WTF?! 11

15. října 2011 v 15:49 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.
/gallery/WTF.jpg

What the fuck?!






Probudilo mě napouštění vody do sklenice.
"Eleno?"
"To jsem já," zamumlala Care.
"Jak ti je?"
"Vypadá to, že moje upíří já mi pomohlo. Jenom mám trochu sucho v krku." Nevypadala úplně v pohodě, když si sedala do křesla. "Měla jsi mě nechat spát tady. Jak jsi nás vůbec dotáhla domů?" Zaváhala jsem a usoudila, že nemusí vědět všechno.
"Těžko!"
"Promiň," zamumlala a znělo to fakt kajícně. "Asi bych měla jít domů."
"Chceš hodit?" nabídla jsem jí ospale.
"To je dobrý, proběhnu se. Potřebuju trochu čerstvého vzduchu. Uvidíme se na plese."
"Tak fajn," souhlasila jsem a zase se zachumlala do peřiny. Usnula jsem jenom na pár minut, než mě probudila Elena. "Tak já se o vás včera tak hezky postarala a vy mě nenecháte ani vyspat?" zabručela jsem.
"Promiň. Nevíš, kde máme aspirin?"
"V prvním šuplíku u stěny."
"Dík. Už půjdu, můžeš zase spát."
"Hm," zamručela jsem nespokojeně, "myslím, že už to nemá cenu." Skopla jsem ze sebe deku, posadila se a schovala si hlavu do dlaní. Měla bych vařit, ach jo. "Máš něco proti pizze na oběd?"
"Pokud ji nebudu muset objednávat, tak nic," řekla zničeně. Fajn, to bychom měli. "Vyváděla jsem včera moc?"
"Ne, jenom ses válela po trávníku," uchechtla jsem se. "To Bonnie včera zapalovala panáky."
"Jo, na to si pamatuju," sykla, jako by ji vzpomínat moc bolelo. A možná to tak i bylo.
"A utíkaly jste mi z auta." Zasmála se, ale potom se zarazila.
"Počkej, tys tam přece auto neměla." Aha… Sakra!
"Ehm, jo. Asi bych vás nezvládla dovést domů sama. Damon mi pomohl," přiznala jsem.
"Aha," udělala zaskočeně a zašklebila se.
"Hele, netvař se tak. Nebýt jeho, tak byste přenocovaly v baru."
"Já vím, jenom mě překvapuje, že se s ním bavíš."
"Narozdíl od tebe jo. Eleno, věř mi, jsem na něho naštvaná. Ale je to naše věc. A nechci, abyste se do toho motali. Jakkoliv. Raději se s ním budu bavit, než kolem něho uraženě chodit. Jsem už dost stará na to, abych proti němu všechny poštvávala."
"Tak fajn, budu se snažit. Ale nic neslibuju!" upozornila mě.
"Alespoň něco," řekla jsem spokojeně. "A já si jdu asi nakonec přeci jen lehnout. Jinak bych asi večer usnula při tanci."
"To by mohlo být velice zajímavé," zasmála se a hned nato zaklela a chytila se za hlavu.
"Jo, to mohlo. A ty se leč. A nech tady nějaký aspirin i Bonnie. Jsem si jistá, že na tom nebude o nic lépe."
"Spíš na tom je ještě hůř," ozval se pobaveně Jer. "Ptal jsem se jí, jestli nechce raději utratit, aby se netrápila." Vyprskla jsem smíchy.
"Po kom jsi tak zlý?" zajímala jsem se. Oba se podívali na mě a škodolibě se usmáli. "Jste hrozně drzí!"
"To jsme pobrali taky po tobě," ujasnil mi Jer.
"Ne, kdybyste to pobrali po mně, jste vtipně drzí. Ale vy jste jenom drzí!"
"To víš, teprve se učíme," pokrčil se smíchem rameny. Zvedla jsem se a začala jsem skládat deku.
"Půjdu si zase lehnout, než vás budu muset zabít."
"Taky tě milujeme," ušklíbla se Elena.
