Vyfič 29.

29. září 2011 v 9:10 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Smrtelné kouzlo...

Za latinská slovíčka autorka vděčí Kami Garciové a Margaret Stohlové :)

Vyfič 29. kapitola

"Milý deníčku, hrozně se bojím. Vždycky jsem si myslela, že když tahle chvíle přijde, budu na to připravena. Ale nejsem. A asi bych ani nikdy nebyla. Možná, že kdybych neopouštěla tolik lidí, na kterých mi záleží, bylo by to jiné. Možná by to bylo lehčí. Možná by to bylo těžší… Nedokážu říct, co by pro mě bylo nejlepší. Vrátit se do Mystic Falls se mi zdálo jako dobrý nápad. A kdybych se sem nevrátila, nejspíš bych ani nenašla všechny potřebné věci. Popravdě vůbec nevím, jestli mám něčeho z toho, co se stalo, litovat. Vlastně byla jedna věc, které se dalo litovat. Které jsem hrozně litovala. Jediné, co jsem věděla naprosto jistě, bylo, že jsem se nikdy neměla dávat dohromady s Damonem. Ne kvůli sobě. Ne kvůli čemukoliv jinému. Čistě kvůli němu. Věděla jsem to a přesto jsem to dopustila. Přesto jsem nedokázala odolat. A bála jsem se toho, co bude potom…"
Ne, nikdy jsem si nepsala deník jako Elena. Ale kdybych ho měla, přesně tohle bych do něj napsala. Strach? Jo, měla jsem ho. Bála jsem se ztratit to, co jsem najednou během pár týdnů získala. Bála jsem se ztratit všechno, co jsem budovala celý život. A bála jsem se ztratit ten samotný život. Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem ještě pořád zranitelná víc, než jsem si myslela. A ještě teď mě to hrozně žralo.
Seděla jsem na zadním sedadle a opírala se o Damona. Ruku měl přehozenou přes moje rameno a prsty propletené s mými. Byli jsme zticha.
Oba.
Všichni čtyři.
Ostatní už byli na místě a čekali na nás. Teď byla ta nejlepší chvíle říct jim ještě jednu maličkost. Narovnala jsem se a odkašlala si.
"Je tady ještě jedna věc, kterou jsem vám nemohla říct dřív." Dokonce i Stefan odtrhl pohled od cesty a věnoval ho mně. "Klid," protočila jsem oči. "Jenom jsem musela udržet to tajemství před Elijahem. Když pronesu to kouzlo, neoslabí jenom Klause, ale všechny Původní. Kdyby to věděl, okamžitě nás všechny zabije. Takhle to má v plánu, až po tom, co se zbavíte Klause. Musíte být rychlejší než on."
"Budeme," ujistil mě sebejistě Damon.
"Myslím to vážně," zamračila jsem se.
"Já taky. Sotva zabije Klause, skončí vedle něho," mrknul na mě. Povzdechla jsem si a rezignovaně se o něj zase opřela.
Pár minut na to jsme zastavili na pozemku Lockwoodových. Dům byl na opačné straně pozemku. A i když ještě nebyla úplná tma, bylo vidět, že se v přízemí svítí.
"Měli bychom jít. Cítím je. Zatím slabě, takže nejsou moc blízko, ale brzy tady budou." Bonnie prohledávala okolí a nasávala čerstvý vzduch. Cítila jsem srdce až v krku, ale donutila jsem se jít za nimi.
Caroline s Tylerem stáli v rohu a pozorně sledovali Elijaha a jeho čaroděje. nevěřili jim. A já se jim vůbec nedivila. Sotva jsme vešli dovnitř, Caroline se ke mně se smutným pohledem vydala a pevně mě objala.
"Nedělej to, prosím."
"Care," vydechla jsem zmučeně.
"Tak ti alespoň dám svoji krev, vyléčí tě," plánovala a nevzdávala se žádné naděje. Zavrtěla jsem hlavou a smutně se na ni usmála.
"Nemůžu se nechat vyléčit. A víš to stejně dobře jako já." Fňukla a zamračila se na mě. Nedokázala jsem tomu pohledu čelit. Až moc mě propaloval. "Musíme to všechno připravit, Bonnie." Přikývla a pomohla mi rozmístit svíčky do kruhu. Doprostřed něho jsem položila kovovou misku a nůž. Teď už zbývalo jenom obehnat dům kouzlem. Zavřela oči, ale skoro okamžitě je zase otevřela.
