Vyfič 25.

25. září 2011 v 9:03 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Pouť


Vyfič 25. kapitola

Ruské kolo, strašidelný dům, bobové dráhy a plno dalších atrakcí, z kterých se normálnímu člověku dělá špatně, jenom se na ně podívá. A taky plno stánků s občerstvením, střílny a hlavně plno lidí.
Moc lidí, které jsem znala.
"Připravena?"
"Myslíš, že to může být horší než s Elenou?"
"To asi ne," odpověděl upřímně.
"Taky si myslím. Takže jo, připravena. Pořádně si užijeme ty překvapené obličeje." Ve skutečnosti jsem se tak trochu zvráceně těšila.
"Už jsem myslela, že nedorazíte!" ozvala se za námi Caroline.
"Věděli jsme, že po nás toužíš, nemohli jsme tě zklamat," pronesl procítěně Damon.
"Jste hrozně milí," odpověděla dojatě a popotáhla.
"Neuvažovali jste někdy o herecké kariéře?" zeptala jsem se jich pobaveně.
"Několikrát jsem vystupoval na Broadwayi. Byl jsem hvězda."
"Jasně. Já jsem zase tajná spojka Jamese Bonda," ušklíbla jsem se.
"James nemá tajné spojky. Pracuje sám. Věř mi, znám ho." Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a praštila jsem ho do ramene.
"Nelži!"
"Já?" zhrozil se. "Nikdy."
"Svatoušek," pronesla jsem ironicky a usmála se na něj.
"Přesně tak. To jsem celý já." Jasně. "Dáte si něco k pití, dámy?"
"Nulu negativní, děkuji," usmála se nevinně.
"Fajn, zkusím projít místní dárce."
"Mně postačí voda," ujistila jsem ho. "Krev by mi zrovna dneska moc nesedla."
"Já i můj šarm se za chvíli vrátíme."
"Hlavně abys ho někde neztratil," křikla jsem za ním pobaveně a s úsměvem jsem se otočila na Care. "Co je?" zeptala jsem se, když se na mě divně culila.
"Přeskočíme ty řeči, kdy ti říkám, že jsi šťastná, a ty mi odpovídáš, že je to Damonem," - protočila jsem oči - "a dostaňme se přímo k věci. Kdy jste se dali dohromady?"
"Víš, Care," začala jsem, "za ty tvoje intriky ti vážně nemám chuť cokoliv říct." Smutně se na mě zamračila a změnila pohled na prosebný.
"No tak," škemrala.
"K čemu ti to bude?" zeptala jsem se se smíchem.
"K čemu? Ke všemu. Jsme kamarádky, ne? A kamarádky si všechno říkají. Tak proč mi to nechceš říct? Pamatuj na to, že na tom mám taky svoje zásluhy," čertila se.
"Dupneš si?" zeptala jsem se rýpavě. Nafoukla tváře a probodla mě pěkně naštvaným pohledem.
"Nediv se, až se ti objeví něco pěkně odporného v posteli," vyhrožovala mi. "Třeba malý pavouček." Frustrovaně jsem si povzdechla a zamračila jsem se. Založila jsem si ruce na hrudi a snažila jsem se ji zabít pohledem.
"Štveš mě, Forbesová! Fajn," rezignovala jsem nakonec. "Tak trochu na té chatě, ale z větší části až tady doma."
"Tys mi lhala," zhrozila se.
"Tak trochu," uchechtla jsem se. "Byla jsem na tebe naštvaná. A nejlepší pomstou je pro tebe nevědomost."
"Počkej, to ti vrátím, slibuju!" Její rozčilování mi akorát rozšiřovalo úsměv na tváři.
"Promiň, nulu neměli. Stačí Áčko?" podal jí Damon kelímek.
"Hm, co mám s tebou dělat?" pokrčila rameny.
"Kdyby se mě zeptala ona," pohodil hlavou ke mně, "věděl bych, ale ty?" zamyslel se.
"Nechovej se jako puberťák," sprdla jsem ho a dala mu lehký pohlavek.