"Jo, srší to z vás do všech stran," ujistila jsem ji. "Nedělejte binec a vzbuďte mě, až tady bude pizza." Elena za mnou ještě něco mumlala, ale byla jsem moc unavená, než abych ji vnímala. Spadla jsem do ustlaných peřin a bylo mi úžasně.
Vzbudili mě až po dvou hodinách a k nosu mi dolehla i vůně čerstvé pizzy. Šla jsem za ní skoro poslepu a první hodinu od probuzení jsem zažívala neuvěřitelnou krizi.
"Volala Jenna, že se před plesem staví pro ty žluté boty," zavolala na mě Elena.
"Hm…" zabručela jsem a hlava mi padala dolů.
"Víš, kde jsou?"
"Jo."
"Co je?" zeptala se a vykoukla na mě z koupelny. Měla jsem otevřené dveře do pokoje, takže na mě měla perfektní výhled.
"Asi umřu," přiznala jsem. "Takovou krizi jsem měla naposledy po dvaceti čtyř hodinovce."
"Myslíš, že zvládneš přežít ples v pohodě?" zasmála se.
"Jo, jenom potřebuju hrnek silné kávy."
"Tak si ji udělej."
"Jenže to bych musela vstát. A kdybych vstala, mohla bych umřít." Mručela jsem a schovávala jsem si hlavu do polštáře. Cítila jsem, že zase pomalu usínám, ale potom mě probrala známá vůně. Zkusila jsem pootevřít jedno oko a najít tu dobrou duši. "Co po mně za to budeš chtít?" zeptala jsem se obezřetně.
"To máš za to, že jsi mě včera nenechala v Grillu," zasmála se z chodby. Musela jsem uznat, že ta káva byla vážně silná, takže jsem za půl hodiny už celkem čile stála před zrcadlem v koupelně a sušila si umyté vlasy.
Na ples jsem jela s Jerem, Bonnie a Care. Hlavně proto, aby mohl Jer řídit. V podpatkách se mi totiž mačkat pedály moc nechtělo. Krom toho, mohla jsem pít, což byla další výhoda.

"Dneska to vyjde," zasmála se Care a objednala nám šampaňské.
"Co vyjde?" ptala jsem se obezřetně.
"Dneska tě opijeme," objasnila mi.
"Fajn," souhlasila jsem. "Ale dneska už vás domů netahám!" upozornila jsem ji.
"Ne, dneska potáhneme domů tebe. No tak, musíš se uvolnit," domlouvala mi.
"Já jsem dost uvolněná."
"Ale nejsi úplně. Potřebovala bys šampaňské a chlapa." Protočila jsem oči a zavrtěla jsem hlavou. Ne, tohle nešlo komentovat.
"Nezkoušej na mě svoji léčbu!"
"Na mě zabírá," mrkla na mě.
"Na tebe by zabírala i bez toho šampaňského!" uchechtla jsem se.
"Jo, to máš asi pravdu," zamyslela se.
"Já mám vždycky pravdu," řekla jsem dotčeně.
"Odkdy?" ozvalo se za mnou. Se vzpřímenou hlavou jsem se k němu otočila a odfrkla si.
"Já? Odjakživa. To je přece samozřejmé."
"Jasně," přikývl a podíval se na Care. "Dneska budeš zase olíbávat chodníky?"
"No dovol!"
"Promiň. Já jenom, že včera se ti celkem líbily," pokrčil rameny. Ne! Ne, ne, ne, ne, ne!!! Mlč!
"A jak ty to víš?" nadzvedla obočí. Ne!
"Jak si myslíš, že ses dostala domů?" Sakra! Otočila se na mě a přimhouřila oči.
"No, jak jsem se dostala domů, Nathalie?" A místo toho, abych se nějak vymlouvala, jsem to prostě začala být zase já.
"Myslíš si, že bych se s vámi tahala? Ani by mě nehlo! Měla jsem chuť vás nechat na silnici s cedulkou na krku, na které by byla vaše adresa."
"To bys nám neudělala!" řekla sebejistě.
"Opij se a uvidíš, že bych to klidně udělala."
"Asi přehodnotím naše kamarádství."
