VTF?! 1

4. října 2011 v 20:00 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.


/gallery/WTF.jpg
WTF?! 1. kapitola

Vylovit klíče z kabelky mi dělalo značné problémy. Byla jsem utahaná, byla jsem hladová, ale byla jsem šťastná. A konečně doma.
"Ne že by mě nebavilo držet kufr, ale rád bych si konečně pohodlně sedl," prohodil nespokojeně Damon, a když jsem se na něj otočila, nevinně se usmál.


"Kdybys byl ženská, moc dobře bys věděl, že hledat něco jako klíče v takhle velké kabelce je prostě nadlidský úkol."
"Promiň, to si zapamatuju," ujistil mě.
"To bude fajn," přitakala jsem a konečně našmátrala něco, co se klíčům hodně podobalo. "Mám to! Jsem dobrá! Pochval mě!" dožadovala jsem se uznání.
"Jsi nejlepší."
"Dík, to nemuselo být," zasmála jsem se a otevřela jsem dveře. Dům byl zticha, úplně. Myslela jsem, že jsou všichni pryč. Dokud jsem se nedošourala do obýváku a přes pohovku neviděla záda Bonnie. Naštěstí pořád oblečená.
"Asi by se nám hodily hotelové kartičky Nerušit!" prohodila jsem opřená o rám dveří a snažila se zadržet smích, když se Jeremy vyděšeně zvedl a málem shodil Bonnie.
"Měli jste přijet až večer!"
"Jsme rádi, že nás rád vidíš."
"Raději bych vás viděl večer," řekl upřímně.
"Nedržkuj, mladej! Pořád jsem to já, kdo tady rozhoduje, tak aby ses nestěhoval!" hrozila jsem mu.
"Nemohli jste ve Francii zůstat o něco déle? Byl tady vážně klid," otočil se na Damona.
"Sorry, kámo. Možná příště," pokrčil rameny. "Tak se tady klidně zase muchlujte, Nathalie se jde vybalit a potom jdeme na jídlo." Překvapeně jsem se na něho otočila, ale on mě jenom dostrkal ke schodům. "Dělej, mám hlad."
"Snižuješ mou sourozeneckou autoritu," stěžovala jsem si a snažila se odporovat jeho síle, která mě tlačila pořád do schodů.
"Ty žádnou autoritu nemáš, tak si nestěžuj." Naštvaně jsem nafoukla tváře a přimhouřila jsem oči.
"V Paříži jsi byl milejší."
"Víš, kolik mě to stálo přemáhání? Konečně můžu být zase vtipný." Ten nevinný úsměv k němu v tuhle chvíli vůbec neseděl.
"Ale ty nejsi nikdy vtipný. To já jsem vtipná. Ty si to o sobě prostě jenom myslíš," pokrčila jsem rameny a raději utekla dřív, než mi stihl něco udělat. V pokoji byl ale přede mnou. "Pche! Tohle vůbec není fér. Ty si myslíš, že když máš tyhle super-rychlo-upíří schopnosti, tak můžeš machrovat? To teda zapomeň! Mě jsi teda neohromil. Mě ne!" vrtěla jsem hlavou. A docela jsem ho litovala, že to se mnou vyfásnul zrovna on. Ale jemu se machrování líbilo, takže jsem v jednu chvíli stála před ním a v tu druhou jsem ležela přimáčknutá na posteli jeho tělem a s jeho rty na těch mých. "Jestli mě takhle umlčíš pokaždé, když budu moc kecat, tak nebudeme dělat nic jiného."
"Jenom někdy. Chci mít alespoň na chvíli klid."
"Seš hnusnej," obvinila jsem ho se smíchem a shodila jsem ho vedle sebe. "A já mám taky hlad, takže utíkej vařit."
"Ty ses v té Paříži lehce rozhýčkala." Pokrčila jsem rameny a začala si vybalovat tašku. "Ne, na oběd si zajdeme do Grillu."
"Fajn, ale zveš!" odvětila jsem okamžitě.
"Mám jinou možnost?" povzdechl si.
Neměl. Takže jsem měla oběd zadarmo.
Na Jeremyho a Bonnie jsme už raději jenom zavolali ode dveří. Nechtěla jsem riskovat cokoliv jiného.
"No počkej, a co dárek?" křikl po nás Jeremy a potom se ozvala dutá rána, jak sebou praštil o zem.
"Jů, tys nám něco koupil?" zeptala jsem se nadšeně, ale odpovědi jsem se nedočkala. "Jsi v pořádku?"
"Jo, jenom trochu zaryl čumákem v podlaze," ozvala se pobavená Bonnie.
