WTF?! 19

23. října 2011 v 22:25 | Damonika |  Kapitolky
Autor: Ree
Jazyk: CZ
Krátky obsah:
Fanfiction k The Vampire Diaries. (Volné pokračování Vyfič!)
Damonovi a Nathalie to klape. Dokud Damon nezačne skrývat menší tajemství. I jeho nežárlivé přítelkyni dojde trpělivost. Jenže to tajemství je větší, než si myslela.
/gallery/WTF.jpg

Sexy




Probudila jsem se v pohodlné posteli. Zvláštní vzhledem k tomu, že jsem usnula v autě. Ale ta postel byla moc příjemná. Ta rozhodně nebyla moje.
"Chyběla jsem ti tady?" zamumlala jsem spokojeně a otočila se na druhou stranu.
"Bylo tady víc místa." On mě prostě nemohl nechat vyhrát.
"Ale konečně tady máš něco krásného," nedala jsem se.
"Jasně," zasmál se a zavrtal se blíž ke mně.
"Kolik máme času, než tě přijde Stefan vzbudit?" vyzvídala jsem.
"Asi tak pět hodin. Plus, mínus."
"Vždyť je devět," nechápala jsem.
"Jo, ale Stefan už nějakou dobu pomáhá s úpravou školy na dnešní ples," zamumlal ospale.
"Sakra, ten ples je dneska?" zaklela jsem. "Slíbila jsem Jenně, že jí pomůžu se připravit."
"Máš na to ještě nějakých sedm hodin."
"Jo, jenže do té doby se musím oficiálně vrátit." Vůbec se mi nechtělo, ale musela jsem. "Krom toho, připravit Jennu znamená připravit taky Elenu a Caroline. Což bude s jejich věčně nespokojenými názory vážně na dlouho. Schováš mě tady?" žadonila jsem.
"Ještě pořád jsi oficiálně v Marylandu," zamumlal mi do kůže na krku.
"Jo," souhlasila jsem nadšeně. "Ne. Nemůžu jim to udělat," povzdechla jsem si. "A i kdybych mohla, na školním plese jsem nebyla strašně dlouho." Vylezla jsem z postele a odkryla jsem závěs.
"Jaké je téma tentokrát?"
"Retro," usmála jsem se šibalsky.
"Zase?" ušklíbl se.
"Co si pamatuju, vždycky je zaměřen na určitou dobu. Tentokrát to jsou 60. - 80. léta," vysvětlila jsem. "Já se těším."
"Hm…" zabručel.
"Neříkej, že se ti to nezamlouvá. Z té doby musíš mít plno stylového oblečení," dobírala jsem si ho.
"Jasně, kalhoty do zvonu, sexy hippie oblečení, mám toho celou skříň. Ach ne, promiň, nejsem Stefan."
"Bručoune," uchechtla jsem se. "Doufám, že se stylově oblečeš."
"Samozřejmě. V čem jdeš ty?"
"Asi za hippie. Sukni někde seženu a hippiesačky věčně chodily nahoře bez," pokrčila jsem rameny. Vyhla jsem se letícímu polštáři a se smíchem jsem se zavřela v koupelně. Nestihla jsem se zamknout a neměla jsem ani tolik síly, abych ho udržela venku, takže mě za chvíli svíral zezadu a držel mi ruce pevně u těla. "Co je?" hrála jsem hloupou.
"Asi potřebuješ zchladit," řekl škodolibě a nesl mě ke sprše.
"Ne! Neee!" křičela jsem se smíchem. "Fajn, slibuju, že na sebe něco navlíknu!" dušovala jsem se. "Hlavně nesahej na tu studenou vodu!" Přitiskl mě na stěnu a natlačil se na mě.
"Možná bych měl, abys příště neměla takové nápady," vyhrožoval mi.
"Ne, Damone, prosím, nech mě!" škemrala jsem.
"Já nevím, zasloužíš si to?"
"Pusť mě, ty prevíte!" smála jsem se.
"Co za to?" zkoušel.
"Pustím tě ještě někdy do své postele," hrozila jsem mu. Bylo zvláštní, že jsme si tímhle vyhrožovali oba navzájem. A většinou to fungovalo.
"Na co postel?" pokrčil rameny.
"Hele!" ohradila jsem se. "Pomineme to, že tahle sprcha toho zažila celkem dost," ušklíbla jsem se, "ale víš, jak to myslím!"
"Jsi si jistá, že bys to vydržela?" zašeptal mi do ucha smyslně a rty mi sjel na krk.
"Tohle od tebe vůbec není hezké," stěžovala jsem si, ale bylo složité udržet si myšlenky.
"Tak já přestanu," pokrčil rameny a odtáhl se ode mě.
"Když už něco začneš, tak to taky dokonči!" okřikla jsem ho, když hodlal odejít. Se škodolibým smíchem se vrátil ke mně, a když už nic, tak mě alespoň pořádně políbil.
"Musíš připravit Jennu. A já mám hlad," vysvětlil a i přes můj zklamaný obličej odešel. Nakonec jsem si tu studenou sprchu dala. Potřebovala jsem se nějak vzpamatovat.
V kuchyni na mě už čekala krásně vonící káva a pár toustů.
"Tohle mi chybělo," zamumlala jsem slastně a vyskočila si na linku. Nebyla jsem zvyklá snídat za stolem.
"Já říkám pořád, že beze mě moc dlouho nepřežiješ." Nacpala jsem si pusu jídlem, takže jsem mu nemohla nijak vtipně odpovědět. Naštěstí, protože mě nic vtipného nenapadalo. Nechal mě pojíst a mezitím umyl pár kousků nádobí.
"Víš, že ti to v kuchyni sluší? Máme krásně rozdělené role. Já jsem ten technický typ, ty spíše ta domácí puťka," rýpla jsem si. Utřel si ruce a pleskl mě po hlavě utěrkou.
"Já ti dám puťku!" zavrčel a rozčepýřil mi vlasy.
"Hej!" ohradila jsem se dotčeně, a kdyby měl košili, přitáhla bych si ho k sobě. "Nech moje nádherné vlasy napokoji!" zabručela jsem.
"Nádherné? Kde?" ptal se a zblízka je zkoumal.
"Níž." Nadzvedl obočí a podíval se mi do očí. "Níž." Sjel rukou k mému uchu. "Níž." Zastavil ji na úrovni brady. "Doleva."
"Od tebe, nebo ode mě?" Našpulila jsem pusu a konečně se dočkala toho polibku. Přejela jsem mu dlaněmi po hrudi a sjela až na boky. Přetáhnul mi triko přes hlavu a rukama bloudil po celé dálce mých zad. A studená sprcha mi byla najednou k ničemu.
"Myslím, že Jenna bude muset počkat," zamumlala jsem potichu. Přitáhl si mě za kříže přímo na sebe a nechal mě, abych mu obtočila nohy kolem pasu.
Ještě jsme si vážně nepromluvili, ale už podruhé jsme skončili v posteli.

