Vyfič 31.

1. října 2011 v 9:13 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

Trsání


Vyfič 31. kapitola

"Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale ty fakt umíš vařit," připustila jsem překvapeně.
"Jsi hrozně milá," ušklíbl se.
"Já ani jiná být neumím," odpověděla jsem pohoršeně.
"Jo, tohle zkoušej na někoho, kdo tě nezná," radil mi.
"Dneska jsi lehce oprsklý," zastěžovala jsem si a raději jsem sklidila ze stolu.
"Lehce?" zeptal se dotčeně. "Měl bych přitvrdit." Posbíral ze stolu zbytek nádobí a šel mi pomoct. Nastrkala jsem věci do myčky a celou dobu jsem za sebou cítila jeho přítomnost.
"Jestli mi čumíš na zadek, tak tě kopnu," sykla jsem k němu potichu.
"Když jindy musíš za hezký výhled platit," pokrčil nevinně rameny. Se smíchem jsem se k němu otočila a byla donucena se opřít zády o linku. Položila jsem mu ruce na břicho a čím víc se na mě tlačil, tím víc jsem mu je posunovala až na záda.
"Někdy jsi hrozný prevít." Ale místo toho, aby ho to urazilo, samolibě se usmál.
"A to není to nejlepší ze mě." Zkousla jsem si ret, abych se nezačala smát nahlas.
"Jsi si jistý?" zeptala jsem se ho provokativně a sjela mu do kapsy kalhot pro zvonící mobil. Chytil mi ruku, ale nedala jsem se. Vytrhla jsem se mu i s mobilem a utekla jsem do obýváku. Zvedla jsem ho a přiložila si ho k uchu, ale než jsem stihla cokoliv říct, chytil mě kolem pasu a zamumlal, ať mu okamžitě vrátím ten mobil.
"Damone?" ozvalo se zmateně.
"Ricku?"
"Nathalie?" ozvalo se ještě zmateněji.
"Fajn, tak jsme si krásně prošli jmén-Nelechtej mě!" okřikla jsem Damona a shrbila se, abych mu zabránila v dalším lechtání. "Seš prevít!"
"Dík, taky tě rád slyším."
"To nebylo na tebe," dostala jsem ze sebe mezi nápory smíchu. "Proboha, nech mě!" Stěží jsem popadala dech a připadala jsem si najednou hrozně utahaná. Takže když mě konečně pustil, svalila jsem se do křesla. Nadechla jsem se, abych pokračovala v hovoru, ale ten prevít mi vytrhl telefon z ruky a vítězně se na mě zašklebil.
"Ahoj, Ricku. Jo, je až moc živá, možná ji prodám." Nevěřícně jsem otevřela pusu a mrskla jsem po něm polštář. Ladně ho chytil a připlácl mi ho na obličej. Máchala jsem kolem sebe rukama a snažila se ho dostat pryč, ale nedal se.
"Připadá vám někomu, že mají být ti dva starší?" zeptala se nechápavě Elena a dočkala se jenom záporných odpovědí. Trochu jsem se nadzvedla, abych dostala hlavu zpod polštáře a konečně se svobodně nadechla.
"Abyste všichni čtyři nedostali na holou!" upozornila jsem je a potom se podívala na stále telefonujícího Damona s polštářem v druhé ruce. "Vlastně všech pět." Hovor ustal a Damon se na mě vyzývavě podíval.
"Vážně?" zeptal se nadšeně. Frustrovaně jsem vydechla a zamračila jsem se na něj.
"Slibuju, že jednou pro tebe ten trest najdu!"
"Můžeš to zkusit, ale zatím se zkus upravit, Jenna s Rickem se vrátí už dneska večer," řekl a zaklapl telefon. "Jenna je celá natěšená z-" Kopla jsem do něj, až málem sletěl z opěradla křesla, a když se na mě zmateně podíval, výhružně jsem zavrtěla hlavou.
"Nadšená z čeho?" zeptal se Jeremy.
"Z toho, že nás uvidí všechny pohromadě," usmála jsem se na něj sladce a natáhla jsem se po ovladači, abych pustila televizi.
"Prosím tě, vypni to!" škemrali kluci, když jsem to nechala na programu s telenovelou. Ve skutečnosti mi taky pila krev, ale bylo vtipné je pozorovat, jak se otráveně odvrací.