"Já to taky zkoušela. Ale ať jsem dospěla k jakémukoliv výsledku, tebe jsem se nemohla zbavit," povzdechla jsem si.
"Jsi hrozná potvora!" obvinila mě se smíchem, popadla skleničku, moji ruku a táhla mě pryč. Klopýtala jsem za ní a jenom čekala, kdy se zastaví. "Když se mi ráno vybavovalo něco o tom, že jsem vás nutila, ať se políbíte, byl to sen, že jo?!" zeptala se a bylo na ní vidět, že se bojí odpovědi.
"Ne," zasmála jsem se. "Nebyl to sen."
"Ježiši," zaklela. "Promiň."
"Prominu, když mi řekneš, kam mě táhneš," slíbila jsem.
"Chci najít nějakou pořádnou hudbu, na kterou by se dalo tancovat," povzdechla si.
"Nechci ti kazit náladu," řekla jsem se smíchem, "ale tohle jsme u Carol už jednou zkoušely. Ta jim prostě nedovolí hrát jinou hudbu než tuhle!" Zastavila se a zvrásčilo se jí čelo.
"Tohle je ples, mělo by se tančit. Ta hudba ho úplně zabíjí."
"No mně to neříkej," pokrčila jsem rameny. A potom mi padl zrak za ni. "Ale mohla bys to říct někomu, kdo tady má jen o něco menší slovo než Carol," navrhla jsem. Otočila se a byla jsem si jistá, že se jí na tváři objevil vítězný úsměv. Popadla mě za ruku a táhla mě k němu.
"Ahoj," začala sladce.
"Ahoj. Bavíte se?" zajímal se.
"Care, bavíš se?" zeptala jsem se jí se smíchem, protože se nějak neměla k odpovědi.
"Co by ti máma udělala, kdybys řekl DJovi, ať hraje nějaké modernější taneční písničky?" zeptala se nevinně a zamrkala. Jestli tohle na chlapy zabírá, tak se jdu oběsit.
"Zabila by mě," odpověděl bez váhání.
"A myslíš, že by ses kvůli nám mohl obětovat?" zkusila jsem to tentokrát já.
"Myslíš, že ten stařík bude mít něco moderního?" zeptal se váhavě. Sjela jsem DJe pohledem a našpulila jsem pusu.
"Není mu víc jak padesát, musí tam mít něco takového." Pokrčil rameny a vydal se za ním. "Sakra, Care, nenudí tě někdy, že ovlivňuješ lidi i bez své upíří podstaty?"
"Víš, že ani ne?" zasmála se. Jo, to věřím. Taky by mě to neotravovalo.
"Neposlouchej, co si povídají!" okřikla jsem ji.
"Ticho!" vrátila mi.
"Care, neposlouchej, je to neslušné a taky by se ti nelíbilo, kdyby někdo poslouchal náš rozhovor, což by bylo klidně možné, když je to tady samý ne-člověk, ale ty to dělat nemusíš, protože já to nemám ráda a on ti to stejně řekne, tak na co bys měla poslouchat cizí rozhovory sama, Care?" mlela jsem, abych ji zaneprázdnila. A nejspíš se mi to povedlo, protože se na mě zamračila a založila si ruce v bok. Teda jednu, v té druhé držela skleničku.
"Jsi hrozně ukecaná ve chvílích, kdy se mi to vůbec nehodí."
"Já vím. A jsem na to pyšná!" zazubila jsem se na ni. "Tak co?" otočila jsem se na Tylera, když se k nám vrátil. Jenom se usmál, vzal nám skleničky a odložil je na stůl. Zamračila jsem se na něho a rozhodně jsem nehodlala přestat, když nás chytil za ruce a táhnul nás ven. Teprve až se začaly ozývat rytmicky úplně rozdílné tóny, objevil se mi na tváři zase úsměv. Dovedl nás k místu, které bylo vyhrazeno jako parket a popohnal nás dál.

"Toho se drž! Umí zařídit ty nejlepší věci!" drcla jsem do Care. Ta vypadala ještě spokojeněji než já a začala se vrtět do rytmu písničky. Byly jsme tam samy dvě. Ostatní si povídali, většinou vevnitř, a Tyler nás natáčel. Prevít!
