Vyfič 33.

3. října 2011 v 9:17 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah: Po třech letech se do městečka Mystic Falls vrací Elenina příbuzná, které nemůže zapomenout, že se za celou tu dobu neozvala. Nathalie je její pravý opak. Je to živel, je cílevědomá a cholerická, má ráda svůj život a... ví toho více, než by si kdokoliv jiný myslel. Snaží se získat svůj ztracený život zpět, ale to, že se setkává s mýtickými tvory, jí touhu po normálním životě kazí. Krom toho, najde se někdo, kdo jí neuvěřitelně leze na nervy. Mystic Falls je pro oba malé, takže pokud se neusmíří, jeden bude muset vypadnout.

A byla svatba...
Poslední kapitola

Vyfič 33. kapitola

Probudil mě hlasitý smích a zvuk foťáku. Bála jsem se, že když otevřu oči, vybuchne mi hlava. Ale byla jsem moc zvědavá na to, abych je nechala zavřené.
"Jestli sis nás právě fotil, Jeremy, dostaneš na prdel," vyhrožovala jsem mu.
"Já ne, to Damon," bránil se se smíchem.
"Dostanete na prdel oba."
"Spíše vypadáte, jako byste dostaly od někoho na prdel vy. Od někoho jménem…" zaváhal a podíval se na etiketu flašky, "Gin."
"Na toho si vzpomínám. Milej chlap. Ale ráno nás odkopnul. Nenechal číslo, vzkaz, zůstalo nám jenom tohle," ukázala jsem na láhev.
"Uf, Nathalie je v pořádku," vydechl úlevně Damon a zasmál se mé snaze o vražedný pohled. "Jestli Jenna skončila jako ty, bude to zajímavá svatba."
"Vždyť jsi říkal, že jsem v pořádku," vrátila jsem mu jeho vlastní slova.
"Na tebe, zlatíčko," řekl shovívavým hlasem. "Na tebe." Odfrkla jsem si a vstala jsem, čímž jsem probudila Caroline, která spala opřená o mě.
"Na to, že máš kocovinu a dneska je svatba, jsi celkem v klidu," pokrčil rameny Jeremy.
"Počkej, až se dozví, že už je jedenáct." Okamžitě jsem zpozorněla a najednou jsem byla čilá.
"Cože?" vyjekla jsem vyděšeně, ale když se začali oba smát, došlo mi to. "Moc vtipné," pronesla jsem sarkasticky. Hodiny ukazovaly teprve sedm, ale i tak byl nejvyšší čas vstávat.
"Co je?" zeptala se rozespale Elena.
"Svatba." Vzbudila se skoro stejně rychle jako já a hned se chytila za hlavu.
"Asi jsme neměly tolik pít," dostala ze sebe útrpně.
"Varoval jsem vás," připomněl Damon.
"Ne, varoval jsi nás, abychom nepozvracely Jenně koberec," opravila jsem ho. "A koberec je čistý. Uch… Potřebuju sprchu."
"A pěkně dlouhou," podotkl Jeremy.
"Nedržkuj, mladej!" okřikla jsem ho, překročila jsem rozvalenou Caroline, málem se zabila, když jsem o ni zakopla, a nakonec se snažila vyjít schody do pokoje. To převýšení mi nedělalo dobře.
Trvalo mi pár minut, než jsem se dostala ke skříni, a nebyla jsem si jistá, jestli se nepozvracím, když se budu chtít ohnout. Naštěstí jsem to nemusela zjišťovat a děkovala jsem bohu, že mám spodní prádlo v horních zásuvkách stolu.
Když jsem potom za sebou uslyšela šramot, pomalu jsem se otočila.
"Mluvil jsem s Jeremym."
"Včera jste spolu pili a dneska jste spolu přijeli. Bylo by divné, kdybyste spolu nemluvili," řekla jsem ještě značně ospalým hlasem.
