Vyfič 7.

7. září 2011 v 7:59 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ

Pár otázek zodpovězených, pár nově vynořených. Dneska se možná vynoří další, ale pro změnu se vyřeší jeden zásadní problém. A Nathalie začala stahovat - 2:3.

Vyfič 7.kapitola

Když mi ráno zazvonil budík, mělo to jedinou výhodu - mohla jsem ho zaklapnout a spát dál. Dokonce mi ani nevadilo, že jsem si ho zapomněla vypnout.
Vstávala jsem až na oběd a byla jsem příjemně zdrclá - přespaně zdrclá. To se mi už dlouho nestalo. A když mi Jenna na stůl naservírovala těstoviny s kuřecím masem a sýrovou omáčkou, došlo mi, že ráno už lepší být nemůže. Tedy, odpoledne.
"Máš dneska volno?" zeptala se Jenna, zatímco si do tašky balila nějaké prospekty.
"Jo. Večer je v Grillu nějaká akce, taaakže mi bylo milosrdně dáno volno. Akorát budu muset pomáhat, pokud nebudou stíhat. Stavíš se?" zaklonila jsem hlavu z pohovky a podívala se na ni.
"Uvidím, jak skončím s prací. Možná se na chvilku stavím," slíbila.
"A co vlastně zrovna děláš?"
"Pomáhám jednomu spisovateli s historií města."
"Takže nuda," konstatovala jsem.
"Je to historie tvého města!" řekla lehce káravě.
"A?" zeptala jsem se se smíchem. Zavrtěla hlavou a šla se obout. "A vezmi s sebou do Grillu i Ricka. Ráda bych ho konečně poznala blíž," křikla jsem za ní. A potom jsem zůstala sama.
Nudila jsem se. Hrozně. Takže jsem vyprala, vyžehlila a zašla nakoupit. Když jsem skončila, byl akorát čas se připravovat.
Sprcha mě už úplně probrala z agónie, takže jsem za chvíli měla natočené i vlasy a dostala jsem se k prohrabování skříně. A i když jsem ji skoro nemohla zavřít, zdálo se mi, že mám toho oblečení málo. Nakonec jsem nevybrala žádnou novinku. Ten červený top s tříčtvrtečními rukávy jsem měla nejraději. Milovala jsem odkrytá ramena, která jsem díky přezkám na nich mohla mít. A měl slušný výstřih. Místo pásku jsem poutky úzkých riflí provlekla červený šátek a naboku ho zavázala na uzel. Červené náušnice to dílo jenom zpečetily. Namalovaná jsem byla docela rychle, takže jsem do auta sedala akorát, abych ke Grillu dojela v čase, na kterém jsme se s Caroline dohodly. Přesto tam na mě už čekala.
Sotva jsem vystoupila zhodnotila mě uznalým pohledem.
"Jsem ráda, že jsi ani za ty tři roky neztratila vkus," řekla spokojeně a tiskla si kabát více k tělu.
"Šaty, co?" zasmála jsem se jí, protože i když jsem svoji bundu měla rozepnutou, mně zima nebyla.
"Budeš mě mučit, nebo půjdeme dovnitř?" zeptala se a zuby jí klepaly o sebe. I když jako upír nemocná být nemohla, trápit jsem ji nehodlala.
Zábava už byla v plném proudu. Bylo tady plno, takže jsme místo chytily jenom na baru. A i když jsme u sebe seděly blízko, přes tu hlasitou hudbu jsem ji pomalu neslyšela.
"Tohle mi chybělo," řekla jsem šťastně a podívala jsem se na parket. Pár lidí tam bylo, ale většina jich seděla u stolu. Na podiu seděl DJ se sluchátky na uších a mně došlo, že tady hraje pořád ten stejný.
"Jennoooo!" zavolala jsem šťastně. "Stihla jsi to."
"Jo, kvůli tobě jsem skončila dříve, tak se mi musíš věnovat," vyhrožovala mi se smíchem a sedla si vedle nás.
"Kde máš Ricka?" křikla jsem na ni, ale neslyšela mě. "Kde máš Ricka?" zopakovala jsem.
"Ještě musel doopravit nějaké písemky, ale přijde za mnou," slíbila.
"Takže máme ještě chvíli na drbání," zajásala jsem a Jenna se smíchem přikývla.
Pozorovaly jsme okolí a já zjišťovala nové informace. Ty dvě byly prostě místní drbny. A v tuhle chvíli to pro mě bylo štěstí. Musela jsem k nim být nakloněná, abych vůbec něco slyšela, takže nebylo divu, že si někdo všiml mého tetování.
"Nádherný anděl," řekl uznale.
"Co chceš, Salvatore?!" štěkla jsem po něm.
