Vyfič 18.

18. září 2011 v 8:52 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Kašleme na skóre, to už se snad ani nedá počítat :) Další oddechová kapitola :)


Vyfič 18. kapitola

Další den, který jsem trávila za barem Grillu. Ta práce mě bavila, ale venku se začalo oteplovat a hrozně mě to táhlo na procházku. A v posledních dnech jsem potřebovala chvíli volna. Upíři a vlkodlaci se na mě lepili ze všech stran. A i když jsem Caroline a Tylera měla ráda, pořád to byli mí nepřátelé. Teoreticky.
Prakticky jím byl jenom Salvatore. Nelíbilo se mu, že se bavím s vlkodlakem. Takže jsem s Tylerem trávila víc času, než bych trávila normálně. Rozhodl se mi cvičit nervy. A že mu to šlo parádně. Takže jsem domů poslední dny nechodila s dobrou náladou. A právě proto jsem potřebovala volno.
Jenže jsem trčela tady a hrozně mě to štvalo. Teda celou tu dobu, co se tady nic nedělo. Ale když přišel Jeremy a v závěsu za ním Bonnie, oba se usmívali a zalezli si ke stolu v koutě, měla jsem neuvěřitelné nutkání zjistit, jak to mezi nimi doopravdy je.
Zastavila jsem Matta, který šel zjistit jejich objednávku, s úsměvem jsem mu vzala lístky a propisku a popostrčila jsem ho za bar. Rázným krokem jsem se vydala k nim a aniž bych se na ně podívala, začala jsem psát na lístek.
"Jedno domácí vězení za chození za školu a jedno nabonzování rodičům. Co si dáte dál?" zeptala jsem se s úsměvem. Jeremy nevěřícně zavrtěl hlavou a byla jsem si jistá, že se za mě v tuhle chvíli hrozně stydí.
"Jasně, kdybychom šli za školu, rozhodně se schováme do baru, ve kterém makáš," řekl ironicky. Přimhouřila jsem oči a namířila na něj prstem.
"Jsi až moc chytrý. Právě proto, že si myslíš, že si myslím, že bys to neudělal, si myslím, žes to udělal, abych si myslela, že máte volno. Ale myslím, že víš, že si myslím, že kecáš."
"Cože?" zeptal se překvapeně.
"To si říkáš můj bratr?" mlaskla jsem nespokojeně. "Fajn, tak co to bude?"
"Jednu whiskey," zkusil to.
"Taky si dáš džus, Bonnie?" zeptala jsem se jí. S úsměvem přikývla a když jsem odcházela, slyšela jsem její upřímný smích.
Byli tam moc zalezlí, takže jsem nemohla nic zjistit. V tu chvíli mi bodlo, když mě zase přišla navštívit Care.
"Co si povídají?" vyhrkla jsem místo pozdravu. Vykulila na mě oči a potom se zamračila.
"Co? Kdo?" zeptala se zmateně.
"Jer s Bonnie jsou už hodinu zalezlí v koutě a jediné, co od nich slyším, je smích. Když přicházeli, hrozně se usmívali a myslím, že se drželi za ruce." Zasvítilo jí v očích a zkousla si ret. Chvíli mlčela, ale potom nešťastně zakňučela.
"Povídají si o škole."
Tentokrát jsem se překvapeně zatvářila já.
"Kteří puberťáci si sakra povídají o škole?" zajímalo mě. Ale potom mi to došlo. Uchechtla jsem se. "Ti, kteří nechtějí, aby jejich upíří kamarádka věděla, o čem se baví doopravdy."
"Myslíš, že tuší, že posloucháme?"
"Netuší," řekla jsem jistě. "Oni to ví. Ach jo, s takovou se toho moc nedozvíme," povzdechla jsem si a šla obsluhovat další hosty.
Matt se nám celou dobu vyhýbal. Pro objednávky sice chodil, ale nikdy se nezdržel. Takže mě překvapilo, když se opřel o bar a otočil se ke mně.
"Tvůj brácha chodí s Bonnie?" zeptal se překvapeně.