"Jsou tady, cítím je." Naprázdno jsem polkla a pomalu se otočila.
"Tak už běžte," vyhnala jsem je. Stefan se na mě smutně usmál a odešel. Jeho bratr stál pořád na stejném místě. "Damone, jdi!" prosila jsem ho. "Já se nechci loučit." Hlavně jsem netušila, jestli loučení zvládnu. Před třemi lety jsem odjela, když nebyl nikdo doma. Nikdy jsem v loučení nebyla dobrá. A dneska už jsem ho za sebou měla s Elenou a Jeremym. Nevěděla jsem, jestli dokážu ustát ještě další.
"Já se taky nechci loučit. Ale nedáváš mi jinou možnost." Zamračila jsem se, když ke mně šel, ale nakonec jsem se jím nechala obejmout.
"Musíš jim jít pomoct," zašeptala jsem a snažila jsem se nevnímat ty slzy. Právě proto jsem se nechtěla loučit. Nechtěla jsem brečet. "Prosím, jdi!" Neodpověděl, jenom si mě přitáhl blíž k sobě a políbil mě. Cítila jsem slanost, jak mi slzy stekly až ke rtům. A nejen ty moje. Překvapeně jsem se odtrhla a viděla na jeho tváři dvě mokré cestičky od slz. "Jdi," řekla jsem nekompromisně. Přesně tohle jsem totiž nechtěla. Vidět, jak ho to ničí.
"Ne!" zavrtěl hlavou a znovu mě políbil. Nevěděla jsem, jak ho donutit odejít, ale věděla jsem, že pokud to neudělám, nedokážu pronést to kouzlo.
Něco se ve mně vzepřelo a s trochou síly jsem ho donutila couvat. Výjimečně jsem měla u líbání otevřené oči. Pochopil, o co se snažím. Sevřel mě ještě pevněji a zarazil se.
"Běž," zamumlala jsem mu do rtů a opřela si čelo o to jeho.
"To se ti nepovede." Smutně jsem se uchechtla a chytla jsem jeho ruce, abych je ze sebe sundala.
"Už se mi to povedlo." Otevřel oči a zjistil, že než si stihl uvědomit, o co se snažím, dostrkala jsem ho před dveře. "Musím jít," hlesla jsem a udělala krok zpátky. Držel mě za ruce, ale nepřitáhnul si mě zpátky.
"Prosím." Zkousla jsem si ret a zavrtěla jsem hlavou. Vymanila jsem svoje ruce z jeho a raději se k němu rychle otočila zády. Snažila jsem se najít ztracenou rovnováhu, ale nikde nebyla. Nedokázala jsem to.
"Můžeme?" zeptala jsem se jich. Bonnie s Tylerem přikývli, Caroline brečela. "Nezapomeň, Bonnie, musíme to odříkávat celou dobu, co bude ten papír hořet." Přikývla. Na chvíli jsem se zamyslela a nakonec jsem jí na kousek papíru napsala jedno telefonní číslo. "To je číslo na Claye. Řekni mu, že jsem ti ho dala já. Pomůže ti najít tvoji rodinu." Vděčně se na mě usmála a objala mě.
"Díky."
"To je dobrý," ujistila jsem ji a podívala se na Caroline. "Slib mi, že se Matta jen tak nevzdáš."
"Nathalie," fňukla vyčítavě.
"Myslím to vážně. Jsi s ním šťastná. Chci, aby to tak zůstalo."
"Fajn," špitla a popotáhla. Zhluboka jsem se nadechla a ohnula jsem se pro nůž a misku. "Kdo chce začít?"
Začal Tyler a přes Caroline a Bonnie se to dostalo zpátky ke mně. Řízla jsem se do dlaně a přestože jsem v duchu sprostě nadávala, byla jsem si jistá, že to je ta nejmenší bolest, která mě dneska potká.
Položila jsem misku na zem a vložila do ní stránku s kouzlem. Postavila jsem se a naproti mně si stoupla Bonnie. Zapálila misku a tázavě se na mě podívala. Místo odpovědi jsem ji chytila za ruce a zavřela jsem oči.