"Co když se rád chovám jako puberťák?" zeptal se zvědavě.
"Tak se tak chovej, ale já už na puberťáky nejsem," usmála jsem se nevinně.
"Fajn. Máš štěstí, že vlastníš moc hezké přesvědčovací prostředky," řekl a sjel mě pohledem.
"Puberťák!" upozornila jsem ho.
"Jo, jenže tenhle puberťák má přístup do tvé postele," usmál se samolibě.
"Abych mu ten přístup nezarazila!" vyhrožovala jsem mu. Otočil se ke mně a tvářil se až moc sebevědomě. "No co?" Namáčkl se na mě a za záda si mě přidržoval těsně na sobě.
"To bys neudělala."
"Chceš to risknout?" zeptala jsem se s nazdviženým obočím. Přimhouřil oči.
"Jsi hrozná vyděračka," vyčetl mi.
"Jsi hrozně sebevědomý," vrátila jsem mu. Ale evidentně ho to jenom potěšilo. "A jsi na to pyšný!" obvinila jsem ho. Jenom se ještě více usmál a políbil mě.
"Ehm, nechci vás rušit, ale myslím, že tě někdo hledá, Nath," ozvala se lehce nervózně Caroline. Odtrhla jsem od Damona jenom rty a oba jsme natočili hlavy stejným směrem.
"Ach ne, já myslela, že odjel," zakňučela jsem se a donutila jsem Damona, ať mě pustí.
"Není problém, zabiju ho."
"Nech toho," okřikla jsem ho.
"Co? On mě chtěl taky zabít," bránil se naštvaně.
"Jo, jenže nemusíš být jako on," domlouvala jsem mu.
"Nebudu. Já se strefím." Káravě jsem se na něj otočila a vyčkávavě jsem mu zírala do očí. "Fajn," rozhodil nakonec rukama a odešel. Vyčerpaně jsem si povzdechla a dívala jsem se na jeho odcházející pozadí.
"Tak já vás asi taky nechám," řekla Care a vypařila se.
"Ahoj," pozdravil Clay s úsměvem.
"Myslela jsem, že ses vrátil domů," řekla jsem nepřátelsky.
"Ty jsi na mě ještě pořád naštvaná?" zeptal se překvapeně.
"To já jenom tak všeobecně."
"A pořád jsi se Salvatorem," řekl znechuceně.
"Fajn, teď jsem naštvaná na tebe," obrátila jsem. "Opovaž se mi dělat přednášky, moc dobře víš, že to nesnáším," upozornila jsem ho a naštvaně jsem kráčela někam mimo doslech obyčejných lidí.
"Ale zřejmě ho potřebuješ. Měl jsem ho zabít." Prudce jsem se na něj otočila a zuřivě jsem mu zírala do obličeje.
"Ty můžeš být rád, že jsi neskončil mrtvý sám."
"Alespoň bych nezemřel, protože bych to sám chtěl." Zuřila jsem. Takhle mě dovedlo vytočit jenom pár lidí. A všichni se o to pokoušeli v posledních pár dnech.
"Nikdy jsem se tě neprosila o to, abys tomu rozuměl. A popravdě je mi úplně jedno, jestli s tím souhlasíš, nebo ne. Jsi ten poslední člověk, jehož názor by na tomhle něco změnil," řekla jsem a sedla si na obrubník.
"Jo? Ale jsem asi jediný, kterému na tom alespoň trochu záleží. Co dělá Salvatore pro to, aby tě zachránil? Cukruje tady s tebou. To je všechno."
"Jdi do hajzlu, Clayi! Nikdo se tě neprosil o to, abys přijel. Neprosím se tě o to, abys na mě dával pozor nebo abys mi sděloval své názory. Nevíš vůbec nic o tom, co se tady děje, nebo kdo se o co snaží," prskla jsem po něm.
"Ty ses o moje názory nikdy neprosila, ale nakonec jsi byla vždycky ráda, když jsi mě poslechla."