"Jsem doma. Teda ještě ne úplně, ale už jsem na cestě domů," volala jsem Jenně. "V kolik dorazíš?"
"Kolik svého času mi věnuješ?"
"Ještě jsem nad tím nepřemýšlela, ale být tebou, spěchala bych."
"Tak já dovařím oběd a přijedu."
"Skvěle," řekla jsem nadšeně. "Tak posbírej všechny šmínky, hadříky a šperky. A nezapomeň mi sbalit šaty. Nechci jít nahá."
"Odkdy?" ušklíbl se vedle mě Damon. Potlačila jsem nutkání vypláznout jazyk. Místo toho jsem položila jeden hovor a vytočila další. "Žádná kůže?" zeptal se zklamaně.
"Příště," uchechtla jsem se a přemluvila Elenu, aby se vykašlala na zdobení školy a přijela. "Uvidíme se až na plese. Najdeš mě snadno. Budu tam ta nejvíc sexy holka."
"Jo? To tam nikdo nebude?" rýpl si.
"Sprosťáku!" Tentokrát jsem nutkání vypláznout jazyk nepotlačovala. "Chovej se slušně!"
"Já to ani jinak neumím," ujistil mě s nevinným úsměvem.
"Jasně. Zkus to nakecat někomu jinému," poradila jsem mu, vlepila mu pusu a vypadla jsem z auta.

