Vyfič 23.

23. září 2011 v 9:00 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Tělocvična


Vyfič 23. kapitola

Nakonec jsem tu dobu odpočinku přetáhla z chvíle na celý den. Byla jsem hrozně naštvaná a bohužel to schytávali lidé, kteří za to nemohli.
"Dneska jsi hrozně příjemná," konstatoval nakonec s ironickým úsměvem Jeremy.
"Víš co?! Jdi do háje!" prskla jsem po něm a odešla jsem do pokoje. Naházela jsem na sebe pohodlné oblečení, pevně si svázala vlasy a zase jsem seběhla dolů.
"Jdu do fitka," houkla jsem a bylo mi jedno, jestli mě někdo slyšel. Slyšel. Jeremy.
"Kam že jdeš?" zeptal se překvapeně a sahal mi na čelo, jestli nemám horečku. Pleskla jsem ho přes ruku a zamračila jsem se.
"Co je?"
"To, že už nenosíš růžovou, jsem si zvykl. To, že jsi drzejší než dřív, taky. Ale ty, která sis pěstovala nádherné nehty, nosila sukně a chodila na podpatcích, jdeš do fitka, ze kterého přijdeš upocená, zřícená a smradlavá?"
"Skládáš takové komplimenty ženám často?" zeptala jsem se pobaveně. Nevěřícně zavrtěl hlavou. "Prostě jdu do fitka, kdyby se někdo zajímal," zasmála jsem se a vlepila jsem mu pusu. Najednou jsem měla o něco lepší náladu.
Za místní fitko byla považována větší tělocvična kousek za Grillem. Více než místní se tam objevovali lidé ze sousedních měst. A jsem si jistá, že jediná ženská, která sem kdy vešla, byla uklízečka. Možná proto jsem vzbudila takový rozruch.
"Hledáte někoho?" zeptal se mě nějaký chlap a sladce se usmál.
"Ehm… Majitele?" Otočil se a očima vyhledal nějakého stejně starého muže.
"Petere, nepochlubil ses, že se znáš s takovými krasavicemi," zavolal na něj dotčeně. Peter se k nám otočil a překvapeně se na nás podíval.
"Věř mi, kdybych se s nimi znal, chlubil bych se tím všude," ujistil ho a otočil se na mě. "Co pro vás mohu udělat?"
"Máte boxovací pytle?" Přikývl. "Fajn, tohle pro mě můžete udělat," usmála jsem se. "Svůj jsem nechala ve starém bytě."
"Nevím, jestli budeme mít rukavice na vaše ručičky."
"O to se nebojte, mám svoje." Vytáhla jsem je z tašky a ukázala mu je. Byl překvapený, ale dovedl mě na druhý kraj tělocvičny a pokynul mi, ať klidně začnu. Věděla jsem, že celá tělocvična zůstala stát a zírali na mě, ale bylo mi to fuk.
Prvních deset minut.
Po půl hodině už mi to lezlo na nervy.
"Chce se někdo připojit?" zeptala jsem se otráveně, aniž bych se otočila. Všichni se zase dali do své zábavy, ale přesto se za mnou jeden hlas ozval.
"Já se klidně připojím." Naštvaně jsem se otočila a probodla jsem ho pohledem.
"Co tady chceš?"
"Jeremy říkal, že jsi ve fitku. To jsem musel vidět," usmál se.
"Tak jsi to viděl, teď zase můžeš jít," prskla jsem a otočila se zpátky.
"A taky jsem si chtěl promluvit." Povzdechla jsem si a znovu se na něj podívala.
"Myslím, že včera jsme si to řekli jasně."
"Jsi na mě naštvaná!"
"Jéé, ty sis všimnul?!" zeptala jsem se ironicky.
"A jsi na mě hnusná."
"Fajn, máš dvě minuty na to, abys mě přesvědčil, že na tebe hnusná být nemám," nabídla jsem mu nakonec. Chvíli přemýšlel a potom se potutelně ušklíbl.
"Sex se mnou je báječný."
"Nepomáháš si!" upozornila jsem ho.
"Tak co chceš ode mě slyšet?"
