak to, že spolu nejsou?" zeptala se zamyšleně.
"Proč ty nejsi s Mattem?" nadhodila jsem provokativně. Probodla mě pohledem a nepříjemně se na mě zašklebila. Vybuchla jsem smíchy a zavrtěla hlavou.
Vyrušil nás až páreček puberťáků, který se posadil vedle Caroline.
"Dva rumy," zvedl jeden z nich ruku s dvěmi prsty a usmál se na mě. Překvapeně jsem se podívala na Caroline a nadzvedla jsem obočí.
"Občanky."
"Zapomněli jsme je," odpověděl mi suverénně.
"Tak to máte smůlu," řekla jsem lítostivě.
"Ale no tak," snažil se mě přesvědčit. "Vypadáme snad, jako by nám ještě nebylo jednadvacet?" Popravdě jsem jim hádala tak patnáct.
Vytáhla jsem na stůl dva panáky, z ledničky jsem vytáhla džus a nalila jim ho.
"Jak říkám, až ukážete občanky," řekla jsem s úsměvem a posunula panáky k nim. Tvářili se, jako bych jim právě hodila všechny hračky do kanálu.
"Tak alespoň tvoje telefonní číslo," usmál se na mě jeden z nich. Měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy.
"Zlatíčko," začala jsem pobaveně, "to ti dřív naleju, než abych ti dala číslo," ujistila jsem ho. Caroline dusila smích v dlaních. Mlčeli a ani jeden mi nezíral do očí.
"Myslím, že je rozrušil tvůj výstřih," hlesla pobaveně Care. Jo, to jsem taky věděla.
"Koho by nerozrušil?" ozval se ten nepříjemně známý hlas. Úsměv mi z tváře zmizel a zase jsem se narovnala a dala se do práce.
"Co tady chceš?" prskla jsem po Salvatorovi.
"Přišel jsem se napít," usmál se. Posunula jsem k němu jednoho panáka džusu, kterého se ti kluci ani nedotkli, a myla skleničky.
"Tak pití, nebo číslo?" zeptal se zase jeden z těch kluků. Ale než jsem stihla odpovědět, otočil se na ně Salvatore a zadíval se jim do očí.
"Teď půjdete za těma holkama u zadního stolu a sbalíte je. A pokud by neměly zájem, dáte se dohromady vy dva," pronesl vážným hlasem. Jenom přikývli a vstali od baru. S otevřenou pusou jsem civěla, jak jdou až k poslednímu stolu, a nevěřila jsem tomu, co vidím.
"Tos' neudělal," řekla jsem nevěřícně. Všichni tři jsme na ně zírali, a když se na ty holky vrhli a začali je líbat, raději jsme odvrátili zrak. "Udělal." Proboha, byl to magor!
"Tak já nebudu rušit," zasmála se Care a i s pitím odešla. Naštvaně jsem se na ni podívala a mrskla jsem po ní utěrku. "Asi ti to spadlo," řekla nevinně a podala mi ji zpátky na bar.
Já tu holku vážně jednou uškrtím!
Nevšímala jsem si ho. Snažila jsem se o to. Ale ty moje pitomé oči k němu vždycky po chvilce zase samy sklouzly. Ty jsem taky nesnášela!
Vysvobozením se mi stal někdo, od koho jsem to vůbec nečekala.
"Haf," pronesl procítěně Salvatore a nevěnoval Tylerovi ani jediný pohled. Zvrátila jsem hlavu dozadu a hořekovala jsem, za co jsem si tohle zasloužila.
"Musíš ho omluvit, když byl malý, Stefan ho hodně mlátil. Zůstalo mu to i přes upírství," mrkla jsem na Tylera. Rozesmál se, ale potom zvážněl.
"Ještě jsem se ti neomluvil za to, co ti provedla Jules," řekl nervózně. "Bylo to kvůli mně."
"To je dobrý," mávla jsem rukou. "Potom jsi mi zachránil život, takže jsi to vyrovnal."
"Jenže bych ti ho nemusel zachraňovat, kdyby ses tam vůbec neobjevila," nedal se. Ale já taky ne.
