Vyfič 8.

8. září 2011 v 8:23 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Tak se mi zdá, že Damon nad Nathalie vyhrávat nechce. Bod za setření Nathalie s panáky. Bod dolů za její další záchranu. No, i když... Možná by to zvládla, kdyby ji nevyrušil.


Vyfič 8. kapitola

Seděla jsem na sedadle spolujezdce, nohy vystrčené ven a dýchala jsem čerstvý vzduch. Salvatore dřepěl přede mnou a chytal mě, když jsem náhodou přepadla dopředu.
"Řekl ti, co tady chce?" vyzvídal. "Má to něco společného s tebou?"
"S Elenou. Chtěl Elenu. Hm…" Nedokázala jsem se soustředit na souvislou myšlenku. Bolela mě hlava a začínala se do mě pouštět zima. Všechny věci jsem měla vevnitř, takže když jsem se otřepala, objevila se mi na ramenech Salvatorova bunda.
"Proč chtěl Elenu?" vyptával se dál.
"Říkal, že ji chce pro Klause. Snaží se zrušit to prokletí. Klaus na její hlavu vypsal odměnu." Chvíli bylo ticho.
"Ty víš o prokletí Slunce a Měsíce?" zeptal se překvapeně. "Proč mě to vlastně překvapuje?"
"Táta po mně chtěl, ať najdu Měsíční kámen. O tom prokletí vím snad všechno," vydechla jsem unaveně.
"Proč chtěl ten kámen?"
"Neříkej to Eleně," prosila jsem ho.
"Neřeknu," slíbil. "Proč chtěl ten kámen?" naléhal na mě.
"Jsem unavená, chci spát."
"Nathalie, mluv se mnou," snažil se mě probrat, ale nešlo to.
"Chci spát," zopakovala jsem.
"Jak se pozná otřes mozku?" zeptal se, ale vypadalo to, že ta otázka nebyla směřovaná na mě.
"Nathalie, co se stalo?" Ten vyděšený hlas patřil Eleně.
"Jsem v pohodě," zamumlala jsem. "Co Jenna?" Vypadalo to, že se mi vrací schopnost správně skládat věty. Naštěstí.
"Jenna je v pořádku, Rick ji bere domů. Zůstala s nimi Caroline. Toho upíra jsme nikde nenašli," odpověděl Stefan.
"Fajn," přitakala jsem s úlevou.
"Ještě mi nikdo neodpověděl, jak se pozná otřes mozku."
"Byla v bezvědomí?" zeptala se Elena.
"Ne," odpověděli jsme oba.
"Tak to není otřes mozku. Musí domů. Odvezete nás?" Neslyšela jsem odpověď, ale potom mi někdo pomohl dát nohy do auta a zapnul mi bezpečnostní pás.
"Že budu pomáhat zrovna tobě, to jsem netušil," zamumlal pobaveně Salvatore.
"Trhni si!" řekla jsem z posledních sil. Zasmál se a potom jsem slyšela klapnutí několika dveří. Celou cestu bylo v autě ticho, až mě to málem uspalo. Ale těsně před spánkem auto zastavilo a dveře se zase otevřely. Odepla jsem si pás a otevřela jsem ty svoje.
"Vezmeš ji dovnitř?" zeptala se Elena.
"Proč to zbyde vždycky na mně?" podivil se Salvatore.
"To je dobrý, dojdu to," snažila jsem se je přesvědčit. Ale sotva jsem se postavila, zase jsem ztratila stabilitu.
"Jo, to vidíme," podotkl sarkasticky a zase mě držel v náručí. Položil mě až na postel, sundal mi boty a přikryl dekou.
Nic dalšího si už nepamatuju.