"Možná kdysi. Když jsem o tomhle všem věděla tak málo. A možná v těch věcech, se kterými jsi mi mohl pomoct. Tohle je moje věc, moje rozhodnutí, můj život…" Prudce jsem se postavila a zatínala jsem ruce v pěst. Zuřila jsem a měla jsem chuť ho opravdu praštit.
"Tvůj život, který zahazuješ s upírem." Tentokrát jsem mu doopravdy vrazila. Pěstí. Ohnul se v pase a chytil se za nos.
"Tobě může být úplně ukradené, s kým se zahazuju!" křikla jsem vytočeně.
"Dřív jsi takovou páru neměla," zastěžoval si a utíral si krev.
"Teď už ji mám, tak si dávej pozor na to, co říkáš," varovala jsem ho příkře.
"Ehm… Nathalie, potřebujeme tě jinde," ozvala se za mnou nesměle Caroline, a když jsem se na ni otočila, pozorovala Claye.
"Care?"
"To je dobrý, jenom… To je jedno. Damon chtěl, ať pro tebe zajdu. Klaus dal o sobě vědět, ostatní už čekají ve škole."
"Ve škole?" zeptala jsem se zmateně.
"Jo, tam se scházíme na tyhle porady. Rick je učitel. To je fuk, máme tam prostě přijít."
"Jdu s vámi."
"Ne!" okřikly jsme ho obě.
"Jo, jdu," ujistil nás.
"Zůstaneš tady."
"Myslíš?" Dneska už jsem na tohle neměla, takže jsem zatnula zuby a šla za Caroline přímo ke škole. Od té doby, co jsem ji přestala navštěvovat, se vůbec nezměnila. Akorát chodby teď byly tmavší a prázdnější.
Otevřela dveře jedné z učeben a mě docela překvapilo, kolik lidí v ní bylo.
"Co tady chce?" zeptal se nenávistně Damon a kývl ke Clayovi.
"Nenechal se odbýt," vysvětlila jsem otráveně.
"To zařídím," nabídl se a šel přímo k němu. Položila jsem mu ruku na hruď a zastavila jsem ho.
"Nech ho," prosila jsem. Střelil pohledem ke mně a potom se zase podíval na Claye. "Tos mu udělala ty?" podíval se na Caroline.
"Ne, to já." Otočil se na mě a najednou se mu na tváři objevil široký úsměv.
"Takhle se mi líbíš ještě více," řekl a objal mě kolem ramen. Zavrtěla jsem hlavou a otočila jsem se na ostatní.
"Tak o co jde?"
"Klaus jede do Mystic Falls. Do tří dnů by měl být tady," ujal se slova Martin.
"Takže musíme vymyslet plán."
"Plán? Zatímco my budeme číst kouzlo, vy se budete snažit nenechat se zabít od Klause a nakonec zabijete vy jeho." Bylo to jednoduché. Celkem…
"Jasně…" odfrkl si Damon a přešel k oknu.
"Co?"
"Nic. Jenom by mě zajímalo, jestli se o nás budeš starat, i když se budeš zabíjet."
"Chceš se znovu hádat?" zeptala jsem se naštvaně.
"Nechci se hádat, jenom mě to vážně zajímá. Čistě ze zvědavosti."
"Ty by sis tu ránu taky někdy zasloužil, vážně!"
"Tak my asi raději půjdeme," zhodnotila Bonnie situaci a společně s Caroline ostatní vystrkala ven.
"Chceš mě praštit? Tak si posluž. Ale pořád mám pravdu."
"Protože mě to neštve, že?! Protože mně je to jedno." Povzdechla jsem si a přešla jsem k němu. "Nechci se kvůli tomu pořád hádat. Oba máme rozdílný názor a oba jsme dost tvrdohlaví, abychom ho změnili," řekla jsem smířlivě. Otočil se na mě a opřel se o parapet okna. Přitáhl si mě k sobě a zastrčil mi vlasy za ucho.
"Na něco přijdu, slibuju," zašeptal a políbil mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II