WTF?! 10

14. října 2011 v 15:48 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.
/gallery/WTF.jpg

Na šrot...






Blížila se půlnoc. Ještě před chvíli jsem byla přiopilá já a Care. Teď se Caroline přidala k holkám. Tady už se nedala mluvit o přiopilosti. Byly totálně na šrot. Bavily se na celý bar. Smály se na celý bar. Dokonce probíraly chlapy na celý bar. Občas se na nás někdo otočil, ale postupně zjišťovali, že jim to nestojí za to. A já měla chuť se vypařit.
Potom jsem pohledem zavadila o bar a pocítila jsem touhu jít tam. Jít za ním. Ale nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Jo, chtěla jsem se chovat, jako by se nic nestalo. Jako by mezi námi nikdy nic nebylo. Ale nebyla jsem si jistá, jestli bych to chtěla dokazovat zrovna takhle.
A pak jsem si najednou sedala na židličku vedle něj.
"Ahoj." Šeptala jsem a pohledem jsem raději hypnotizovala skleničku v ruce.
"Ahoj," pozdravil a kopl do sebe zbytek skleničky. Chápala jsem ho. Tohle nebyl dobrý nápad. Vůbec to nebyl dobrý nápad. "Oslavujete?" zeptal se a konečně mi věnoval pohled.
"Zapíjíme," opravila jsem ho.
"To jsme na tom stejně."
Ticho. Ani jeden z nás nevěděl, co říct. Bylo to trapné.
"Elena se mnou nemluví," pronesl nakonec.
"Cože?" zeptala jsem se překvapeně.
"Nemluví se mnou," pokrčil rameny. Věděla jsem, proč nechci, aby to Elena s Jerem věděli. Věděla jsem, proč to před nimi tajit. A věděla jsem přesně, jak se bude chovat Elena.
"Promiň, promluvím s ní," slíbila jsem.
"To je dobrý. Jenom mě to překvapilo. Prakticky se vrátila do období, než ses vrátila."
"Vy jste spolu nikdy moc nevycházeli, co?"
"Jak jsi to poznala?" zeptal se sarkasticky.
"Šestý smysl." A teprve až jsme začali vtipkovat, trochu to ze mě opadlo. Alespoň na chvíli.
"Ahoj, fešáku!" ozvalo se vedle něj. A všechna vydobytá pohoda byla rázem fuč. "Dlouho jsme se neviděli," začala sladce. Já ji viděla rozhodně častěji, než se mi líbilo. Znechuceně jsem seskočila ze židličky a chtěla jsem odejít, ale bez jediného pohledu mě chytil za zápěstí a donutil mě zůstat.
"My se známe?" odpověděl jí zmateně. A ona nebyla sama, kdo se zamračil. Nevěděla jsem, jestli to hraje, nebo to myslí vážně. Každopádně mě to překvapovalo. Trochu zaraženě na něho zírala, ale potom se uvolnila a znovu nasadila laškovný hlas.
"Neříkej, že si na mě nepamatuješ. To ti nevěřím." Neviděla jsem na ni moc dobře, zvlášť, když jsem se dívala před sebe, ale i já jsem viděla, jak si namotává vlasy na prst.
Chvíli bylo ticho, než znovu promluvil.
"Hm…" zamyslel se. "Průměrný obličej, malá prsa, větší zadek. Promiň, takové holky si nepamatuju," zavrtěl hlavou. Spolkla jsem záchvat smíchu a raději jsem si ještě překryla rukou pusu. Otřásala jsem se pod nápory smíchu a tentokrát jsem prostě potřebovala vidět, jak se ta husa tváří.
Bylo to dokonalé. Dotčeně na něho zírala a brada jí spadla o něco níže. Nakonec uraženě popadla kabelku a se zvednutou hlavou odešla. Teprve tehdy jsem se začala smát nahlas. Trochu. Většinu smíchu jsem v sobě přece jen dusila.
"To jsem si měla nahrát!"
"Pořád stejně zákeřná," podotkl.
"Zákeřná? Nejsem zákeřná! Kdybych byla, tak už visí na stromě!" ohradila jsem se.