"Mluvil jsem s Jeremym o včerejšku," osvětlil mi. Hodila jsem mikinu na postel a vzala si oblečení.
"To je fajn, protože já o tom odmítám mluvit." Chtěla jsem kolem něj projít do koupelny, ale postavil se mezi mě a dveře.
"Tak to je špatné, protože já o tom s tebou mluvit chci." Povzdechla jsem si, převrátila jsem oči a neochotně jsem si sedla na postel.
"Fajn, spusť!" pokynula jsem mu.
"Co ti řekla?" zeptal se nekompromisně. Přesto jsem mu pořád ještě vzdorovala.
"Myslela jsem, že ti to řekl Jeremy," odpověděla jsem překvapeně.
"Chci to slyšet od tebe." Vyčkávavě mě pozoroval a já pozorovala jeho. "Sakra, Nathalie, tak to vyklop!" křikl netrpělivě. Vzdorovitě jsem se proti němu postavila a vystrčila jsem bradu.
"Říkala, že tím, že jste ji zavřeli v hrobce místo, abyste ji zabili, jste jenom dokázali, že ji pořád milujete. Oba. Říkala, že jsi nikdy nebyl na dlouhé vztahy po tom, co ti zlomila srdce, a že až tě přestanu bavit, dáš si mě jako svačinku. Už chápeš, proč jsem mlčela?" zeptala jsem se naštvaně, obešla jsem ho a zavřela se do koupelny.
Byla jsem vytočená. Nechtěla jsem o tom mluvit. S nikým, natož s ním. Věděla jsem, že jsem byla včera naštvaná zbytečně. Věděla jsem, že se mi jenom dostala pod kůži. A taky jsem věděla, že i když by měla pravdu, mně to nemělo vadit.
Snažila jsem se, ale z koupelny jsem vyšla stejně naštvaná jako předtím. A ke vší smůle byl stále v pokoji.
"Dneska ne!" snažila jsem se ho přesvědčit.
"Věřila jsi jí," konstatoval a naprosto tak zničil moje prosby.
"Vidíš? Přesně tenhle rozhovor jsem nechtěla vést. Nejsem žádná romantická dušička, která by si myslela, že se svým prvním klukem zůstane napořád. Nejsem z těch, které by se hroutily po každém rozchodu, nebo čekaly na svého prince. Jo, včera mě dostala. Tak, jak to Katherine vždycky uměla. Ale už jsem v pohodě, ok?" Jeho pohled zrovna nenaznačoval, že mi věří. "Damone, včera byl fakt blbý den." Promasírovala jsem si kořen nosu a unaveně se na něho podívala. "Prostě jsem na chvíli zaváhala. Dostala se mi pod kůži. Hele, nečekám od tebe bůhvíco. Nečekám tvoji nehynoucí lásku, nečekám nic. Právě proto jsem o tom nechtěla mluvit. Takže už se o tom nechci bavit." Nadechoval se k odpovědi, ale nenechala jsem ho. "Nechci se o tom bavit s platností od teď," upřesnila jsem a nasadila jsem štěňátkovský výraz.
Umlčela jsem ho nejen já, ale i zaklepání na dveře.
"Jenna je vzhůru, šla se sprchovat, potom je to hlavně na tobě," usmála se na mě Elena a zase zmizela.
"Co je hlavně na tobě?"
"Vyhrávala jsem soutěže v účesech a líčení. Ještě než jsem odsud vypadla. Chceš se podívat, co dokážu?" zeptala jsem se nadšeně.
"Jelikož na vás stejně budu muset čekat, tak mi nic jiného nezbývá," pokrčil rameny.
"Hele, přiznej se, nebolí tě někdy ta upřímnost?" zeptala jsem se zvědavě.
"Občas bolí, když ti za tu upřímnost někdo vrazí," připustil. Rozesmála jsem se a s nevěřícným kroucením hlavy jsem šla přichystat Jennin pokoj. Vylezla za pár minut a ještě než se stihla vůbec zorientovat, popadla jsem ji za paži, posadila ji na židli a začala jí fénovat vlasy.