"Já vám nic nekoupil, to vy jste měli něco koupit mně."
"Až přijdu, nakreslím ti Eiffelovku," slíbil mu Damon a vystrkal mě ze dveří.
Jo! Mně už taky kručelo v břiše.
Takže jsem uškemrala Matta, aby nám jídlo připravili přednostně. I tak jsme na něj ale čekali déle, než by se mi líbilo. A když jsem byla uprostřed rozplývání se nad tím kusem žvance, někdo mě odhodil až na kraj sedačky.
"Ahoj," výskla radostně Caroline.
"Chci Paříž," pronesla jsem útrpně. Neurazila se. V tomhle byla hrozně splachovací. A většinou mě tím deptala. "Necháš nás alespoň v klidu dojíst, než se začneš vyptávat, jak bylo?"
"Budu tak hodná a nechám."
"Fajn, ale odšoupla jsi mě od mé porce," ukázala jsem příborem na talíř. Mlsně se na něj podívala a vytrhla mi vidličku z ruky.
"To vypadá dobře."
"Kušuj od toho!" upozornila jsem ji. "Nebo budu trhat!"
"Doufám, že nemáš vzteklinu," zamumlala a napíchla si na vidličku pár hranolků.
"Ona mi jí oběd!" stěžovala jsem si Damonovi.
"Tak trhej," pokrčil rameny. Zastání na všech frontách, fakt! Naštěstí kolem nás procházel Matt, takže jsem ho okamžitě zastavila.
"Můžeš si od nás odvést svoji hladovou přítelkyni, než jí ublížím?" zeptala jsem se naštvaně. Tentokrát se urazila.
"Fajn, já ti taky příště nedám ochutnat!"
"Nevadí, když mi nebudeš ujídat!"
"No počkej!" zašklebila se. "Zítra makáš, co? Slibuju, že se ani nezastavíš!" Vystrčila bojovně bradu a se zvednutou hlavou odkráčela pryč.
"Připomeň mi, proč jsme ve Francii nezůstali déle."
"Protože jsi fňukala, že se ti stýská." Sakra, zase si za to můžu sama.
"Musela jsem být opilá. Jo, určitě jsem byla opilá!"
"Než v lihu jsi byla spíše v jídle," nadzvedl pobaveně obočí.
"No vidíš. Otrava jídlem! Že mě to nenapadlo hned. Taky ti mohlo dojít, že mluvím z cesty." Jo, za všechno mohl on!
"Promiň, když ty mluvíš z cesty skoro pořád," zašklebil se omluvně a strčil si do pusy další sousto.
"Proč já s tebou vůbec zůstávám, když jsi na mě takový? Vždyť můžu mít plno takových, jako jsi ty. A možná bych konečně mohla jezdit na sedadle spolujezdce, když by ho nezabíralo jeho ego."
"Kde se v tobě ta přehnaná upřímnost pořád bere?" ptal se nevěřícně.
"Výrobní tajemství. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi to začíná líbit," škádlila jsem ho.
"Bylo by ti smutno."
"Já myslím, že ne," vrátila jsem mu a raději jsem dojedla dřív, než se Caroline vzpamatuje a zase se vrátí. Pořád hladová.
Odcházela jsem přejedená a připadala si jako Otesánek. O tenhle poznatek jsem se s ním ale raději nepodělila. Už tak měl moc dobrý den. Proč mu ho ještě vylepšovat?
"Jela bych domů, ale bojím se, co by tam na mě čekalo."
"Mohli bychom jet k nám, ale bojím se toho samého." Podívala jsem se na hodinky a potom na něj.
"Elena by měla být v práci, ne?"
"No a?" pokrčil rameny a zadržoval smích. Došlo mi to brzo.
"Jsi nechutný, fakt!" prskla jsem po něm.
"Už budu hodný," slíbil.
"Jo, to jsem od tebe slyšela tolikrát, že jsem to přestala počítat. Můžeme se stavit za Elenou do knihovny. Když tak nad tím přemýšlím, ještě nikdy jsem v ní nebyla," řekla jsem zamyšleně.
"To mě nepřekvapuje," zamumlal, ale slyšela jsem ho moc dobře.
"Zase jsi drzý? Dostaneš! Už mě štveš! Asi s tebou vytřu obývák," vyhrožovala jsem mu.
"Ty ještě víš, jak se uklízí?" zeptal se překvapeně a nastartoval.
"Jeď, než ti nakopu to hezky tvarované pozadí." Zazubil se na mě, zařadil zpátečku a vyjel na cestu.
"Cokoliv si přejete, madam."