Snažila jsem se v těch miniaturních šatech jít tak, aby mi nebyl vidět zadek, ale šlo to vážně těžko.
"Jenno, když jsi tvrdila, že má pro mě šaty, myslela jsem, že je to i moje velikost," stěžovala jsem si.
"Je to tvoje velikost. Akorát jsou trochu kratší," pokrčila rameny.
"Trochu," odfrkla jsem si.
"Pohni si a budeš si moct sednout," vložila se do toho Care. Povzdechla jsem si a na těch vysokých podpatcích jsem dovrávorala až dovnitř. Hudba hrála celkem hlasitě, takže když jsme seděly u baru, musely jsme na sebe pomalu křičet. Caroline se pohupovala už na židli, ale nejdřív chtěla ochutnat pár drinků, než vletí na parket. Krom toho tady neměla Tylera. A já s ní tančit odmítla.
"No-ty-vole!" zadrhla se a překvapeně hleděla za mě.
"Co?" nechápala jsem a otočila se stejným směrem. Nikoho jsem neviděla, dokud jsem neviděla pár holek, jak se otáčí na jediné místo. Několik kluků tady se pokusilo zaujmout koženými kalhotami, ale teprve tomuhle se to povedlo dokonale. Nedokázala jsem odtrhnout oči z jeho boků. A nebyla jsem sama.
"No, tak teď se předvedl," vydechla zaskočeně Jenna.
"Jo," řekla jsem a nasucho jsem polkla. S úsměvem došel až k nám a objednal si gin.
"Jak se máte, dámy?"
"Skvěle," odpověděla Jenna. Využila jsem toho, že se na ni podíval, a naklonila se dozadu.
Boky jak boky, ale ten zadek…
"Nevěřím, že jsi přišel dobrovolně. Nebo máš snad doprovod?" nadhodila Caroline. Byla neuvěřitelná drbna.
"Věř, nebo ne, ale mám doprovod. Jenom ho teď hledám. Prý bude ta nejvíc sexy, ale nikde ji nevidím." Caroline se zamračila a podívala se na mě.
"Jsi sprostý, víš to?" řekla jsem dotčeně. "Viděl jsi, jak je ta sukně krátká? Co je teda podle tebe sexy?"
"Něco mě napadá!" Nevinně se usmál a mrknul na mě.
"No jasně!" zasmála jsem se.
"Zase jste mi něco neřekli?" ptala se dotčeně Caroline.
"Tobě nikdy nic nemusím říkat," pokrčila jsem rameny.
"Dlužíš mi prachy, Jenno!" upozornila ji, aniž by se na ni otočila, a natáhla k ní ruku. Převrátila jsem oči, zatímco jí Jenna neochotně podala pár bankovek.
"Taky tě vůbec nepřekvapuje, že se vsadili?" Odevzdaně jsem se na něj otočila.
"Vůbec," přiznal a popadl mě za ruku.
"Co?"
"Chci zjistit, jak moc sexy ty šaty jsou," usmál se a táhnul mě na parket. Myslím, že ty šaty mu přišly dostatečně sexy.
Na parketu jsme strávili docela dlouho, než nás vyrušil můj mobil.
"Můžeš mi říct, kde ti ten mobil zvoní?" ptal se překvapeně. Zasmála jsem se a sáhla si do výstřihu. "Neuvěřitelné."
"Co se děje, Jeremy?" zeptala jsem se a zacpávala jsem si druhé ucho, abych něco slyšela.
"Potřebuju pomoc. Já… Nevím, co se stalo. Prostě najednou … a … omdlela."
"Počkej, Jeremy, zpomal a mluv hlasitěji. Cože?!"
"Bonnie se něco stalo!" vyhrkl hystericky. "Křičela bolestí a teď omdlela." Šokovaně jsem zvedla pohled k Damonovi, který mě už táhnul za ruku davem lidí.
"Kde jste?"
"Na hřišti. Nathalie, pospěš si," prosil mě.
"Už jdeme. Snaž se ji vzbudit!" Rychle jsem mobil vrátila na své místo a srovnala krok s Damonem.
Na hřiště jsem vběhla udýchaná, ale nikde jsem je neviděla. Zastavila jsem se a rozhlídla se kolem, když Damon ukázal směrem k lavičkám.
"Co se stalo?"
"Já nevím. Povídali jsme si, když se začala třást. Najednou byla jako v transu a potom začala křičet. Snažil jsem se ji uklidnit, ale omdlela," soukal ze sebe vyděšeně Jer. Dřepla jsem si k ní a zkontrolovala jí pulz. Byl trochu slabší, ale byl tam.
"Bonnie," zavolala jsem na ni a trochu ji propleskla po tváři. Jeremy zničeně seděl nad námi a Damon se mi snažil pomoct. "Bonnie, vzbuď se!" Zkusila jsem jí promasírovat ušní lalůček, a když ani to nepomohlo, lehce jsem ji štípla. Vypadalo to, že je na tom pořád stejně, ale potom jsem se objevila ve vzduchu a nakonec jsem zády a hlavou narazila do něčeho tvrdého. Bolelo to. Sakra to bolelo. No, alespoň že moje metody zabraly.
A nemohla jsem se pohnout.
"Sakra!" zaklela jsem. "Bonnie!" Damon byl přimáčknutý k zemi kousek ode mě, Jeremy se vymrštil do stoje a zmateně nás pozoroval. Tohle nebyl druh síly, který by čarodějky jako Bonnie měly. "Co to dneska prováděly v tom jejich čarodějnickém spolku?"
"Spojily se s několika mrtvými čarodějkami. Já nevím."
"S jakými mrtvými čarodějkami?" zeptala jsem se překvapeně.
"Emily, Sheila, Ronnie…"
"Celeste?" doplnila jsem ho. Přikývl. "Ech…"
"Nemyslíš, že…?" začal Damon.
"Jo, přesně to si myslím."
"Co se děje?" nechápal Jer.
"Prostě ji probuď." Podařilo se mu to až po pár minutách. "Ach, Bonnie, vítej zpátky! A teď nás prosím tě pusť." Zmateně se na nás podívala a potom to povolilo.
"Konečně," zaúpěl Damon. A já si při pádu málem zlomila podpatky.
"Co se stalo?" ptala se zmateně.
"Gratuluju, vyhrála jsi první čarodějnickou cenu." Uhladila jsem si šaty a vrátila se zpátky k nim.
"O čem to mluvíš?" ptala se zmateně.
"Pamatuješ si, jak jsem ti říkala, že po Celeste se najde ještě silnější čarodějka?" zeptala jsem se. Přikývla. "Vyhrála jsi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ľúbi sa vám Nathalie a Damon?

Áno, veľmi...
Nie...

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 24. října 2011 v 14:33 | Reagovat

Máš můj hlas pro Bonníe a Jeremyho :) Krásnej blog, můj teprve začíná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
II ARCHIV II delenastory-damonika.blog.cz II