Neměla nijak náročný účes, jen svázané vlasy do povolenějšího drdolu, zalakované třpytivým lakem. Lehce jsem ji nalíčila a potom jsme jí s Elenou pomohly do šatů.
"Vypadáš úžasně," konstatovala jsem s úsměvem.
"Děkuju," zaculila se a pořád se prohlížela v zrcadle.
"Máš všechno, co má nevěsta mít?"
"Tak napůl. Nové spodní prádlo a půjčené boty."
"Staré náušnice po mámě," podala jí Elena krabičku.
"Ale… To dala vaše máma vám," vykoktala ze sebe. "To si nemůžu vzít."
"No to teda musíš," nedaly jsme se a trpělivě jsme na ni zíraly. Nakonec si povzdechla a nasadila si je.
"A teď ještě něco modrého," usmála jsem se šibalsky a vytáhla jsem z kapsy podvazek. Znovu si povzdechla.
"Proč mě nepřekvapuje, že jsem ho dostala právě od tebe?"
"Protože víš, že na něco takového bych nikdy nebyla schopná zapomenout," zasmála jsem se. "Ale teď se musíme převléct my, takže tady stůj pořád ve stejné poloze, hlavně ať ti ty vlasy nespadnou!" upozornila jsem ji důrazně a opatrně jsem vyšla ze dveří, jako bych ten účes mohla nějak poškodit.
Byla jsem hotová ještě dříve než Elena, takže jsem chodila po pokoji a učila se. Za tři dny jsem měla dělat přijímačky na univerzitu a rozhodně jsem si nebyla jistá tím, že to umím. Byla jsem do toho tak zažraná, že jsem přeslechla i zaklepání na dveře.
"Musíme jet," upozornil mě Damon a objal mě kolem pasu.
"Jo, hned, jenom si to dočtu," vyhrkla jsem v rychlosti.
"Musíme jet hned!"
"Půl stránky," prosila jsem ho. Popadl mě za ruku a táhl mě ke dveřím.
Sakra!
Dočetla jsem alespoň větu a odhodila sešit na postel. Jinak bych se asi tím klopýtáním zabila.
Cesta do kostela byla s nervózní Jennou vážně zajímavá. Pozorovala jsem ji v zrcátku a snažila se skrýt smích. Ale ve skutečnosti jsem se jí vlastně vůbec nedivila. Přijeli jsme jako poslední, což bylo v plánu. Bonnie, Jeremy, Elena a Stefan čekali venku, a když Jenna vystoupila, kluci jenom obdivuhodně pískli.
Jo, slušelo jí to.
Jeremy popoběhl k nám a pomohl Jenně, aby se i na tom kousku nezabila.
"Připravena?" zeptala jsem se jí. Záporně zavrtěla hlavou. "Paráda, tak jdeme." Damon otevřel dveře a nabídl mi rámě. Jako hlavní družička jsem šla první. Tudíž musel být Damon hlavní družba. Za námi kráčel spokojený Stefan, z jedné strany zavěšenou Elenu, z druhé Bonnie. A teprve až i oni došli na místo, začala hrát hudba.
Jenna se nervózně rozhlížela a vypadalo to, že je do Jeremyho zaháknutá, co nejvíc to jde. Rick ztratil dolní čelist, jak mu spadla. Našel ji, až mu Jeremy předal nevěstu. Ale ani tehdy z ní nemohl spustit oči.
A teprve až si vyměnili prstýnky a dali první novomanželský polibek, bylo vidět, že z nich veškerá nervozita opadla.
Stihli se pohádat už v autě na oslavu, kdy se jí Rick snažil přesvědčit, že přenesení přes práh je tradice, kterou nehodlá porušovat. Nakonec ji přeci jen přes práh domu přenesl, čímž si vysloužili obrovský potlesk. A další při krájení dortu na zadní zahradě našeho domu.