"Já?" podivila jsem se. "Ty jsi přišel za mnou. Ale fajn, chceš vědět, co chci slyšet? Pravdu. Alespoň jednou ke mně někdo buďte upřímní. Alespoň jednou!" prosila jsem ho. Díval se na mě, ale mlčel. Zklamaně jsem se od něj odvrátila, ale ještě dřív, než jsem si stihla vybít zlost, postavil se přede mě.
"Čistě teoreticky, kdybych ti řekl, že jsem lhal a nejde mi jenom o tvé tělo, co bys udělala?"
"Čistě teoreticky bych na tebe možná přestala být naštvaná za ty výlevy. Prakticky jsem na tebe naštvaná pořád." Nadechl se, ale ještě jsem ho zastavila. "Buď upřímný. Ať je to cokoliv, buď upřímný."
"Chceš to probírat tady?"
"Buď tady, nebo nikde."
"Fajn," rezignoval nakonec. "Nejde mi o to se s tebou vyspat, nejde mi o tvé tělo, nejde mi o to, abych tím někoho naštval. Jde mi o tebe," připustil. Hleděla jsem mu do očí a na tváři se mi i proti vůli rýsoval spokojený úsměv. "Tys to věděla!" obvinil mě.
"Kdyby šlo jenom o sex, je ti jedno, jestli se nechám zabít, nebo jestli spím ještě s někým jiným," usmála jsem se. Nevěřícně otevřel pusu a zavrtěl hlavou.
"Ty jsi hrozná potvora," zasmál se a za boky si mě přitáhl na sebe.
"Já vím," zasmála jsem se spokojeně a těsně předtím, než se jeho rty dostaly na moje, jsem se otočila a několikrát praštila do pytle.
"Tohle bylo podlé," zakňučel ublíženě.
"To možná bylo, ale nemíním se tady předvádět před diváky."
"Tak fajn, pojďme odsud," vyhrkl spokojeně a chňapl mě za ruku.
"Počkej, já jsem ještě neskončila," bránila jsem se a klopýtala jsem za ním. Zastavil se a než mi to stihlo dojít, dal mi pusu. Jenom pusu! "Tak fajn, půjdeme," souhlasila jsem lehce omámeně.
"Hm, je fajn vědět, že se dáš ovlivnit i jinak než upířími schopnostmi," zašklebil se spokojeně.
"Pche!" odfrkla jsem si, ale měl pravdu. "Kam jdeme?"
"Já nevím," pokrčil rameny. "To ty jsi tady vyrůstala."
"Protože ty ne, co?"
"Jenže u mě je to už skoro sto padesát let."
"Paměť už neslouží?" rýpla jsem si.
"Ale jo, sloužila by, ale upírovi nevadí, když ho něco bodá do holých zad," zazubil se na mě. Protočila jsem oči a povzdechla si.
"Myslíš i na něco jiného?"
"Ne v tvé přítomnosti," přiznal.
"Všiml sis, že kdykoliv jsme spolu, skončí to vždycky stejně?"
"A to vadí?" Zamračila jsem se, ale byla jsem zticha. Vadilo to? Mně rozhodně ne. Se smíchem mi otevřel dveře spolujezdce a zase je za mnou zavřel.
"Tak kam jedeme?"

Jeli jsme k menšímu rybníku za městem, kde jsem trávila většinu svého dětství.
"Tady mě táta učil plavat," vzpomínala jsem s úsměvem. "Pamatuju si, jak jsem mu tehdy udělala scénu, když mě pustil a já se měla snažit sama."
"Tys neměla sebevražedné sklony už jako malá?" ptal se zvědavě. Probodla jsem ho pohledem a naštvaně jsem našpulila pusu.
"Nebyla jsem vždycky taková. S Caroline jsme nebyly nejlepší kamarádky jenom náhodou. Šlo nám jenom o to, jak vypadáme, jak se oblékáme… Hrozně nám záleželo na tom, co si o nás myslí okolí. Kdysi bych se na tebe za ty poznámky jenom zamračila a naštvala se. Nedokázala bych na ně reagovat. A rozhodně bych s tebou díky tvé pověsti nic neměla," zasmála jsem se na něj.
"Takže jsme všichni rádi, že už taková nejsi," řekl zamyšleně.