"Cokoliv? Tak večer bych prosila jednu pořádnou masáž." Povzdechnul si, ale neprotestoval. A to bylo dobré znamení.
U knihovny jsme byli za pár minut a to, jak Elena pracuje, bylo vidět už přes sklo. Nadšeně jsem vlétla do dveří a zazubila se na ni. Ten překvapený výraz teda rozhodně nehrála.
"Ty vole, vyfoť to!" vydechla a dloubla do Stefana. "Ona vešla do knihovny!" Zamračila jsem se na ni a zkřížila jsem si ruce na prsou.
"To nebylo vtipné," upozornila jsem ji. Pokrčila rameny a usmála se.
"To jsem ani neměla v plánu. Spíše to byl historický okamžik. Tohle se zapíše do dějin rodiny Gilbertových, Nath."
"Kdy tak zdržkovatěla?" zeptala jsem se Stefana překvapeně.
"Popravdě?" Přikývla jsem. "Od té doby, co ses vrátila domů."
"Takže je to jako moje vina, jo?" ujišťovala jsem se, jestli jsem dobře slyšela. "Kdy tak zdržkovatěl tvůj bratr?" otočila jsem se na Damona.
"To postižení má už od narození. Děti se mu kvůli tomu vždycky smály. Byl jsem jediný, kdo byl ochotný se obětovat a hrát si s ním," pronesl procítěně.
"Chudáčku," ušklíbl se Stefan. "Myslel jsem, že máte přiletět až večer."
"Proč se mi zdá, jako by nás tady všichni viděli neradi?" zeptala jsem se dotčeně. "Jeremy s Bonnie taky nebyli zrovna nadšení."
"Nediv se, jestli jste jim svým příjezdem zhatili plány."
"Má pravdu, taky bych se naštval, kdybych měl takové plány a někdo by nás vyrušil," přidal se na její stranu Damon.
"Takové plány s Bonnie?" rýpla jsem si do něho.
"Byla by to příjemná změna," pokrčil rameny.
"Začala jsem si, co?"
"Jo," přitakal.
"Kdybyste nám raději řekli, co jste nám přivezli," zajímala se netrpělivě Elena.
"Vidíš?" otočila jsem se na Damona. "Moji sourozenci se nezapřou. Nic si nezasloužíte. Všichni jste moc drzí. Jediné Jenně jsme něco přivezli."
"Proč zrovna jí?" zeptala se zklamaně.
"Protože kdybych zapomněla na Jennu, mohli byste mi zůstat viset na krku. A věř mi, že to bych se do té Francie rychle pro něco vrátila."
"Ty jsi tak milující sestřička," pronesla s lehce zasněným výrazem. "Co já bych si bez tebe počala?"
"Měla by jsi klidný život, stejně jako všichni ostatní," ozvalo se vedle mě.
"Měla jsem tě v té Paříži nechat a raději si přivézt nějakého Francouze. Ale to bych jim tam musela nechat ještě plno velbloudů. To by se mi moc nevyplatilo."
"Začal jsem si," konstatoval.
"Jo," souhlasila jsem.
Takhle poslední dobou končilo všechno naše rýpání. A Elena se Stefanem se tím hrozně bavili.
"A jak jste se tady měli vy? Jestli lépe než my, tak se naštvu."
"Lépe než ty určitě. My tady neměli Damona."
"Hele," ohradil se, "klidně si ryj do ségry, ale mě z toho vynech." Zamilovaně jsem se na něho podívala a nevěřícně jsem zavrtěla hlavou.
"Ty jsi byl vždycky tak milý. Za to bys měl dostat vyznamenání."
"Já si to myslím taky, ale pořád se k tomu nikdo nemá."
"Jste tady deset minut a přestávám vás stíhat," vydechla frustrovaně Elena.
"Chyběli jsme vám, co?" zazubil se.
"Hrozně jsme vám chyběli," doplnila jsem ho s nevinným úsměvem.
Jo, rozhodně jsou všichni rádi, že jsme doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 19:51 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 poviedky-online poviedky-online | Web | 27. února 2012 v 17:42 | Reagovat

ahoj :-) maš velmi pekny blog a su tu naozaj dobre poviedky :D ja mam tiaž blog s poviedkami ale ešte len začinam a preto toho ešte nemám veľa ,chcela by som sa ťa preto spýtať či by som mohla pridať tuto fanfictionku na môj blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II