Když jsem se ráno převalila a opřela si hlavu o ruku, sykla jsem bolestí. Měla jsem pořádnou modřinu. A byla cítit i na dotek. Připadala jsem si jak s kocovinou. Až na to, že teď jsem si pamatovala všechno, co se minulou noc stalo. Dokonce jsem si pamatovala i Salvatora, který se konečně přestal chovat jako idiot. Ale potom mi přišlo, že to se mi vážně muselo zdát.
Slyšela jsem tiché otevření dveří a natočila jsem k nim hlavu.
"Jak ti je?" zeptala se Elena a vlezla dovnitř.
"Jako bych včera vypila láhev tequily," přiznala jsem.
"Prý ses pořádně praštila," přitakala. "Donesu ti obklad a něco k jídlu. Volala jsem do Grillu a řekla, že jsi spadla a máš lehký otřes mozku. Takže máš dneska volno," řekla ještě ve dveřích a potom odešla.
Uvažovala jsem, jestli je to jenom tím, že mi není dobře a v Eleně se probudily její ošetřovatelské sklony, nebo na mě přestala být naštvaná. Ale když donesla, co slíbila, už jsem ji neviděla. Vystřídal ji Jeremy a na chvíli mi vletěl do postele.
Stejně jako když jsme byli malí.
"Slyšel jsem, že máš hrozný vkus na chlapy," zasmál se.
"Ne, ne, jediný chlap v mém životě jsi byl ty," usmála jsem se a připlácla si na čelo obklad.
"Kecáš!" řekl podezíravě.
"Jo, ale to je jedno. Já mám dobrý vkus na chlapy. Jenom oni se občas stanou prevíty," bránila jsem se. "Co se vlastně stalo s jeho tělem?"
"Jak znám kluky, tak si na něm nejspíše pochutnávají zvířata v lese," odpověděl nevzrušeně. Deptalo mě, s jakým klidem o tom dokáže mluvit. Měl by křičet. Měl by vyšilovat. Měl by volat policii. Ale byl to Gilbert. To tak nějak všechna ta postižení vysvětlovalo.
"Nevíš, kde bude odpoledne Elena?"
"Do dvou má školu a potom něco podniká s Bonnie, proč?" zeptal se překvapeně.
"Jen tak," pokrčila jsem rameny. A potom mi došlo, že se školou není jediná. "Hele, nemáš školu náhodou i ty?"
"No jo," zahučel.
"Mazej!" vyhodila jsem ho.
"Měl jsem tě raději, když jsi školu bojkotovala," zamumlal naštvaně.
"To už jsou tři roky, brácho! A neznamená to, že ji budeš bojkotovat ty. Já taky musela dostudovat. Užij si to," zasmála jsem se.
"Taky tě mám rád, sestřičko," řekl procítěně a odešel.
"Já tebe taky," křikla jsem ještě za ním a potom jsem pokračovala v odpočinku.
Ještě jsem se pořádně vyspala a po obědě, který mi Jenna donesla do postele, jsem na sebe hodila nějaké oblečení a popadla jsem klíčky od auta.
"Kam jdeš?" zavolala na mě z kuchyně.
"Potřebuju si jenom něco zařídit," houkla jsem zpátky. "Asi jsi mi z Grillu nevzala tu koženou bundu, že?"
"Máš ji tady." Už v botách jsem vešla do obýváku a všimla si, že Jenna není sama.
"Ahoj," pozdravila jsem ho a on na pozdrav jenom kývnul. "Díky, že jsi mi vzala věci," usmála jsem se na Jennu a chystala se odejít.
"Počkej. Nechceš snad řídit!"
"Ehm," otočila jsem se zaraženě, "jo?"
"Ještě ráno jsi byla mimo. Já tě za volant nepustím," domlouvala mi. Povzdechla jsem si.
"Jenno, vážně si potřebuju něco vyřídit."
"Já tě odvezu," nabídla se.
"Já ji odvezu. Stejně už musím jít," usmál se na ni Rick.
"To je dobrý, vážně," snažila jsem se je přesvědčit.
"Buď pojedeš s Rickem, nebo vůbec," zamračila se Jenna.
"Na to, že jsi jenom o pár let starší, z tebe jde hrozná autorita," přiznala jsem jí. A rozesmála je. "Tak dobře, jestli tě to teda neobtěžuje," rezignovala jsem nakonec.
Zvedl se a dal Jenně pusu.
"Stavím se," usmál se na ni a vzal si svoje věci. "Tak kam to bude?" zeptal se, když už jsme seděli v autě.
"Víš, kde bydlí Salvatorovi?" Přikývl. "Fajn."
"Slyšel jsem, že jsi měla včera menší potyčku," promluvil po chvíli.
"Jo," přiznala jsem. "A… díky, za starost, ale zvládala jsem to."
"Dvě stě let starý upír a lidská holka," ušklíbl se. "To není zrovna dobrá kombinace."
"Několik, jako byl on, jsem už zabila. Možná nejsem silnější a rychlejší, ale vím, jak na ně. Měla jsem na výcvik dost dlouhou dobu."
"Jak myslíš," pokrčil rameny a zaparkoval před jejich domem.
"Díky za svezení," houkla jsem a vystoupila.
"Počkej, jdu s tebou."
"Ne," odpověděla jsem rázně.