Hudba hrála celou tu dobu od příchodu, a i když jsem paní Lockwoodové děkovala za zapůjčení cédéček, teď jsem toho litovala a tiše trpěla. Zezačátku.
Potom jsem trpěla pěkně nahlas.
"Ona nemá žádný vkus," hlesla jsem zamračeně a měla jsem chuť si unaveně lehnout na stůl. Místo toho jsem se ještě útrpněji podívala na tu hromadu cédéček, které nám dodala.
"Od Carol jsi ani jinou hudbu očekávat nemohla," zasmál se Damon.
"Myslela jsem, že bude mít padesátá, šedesátá léta. Na tohle se nedá tančit," posteskla jsem si. "Kdyby se dalo, Stefan už by vytáhl Elenu na parket."
"Nejsem si jistá, jestli by to jiná hudba změnila," zašklebila se Elena a s nadzvednutým obočím se podívala na Stefana.
"Neposlouchala jsi, když jsem ti říkal, že se Stefanem není moc srandy?" zeptal se překvapeně Damon.
"Záleží na tom, co jsme dělali, když jsi mi to říkal," usmála jsem se na něho.
"Pokud jste se bavili o mně, tak doufám, že nic nechutného," zamračil se. "Každopádně takovou hudbu bychom měli mít doma. Takže pro ni s Elenou milerádi skočíme," ujistil mě. Zvedl se a zmatenou Elenu vytáhl do stoje s sebou.
"Hlavně nedělejte nic nechutného," křikl za nimi potichu Damon.

Nejspíš si jenom potřebovali odpočinout, protože byli zpátky poměrně brzy. I když… co se dá při téhle hudební kulise považovat za brzy? Hrozně nenápadně jsme vyměnili cédéčka a moje uši si konečně oddechly. Teď hrála taková hudba, že se kromě starší generace na parket vydala i ta poměrně mladší. Zvlášť na tu živější hudbu byl parket plný.
"Umíš nakupovat, umíš vařit, umíš tancovat… Nepřestáváš mě překvapovat."
"Umím víc věcí, o kterých ještě ani nevíš," řekl a šibalsky nadzvedl obočí.
"Háčkovat? Vyšívat?" ptala jsem se dychtivě.
"Samozřejmě," zasmál se.
"Jo, jasně."
Hudba se přepnula na ploužák a polovina parketu si zase odešla sednout. Přitáhl si mě pevně na sebe a obtočil kolem mě paže. Zíral mi do očí a usmíval se. A vydržel tak strašně dlouho, až mě to začínalo znervózňovat.
"Co je?" zeptala jsem se s úsměvem. Místo odpovědi mě políbil. A rozhodně mi to stačilo. Ale když se odtáhnul, zaskočil mě.
"Miluju tě," zašeptal mi naproti rtům. A já nedokázala ten úsměv regulovat. "Katherine neměla pravdu."
Nečekala jsem, že to od něj vůbec někdy uslyším. Nečekala jsem, že to od něho uslyším po tom včerejšku. A už vůbec jsem nečekala, co se mnou ty dvě slova udělají. Překvapila jsem samu sebe. Ale když mě znovu políbil, dostala jsem to z hlavy.
Odtáhli jsme se od sebe, až uprostřed písničky přestala hrát hudba.
Většina pohledů se otočila k přehrávači, u kterého stála Carol Lockwoodová a na všechny se usmívala. Teprve až ztichli i ostatní, začala mluvit.
"Jenno, ještě máš jednu povinnost," usmála se na ni. "Vezmi tu nádhernou kytici a hoď ji některé ze svobodných slečen."
"Ach ne!" zaklela jsem, zatímco většina ostatních začala tleskat a nadšeně jásat. "Tohle není dobré." Ještě včera jsem prosila Jennu, ať nic takového nepořádá. Nenapadlo mě, že to všechno spíská někdo jiný.