"Hele, žiju. Tak to neřeš," ujistila jsem ho. Celý náš rozhovor doprovázelo Salvatorovo kroucení hlavou a škleby. Teď už jsem to ale nevydržela.
"Jestli máš něco na srdci, tak to řekni, než ti ho probodnu!" řekla jsem kysele.
"Já vím, že máš sebevražedné sklony, ale kvůli němu jsi málem zemřela. Dokonce dřív, než jsi měla v plánu."
"Tohle je moje věc. Přestaň konečně strkat čumák tam, kde nemá co dělat," odsekla jsem mu naštvaně.
"Možná se tam mému čumáku líbí." Naštěstí se sebral a šel si sednout ke Caroline. Jinak bych ho asi vážně zabila.
"A ještě jedna věc," upoutal mou pozornost zase Tyler. Pokynula jsem mu, ať mluví. "Jsem ochotný pomoct ti s tím kouzlem nebo s čím. Ale mám podmínku."
"Jakou?"
"Chci tvoje slovo, že až vám pomůžu, Damon mě nezabije," řekl vážně.
"Fajn," souhlasila jsem ihned. Zarazil se.
"To s ním ani nepromluvíš, aby to slíbil?"
"Ne. Neublíží ti," slíbila jsem mu. Nevěřícně mě sledoval. "Slibuju, že ti neublíží, ano?!" Nakonec souhlasil a raději změnil téma hovoru.
Vyprávělo se mi s ním příjemně. Byl sice mladší, ale rozuměli jsme si. A byl jediný, který mě neprovokoval svými poznámkami.
Když si na chvíli odskočil, opřela jsem se o bar a zírala po celém Grillu. Nudila jsem se. Do doby, než se k baru vrátil Salvatore.
"Pozor, ať nedostaneš vzteklinu," varoval mě.
"O co ti do háje jde?" zeptala jsem se vytočeně. Opřel se naproti mně a s úšklebkem mě sledoval.
"Je to puberťák. A ještě k tomu vlkodlak."
"Já se o sebe dovedu postarat, takže se nemusíš starat ty!" Zase jsem viděla ten jeho stále se rozšiřující úsměv a potom jeho oči na pár vteřin sklouzly z těch mých o několik centimetrů níže.
Prudce jsem se narovnala a zamračila se.
"Opovaž se to udělat znovu!" varovala jsem ho a myslela jsem to vážně.
"Hm, pamatuju si, že jednu noc ti to vůbec nevadilo," zasmál se pobaveně.
Jsem idiot! Věděla jsem, že tohle budu mít na talíři už napořád.
"A kdysi jsem nosila růžovou! Člověk prostě dělá chyby. Ale udělá je jednou a víckrát už ne," pokrčila jsem rameny. Chtěla jsem zůstat nad věcí. Hrozně jsem si to přála.
"Líbali jsme se i po té noci," podotkl samolibě.
"Ne, to jsi líbal ty mě. Já to vůbec nechtěla."
"Nevšiml jsem si, že by ses chtěla bránit. Spíš jsi až moc ochotně spolupracovala."
Uvažovala jsem, že mu ten kolík srdcem vážně proženu…
Jenže to by nesměl přijít Stefan. Ještě bych zvládla jednoho upíra. Dva ne. A něco mi říkalo, že by ho bránil.
"Zase ji otravuješ?" zeptal se pobaveně a sedl si vedle něho.
"Já?" zeptal se dotčeně. "Jenom ji oblažuju svou přítomností."
Odfrkla jsem si. Ten tak.
"Díky, raději se nechám oblažovat někým jiným," ušklíbla jsem se.
"Třeba psem?" nadhodil.
"Hm, předpokládám, že je řeč o Tylerovi," hádal Stefan.
"Jo," přitakala jsem, "tvůj povedený bratr se dneska chová extrémně jako malé dítě. Ale už je po večerníčku, neměl by jít spát?"
"Půjdu, pokud mi přečteš pohádku," usmál se na mě nevinně. Stočila jsem oči ke stropu a v duchu mu hodně sprostě nadávala.
Ne, k tomuhle už jsem neměla sílu se vyjadřovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II