"Jo," souhlasila jsem. Zadívala jsem se na vodu a nakonec jsem se zvedla. "Jdeme zkusit, jak je studená?" A než se stihl vyhrabat na nohy, rozeběhla jsem se do vody.
Byl mi v patách. Hodně těsně v patách. Takže když jsem ještě na břehu trochu zpomalila, abych nejdříve pomalu okusila, jak je ledová, on do mě narazil a najednou jsem v té ledové vodě stála po kolena.
"A to jsem si nechtěla zamočit kalhoty," podívala jsem se smutně dolů a sehla se, abych zjistila škody.
Potom jsem jako pomstu nabrala do ruky trochu vody a chrstla ji po něm. Neodvážila jsem se na něho otočit, protože jsem věděla, že bych schytala plnou dávku do obličeje. A to jsem nechtěla.
"Hej!" křikl dotčeně a utíral si kapky z obličeje. Pomstychtivě se zaksichtil a bylo mi jasné, co má v plánu.
"Ne, ne, počkej!" prosila jsem ho a kryla si obličej. "Já už budu hodná," slibovala jsem.
"Ty a hodná?" zasmál se. "To nehrozí." Najednou strach vystřídalo dotčení. Údivem jsem pootevřela pusu, ale neměla jsem už možnost jakkoliv nadávat.
Přitáhl si mě za zadek na sebe a jazyk měl rozhodně příjemnější věci na práci, než je mluvení.
"Jsem si jistá, že s mokrými otisky tvých rukou na mém zadku budu vypadat báječně," ušklíbla jsem se, když jsem se od něj odtrhla.
"Určitě," zamumlal a znovu si hrál s mými rty.

Domů jsem dorazila chvíli před půlnocí. Zastavil kousek od domu a vypnul motor.
"Asi bych měl zůstat tady, co?" otočil se na mě. Vydechla jsem a otočila se k domu.
"Doma je jenom Elena se Stefanem. Jeremy je u Bonnie a Jenna jela s Rickem… někam. Krom toho, stejně by se to brzo dozvěděli."
"Elena spí dneska u nás." Překvapeně jsem se na něj otočila a chvíli jsem uvažovala. Došlo nám to ve stejnou chvíli.
"Přespíš?" nabídla jsem mu. Rozzářily se mu oči. "Přespíš! Ve vší počestnosti!"
"Samozřejmě," souhlasil s rošťáckým úsměvem.
Až tak ve vší počestnosti to nebylo. Ale nevyspali jsme se spolu.
Brala jsem to za osobní úspěch.
Ráno mě probudila bolest za krkem. Celou noc jsem spala na něm a mé páteři se to zrovna dvakrát nelíbilo. Ale byla sama.
"Zase utíkáš?" ozvalo se z postele, když jsem se soukala do kalhot. Uchechtla jsem se a ujistila jsem ho, že už jenom nemůžu spát.
"Jdu udělat snídani," řekla jsem, trochu si prohrábla vlasy a zalezla jsem do koupelny. Zrcadlu jsem pohled raději nevěnovala, po ránu ke mně nikdy nebylo mírumilovné. Takže jsem co nejrychleji vypadla do kuchyně. Prohledala jsem ledničku a nakonec vytáhla hordu jídla na stůl.
Čistila jsem zeleninu, když se za mnou ozval rozespalý hlas Jeremyho.
"Ahoj," zamumlal a sedl si ke stolu. Překvapeně jsem se na něj otočila a chvíli jsem nevěděla, co říct.
"Co tady děláš? Neměl jsi být u Bonnie?" vykoktala jsem ze sebe.
"Její táta se vrátil předčasně domů, takže jsme nakonec vyhodili Elenu se Stefanem a zůstali tady," vysvětlil a položil si hlavu na stůl.
"Bonnie je tady taky?" zeptala jsem se vyděšeně. Do háje!
"Proč?" Tak, jen tak… Jenže než jsem to stihla říct nahlas, otočil se směrem k chodbě a nadzvedl obočí. "Co ty tady děláš?" A když do kuchyně vešel Damon a ještě bez trička, měla jsem chuť schovat si hlavu do dlaní.