"To nebylo na tebe, ale na tvé tetování," upřesnil mi. Protočila jsem oči a naštvaně jsem se na něj otočila.
"Musíš mi ničit každý večer?"
"Jo. Hrozně mě to baví," usmál se a napil se ze skleničky. "Co pijete, dámy?"
"Krev," odpověděla potichu Care, takže to Jenna naštěstí neslyšela, a já lehce vyprskla smíchy.
"Tři whiskey," ukázal na barmana.
"Nemusíš nám kupovat pití," obořila jsem se na něj.
"Tobě jsem pití nekupoval. To bylo pro Caroline, Jennu a mě," ušklíbl se. "Nesnížil bych se k tomu, abych ti objednal pití." Zůstala jsem na něj nevěřícně zírat a vevnitř mi ta zlost bouchala jak sopka.
"Tak egocentrický, až to bolí," zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. Ušklíbl se a popadl naplněnou skleničku.
"Celý já," vydechl. "Ještě nám dlužíš odpovědi. Nezapomeň na to," ukázal na mě prstem a s úsměvem odešel. Protočila jsem oči a objednala si taky skleničku. Tohle potřebovalo zapít.
"Tak na nás. Ať zase nezmizíš na takovou dobu," usmála se Care a ťukla si s námi.
"A ať nás neotravujou takoví idioti," dodala jsem a kopla ji do sebe. Po prvním panáku mi bylo jenom větší teplo. Po tom čtvrtém jsme s Care vlítly na parket.
Milovala jsem tanec. Přestože jsem hodně z té původní Nathalie ztratila, vášeň pro tanec mi zůstala. Dokázala jsem tancovat kdykoliv, kdekoliv, na cokoliv a s kýmkoliv. Tedy, skoro s kýmkoliv.
Házely jsme sebou do rytmu nějaké písničky, zpívaly u toho a parádně se bavily. Věděla jsem, že na druhý den mě bude všechno bolet. Nebyla jsem na to zvyklá. Přesto mi to teď přišlo hrozně přirozené.
Caroline nebyla unavená. Já jo. Takže když začaly hrát pomalé písničky, těšila jsem se, že si sednu. Místo toho se mi kolem pasu obmotala cizí paže a přivinula si mě na hruď.
"Pusť mě," zasyčela jsem, když jsem zjistila, komu ty pracky patří.
"Ale no tak, jediný tanec," snažil se mě přesvědčit a natiskl mě k sobě ještě víc.
"Měl bys vědět, že i když mám na sobě tohle, mám u sebe i dřevěný kolík, kterým ti mileráda probodnu srdce," prskla jsem po něm. Otočil se se mnou a tvrdě mě natlačil na stěnu.
"Nesnaž se mi vyhrožovat," zavrčel naštvaně. "Nemuselo by se stát něco jenom tobě, ale i tvé milované rodince," dodal a trochu ode mě ustoupil. Přímo vedle Jenny seděl nějaký muž. A podle jeho zamračeného pohledu našim směrem mi došlo, že to on je Scottův parťák.
"Co po mně chceš, Scotte?! Proč jsi pořád tady?" zeptala jsem se naštvaně. Znovu se mnou začal tančit. Teda on začal, mě tahal s sebou.
"Ach, Nathie, sladká Nathie. Po tobě nic nechci. Vždycky jsi byla jenom prostředník. Nikdy jsem s tebou nezamýšlel nic jiného než tě využít." Říkal to tak přeslazeným tónem, až se mi začaly podpatky lepit k zemi.
"Tak ještě jednou, Scotte! O co ti jde? Co tady pohledáváš?"
"Vážně to chceš řešit tady? Mezi tolika lidmi?" zeptal se s nadzvednutým obočím. Nechtělo se mi s ním jít samotné. Ne, když jsem na něj nebyla připravena. Ale potřebovala jsem vědět, co tady chce. Neochotně jsem souhlasila a nechala jsem se jím vyvézt s rukou na křížích z Grillu.
Zašli jsme až za roh, abychom měli co nejmenší šanci, že nás tady někdo najde.
"Tak co tady chceš?" zeptala jsem se frustrovaně. Pohladil mě po vlasech a na prst si namotal jeden pramínek. Praštila jsem ho po ruce a o krok ustoupila.
"Dříve jsi takhle bojovná nebyla," zašeptal s úsměvem a o ten krok se zase přiblížil.
"Tak už to vybal!" prskla jsem po něm. "Protože já neudělám tu chybu, co Isobel." Zastavil se, ale pořád se usmíval.
"Jsi tak naivní," zavrtěl nevěřícně hlavou. "Isobel nebyla nikdo oproti upírovi, proti kterému stojíš teď. Narozdíl od něho chtěla Elenu živou."