"Jasně," zasmál se a konečně se na mě otočil. Potom jeho pohled sklouznul za mě a lehce našpulil pusu. "Asi bys možná měla hlídat svoje kamarádky," podotkl. Otočila jsem se jejich směrem a málem se zabila, jak rychle jsem sesedla ze židličky, a rozešla se k nim.
"Bonnie! Zbláznila ses?" sykla jsem potichu, když jsem k nim došla.
"No tak, Nath! Je to sranda!" smála se Elena a kopla do sebe dalšího panáka. Zapáleného! Bez sirek a zapalovače!
"Sakra, Bonnie, nemůžeš jenom tak čarovat, kde se ti zachce. Co kdyby to někdo viděl?
"Jsi strašně zábavu-kazící!" obvinila mě Care.
"Tak dost! Jdeme domů," rozkázala jsem jim a vzala si bundu.
"Ne!" zamručely najednou.
"No to teda jo. Podívejte se na sebe! Zítra je ples, musíte být čilé!"
"Ples!" vzpomněla si Care. Tak trochu jsem doufala, že ji to donutí jít. Spletla jsem se. "Protáhneme to až do plesu."
"Joooooo!" souhlasila Elena. Opřela jsem se o stůl a zakňučela jsem. Tohle bude ještě těžké.
"Neprotáhnete!" řekla jsem nekompromisně. "Vztyk. Ještě budu mít dost, než vás dostanu domů, tak mi pomožte alespoň tím, že se okamžitě zvednete." Nebyly nadšené, ale jedna po druhé postupně vylezly. Nejdříve jsem chytala Bonnie, když se převážila a málem sebou sekla. Potom na mě spadla Caroline.
Takhle to nepůjde! Care s Bonnie jsem znovu posadila a Elenu jsem měla podepřenou, když jsem vytahovala mobil. Jenže Jer ho měl zašitý bůhví kde, takže mi ho nevzal. Sakra!
"Eleno, vydržíš chvilku stát?" zeptala jsem se.
"Jasně!" odpověděla mi nadšeně. Snažila jsem se postavit Care, ale nechtělo se jí. A mezitím začala Elena ztrácet rovnováhu.
"Eleno, stůj!" okřikla jsem ji, jako by to mohla ovlivnit. Nemohla. A spadla. Jenže tentokrát ji chytil Damon. "Díky," hlesla jsem vděčně. "Caroline, jestli se nebudeš snažit, tak tě tady nechám!" slíbila jsem jí naštvaně. Zamračila se na mě, ale nakonec se zvedla.
"Mám tady auto, hodím vás," nabídl se.
"Díky, ale nemusíš."
"Chceš se s nimi táhnout až domů? Tak to hodně štěstí," ušklíbl se a předal mi Elenu. Povzdechla jsem si a přikývla jsem.
"Tak fajn. Díky." Nastrkat je do auta byl nadlidský úkol. Sotva jsem tam narvala první a zkoušela to samé s druhou, ta první utekla druhými dveřmi. "Caroline!" okřikla jsem ji, když to zopakovala i ona. "Mně je to jedno, můžeš jít domů. Jsem si jistá, že tě máma v tomhle stavu ráda uvidí."
"Fajn, nastoupím si, ale pod jednou podmínkou." V tuhle chvíli jsem byla schopná udělat snad cokoliv, jenom abychom už jeli.
"Jakou?"
"Až si dáte pusu," zachichotala se. Všechno kromě tohohle!
"Zalez!" procedila jsem skrz zuby. Smutně se na mě podívala a se svěšenými rameny mě poslechla. Když jsme se konečně rozjeli, byla jsem snad ten nejšťastnější člověk na světě. Zavřela jsem oči a snažila se alespoň trochu uvolnit. Potom mě kolem krku objaly něčí paže a Caroline se natiskla k mojí tváři.
"Mám tě hrozně ráda, víš?" zamumlala opilecky. "Jsi hrozně dobrá kamarádka."
"A sestra!" ozvala se Elena.
"Hm… Skvěle."
"Tebe mám taky ráda, Damone!" pokračovala. "Jenom jsi občas hrozný vůl."
"Díky," ušklíbl se.
"A nemusel bys podvádět," dodala Elena. Prudce jsem se nadechla a otočila se na ně.