"Dobré ráno i tobě, Jeremy," ušklíbl se a sedl si k němu.
"Tys tady spal?" podivil se.
"Ne, Jeremy. Po cestě sem mě přepadla parta staříků. Chtěli po mně jenom tričko."
"Moc vtipné," ušklíbl se.
"Právě naopak. S těmi francouzskými holemi byli hrozně děsiví," řekl vážným hlasem, ale když se setkal s mým nevěřícným pohledem, rozesmál se.
"Ty ho tady strpíš?" zeptal se mě překvapeně. Když někdo vyhazoval Damona, byla jsem to většinou já. Ale než jsem se stihla vůbec nadechnout, Damon mu to vysvětlil za mě.
"Proč by ne, když mě tady strpěla celou noc," usmál se a Jer, který právě pil, se málem udusil.
"Tak dík," pleskla jsem ho utěrkou přes rameno.
"Není zač," usmál se sladce.
"Tys uhnal ségru?" ujišťoval se Jer. "Nathalie? Ty? Neovlivňoval tě?"
"Ovlivňoval," přiznal Damon. "Svým šarmem a umem v posteli."
"Cože?"
"Tak dost," utnula jsem je. "Ty," ukázala jsem na Damona, "pro tričko. A ty," tentokrát jsem ukázala na Jera, "zkus o tom jenom muknout."
"Já mlčím," řekl pobaveně.
"Myslím to vážně, Jere. Eleně to musím říct sama."
"Vždyť říkám, že mlčím!" ujistil mě. Úlevně jsem se otočila ke své snídani a zase ji začala chystat. "Ale rozhodně chci být u toho, až jí to budeš říkat," dodal a já měla chuť ho tím nožem propíchnout.
Bonnie si nakonec po mém úpěnlivém přesvědčování a vyhrožování zasloužila snídani do postele, takže jsem se vyhnula alespoň jejímu pobavenému úsměvu. Naštěstí!
"Hodláš to Eleně vůbec říct?" zeptal se mě pak Damon, když jsme leželi v posteli a dívali se na televizi.
"Jo, nejsem Jeremy, abych se bála, co na to řekne."
"Jsi rozhodně hezčí než Jeremy," připustil.
"Ještě abys měl jiný názor!" řekla jsem pobaveně. Jenže úsměv mi zmizel, sotva jsem uslyšela zvonek.
To se mi snad jenom zdá!
Otráveně jsem vstala a než jsem došla ke dveřím, zvonek se ozval ještě dvakrát.
"No jo!" křikla jsem naštvaně a otevřela jsem dveře. "Caroline?!" hlesla jsem překvapeně. "Děje se něco?"
"Potřebuju dívčí pokec." Narvala se do domu a pohodlně se posadila do obýváku. Frustrovaně jsem si povzdechla.
"Ehm, Care, teď se to moc nehodí. Nemohla bych se za tebou stavit za půl hodiny?" navrhla jsem jí.
"Já tady tu půlhodinu počkám. Zařiď si, co potřebuješ," usmála se na mě.
"Ale…" já tady nejsem sama. Ne, to jsem jí nemohla říct. Jenže jsem to ani říkat nemusela.
"Ahoj," ozval se za mnou pobavený Damon. Jenom jsem doufala, že tentokrát má tričko.
"Ahoj," vydechla Caroline překvapeně. "Tak já počkám u nás," vyhrkla a zvedla se. "Nebo víš co, není to důležité, klidně počkám do zítra," ujišťovala mě a s potutelným úsměvem odcházela. Musela jsem se smát.
"Tak, to bychom měli," zasmál se.
"Když jsem říkala, že se to stejně dozví, nemyslela jsem, že se to všichni dozví hned dneska. A takovým šokem."
"Můžou se to dozvědět i na zítřejší pouti," navrhl a usmál se. "Půjdeš se mnou?"
"Hm… Myslela jsem, že takhle se zve jenom na ples," nadzvedla jsem obočí.
"Jenže ples tady nějakou chvíli zase nebude." Přiblížil se ke mně a zblízka jsme si zírali do očí.
"Fajn, takže zítra to bude vědět celé město. Myslíš, že má kardiologie tolik volných lůžek?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II