"Nejsi jediný, kterého to zajímá," podotkla jsem otráveně.
"No, když se spolu líbali, vypadalo to, že asi chodí," řekl se zadržovaným smíchem.
"Cože?" vyhrkly jsme s Care najednou. Jo! Konečně!
Care se nakonec vměstnala k nim, což znamenalo, že mě Jer mírně nakrknutě poctil svou přítomností.
"Ahoj," usmála jsem se na něho a snažila se, ať se mi neprotrhnou koutky.
"Ahoj," řekl obezřetně.
"Jak se máš?" Úsměv se ještě zvětšil. Převrátil oči a povzdechl si.
"Ty jsi horší jak Big Brother."
"A hezčí," doplnila jsem ho. "Takže jste spolu."
"Jsme, no," odpověděl naštvaně, ale potom se mu na tváři začal rýsovat stejně veselý úsměv, jako byl ten můj. Ale rozhodla jsem se ho ještě trochu poškádlit. "Když máš teď holku, měli bychom si promluvit," začala jsem vážně. Nadzvedl obočí a čekal. "Víš, v přírodě…" Zarazila jsem se a začala jsem znova. "Vezmeme si třeba včeličky. Nebo můžeme motýlky, koho máš raději?" zeptala jsem se.
"Motýlky. Rozhodně motýlky," řekl nadšeně. Rozhodl se mě v tom vymáchat. Potvora jedna!
"No…" zaváhala jsem. Ehm…
"Tak rychle, chci vědět, jak to funguje u motýlků," prosil dětským hláskem.
"Nelíbí se mi, jak moc se mi podobáš," přimhouřila jsem oči.
"Mně taky ne," zasmál se a odešel, než stihl dostat. Mizera!
Místo něj se zase vrátila Caroline, ale nevypadala moc šťastně. Vlezla si na židli a otráveně si lehla na bar.
"Bonnie chodí s Jeremym, ty se zaplétáš s Damonem a já pořád nic," povzdechla si.
"Já se nezaplé- Ach jo!" Tohle nebylo možné. "Mezi mnou a Salvatorem nic není," bránila jsem se.
"To je fuk. Jde o princip. Jako upírka si nikoho nenajdu."
"Ale… A co Matt?" nadhodila jsem.
"No právě. Nemůžu být s Mattem."
"Přestaň mluvit v hádankách a vyklop to!" řekla jsem netrpělivě.
"Bojím se, že mu ublížím, že bude kvůli mně v nebezpečí. Protože právě to kolem mě je. Nebezpečí," povzdechla si.
"Takže chceš zůstat pořád sama?" podivila jsem se. "Stejně si jednou někoho najdeš. A i on bude v nebezpečí."
"Jenže Matta na to moc miluju."
"Jo, to všechno vysvětluje," pronesla jsem sarkasticky.
"Myslím to tak, že nechci, aby byl Matt přímo uprostřed dění. Na nikom mi nezáleží tolik jako na něm. Všichni ví, že ho mám ráda. A čím víc se snaží o to, dát to se mnou dohromady, tím víc se zamotává do nebezpečí."
"A nemyslíš si, že je v nebezpečí tak jak tak? Miluješ ho. On evidentně miluje tebe. Už tím je v nebezpečí. Ať chceš, nebo ne. Sakra, i kdybys ho jenom znala, je v nebezpečí. Není důvod, abyste nemohli být spolu. Jenom si tím navzájem ubližujete," domlouvala jsem jí.
"Ale-"
"Žádné ale," řekla jsem nekompromisně. "Miluješ ho?" Přikývla. "Tak si ten vztah nenech zničit blbým strachem."
"Když já nevím," povzdechla si.
"Ale já jo. Alespoň si s ním promluv. Máš na to právo. On na to má právo." Smutně se na mě podívala a přikývla.
Ale když přišel Matt pro pití, jenom se na něj usmála.
"Dělej, promluv si s ním," šeptla jsem k ní naštvaně.
"Nemůžu." Převrátila jsem oči a rozhodla se ho zastavit sama. Z toho ucouvnout nemůže.