"A dost! Ještě jedna z vás promluví a bude spát před dveřmi!" vyhrožovala jsem jim. A myslela jsem to úplně vážně. Věděly to, takže až před dům byly zticha.
Z auta se kupodivu dostaly dřív než my, takže Elena okamžitě ležela na chodníku. Převrátila jsem oči a zvedla ji. Podpírala jsem ji a v kabelce jsem se snažila najít klíče. A zatímco Caroline, která na tom z nich byla nejlépe, klopýtala za námi, Damon sbíral ze země Bonnie.
"Jsme do-" křikla Elena, než jsem jí zakryla pusu.
"Nemusí všichni vědět, že jsme tady!" sykla jsem.
"Promiň," zamumlala a přiložila si prst k puse. Dovedla jsem ji do pokoje a položila ji na postel.
"Prosím tě! Nevstávej!" Jenže nevypadala, že by byla schopná se vůbec pohnout. "Caroline! Ty spíš vedle!" chytala jsem ji, než se stihla natáhnout vedle Eleny. Damon s Bonnie na nás čekali před dveřmi. Odvedla jsem Caroline do svého pokoje a přísně jí zakázala se pohnout. Potom jsem zaklepala na dveře Jerova pokoje a opatrně jsem vešla dovnitř.
"Jeremy?" zašeptala jsem. Nic. "Jere, vzbuď se."
"Co je?" zamručel.
"Jeremy," zavolala slavnostně Bonnie a uchechtla se. V tu samou chvíli se rozsvítila lampička a Jer se na nás překvapeně podíval.
"Trochu to přehnaly," pokrčila jsem rameny. "Elena je u sebe a Caroline spí u mě."
"Myslel jsem, že měly v plánu opít tebe," zasmál se a došel si pro Bonnie. Obmotala mu ruce kolem krku a pověsila se na něho.
"Nathalie už mě nechtěla nechat pít!" žalovala na mě.
"Nathalie je totiž chytrá a ví, kdy máte dost!" vysvětloval jí.
"Tak si to užijte," usmála jsem se a vycouvala jsem na chodbu. Musela jsem jít zkontrolovat ty další dvě. Elena spala natažená přes celou postel a trochu chrápala. Sundala jsem jí boty a přikryla ji. Caroline byla ještě vzhůru.
"Bolí mě ruka," stěžovala si.
"Máš ji zkroucenou, co se divíš? Proč si ji nevyndáš?" ptala jsem se.
"Říkala jsi, že se nemám ani pohnout!"
"Ach bože! Care, lehni si pořádně."
"Už se můžu pohnout?" ptala se nadšeně.
"Jo, už se můžeš pohnout," ujistila jsem ji. Vylezla si pořádně na postel, skopla ze sebe boty a usmála se na mě. Přikryla jsem ji a popřála jí dobrou noc. Když jsem zaklapla dveře pokoje, oddechla jsem si. Jenže potom jsem se podívala před sebe a zase se trochu napjala. "Díky, žes mi pomohl."
"Není zač. Jenom doufám, že natočíš jejich zítřejší ráno."
"Jasně," slíbila jsem se smíchem a sešla jsem schody. "Fakt díky," zastavila jsem ho ještě ve dveřích. "Nedovedu si představit, jak bych se s nimi tahala pešky."
"Myslím, že by to bylo celkem vtipné. Ale nejspíš byste došly až zítra večer."
"Jo, a zabila bych Jera, že neslyšel mobil," zasmála jsem se. A zase jsme byli ticho. Dívala jsem se mu do očí, a i když udělal krok ke mně, nepřestala jsem. Byla jsem ztracená. Našla jsem se, až když mi přiložil dlaň na tvář. "Dobrou, Damone," zašeptala jsem a tím mu zabránila ve všem, co chtěl udělat. A dokonce i v tom, co jsem chtěla udělat já. Usmál se jenom jedním koutkem, ale rozloučil se a odešel. Opřela jsem se o rám dveří a sledovala ho, než odjel. A dívala jsem se za ním, dokonce i když už byl pryč. Do domu jsem se vrátila, až se mi zase začala klížit víčka. Potřebovala jsem se pořádně vyspat.
Ale noc strávená na sedačce v obýváku nebyla zrovna nejlepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II