"Klaus," vyhrkla jsem jediné jméno, které mě v tuhle chvíli napadlo.
"Vidím, že jsem tě tehdy podcenil. Víš toho více, než bys měla," zašeptal překvapeně.
"Poslal tě pro Elenu?" zeptala jsem se a hlas se mi lehce chvěl.
"Na její hlavu je vypsaná vysoká odměna. Stejně tak na tvou. Až na to, že Elenu potřebujeme živou," řekl s úsměvem. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela jsem oči. "Ještě se uvidíme," vydechl kousek od mých úst a odcházel.
Nemohla jsem dovolit, aby to přežil.
V rychlosti jsem si z nohavice vytáhla dřevěný kolík a přišpendlila jsem Scotta na stěnu.
"Pohni se a máš ten kolík v srdci," zašeptala jsem mu naštvaně do ucha.
"Nedělal bych to být tebou. Jestli tě Ray uvidí samotnou, je po tvé milované tetě."
"Nevyhrožuj mi, Scotte. Na mě už to neplatí," zavrčela jsem. Ve skutečnosti to platilo. Moc dobře. Věděla jsem, že se Jenně může něco stát. Stejně tak jsem ale věděla, že ho nemůžu nechat ublížit Eleně. Jenže než jsem se stihla rozhodnout, uslyšela jsem něčí kroky a ztratila jsem koncentraci. Scott toho využil a odhodil mě o pár metrů dál. Dopadla jsem zády na beton a bolestí sevřela víčka. Čekala jsem, že se objeví nade mnou, ale potom jsem slyšela duté rány. Dalo mi zabrat, než jsem dokázala zvednout hlavu. Trochu mě bolela a zrovna nepomáhalo, když jsem s ní musela hýbat. Pomalu jsem se posadila a přes tu tmu jsem se snažila zaostřit.
Najednou kousek přede mnou přistál někdo další a vzápětí byl u něho Scott a snažil se mu vymlátit duši z těla. Až když jsem se dokázala postavit na nohy, došlo mi, že ten, do koho buší, je Salvatore. A i když jsem měla chuť před chvíli udělat to samé, teď jsem věděla, že musím zabít Scotta. Dokulhala jsem až ke kolíku, který mi při letu vypadl, a popadla jsem ho do ruky. Ale než jsem k němu stihla dojít, skočila mu na záda Caroline a snažila se ho dostat od Salvatora. Povedlo se jí to, dokud ji Scott neodhodil na stěnu. Byla upírem krátce, neměla proti Scottovi šanci. Salvatore už ale stál na nohách a tentokrát to vypadalo, že má navrch on. Dokud ho Scott jednou dobře mířenou ranou neskolil na zem. Tentokrát jsem k němu stihla dojít.
Všiml si mě a podrazil mi nohy. Stihla jsem do něho ten kolík zabodnout, ale podle všeho ne přímo do srdce. Spadla jsem na zem a pořádně se praštila do hlavy. A zatímco já měla co dělat, abych nechala oči otevřené, Salvatore mezitím vrazil oslabenému Scottovi ruku do hrudi a vyrval mu srdce. Potom jsem už jenom viděla, jak se Scottovo tělo sesunulo k zemi. Znechuceně se k němu ohnul a utřel si zakrvácenou ruku do jeho košile. Potom se obrátil na mě a udělal těch pár kroků blíže. Podal mi ruku a když jsem se jí chytla, vytáhnul mě na nohy. Pustil mě, ale když se mi zatočila hlava a lehce jsem se zakolíbala, zase mě držel.
"Hej, dobrý?" ujišťoval se.
"Jo," přitakala jsem lehce omámeně. Ta hlava fakt bolela.
"Máš štěstí, že šel kolem Rick a viděl vás. Jinak bys skončila bez srdce ty," řekl káravým tónem. Normálně bych se ohradila, ale teď mi připomněl jenom to, že ještě není konec.
"Jenna," zamumlala jsem. "Hrozí jí nebezpečí. Nějaký Ray, nebo kdo," řekla jsem a znovu se zakymácela.
"Caroline, zajdi to říct Stefanovi. Ať si hlavně dává bacha. Ty zvířata jsou silnější," promluvil k ní. "A my půjdeme do auta," vyhodil si mě do náručí. "Čím to je, že mi poslední dobou čím dál častěji končíš v náručí?"
Neodpověděla jsem mu. Raději jsem se snažila zůstat při vědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Delena Delena | Web | 7. září 2011 v 17:36 | Reagovat

Bylo by fajn, kdyby nakonec byli Damin a Nathalie spolu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II