Vyfič 26.

26. září 2011 v 9:05 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Hyperaktivní...


Vyfič 26. kapitola

Byla jsem hyperaktivní. Hrozně. Po dlouhé době jsem měla dobrou náladu a poskakovala jsem po domě jako opička na gumě. Pořád jsem musela do něčeho rýpat a nejvíce to odnášela Jenna.
"Proboha, nemůžeš jít dělat něco jiného?" vyletěla po dlouhé době. Zatvářila jsem se jako ublížené štěně, ale na ni to vůbec neplatilo. "Myslím to vážně. Jsi otravná. Venku je hezky, co kdybys šla tam? A nebo navštiv Damona." Překvapeně jsem k ní zvedla pohled a chvíli přemýšlela, jestli jsem slyšela dobře.
"Cože?"
"Viděla jsem vás na pouti spolu. Takže nemusíš předstírat," zazubila se na mě. Ale to nebyl ten pravý důvod mého překvapení.
"Chtěla jsi, ať za ním jdu? Nemáš ho ráda." Pokrčila rameny, úsměv pořád na tváři.
"Asi jsem změnila názor." Podezřívavě jsem ji zkoumala, ale vypadalo to, že všechno myslí naprosto vážně.
Nechala jsem to být. Stejně jsem teď nebyla s to něco zjistit.
"Damon se pro mě za hodinu staví. Ale fajn, budu na tebe nesmírně hodná a vypařím se ven," usmála jsem se na ni a vyletěla jsem do pokoje. Převlékla jsem se do plavek, popadla jsem deku a mobil se sluchátkama a zase jsem vyběhla ven. Jenna mě nevěřícně pozorovala a pro jistotu zavřela zadní dveře, aby mě nenapadlo se jen tak vrátit.
Mně to bylo jedno, já si to užívala. Už dlouho jsem neměla možnost takhle někde odpočívat. Přesto jsem se energie nezbavila, takže jsem musela bubnovat prsty, kývat nohou a točit hlavou a to všechno do rytmu právě hrané písničky. U většiny jsem si v duchu zpívala. Teda většinou v duchu. Některé tóny prostě potřebovaly vytáhnout i nahlas. Nikdy jsem si nemohla stěžovat na to, že bych zpívala špatně. Stěžovat si mohli maximálně ostatní. Já byla celkem spokojená.
A v tuhle chvíli jsem měla hrozně moc nevybité energie. A přesně jsem věděla, co by se s ní dalo dělat…
… ale do fitka se mi nechtělo. A ani jsem na to neměla čas. A právě ve chvíli, kdy jsem pomyslela na druhou, a rozhodně příjemnější, činnost, která se na vybití energie hodí, mi přestala hrát hudba a než jsem se stihla podivit, co se stalo, ozval se nade mnou hlas.
"Nějaká rozdováděná. Jenna tě prý vyhodila."
"Jo, rozhodně je moc ráda, že jsem doma," řekla jsem sebejistě. Otevřela jsem oči a přes sluneční brýle jsem mu zírala do tváře. Dřepěl u mě a šibalsky se usmíval.
"Tak hrozná jsi snad nebyla," zasmál se.
"Dokonce mi řekla, ať raději zmizím za tebou," nadhodila jsem.
"Má mě ráda," pokrčil s úsměvem rameny.
"To je ten problém. Ona tě ráda neměla. Když jsi ji ovlivňoval, nedodal jsi k tomu jednu malou položku?" zeptala jsem se s přimhouřenýma očima.
"Možná jsem se nechal trochu unést," ušklíbl se.
"Ty jsi prevít," obvinila jsem ho.