"Konečně mám pro tebe trest!" vyjekla jsem vítězně.
"Ale nemusíš trestat nás všechny," protestoval Stefan.
"Fajn," řekla jsem otráveně a přepnula to na kanál s hudbou. Zírali jsme jako zhypnotizovaní, dokud Caroline potichu nezamumlala, že by si šla zatrsat. Nechtěně tak na sebe strhla pozornost. "Co?"
"Co je dneska za den?" zeptala jsem se.
"Čtvrtek," odpověděla Elena.
"V Grillu jsou diskotéky v pátky," přidal se Jeremy.
"Co kdybychom si ji udělali už dneska?" navrhl Damon.
"V kolik má dorazit Jenna?" Natáhl se přese mě, aby viděl na hodiny, a zůstal na mě ležet. Vážně se mu líbilo mě provokovat.
"Tak v pět."
"Fajn, takže se rychle pozdravíme s Jennou. Ona… nám sdělí, jak se měla, a potom ji dotáhneme do Grillu, hm?" Návrh byl jednohlasně přijat, takže se na ty tři hodiny, než Jenna dorazí, všichni vydali svým směrem.
Kupodivu byl dům na chvíli vyklizen, takže když jsme skončili v pokoji, nikdo nás nerušil. Ležela jsem probořená v peřinách a užívala si lehký průvan, který se v pokoji díky otevřenému oknu tvořil.
"Nebudeš se teď nudit, když už se nechceš zabít?" prohodil nevinně Damon. Ne, on mi dokázal pít krev kdykoliv. Obrazně řečeno.
"Myslím, že ty jsi práce na plný úvazek," ušklíbla jsem se.
"Taky to s tebou není zrovna nejlehčí," vrátil mi.
"Pche!" dostala jsem ze sebe a natáhla se na stolek pro ovladač. Přesně jsem věděla, jaký program zapnout, aby se mu na tváři vytvořil takový škleb jako teď. "Miluješ telenovely?" zeptala jsem se sladce. A on, místo aby mi vzal ovladač, se překulil na mě a ruce mi vsunul pod tričko. "Tohle na mě neplatí," upozornila jsem ho, ale dělalo mi problém snažit se předstírat, že se nic neděje.
"Vážně?" zašeptal, a když mi vsunul ruce pod záda a rty mi začal přejíždět po krku, celé předstírání bylo pryč. Vypnula jsem televizi a ovladač jsem pustila na zem, abych měla obě ruce volné k prozkoumávání jeho těla. "Uvidíme, jestli jsi po znovuzrození nic nezapomněla."
"To se neboj," zamumlala jsem a obmotala jsem mu nohu kolem pasu. Vyhrnul mi triko a začal mě líbat na břiše. Vydržela bych takhle věčně, ale to, k čemu se schylovalo, bylo o hodně lepší.
Přetáhnul mi tričko přes hlavu a urovnal neposedné vlasy. Jeho tričko letělo pryč skoro vzápětí. Už jsem si nedokázala představit, že by to dokonalé tělo nepatřilo mně. Teď už rozhodně ne.
Přitáhnul si mě do sedu, aby mi mohl lépe sundat podprsenku, a při té příležitosti mi způsobil neuvěřitelné chvění, když se značnou chvíli věnoval mé klíční kosti. Ale nevydržel to dlouho. Ani jeden z nás to nebyl schopný vydržet dlouho.
Položil mě zpátky do peřin a způsob, jakým se jeho nahá hruď otírala o tu mou, mě dohánělo k šílenství. Oždiboval mi krk i břicho a já se cítila naprosto uvolněně. Až moc.
"Miluju tě," hlesla jsem potichu. A teprve až jsem to ze sebe dostala, došlo mi, jaký měla ta slova obsah. Prudce jsem otevřela oči a v duchu si nadávala. Bylo mi jasné, že jsem tím všechno zkazila.
Nebo jsem si to alespoň myslela.
Když nepřestával s líbáním, tak nějak jsem doufala, že jsem to neřekla nahlas, že se mi to jenom zdálo. Nebo že to alespoň neslyšel. Přes hrudník se dostal zpátky ke krku a potom ke rtům.
Chvíli si se mnou hrál, než mě doopravdy políbil. Teprve tehdy mě donutil znovu začít spolupracovat.