"Možná nic neřeknou Eleně, ale já o tobě vím. Vím, že se znáš s Isobel. A chci vědět pravdu." Byl rozhodnutý. Chvíli jsem měla chuť se otočit a prostě odejít, ale nakonec mi to nedalo.
"Fajn," pohodila jsem rukama v rezignovaném gestu a zaťukala jsem na dveře. Otevřel Stefan. A jeho jindy pořád stejný výraz byl teď najednou překvapený.
"Ahoj. Můžeme dál?" zeptala jsem se. Zaraženě přikývl a nechal nás vejít. Následovali jsme ho do obýváku, kde už seděl jeho bratr.
"Ááá, Štěkna!" prohodil vesele.
"Ááá, Pitomec!" oplatila jsem mu s úšklebkem.
"Koukám, že hlava už nebolí," konstatoval, ale vypadalo to, že se dobře baví. "Co tě přivádí do našeho království?"
"Chci si promluvit o včerejšku."
"Víš, nemusíš mi děkovat. Byla to moje občanská povinnost," usmál se na mě a mrknul.
"Věř mi, ani jsem to neměla v plánu," odpověděla jsem mu zcela vážně a otočila jsem se na Stefana. "Scott mi včera řekl, že pracuje pro Klause. Byl tady, aby mu přivezl Elenu. Klaus na ni vypsal odměnu. Snaží se o zrušení kletby. Pokud už má Měsíční kámen a pokud dostane Elenu, nemáme už moc šancí zabránit mu v tom."
"Musím ji najít," zvedl se hned vyděšeně Stefan.
"Počkej. Je s Bonnie, ne? Dokud je s Bonnie, je v bezpečí. Tihle upíří mají s čarodějkami své zkušenosti. Zvlášť, pokud je ta čarodějka Benettová." Neochotně se posadil, ale vypadal nervózně.
"Co víš o Měsíčním kameni?" zeptal se zvědavě jeho bratr.
"To byla ta věc, kvůli které mě táta poslal pryč. Když bylo Eleně asi čtrnáct, začala se podobat Katherine Pierce. Věděl o ní z deníků našeho předka. Věděl, že chtěl Klaus Katherine dostat, aby zrušil kletbu. A taky věděl, že Elena je první dvojnice od dob, kdy se Katherine nechala přeměnit. Řekl mi, všechno, co věděl. Že pokud najdu a zničím Měsíční kámen, bude po problému, ale že by se Klaus za zničení mohl pomstít. Proto chtěl, abych ho zabila."
"Proč ty?"
"Prostě já, to je jedno," odbyla jsem ho. "Studovala jsem Katherininu minulost. Táta se domníval, že ona bude mít ten kámen. Vím toho o jejím životě snad více než o tom svém. A tehdy jsem narazila na vaše jména. Je o vás víc záznamů, než byste tušili."
"Jsme prostě výjimeční," usmál se Damon samolibě. Protočila jsem oči a Stefan nevěřícně zavrtěl hlavou.
"V podstatě máš ale pravdu. Katherine měla plno hraček. Ale vás si oblíbila nejvíce. Jinak by vás nepřeměnila."
"Víš, jak zabít Klause?"
"Tak trochu. Já sama to nedokážu, jsem jen součástí prolomení jeho nesmrtelnosti."
"Dokážeš to tak, aby nebyl nikdo jiný zraněn?" zeptal se Stefan. Zaváhala jsem.
"Jestli ti jde o Elenu, nic se jí nestane. Ani u toho nemusí být."
"V čem je zádrhel?" zeptal se trefně Damon.
"V ničem."
"Ve všem je zádrhel. Nic nejde jen tak jednoduše."
"Neříkala jsem, že to bude jednoduché. Potřebuju silnou čarodějku, upíra, vlkodlaka a měsíční kámen."
"Bonnie je silná dost, upíři tady nějací jsou, ale vlkodlak bude horší."
"Říkali jste, že Tyler je vlkodlak," připomněla jsem jim.
"Nejsem si jistý, jestli Tyler bude chtít spolupracovat po tom, co se stalo," podotkl Stefan. Nechápavě jsem nakrčila čelo.
"Co jste mu udělali?"
"Trošku jsme mu zabili strýčka," odpověděl nevzrušeně Damon. "Pořád ho ale můžeme donutit."
"Jo, aby na nás zase poštval tu svou vlkodlačí smečku?"
"Zkusím s ním promluvit," navrhla jsem.
"Fajn, půjdu s tebou," usmál se Damon.
"Ne!" odmítla jsem okamžitě. "Vezmu s sebou Caroline. Ta mu alespoň nebude vyhrožovat."
"Eeeehm, nejsem si jistý, že s tím bude Caroline souhlasit," pronesl zklamaně.
"Proč?"
"Je na něho lehce naštvaná."
"Přesvědčím ji," řekla jsem sebejistě. Tohle mi vždycky šlo. Na Caroline jsem měla vliv.
"Přesto má Damon pravdu. Měl by s vámi jít i jeden z nás," domlouval mi Stefan.
"Fajn," rezignovala jsem nakonec.
A vůbec se mi nelíbilo podvědomí, že to nebude Stefan!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Delena Delena | Web | 8. září 2011 v 18:13 | Reagovat

Těším se na další díl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II