Jenna vzala kytici a čekala, až všechny svobodné slečny nastoupí do hloučku někam za ní. Já se místo toho schovala za Damona a modlila se, aby na to nikdo nepřišel. Elena byla vystrčena Stefanem a Bonnie dotáhnutá Caroline. Jenna si musela být dost dobře vědoma, že tam nejsem, přesto se otočila a byla připravena kytici hodit, kdyby se neozval ten zrádce Jeremy.
"Ještě chybí Nathalie!" křikl se smíchem a ukázal na mě prstem. Propálila jsem ho pohledem a nafoukla tváře.
"Připomeň mi, že mám zabít svého bratra!" sykla jsem potichu.
"Bez obav," odvětil se smíchem Damon. Za pohledů všech přítomných jsem naštvaně došla až k hloučku většinou nadšených slečen a dam a postavila se vedle Caroline.
"Nečerti se!" špitla ke mně se smíchem. Kdybych dokázala zabíjet pohledem, ležela by teď na zemi vedle Carol a Jeremyho.
"Můžu?" ujistila se Jenna a dočkala se nadšeného jekotu a tleskání. A potom hodila kytici.
A ta zrádkyně letěla přímo na mě.
Vyděšeně jsem na ni zírala a byla připravena ji prostě nechat sletět na zem. Nevadí, že mi vletí do obličeje. Hlavně když ji nechytnu. A potom mě napadlo něco lepšího. Takže těsně před tím, než se dostala ke mně, jsem popadla Caroline za ramena a posunula ji před sebe.
Kytici chytila ona.
Nikdo si nevšímal toho, že to původně ona chytit neměla. Teď byla v obležení ostatních a já se se zákeřným smíchem vrátila zpátky. Po cestě jsem nezapomněla znovu zapnout hudbu.
"Jsi hrozná potvora," podotkl Damon. Ale zněl spokojeně.
"No co? Chtěla ji chytit, proč jí tu radost nedopřát?"
"Stejně si myslím, že je to podvod," podotkl. Pokrčila jsem rameny.
"To je mi jedno. Hlavně když se kolem mě nemotají všichni ti lidé," kývla jsem hlavou ke Caroline.
Jo, rozhodně mi to nevadilo.
Když se začalo stmívat, už jsme měli všichni něco v krvi. Ačkoliv taková Elena s Jeremym ještě pít nemohli. Prakticky vzato… i Stefanovi bylo teprve sedmnáct.
Mně ale alkohol pomohl k jedné věci. Spokojeně jsem se usmála a na chvíli svou pozornost věnovala Jenně a Rickovi.
"Jak dobře znáš tělo své ženy?" zeptala jsem se a potom se zamračila, když mi došlo, jak to vyznělo. "Nebo jinak… Jak dobře znáš nohy své ženy?" Překvapeně nadzvedl obočí a váhal s odpovědí.
"Asi dobře?" Usmála jsem se ještě spokojeněji a tentokrát jsem to byla já, kdo ztišil hudbu.
"Když už jsme dneska započali ty tradice, je tady ještě jedna, na kterou jsme zapomněli. Poznáš se zavázanýma očima Jenninu ladnou nožku z nožek dalších?"
"To je nápad," vykřikla Caroline a v rychlosti nachystala do řady pět židliček.
"Ty mě chceš dneska mučit, že?" zeptal se mě smutně.
"Ne. Jenom chci dodržet tradici," odpověděla jsem nevinně. Nebyl moc spokojený, když jsem mu zavázala oči a poslední, co viděl, byla Jenna stojící vedle té řady židlí. Sedla si na prostřední a Caroline vedle ní usadila další čtyři holky.
"Jsi si jistá, že ji hned nepozná?" zeptal se Jeremy spiklenecky. Chvíli jsem uvažovala, než mě něco napadlo. Odvedla jsem Jennu bokem, přikázala jí, ať si sundá podvazek, a dala jsem ho Care, aby si sedla místo ní.
Ne, teď to rozhodně nepozná.