"Normální holky by právě šílely, kdyby prohledávaly skříň a neměly co na sebe," řekl nevinně Damon a překulil se na bok, aby na mě viděl ještě lépe.
"Chceš, abych byla jako normální holka?" zeptala jsem se zvědavě.
Stála jsem jenom v kalhotkách před skříní a snažila se najít něco slušně vypadajícího na dnešní večer. Něco, co by vypadalo dobře, a v čem bych stihla dojít alespoň domů, než by se na mě vrhnul.
"Proboha, raději ne! Stačily mi nálady Caroline, když byla ještě člověk. Měl jsem chuť jí zakroutit krkem." Přestala jsem s hledáním a chvíli jsem tu informaci zpracovávala v hlavě. Potom jsem se na něho pomalu otočila a zamračila se.
"Ty a Caroline?" zeptala jsem se překvapeně.
"Eeeeeehm… Já se ti o tom nezmínil?"
"Asi jsi trochu zapomněl. Stejně jako Caroline." Nebyla jsem naštvaná, jenom… mě to zarazilo.
"Vadí ti to?" zeptal se ostražitě. Okamžitě jsem zavrtěla hlavou.
"Ne, jenom… Byla s tebou dobrovolně?" Překvapeně nadzvedl obočí a trochu se zapřemýšlel.
"Tohle od tebe nebylo hezké. Tebe jsem taky nemusel ovlivňovat, abys se mnou byla," ušklíbl se.
"Jenže já jsem na adrenalinové sporty. A nějak mi nedochází, proč by nás teda dávala dohromady," zamyslela jsem se. Natáhl se ke mně a za ruku mě stáhl k sobě.
"Nežárli," usmál se na mě.
"Já nežárlím. Jenom mi není zrovna příjemné, že jsem to nevěděla." Celou dobu jsem se mračila a trochu jsem se bála, že mi to zůstane.
"Ovlivňoval jsem ji," přiznal se nakonec. Naštvaně jsem se na něho podívala.
"Hlavně si tady hraj na svatouška," vyčetla jsem mu.
"Promiň," zasmál se. "Bylo to hned zezačátku, když jsem se sem přestěhoval. Jo, to byly časy," zasnil se.
"No dovol, teď se ti něco nelíbí?!" zeptala jsem se dotčeně, ale tentokrát už jsem to jenom hrála.
"Nelíbí," připustil. "Moc tě toho zakrývá," zasmál se a přetočil si mě nad sebe.
"Hele, Salvatore, taky už by ses měl obléct."
"Promiň, Gilbertová, ale ještě se mi nechce," oplatil mi stejně poučným tónem.
"Za chvíli-Áááááá!" vyjekla jsem, když si mě nečekaně přetočil pod sebe, a potom mě na chvíli umlčel svými rty. Ale jenom na tu krátkou chvíli, než se otevřely dveře pokoje.
"Ježiši," vyjekla útrpně Jenna, zakryla si oči a ještě se pro jistotu otočila zády k nám. "Omlouvám se, měla jsem zaklepat, ale myslela jsem, že tady nikdo není." Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo mi má být trapně. "Ten klíč tady taky není bezdůvodně!" křikla vyděšeně.
"Nekřič na nás," ohradila jsem se. "To tys nám vlezla do pokoje." Tentokrát už jsem se nedovedla nesmát. Držela jsem si přikrývku skoro u krku a tělo mi vibrovalo od Damonova smíchu. "A můžeš otevřít oči, nic neuvidíš."
"To je dobrý, já to vydržím," ujistila mě.
"Co se děje?" ozval se z chodby Rickův hlas a za chvíli nakoukl do pokoje i on.
"Ale no taaaaak!" pronesla jsem otráveně. "Možná byste mohli počkat dole?" navrhla jsem.