"Mám rád, když mě mají lidi rádi," bránil se.
"Egoisto!" zasmála jsem se a za jeho pomoci jsem se postavila.
"Hodím na sebe něco letně společenského a můžeme vyrazit."
"A nebo můžeš jet v tomhle?" zkusil a rukama bloudil po celé délce mých zad. Chytila jsem mu je, pochybovačně jsem se zašklebila a zavrtěla jsem hlavou.
"Raději asi ani ne. Ještě máme něco na práci."
"Jsem si jistý, že by nikomu nevadilo, kdybys tam byla takhle," mrkl na mě.
"Asi máš pravdu. Stefan, Tyler, Rick… Jo, asi by jim to nevadilo." Evidentně mu došlo, o čem mluvím, protože mu okamžitě zmizel úsměv ze rtů a přimhouřil oči.
"Nebo bys na sebe mohla něco hodit. Něco, co by zakrývalo více partií. Nejlépe všechny." Snažila jsem se držet smích, ale nešlo to. Zachichotala jsem se jako puberťačka a zmizela jsem v domě.
Byla jsem zpátky skoro hned, ale i tak mi připadalo, jako bych tam byla věčnost. Zvlášť, když se z kuchyně ozýval Jennin a Damonův smích. Ne, pochybuju, že si na tohle zvyknu. Jenna mi až moc často vtloukala do hlavy, ať se od něho držím dál.
Ale když ono zakázané ovoce chutná nejlépe…
A tohle ovoce má kromě všeho ostatního i hezký obal.
"Nerada ruším, ale můžeme jít." Významně jsem se podívala na Damona a čekala, až se zvedne ze židle.
"Nech mi ho tady ještě chvilku. Je s ním sranda," prosila Jenna a od smíchu ztěží popadala dech.
"Taky se s tebou zrovna nenudím," vrátil jí poklonu.
"Proč k nám vlastně nechodíš častěji? Měl bys sem občas zaskočit, ať se zasměju."
Překvapeně a lehce dotčeně jsem otevřela pusu.
Se mnou sranda není?! Pche!
"Určitě budu chodit na návštěvu častěji. Ale tys u nás nikdy nebyla. Co kdybyste se někdy stavili na večeři?" nabídl.
"Ty vaříš?" zeptala se překvapeně. Teď už jsem toho měla dost.
"Víte co, já jedu. Až tě Jenna pustí, mohl bys přijet taky." Sladce jsem se usmála a vypadla jsem ven. Byla jsem vážně připravena jet sama, kdyby se přede mnou neobjevil. "Jdeš se rozloučit?" nedala jsem se. Na tváři se mu rozlil úsměv a namáčkl se na mě.
"Vážně jsi právě zažárlila?" zeptal se potěšeně. Tentokrát mi dolní čelist málem cinkla o chodník.
"Cože?" Myslel to vážně? "Já zásadně nežárlím!" bránila jsem se. "A už vůbec ne na tebe," ujistila jsem ho a obešla jsem ho k autu.
"Takže ti nevadí, když tady zůstanu s Jennou?" Neuvěřitelně mě štval.
"Ne," otočila jsem se na něj mile. "Mám zavolat i Eleně? Promiň, ale větší rodinu už nemám. Leda bys chtěl, abych zavolala i Jeremymu." Teď už jsem mile nezněla. A evidentně jsem udělala přesně to, co chtěl.
Spokojeně se usmíval, zatímco šel ke mně. A já si frustrovaně povzdechla. Zkoušel mě.
"Nesnáším tě!" řekla jsem poraženě.
"Já tebe taky," odpověděl a i přes mé protesty si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Moc dobře věděl, jak mazat průšvihy.
Vlastně jsme to věděli my oba.