"Cruor pectoris mei, tutela tua est.
Vita vitae meae, corripiens tuam, corripiens meam.
Corpus corporis mei, medulla mensque,
anima animae meae, animam nostram conecte.
Cruor pectoris mei, luna mea, aestus meus.
Curor pectoris mei. Fatum meum, mea salus." Odříkávaly jsme kouzlo a soustředily se jenom na to.
"Cruor pectoris mei, tutela tua est.
Vita vitae meae, corripiens tuam, corripiens meam.
Corpus corpor-" Najednou mě přerušila neuvěřitelná bolest. Připadala jsem si, jako by mě něco páralo zevnitř. Klesla jsem na kolena a útrpně jsem zavřela oči.
"Nathalie," ozvalo se vyděšeně.
"Bonnie, pokračuj." Rychle se vzpamatovala a odříkávala dál.
"Anima animae meae, animam nostram conecte.
Cruor pectoris mei, luna mea, aestus meus.
Cruor pectoris mei. Fatum meum, mea salus.
Cruor pectoris mei, tutela tua est…" Snažila jsem se to odříkávat s ní, ale vyčerpávalo mě to víc, než jsem si byla schopná připustit. Věděla jsem, že Bonnie na to kouzlo nejspíš silná bude, ale já neměla šanci. Nebyla jsem čarodějka.
"Vita vitae meae, corripiens tuam, corripiens meam." Stěží jsem popadala dech a zatmívalo se mi před očima. Caroline seděla u mě a objímala mě kolem ramen. Připadala jsem si, jako by mě probodávalo už teď tisíce nožů, a nebyla jsem schopná to zastavit.
"Anima animae meae, animam nostram conecte.
Cruor pectoris mei, luna mea, aestus meus.
Cruor pectoris mei. Fatum meum, mea salus." Plamen svíček vyšlehnul nahoru a mnou projela tak ukrutná bolest, že jsem nedokázala potlačit výkřik. Sesunula jsem se Caroline do náruče a po tváři mi tekly horké slzy. Tentokrát slzy bolesti.
"Vyhořelo to," slyšela jsem Bonniin hlas, ale nebyla jsem schopná cokoliv udělat. Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout, abych byla schopná otevřít oči. Ze stránky s kouzlem už zbyl jenom prach ponořený ve špetce krve.
"Bonnie, pusť mě!" ozvalo se za mnou. Vyčerpaně jsem se otočila a smutně se na něj podívala.
"Drž to, Bonnie!" prosila jsem ji a pomalu jsem vzala do ruky nůž. Slyšela jsem, jak se hádají, ale nebyla jsem schopná vnímat, co se doopravdy děje. Najednou se mi všechny zvuky slily do jednoho a jediný, který jsem byla schopná doopravdy vnímat, byl zvuk mého zběsilého srdce.
Přiložila jsem si ostří k hrudi a pevně jsem zavřela oči. Byla jsem odhodlaná to udělat, přesto jsem teď nedokázala trochu víc zatlačit. A rozhodně to nebylo jenom tím, že jsem neměla dostatek síly. Zhluboka jsem se nadechla, zvedla ruce do vzduchu a prudce je spustila dolů. Projel mnou více, než jsem myslela. Zatnula jsem zuby a prudce přes ně vydechla. Nebylo to horší než ta bolest předtím, ale byla to bolest. A vyčerpalo mě to úplně.
Ležela jsem někomu v klíně, ale nedokázala jsem zjistit komu. Zvuky kolem mě ještě pořád byly jako jeden a oči jsem otevřít nedokázala. A nedokázala jsem ani dýchat. Připadalo mi, jako bych se topila. Jako bych byla ponořená a snažila se i ve vodě nadechnout. Krev se mi v těle rozlévala i tam, kam neměla.
A potom jsem ji začala kašlat. Začínala mi být zima.
Věděla jsem, že to nebude trvat dlouho. Přesto se mi zdálo jako věčnost, když jsem přestala cítit i tu bolest a okolní zvuky naprosto zmizely. Poslední, co jsem byla schopná udělat, bylo lehké sevření něčí ruky v té mé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II