"Jo jasně," horlivě přikyvoval.
"A odveď si ji, nebo s těma zavřenýma očima do něčeho narazí," ukázala jsem na Jennu a potom je posunkem ruky rychle vyháněla pryč. Když za nimi klaply dveře, spadla jsem na polštář a přikryla si obličej rukama. "Tohle je vážně zábavný den."
"Mimořádně," dusil se vedle mě. Povzdechla jsem si a vylezla jsem zase ke skříni.
"Červené, žluté, oranžové, černé, bílé, modré? Měla bych tady mít i zelené," vyjmenovávala jsem a prohrabovala se věcmi.
"Žluté budou fajn."
"Takže žluté…" zauvažovala jsem a vytáhla pár žlutých věcí. "To ne, to taky ne," odhazovala jsem za sebe věci, které jsem nepotřebovala.
"Počkej, tyhle vypadají hezky," ozvalo se za mnou šibalsky. Bála jsem se otočit, ale nakonec jsem se přemohla.
"Ne!" odmítla jsem okamžitě. "Na to zapomeň! Tohle si na sebe odmítám vzít, pokud jdu někam s tebou!"
"Proč?" zeptal se zklamaně.
"Protože si to nemíním rozdat na záchodcích v baru, kde pracuju!" Tvářil se, jako štěně, kterému jsem právě zabila maminku. "Tohle na mě nezkoušej! A obleč se."
Měl ještě pár způsobů, kterými se mě snažil přemluvit, ale nedala jsem se.
Když jsme sešli do obýváku, Jenna před sebou měla sklenku nějakého alkoholu a zarytě zírala na obrazovku televize.
"A to ani neviděla můj zadek," šeptl mi Damon do ucha.
"Kdyby jo, vzala by si celou flašku," ujistila jsem ho. "Ahoj," pozdravila jsem je. Rick se na nás se smíchem podíval, Jenna na to neměla odvahu.
"Proboha, klid. U ničeho jsi nás nenachytala," snažila jsem se ji uklidnit.
"Jo, proto jsi byla nahá."
"Kolikrát jsi za poslední tři dny byla nahá ty?" vyletělo ze mě. Překvapeně se na mě otočila a potom pohled vrátila zpátky na televizi.
"Myslela jsem, že dokud nemám svoje děti, tohle mě nečeká," vydechla těžce.
"No, měla by sis začít zvykat," zasmála jsem se a přeskočila jsem opěradlo pohovky, abych si sedla vedle ní. "Tak ukaž tu krásu." Teď už se konečně usmívala a natáhla přede mě levačku. Nebyl nijak zvláštní, ale o to byl krásnější. "Alespoň bude nějaká zábava se zařizováním."
"No, ale sami to asi nezvládneme," povzdechla si.
"Ani nebudete muset," usmála jsem se na ni. "Počkej, až se to dozví Elena."
"Až se dozvím co?" houkla na nás z chodby. Ani jsem nezpozorovala, že klaply dveře. Vešla do obýváku ještě v bundě a těsně za ní se objevil Jeremy a Stefan. Jenna se šťastně postavila k Rickovi a usmála se. Chvíli je nechala v napětí a potom to konečně vyklopila. Elena se na ně vrhla jako včela na med a málem je povalila na zem.
Vydržela jsem tam tak sedět půl hodiny. Potom jsem je vyhnala, ať se jdou převléct a dorazí do Grillu. Déle už jsem čekat nehodlala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Delena Delena | Web | 1. října 2011 v 11:48 | Reagovat

Jak jim tam Jenna vlítla :D

2 Ada Ada | Web | 1. října 2011 v 16:07 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II