"Tvůj bratr mě hrozně štve," prohlásila jsem, sotva jsem vešla do domu. "Nechápu, jak to s ním můžeš vydržet."
"Já s ním nejsem dobrovolně. Narozdíl od tebe," ušklíbl se Stefan.
"Máte to v rodině, co?!" obvinila jsem je. Oba nevinně pokrčili rameny. Naštvaně jsem si odfrkla a nechala jsem je stát na chodbě.

"Pár metrů za hřbitovem je rozlehlá louka. Máma tvrdí, že to patří k našemu pozemku, ale nikdy se o to místo moc nestarali," zabodl Tyler prst do mapy. "Stojí tam zchátralý dům, ale ta louka kolem je dost velká."
"Krom toho, pozemek a hřbitov dělí vysoký les, takže bychom mohli mít soukromí. V rámci mezí," doplnil ho Rick.
"Jo, pokud někdo nevstane z mrtvých. Každopádně by ten dům byl dobré útočiště. Dokážeš kolem něho vytvořit stěnu, kterou by nikdo jiný nemohl projít?" zeptala jsem se Bonnie.
"To bude maličkost."
"Fajn, takže my čtyři se schováme vevnitř."
"A my s Elijahem zabijeme Klause," doplnil mě Rick.
"Ne," ozval se několikanásobný nesouhlas.
"Ty tam nebudeš."
"Jdu s vámi," řekl sebejistě.
"Nejdeš," nedala jsem se. "Nechci tam mít nikoho navíc. Krom toho potřebuju Jennu někam na týden odklidit, musím o tom říct Jeremymu a Eleně," povzdechla jsem si. "A nepotřebuju, aby u toho Jenna byla." Na tohle jsem se vážně netěšila.
"Můžu být užitečný," snažil se mě přesvědčit.
"Ne! Nebo chceš, aby Jenna hned zjistila, co se stalo?" zkoušela jsem.
"A takhle jí řekneš co?" zeptal se podrážděně.
"Že musím odjet. Něco si vymyslím, ale nesmí tam být." Mlčel, ale netvářil se zrovna nadšeně. "Myslím to vážně!" dodala jsem. "Nejvíc užitečný budeš, když s Jennou odjedete někam daleko."
"Fajn," rezignoval nakonec, ale nelíbilo se mu to. Zírali jsme na sebe, dokud nás nepřerušila Bonnie.
"Máš to kouzlo?" Vytáhla jsem z tašky popsanou stránku a podala jí ji. "Proboha. Tohle je šíleně silné.."
"Já vím," přitakala jsem.
"Nikdy jsem tak silné kouzlo neviděla. Kdes ho vzala?"
"Je Celeste." Tvářila se zmateně.
"Celeste," zopakovala.
"Celest Bennetová," přikývla jsem. Našpulila pusu a zavrtěla hlavou.
"Tvůj předek?" Znovu zavrtěla hlavou. "Ty ji neznáš?"
"Všechno, co umím, znám od babičky. Ale zemřela dříve, než mi toho stihla říct více. Takže ne, hodně věcí neznám."
"Nevíš o své rodině ty nejpodstatnější věci," konstatovala jsem. "Celeste Bennetová byla první a nejsilnější čarodějka ve vaší rodině. Ani Emily se jí zdaleka nemohla vyrovnat. A taky byla první čarodějnice, kterou upálili v Salemských procesech. Tehdy seslali na celý její rod kletbu. Dívky, které se jim narodí, se měly dožít jen nízkého věku, aby se z nich nestihly stát čarodějnice."
"Takže Bonnie je muž, já to věděl, když jsem se jí nelíbil," ušklíbl se Damon.
"Tomu se říká správný úsudek," setřela ho.
"Hele," ohradila jsem se dotčeně. Omluvně se na mě pousmála.
"Co se teda stalo?"
"Podle všeho Celeste ještě z posledních sil vyslovila protikouzlo. Ale byla natolik slabá, že se jí to povedlo jen z části. Bennetovy čarodějky si pečlivě vybírají, komu své tajemství předají, koho naučí ovládat svou moc. Protože když někoho takového najdou a naučí ho všechno, co potřebuje umět, zemřou. A tvoje babička tě naučila všechno, co mohla. Zbytek se musíš naučit sama." Vyděšeně se posadila na židli a přikryla si pusu rukou.
"Takže zemřela kvůli tomu, že se ze mě stala čarodějka?" zašeptala.
"Bonnie, věděla, do čeho jde. A potřebovala své znalosti předat někomu dalšímu. Celé staletí se snažili zrušit tu kletbu, ale nebyli dost silní. Celeste by to možná dokázala, ale nikdo další neměl takovou sílu jako ona."
"Takže se to prokletí nedá zlomit," konstatoval Stefan.
"Zakladatelé rodu mívají obrovskou sílu, ale pokud rod nevymře, jednou za několik století se narodí čarodějka ještě silnější. Teď záleží na tom, kdy se narodí u nich," vysvětlila jsem.
"Ale proč mi to neřekla?" zeptala se roztřeseně.
"Co bys udělala, kdyby ti to řekla?"
"Já… Já nevím. Nechtěla bych, aby mě učila."
"A nemyslíš, že tě znala? Že moc dobře věděla, co bys udělala, protože ona na tom byla stejně? Už je pozdě přemýšlet, co bys dělala, kdybys o tom věděla. Teď musíme dokončit tohle. Tvoje babička bojovala za to, aby byli lidé v bezpečí. A ty to můžeš dovézt do konce."
"Dobře," řekla odhodlaně a natáhla se zpátky pro kouzlo. "Přepíšu si ho a doma se na něj podívám."
"Fajn, takže všichni ví, co mají dělat, teď můžete jít."
"Zdá se mi to, nebo nás vážně vyhazuješ?" zeptala se podezřívavě Caroline.
"Je to tak moc vidět?" zděsil se Damon.
"Tak trošku," přikývla se smíchem. "Ale já stejně musím za Mattem, takže mi dejte vědět, kdyby bylo něco nového. Bonnie, chceš svézt?"
"Jasně," zvedla se jmenovaná a společně odešly.
"To je dobrý, já půjdu pěšky," zamumlal ke dveřím Tyler.
"Ještě pořád je na tebe naštvaná, tak se nediv," prohodila jsem. Povzdechl si a chtěl odejít, ale Stefan ho zarazil.
"Jedu za Elenou, vezmu tě."
"Svezu se s tebou. Navrhnu Jenně menší dovolenou." Neřekl to moc nadšeně a nepomohl tomu ani můj hrozně milý úsměv. Převrátil oči a raději odešel za nimi.
"Zůstali jsme tady sami," objevil se najednou těsně za mnou Damon.
"Já vím, co asi budeme dělat?" zeptala jsem se hraně.
"Hm… Můžeš něco vymyslet." Zamyslela jsem se, a když mě to napadlo, rozzářily se mi oči.
"Budeme se dívat na pohádky!" vyhrkla jsem nadšeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Delena Delena | Web | 26. září 2011 v 20:39 | Reagovat

Skvělá kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II