"Jsi připravený ohmatat nohy místních slečen?" zeptala jsem se ho.
"Když řeknu ne, pustíš mě?" zeptal se s nadějí.
"Ne."
"Fajn," řekl rezignovaně. Dovedla jsem ho blíže a zbytek nechala na něm. Prošel tu řadu od začátku až do konce, ale i když se zastavil u podvazku, nebyl si tím vůbec jistý. A já se bavila. A nebyla jsem sama.
"Hele, Jeremy," objevil se za námi Damon. "Co kdyby ses vyměnil s tou na kraji?" Jeremy se jako můj bratr rozhodně nezapře, takže sotva to Damon dořekl, začal zběsile přikyvovat a rychle to běžel zkusit.
Ricka tím zmátl ještě více. Rozhodně u něho strávil nejmenší dobu. Už se k němu ani jednou nevrátil. Ani tehdy, když se vyměnil s Jennou.
"Přestaň zdržovat a konečně nějakou vyber!" křikla jsem po něm. Ten povzdech jsem slyšela snad až k nám. Ještě jednou si ty čtyři obešel a nakonec skončil u Caroline.
"Tahle." Ale nebyl si vůbec jistý.
"Tak jí dej pusu," navrhla jsem pobaveně. Byla jsem si jistá, že mi to někdy vrátí, ale za tu srandu mi to stálo. Zvedl se a poslepu vlepil Care pusu na kraj úst.
"Díky, Ricku!" zasmála se. Poraženecky si sundal šátek a překvapeně vykulil oči na Jennu. Vypadal, že se chce na něco zeptat, ale asi nakonec nenašel odvahu.

Všichni se začali rozcházet po půlnoci a abych pravdu řekla, byla jsem ráda.
"Díky, Nath, na tohle fakt nezapomenu," objala mě dojatě Jenna.
"No, ještě abys na vlastní svatbu zapomněla," škádlila jsem ji. "Užij si svatební noc. A nezlobte!" Převrátila oči, ale vlepila mi pusu na tvář a šla se rozloučit s ostatními.
"Nečekal jsem, že na mojí svatbě budeš," ozval se za mnou Rick.
"Překazila jsem plán v počtu jídel?" Zasmál se a přišel až ke mně.
"Jenna je šťastnější od té doby, co tě má doma. Bál jsem se, co se stane, když už tady nebudeš."
"Jsi rád, že jsem ti nakonec neudělala škrty přes rozpočet?" zeptala jsem se pobaveně.
"Jo. Asi tak nějak," zasmál se. "Děkuju."
"Já si to někdy vyberu," slíbila jsem mu a objala ho na rozloučenou. Jenna už na něho čekala u dveří vedle Damona, který je měl odvézt do Rickova bytu.
"Doufám, že neusneš, než přijdu!"
"Pokusím se," slíbila jsem mu a doprovodila jsem je až ke dveřím.
Sprcha mě trochu probrala, takže když jsem se složila na postel, vytáhla jsem sešit a snažila se ještě něco naučit. Nevěděla jsem, jestli to bude mít nějaký účinek, ale alespoň bych potom měla čisté svědomí.
Byla jsem do toho tak zažraná, že jsem se vyděsila, když si vedle mě lehnul Damon.
"Neuč se!"
"Musím," bránila jsem se. Vytrhl mi sešit z ruky a položil ho na stolek vedle postele.
"Ty to nevydržíš, co? Tři roky ses honila za záchranou Eleny, teď jsi Jenně pomáhala připravovat svatbu a Bonnie hledat její rodinu. Nebudeš se nudit, když teď nemáš nic dlouhodobějšího v plánu?"
"Ale já v plánu něco mám."
"A co?" zeptal se s nadzvednutým obočím.
"Najít a zabít Johna," řekla jsem se smíchem a dala mu pusu. "Ale nejdříve se musím naučit na zkoušky." Otočila jsem se od něj a natáhla se zpátky pro sešit.
KONEC
xxx
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II