"Matte, počkej." Otočil se na nás a udělal pár kroků zpátky. "Caroline s tebou chce mluvit. Já to tam zatím odnesu." Natáhla jsem se pro tác a nevšímala si jejího vražedného pohledu. Nakonec sebrala všechnu odvahu a zašili se k jednomu ze stolů.
Sledovala jsem je opřená o bar, ale i když byli poměrně blízko, přes šumot ostatních jsem je nemohla slyšet.
"Nešmíruj, Gilbertová!"
"Neruš!" odpálkovala jsem ho. Nedal se.
"Pořád se s ním chce dát dohromady?" zeptal se otráveně.
"Matt je fajn kluk," bránila jsem je.
"Ty máš pro mladší slabost, co? Nejdříve Tyler, teď Matt," podotkl.
"S Tylerem jsme jenom kamarádi," bránila jsem pro změnu sebe. Otočil se na mě a ušklíbl se.
"A ví o tom?"
Práskla jsem utěrkou o bar a zamračila se na něj.
"O co ti jde, Salvatore? Vždycky jsi byl nesnesitelný, ale teď už zacházíš do extrémů."
"Promiň, nechtěl jsem tě naštvat," řekl vyděšeně.
"Vážně?" zeptala jsem se skepticky.
"Ne. Doopravdy jsem chtěl," ušklíbl se.
"Já tě nechápu," rozhodila jsem rukama. "Nejdříve máš blbé poznámky a pak…" Nechala jsem větu viset ve vzduchu.
"Pak tě dokonale líbám," dokončil.
"Vynechala bych to jedno slovíčko," ušklíbla jsem se.
"Které? Pak? Chceš snad políbit teď?" usmál se a zase jsem měla chuť mu vrazit.
"Proč já se s tebou vůbec bavím?" Byla to řečnická otázka, ale bylo by zvláštní, kdyby na ni neodpověděl.
"Protože jsem úžasný, krásný a hodný."
"Jo? A proč všechny ty vlastnosti skrýváš?"
"Milá," ušklíbl se.
"Jako vždy," řekla jsem nevinně. "Můžeš být užitečný a alespoň mi říct, o čem si povídají?" Zaposlouchal se a podíval se mimo. Potom se mu na tváři rozlil úsměv a vrátil se pohledem ke mně.
"Hádají se ohledně Tylera. Caroline se brání, že s ním nic nemá. Matt se přiznal, že on jo," řekl vážně. Zarazila jsem se a zamračila se. A teprve potom mi to došlo.
"Moc vtipné," zašklebila jsem se.
"Je mi líto, že to musíš slyšet ode mě, ale Tylera zřejmě vůbec nepřitahuješ." Sladce jsem se usmála a opřela se o bar.
"Tebe jo?" zavrněla jsem.
"Moc si věříš, co Gilbertová?!"
"Na tebe nemám, Salvatore!"
"Koukám, že tě zpráva o Tylerově orientaci nezarmoutila. Tolik ses snažila, abys nakonec zjistila, že ho nepřitahuješ. Že je na kluky a ty jako kluk nevypadáš." Potom se zarazil a sjel mě pohledem. "I když…" zaváhal. Prudce jsem se nadechla a naštvaně ho probodla pohledem.
"Ven! Vypadni!" prskla jsem po něm. S úsměvem odešel.
A mně napadly všechny dobré odpovědi až potom. Sakra!

Zvedala jsem židle, když se za mnou ozvalo otevírání dveří.
"Je zavřeno," upozornila jsem dotyčného.
"Já vím," odpověděl mi Salvatore. Naštvaně jsem se na něj otočila a měřila si ho pohledem celou dobu, co šel ke mně.
"Co chceš?" prskla jsem na něj. "Nemám chuť na další tvoje blbé poznámky."
Zavrtěl hlavou a něco v jeho výrazu mě donutilo upustit trochu páry.
"Co je?" zeptala jsem se o poznání mírněji.
"Mluvil jsem s Elijahem. Klaus se chystá do Mystic Falls," řekl a ten hlas postrádal veškerou energii.
A já prudce dosedla na židli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II