Tančit v podpatkách na takovou písničku bylo zajímavé, jenže my nějakou takovou písničku chtěly. Takže teď jsme si nemohly stěžovat.
Už na první Low jsme šly zároveň do dřepu a vrtěly se u toho, jak nám to jenom oblečení dovolovalo. Byla jsem zvyklá u tančení pohazovat hlavou a rozpuštěné vlasy tomu teď musely dodávat ten správný efekt. Užívala jsem si to. A Care taky. A najednou jsme nebyly samy. Nevěděla jsem, jestli je přilákala hudba, Tylerův nadšený pískot nebo nás viděli tančit, ale za chvíli jsme na parketě nebyly samy.
Care si zabral Tyler a se mnou začal tančit nějaký pěkně vypracovaný sportovec, evidentně lehce nalitý a těžce nadržený, protože mě ohmatával, kde jenom mohl. Nesnášela jsem takové kluky. Chtěla jsem od něj zmizet, ale než jsem to stihla, někdo mě chytil za ruku a strhnul k sobě. Přistála jsem opřená o Damonovu hruď. Překvapeně jsem se mu podívala do očí a potom zase začala tančit.
"Nevěděla jsem, že tančíš na takové písničky," podotkla jsem.
"Není to zrovna můj styl, ale tančit se dá na všechno." Bylo zvláštní s ním tančit. Ne nepříjemné, jenom… zvláštní. Takže když začala hrát další písnička a ukradnul si mě Jer, byla jsem celkem ráda.
"Tuším, že tohle je poprvé, co s tebou tančím," zazubila jsem se na něj.
"Myslím, že jo. Jsi živel, aby s tebou kluk tančil, nesmí být unavený."
"Kompliment, nebo urážka?" zeptala jsem se zkoumavě.
"Přeber si to, jak chceš," zasmál se a roztočil mě. Bohužel tak, že jsem narazila do Care a Stefana.
"Zmlaťte jeho!" shazovala jsem to na Jera. Jenom se zasmáli a tančili dál. Alespoň chvíli, než někam odešli. Místo nich ale dorazili další a nakonec bylo dost málo místa, takže jsem si raději odešla pro pití.
Sama jsem se nudila a Care jsem nemohla nikde najít, takže jsem bloudila domem a hledala jsem nějakou zábavu. Nakonec jsem se rozhodla najít východ do zadní části zahrady, kde jsem mohla alespoň trochu uniknout hluku a lidem. Jenže evidentně jsem nebyla sama, kdo to měl v plánu. Slyšela jsem hlasy Care a Stefana a podle jejich intenzity se na něčem rozhodně nemohli dohodnout. Chtěla jsem je obejít a zmizet z doslechu, než mě upoutalo to, o čem mluvili. Byli za rohem, takže mě nemohli vidět. A vypadalo to, že mě ani neslyšeli.
"Nepodvedl ji, Caroline."
"Jak si můžeš být tak jistý?" zeptala se překvapeně. "Proč by jí jinak takhle lhal?"
"Je to složitější," bránil ho. Nebyla jsem jedna z těch, které poslouchaly cizí rozhovory, ale tenhle mě prostě zaujal.
"Přede mnou ho bránit nemusíš. Já už si o něm obrázek udělala." Měla jsem Caroline ráda, byla to úžasná kamarádka. Ale někdy to přeháněla.
"Sakra, Caroline, tohle všechno je prostě nedorozumění," vztekal se Stefan.
"Každý tomu říká jinak," nedala se. "Ale vážně, Stefane, co si budeme namlouvat, Damon takový vždycky byl. Nedalo se předpoklá-"
"Hledal jejího otce," skočil jí do řeči. Překvapeně jsem zamrkala a pootevřela jsem pusu.
"Cože?" zeptala se po chvíli zmateně. "Její rodiče jsou mrtví."
"To jsme si mysleli taky, ale není to pravda," řekl mírněji.
A já prudce vypustila vzduch z plic.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II